marina4088 komentáře u knih

Je těžké o téhle knížce něco napsat, protože i přes to, že se to k tématu moc nehodí, byla neuvěřitelně čtivá. A k tomu byla smutná, až depresivní, děsivá, dechberoucí.. ale i tak byla vlastně nádherná a opravdu skvěle napsána.
Ze začátku příběh začíná nenápadně - z pohledu malé Miry, které v té době byl největším problémem pád do vody a odepření zákusku. Později se ukazuje, že co jí v té době přišlo tak nefér jí nakonec zachránilo život a i přes její strasti se dočkala šťastného života.
Chvíli na to se nám zde začíná ukazovat pohled Hany, v té chvíli ještě mladé, krásné a usměvavé dívky a popisovat všechny ty věci, které vedli k tomu, čím se Hana stala po návratu z koncentračního tábora. A třetí část je právě o pobytu tam, o událostech, co se tam staly a o dalších lidech, o které Hana přišla. Za celý její život viděla víc smrti cizinců a hlavně osob blízkých, než je prostě člověk schopný rozdýchat. Po jejím návratu z tábora se na ni každý díval jako na podivínku, zvláštní a šílenou a jediný, kdo ji držel při životě byla její sestra, kterou vzhledem k okolnostem postihla.. tragédie.Hano, jak já jsem ti přála aspoň kousek toho štěstí..

28 18.02.2021

„Musíš zatnout zuby a překonat úzkost z neznámého, musíš si říkat, že nic netrvá věčně a že i tohle jednou skončí."

Vlastní názor: Do heřmánkového údolí jsem šla naslepo - nečetla jsem anotaci ani recenze, jen vím, že je docela vychvalovaná...

... a to docela právoplatně. Knížka má sice menší počet stran, nemá nějaký zamotaný a zdlouhavý děj, autorka nám nenutí stále nějaké akce a i přes to se od knihy nešlo odtrhnout.

Anna byla skvělá hrdinka. Snaživá, hodná, chápavá, milá, pracovitá.. Osud k ní nebyl zrovna přívětivý, ale ona se od začátku do konce statečně prala a nakonec si své štěstí a místo našla. Anna byla opravdu skvěle napsaná hrdinka, přes její životní překážky nezatrpkne, ale stále si všeho váží.

Bylo tu i velmi dobře zobrazen život v pohraničí. Jak bylo v nějakých ohledech velmi těžké vůbec přežívat, když jste ze dne na den mohli přijít o všechno a nikdo se s vámi dále nebavil.

4,5/5

19 17.07.2022

Úžasná, dojemná a nepopsatelně citově založená kniha, která na mě udělala velký dojem..

12 30.10.2020

Navzdory tématice čtivá, snad i "příjemně" napsaná kniha. Oproti jiným celkem oddechová, občas mi přišlo, že hlavní hrdina měl více štěstí než čehokoliv jiného. Avšak je tu krásně popsáno, jak to tu vlastně fungovalo a u knih s touto tématikou tu nalézáme něco, čím si nemůže být člověk jistý ani v této době, natož v koncentračním táboře - lásku. Je tu popsána Laleova láska ke Gitě, do které se zamiloval na první pohled, což knize dodává úplný jiný "směr", protože v tenhle době musela být láska něco, na co člověk neměl ani náladu pomyslet, natož se zamilovat na tomhle místě. Hodnocení není zas tak korektní, protože je těžší hodnotit knihu o něčím životě, když víte, že se toto doopravdy stalo (ikdyž se tomu nechce věřit). Závěr knihy byl krásně zpracovaný, dozvěděli jsme se dál o jejich životě a o tom, co pak dělali.

12 26.10.2020

(SPOILER) "Nic není nikdy jednoduché. A když ano, málokdy to stojí za to.“

Za mě jedna z nejočekávanějších knih roku. A taky největší zklamání roku.

