marketa3815
komentáře u knih
Černý merkurit
Vojtěch Matocha
Devítileté dceři se tento díl opět velice líbil, sice o maličko míň než první, ale pořád ji dokázal udržet v napětí. Četla vytrvale a téměř bez přestávek, takže super.
Deník malého poseroutky
Jeff Kinney (p)
Osmiletá dcera oceňuje vtip, ale nelíbí se jí nechutnosti se sýrem. Takže mírný nadprůměr.
Psí poslání
W. Bruce Cameron
První knížka, kterou si naše druhačka půjčila v oddělení pro dospělé, čtení jí sice trvalo celý týden, ale z knížky je nadšená, ačkoli v ní nejsou žádné ilustrace.
Sága
Brian K. Vaughan
Mě Sága celkem brala, nečetla jsem komplet. Kresba příjemná, příběh má spád. Nic víc od komiksu nečekám.
Naslouchač
Petra Stehlíková
Hodně pubertální, ale dá se to. Další díly oželím, nejsem cílová skupina, nicméně dokážu si představit, že holky v tom správném věku by mohlo bavit. A proč je tam proboha Ďatlov, ten se taky vecpe všude, zřejmě.
Julie mezi slovy
Petra Dvořáková
U nás četla sedmiletá dcera a celkem se jí líbilo. Jen na mě měla spoustu otázek, protože některým věcem nerozuměla a v knížce nebyly dobře vysvětlené. Na mě tam bylo problémů a informací zbytečně moc, ale dceři to očividně vůbec nevadilo. Vnímala smutnou i veselou linku příběhu.
Ema a kouzelná kniha
Petra Braunová
Hodně oblíbená kniha naší dcery (prvňák). Po Tramvaji plné strašidel druhá knížka P.Braunové, která u nás hodně zabodovala, ačkoli ilustrace ani jedné z knih dceru neoslovily. Jako ilustrátor se o trochu víc líbil Řízek před Chupíkovou. A nejlepší byl pochopitelně konec.
Před usnutím
František Halas
Škoda, že Halas nepsal pro děti víc. Před usnutím jsou nádherné verše, které u nás čte už třetí generace, s úžasnými ilustracemi.
Legenda Emöke
Josef Škvorecký
Většinu Škvoreckého jsem četla jako teenager, takže Zbabělci a Prima sezona naprosto rezonovaly s mojí pubertální duší. Po 30 letech nejvýš hodnotím Legendu Emoke, ta dokáže zaseknout drápek a oslovit i starší čtenáře.
Ženy, které běhaly s vlky
Clarissa Pinkola Estés
Příběhy jsou povedené, omáčka kolem už trochu zbytečná.
Vanutí
Vladimír Holan
Spolu s Obloukem můj nejoblíbenější Holan, baví mě racionalita jeho poezie, ráda čtu hlavou, srdce je tam vždycky skryto za oponou.
Synáček
Jaroslav Havlíček
Synáček spolu s Petrolejovými lampami patří k absolutní Havlíčkově špičce, osobně mám radši Synáčka. Jde o příběh tragický, u kterého se slabší povahy (jako třeba já) neubrání slzám. V Synáčkovi jde všechno od desíti k pěti a stejně se pořád nemůžete ubránit pocitu naděje.
Stín kapradiny
Josef Čapek
(SPOILER) Pokud si mám vybrat Čapka, vždycky to bude Josef a jeho Stín kapradiny. Pokaždé, když tuhle knihu čtu, mám neodbytný pocit, že jsem v lese, který je také jednou z hlavních postav, spolu s prchajícími vrahy, kteří se stávají lesní zvěří, postupně se mění ze zajíců (utíkajících) v rysy (lovící) a naopak, les je pronásleduje, někdy je přátelský, jindy nepřátelský, ale stále vystrkuje uprchlíky na svůj okraj, pomáhá v lovu.
Zjistíte nejen, co postavy říkají, ale i co si myslí. Jako v každé správné baladě můžete očekávat krvavé vyústění jako jediné logické a správné.
Uspávanky
Jan Skácel
Skácelova poezie, nejen pro děti, je milá a něžná. Ilustrace její něhu jen podtrhují.
Zlý začátek
Daniel Handler
Dceři (7 let ) se knížka hodně líbí, já ji pořád přesvědčuju, že se nám nelíbí. Vadí mi všechno to zlo a žádný protipól dobra. Dcera to tak zřejmě nevnímá, sleduje jen děj. Humor jsem v knížce žádný neobjevila. Hvězdičky dávám za dceru.
Zapomenuté světlo
Jakub Deml
Zapomenuté světlo asi nejvíc připomíná koláž, protože styly se poměrně dost různí, od vyprávění přes dopis, deníkové záznamy až ke kdovíčemu. V knize jde o hledání kořene nebo kořenů ve chvíli, kdy člověk byl vykořeněn ze všech svých jistot a cítí hluboké neporozumění svého okolí. V tomto hledání by mu měli pomáhat hned 3 jazyky - čeština, němčina a latina. Pasáže prosáklé sebelítostí a chudinkovstvím mě velmi pobavily, nicméně kniha je mnohovrstevná, dá se číst mnoha různými způsoby.
Podivný případ se psem
Mark Haddon
Hodnotím s odstupem mnoha let a kniha nezanechala vůbec žádnou stopu, nepamatuju si jediný detail, jedinou emoci, nic. Čas je pro mě takovým prubířským kamenem, jestli je kniha opravdu dobrá.