Vlastně ani nevím, při jaké části knihy mi došlo, že se mi většina toho, co je v ní napsané nelíbí. Ze začátku pro mě byl ten svět i nějak zajímavý. Poppy, jakožto vyvolená (všichni ostatní očividně věděli, proč je vyvolená, protože mi přišlo, že jediní dva lidi, co to neví, jsem já a Poppy). Jenže když se člověk pročte na nějakou stranu 200-300 a ono je to furt o ničem, v tom ničem zjistíte, kdo je vlastně ten Atlantaň, i když byste tak brzy nejspíš neměli.. Stejně jako to, že kniha je docela bichle s většími stránkami, ale hrozně věcí tu vůbec není popsáno a člověk se v tom bordelu věcí, co si myslí, že ví, i když vlastně nemůže vědět, jestli to fakt ví, protože... no chápete. Máte v tom teď stejný guláš jako já mám pocity z téhle knihy.

Asi se přesuneme k postavám. Poppy byla nezáživná hrdinka, i když se z ní autorka snažila vykreslit nebojácnou hrdinku schopnou všeho. Bohužel, Poppy byla tak maximálně naprosto naivní hňupka, která je zcela bezmocně poháněna svými pudy a nebýt Hawkeho, bála bych se, že za chvíli odněkud vytáhne banán a udělá si to sama (pardon..). Její naivita se s dalšími a dalšími stranami jenom zvyšovala, pak už totiž nebyla jen naivní, ale naprosto hloupá. Chápu, poprvé se ji dotkl muž, tak je z toho odvařená, ale tohle už bylo moc.

Další je tu Hawke. To, prosím pěkně, je jedna z postav s nejhorším chováním a charakterem vůbec. A hlavně mi vzhledově hrozně připomínal Rhysanda ze dvorů, očividně jde vidět, že si autorka té chvály od Maas vzala až moc doslovně (kor když se mu říká Cas, jakože Cassian z dvorů? mám dost.) Celou dobu jen předstírat, že k tomu druhému něco cítíte, jen aby byl povolnější NENÍ ok. Je prolhaný a hlavně zabil všechny její blízké a ona se na něj naštve, jen aby ho doslova za dvě minuty vojela? Pardon, už jsem naštvaná, musím přestat psát. Jo a dost mi vadilo stále opakování Hawkeho ďolíčku. Furt. Neustále. Ona je normálně posedlá.

Ještě pár výtek na konec (obsah možných spoilerů) - jediné dvě postavy, které za něco stály, zabil Hawke. Jediné dvě postavy, které se mi v celé knize líbily. Bomba. Pak je tu ta věc v lese. Představte si, všude naprosté ticho, a ty dva si užívají ve spacáku, kor Poppy neumí být potichu. Fakt si myslíte, že je jako nikdo neslyšel? Je tady toho moc, co není vysvětleno a byla by to fakt potřeba. Škoda.

11 06.11.2021

Příběh mě bavil od začátku do konce, protože už na prvních stránkách se začíná něco dít. Pojednává o přítomné i budoucí problematice a já doufám, že tenhle příběh zažiju jedině v knize. Jde vidět, jak dehydratace působí na lidi a postupně se v nich probouzí jejich "horší" já. Hrozně se mi líbí, že tu nebyl příběh jen hlavních hrdinů, ale byly tu i vsuvky příběhu jiných lidí, se kterými se naši hlavní hrdinové i na chvíli setkali, nebo je aspoň zmínili. Dokázala jsem si hned zamilovat všechny postavy (až na Henryho, pochopitelně, měla jsem chuť ho hodit žralokům).

9 07.07.2020

Tohle bylo od začátku jedno veliké wow.

Od Colleen jsem už něco četla, ale tohle se zatím drží jako její nejlepší napsaná kniha. Vybočení z jejího obvyklé žánru vyšlo skvělě a díky tomu se Verity stává jednou z mých nejoblíbenějších knih vůbec.

Knížka nás od začátku hodí do docela ponurého, temného prostředí a čím víc člověk čte, tím častěji se mu dělá husí kůže a já se musela otáčet, jestli na mě náhodou nekouká někdo, kdo by u mě v bytě být neměl. Tohle se mi snad u žádné knihy nestalo a byl to vážně jeden velký wow efekt.

Verity jako postava byla naprosto úžasně vymyšlená, každou další stranou jsem byla zvědavá, co se o ní dozvím a jak nakonec skončí. Jeremy podle mě byl naprosto úžasným otcem, ale manželem už tak dobrým nebyl. Chápu, že starat se o manželku, která je po vážném úrazu a "nemůže" se hýbat je sice těžké, ale pokud miluju, tak nemusím ohnout spisovatelku, která je tu proto, aby dopsala knihy jeho manželky. Tohle byl snad jediný kámen úrazu, i tak mi to nevadilo. Lowen byla.. prostě fajn, rozhodně bych nechtěla být v její kůži.

Hlavní poutač příběhu byla samozřejmě biografie Verity, kterou Lowen našla. Upřímně, občas jsem se fakt ošívala, čeho je člověk schopný a jak přesvědčivě byla napsána. I tak jsem byla hrozně zvědavá, co se na další stránce nachází, a to jak v knize tak v té biografii, protože z toho občas fakt šla hlava kolem a bylo to.. při nejmenším strašidelné.

Konec byl pecka. Zajímavý, nečekaný a hlavně poukazuje na název knihy - už je jen na vás určit, co podle vás byla pravda, a co lež.

8 06.11.2021

„Sakra, Penelope Hartová ... nutíš mě, abych se do tebe zamiloval.”

Hned na začátku nám příběh nahodí docela vtipnou Penelope Hartovou, která si rozhodně nebere servítky s ničím a s nikým. Pak samozřejmě jednoho boháče, aby se neřeklo a díky tomu, že se Penelope snaží napsat knihu na téma chlap snů, tento boháč ji v tom docela dobře pomůže a postačí. Penelope byla prostě ta správná slečna na dělání pořádných číčovin.

Každopádně příběh sám o sobě vtipný byl. Bavilo mě to číst, říkala si, co na mě čeká na další straně. V příběhu byly i klasické klišé prvky, ale sem mi prostě skvěle pasovaly a díky tomu jsem si prostě užívala každou další stranu.

Nevím, co bych vzala za mínusy, snad jen to, že z některých věcí mi bylo trapně už jen za hlavní hrdinku, ale ta byla statečnější jak já a měla na háku. :D Necítím se na to tomu dát plný počet, ale pokud hledáte vtipnou, ač lehkou červenou knihovnu, chlap snů je ideální. :)

Jo já už vím, proč nemohu dát plný počet - za ten konec.. Zas tak pohádkové to prostě být nemůže. :D
4,5

8 10.10.2021

Nikdy jsem moc neholdovala knihám s válečnou tématikou - ale tahle kniha mě přemluvila, ať to změním. Je to naprosto skvěle napsaná kniha, kde se začíná se dvěmi příběhy - jeden o Evě z roku 1915, druhý o Charlie roku 1947, které se poté prolnou. Velmi čtivá kniha, která na každé stránce dokáže překvapit, rozhodně není předvídatelná a vy tudíž netušíte, co čekat.

8 07.07.2020

To, co chci na začátek říct, je, že jsem na sebe pyšná, že jsem vydržela a dala šanci druhému dílu. Protože z mého pohledu byl lepší a změnil můj pohled na sérii.

Přestala jsem totiž knihu řadit mezi horrory (kam je zařazena asi jen kvůli autorce?) a četla to jako post-apo knihu, což mě samotné docela dost pomohlo, protože jsem od knihy začala mít jiná očekávání.

Ze začátku nás kniha hned hodí zpět do příběhu, protože začíná přesně tam, kde skončil první díl. Autorka se s námi už tolik nemaže, co bylo potřeba vysvětlit už bylo vysvětleno v prvním díle, takže je tu více akční rozjezd a svoje tempo si drží.

Konečně se totiž dostáváme mimo dům a konečně se zde objevují i jiné postavy, než jen Clare a Dorran, což bylo dost potřeba. Také už kniha je více post-apo než romantika, což hodně oceňuji, protože v prvním díle jí bylo až moc. Tady sice je, ale nestaví se na první místo, což mi vyhovovalo mnohem více a přišlo mi, že dialogy mezi nimi už nejsou tlačené tak na sílu.

Celý tenhle díl byl vlastně o nahánění Beth - Clare sestry. Jak to dopadlo vám neřeknu, protože by to byl spoiler jak vrata. Jen si řekněme, že věci rozhodně nebyly tak jednoduché, jak si je plánuje.

I přes to tu prostě byly věci, které nešlo přehlédnout, ani kdybychom chtěli. A to největší číčovina byla prostě výměna motoru. Řeknětě mi, jak je možné dát motor z auta starého třeba 20 let do novějšího auta, přimontovat ho za 5 minut a novější auto díky tomu rozjet? Takhle to přece vůbec nefunguje. To mi prostě ničilo mozek. :D

Určité dialogy a situace mi zde přišly taky trochu mimo. Ani nebudu mluvit o tom štěstí, které hlavní hrdinové měli pokaždé, když se jejich život blížil konci. Posledních dejme tomu 60 stran celý příběh prostě vylepšil a chce se mi díky němu dát šanci i dalším dílům.

7 27.04.2022

Takhle knížka byla nářez od začátku do konce. Nevím proč, ale hodně jsem se jí vyhýbala, ale nakonec jsem neodolala.. A naprosto skvěle jsem udělala!

Skoro vůbec jsem totiž nevěděla, do čeho jdu. A ke konci jsem googlila, jestli tahle kapela doopravdy existuje.

Autorka psala tak skvěle, že jsem se doopravdy cítila, jak kdyby byli postavy reálné. Prožívala jsem s nima každou emoci, dokázala se vcítit tak nějak do všech, všichni byli skvěle popsaní. Taky se mi líbil nezvyklý styl vyprávění - něco takového jsem četla poprvé a bylo to skvělý.

Sice se tu stále dokola opakovaly věci jako sex, drogy, Rock'n'Roll. Ale vždyť o tom tahle doba přesně byla, no ne? Nikdo to nebral tak, jak se to bere teď.

Největší srdíčko pro mě byla Daisy. Byla nezkrotná, nespoutaná, drzá, nebojácná, krásná. smutná, kreativní, energetická.. A všechny její vlastnosti k ní perfektně pasovaly a krásně se promíjí v příběhu.

Samozřejmě jsem si v knížce poplakala, to ani jinak nešlo. Kniha ke všemu obsahuje strašně moc nádherných myšlenek a citátů, že nad některými človek opravdu chvíli seděl a začal přemýšlet sám o sobě. Nevím co víc k tomu řict. Prostě to miluju.

7 08.12.2021

„Žárlím na všechny, kteří tě nikdy nepotkali.”

A zcela upřímně, přesně tenhle citát z téhle knihy sedí na celý příběh naprosto 100%.

Nevím, kde začít, ale většinou začnu u plusů, tak teď tomu nebude jinak. Kniha má jediné plus a tím je koncept chatů a možná i trochu hezká obálka. A tady s plusy končím.

Mínusů je tu mnohem víc a moc ráda je trošku rozeberu a začnu tím hlavním - hlavní hrdinka - protože ta byla totálně nepříjemná, nevyspělá, hloupá, sobecká, arogantní a uměla člověka tak leda naštvat. Zbytek postav mi vadilo jen tím, že dýchali, teda snad až na Avu, která v tomhle díle byla snad jediná postava, o které se dalo aspoň trochu číst, ale nebylo skoro o co stát. Problém číslo dva je taky dost rozebíraný a to je zcela jednoduchý fakt - dva lidi se milují hrozně dlouho, ale najednou si dají první polibek a jelikož ani jeden z nich necítil výbuch vnitřností, tak se ujistí, že to láska tedy není? Uhm, myslím, že takhle to fakt nefunguje. Už to přestávám číslovat, ale dále je tu ta kniha sama o sobě. Jakože, jak v ní mám sakra normálně listovat? Vždyť je to tvrdý jako kámen, ohybnost nulová, fakt mě z toho při čtení bolela jak ruka tak mozek. Pak je tu třeba styl psaní - naprosto otřešný vzhledem k tomu, že to nepsala holka v 11 letech na wattpad. Všichni ti prdící jednorožci, trapné chaty, zmíňka o čokoládě v každé páté větě a podobné věci mi pomalu způsobovali vícedenní migrénu. No jelikož knihy dočítám, tak jsem to sice zvládla, ale musela jsem se motivovat velkou dávkou dobrých knih, co na mě ještě čekají a nehodit si to rovnou.

No, myslím, že už na psaní o téhle patlanině nemám sílu, ale za jednu věc chci poděkovat - a to, že autorka doslova zašlapala knihu do země tím nejhorším poděkováním v historii poděkování.

Sečteno, podtrženo, na začátku psaní recenze jsem knize dávala 1,5⭐, myslím, že teď může být ráda aspoň za těch 0,5⭐. :)

Prokletý rok je jedna z nejlepších knih, co jsem kdy četla. Sice nepojednává o hezké události, každopádně si můžete být jistí, že z hlavy ji nedostanete. Dívky jsou v šestnácti letech vyhnány na rok pryč, aby se zbavili své "magie", s jejíž pomocí svádějí starší muže - nebo tak si to aspoň muži vymysleli, aby měli větší nadvládu nad ženami. Máme tu hlavní hrdinku Tirney, která pro mě byla sice za začátku trošku oříšek, každopádně to trvalo jen chvilinku a její příběh jsem prožívala s ní. Ostatní holky prokletého roku jsou jak na střední škole - klasika - jedna holka, co si myslí, že je ve všem nejlepší, ovečky a dvě, které jsou tam tak nějak fajn. Některých holek mi tak bylo až líto, jaký byl jejich osud. O romantické lince můžu říct tak jen to, že měla být rozhodně delší - takhle byla celkem nepropracovaná a Ryker se tam ukázal jen párkrát, než autorka totálně odbila jeho smrt. Největším překvapením tu pro mě byl Hans, to jsem fakt nečekala. Ale jsem ráda, že nakonec skončil s tím, s kým skončit měla. Jinak, i měsíc po dočtení jsem z knížky jak na trní.

7 26.10.2020

Další "nádherná" knižní novinka z Osvětimi, která se opravdu hezky četla, i vzhledem k tomu, že její příběh rozhodně nebyl hezký a některé části byly opravdu hodně otevřeně a upřímně popsány. Čtenář z toho cítil ten apatický nezájem a přístup Židů a vězňů ke smrti, kterou viděly a číhala na ně každý den.

Je to ale i silný a úžasný příběh o tom, jaké je to se nevzdat a bojovat, boku po boku s někým, s kým stojí za to bojovat. Jaké je to být bez jídla a pití tolik dní v kuse, pracovat skoro celý den pro nepřátele, přežít selekci, následně i plynovou komoru, nádory.. a stejnak mít vůli žít, i když už ani nejde doufat. Příběh se odehrává ve více časových liniích, začíná to minulostí, která se postupně přibližuje, až se z ní vytvoří jednotný příběh.

Kniha je o Rosie, která převyprávěla svůj příběh vnučce a právě ta knihu napsala. Rosie byla velmi statečná s obrovskou chutí to nevzdat a žít dále, což se jí povedlo. I potom, co válka skončila, se Rosie dokázala radovat a užívala si života, který se jí snažili vzít.

Nádherná, silná kniha, která rozhodně stojí za přečtení. Na konci jsem si i pobrečela, to už nešlo držet a jsem ráda, že nyní bude příběh a vzpomínka na život Rosie také v mé hlavě. ️ Je důležité nezapomenout a naopak si to připomínat.

6 05.02.2023

"Váha reality mě mačká k zemi tak silně, že si některé dny říkám, jak je možné, že jsem vůbec schopna se zvednout na nohy a jít.”¨

Od začátku člověk moc neví, co od příběhu čekat. Vypadá na to klasickou knížku o středoškolácích.. a přitom je tak jiná. Krásná, dojemná, smutná.. O dvou mladých, zlomených lidech, kteří si mysleli, že už na ně štěstí nikde nečeká a nakonec ho našli v sobě. V druhé polovině knihy to vypadalo, jako by autorka chtěla všechny prostě jen tak, zbytečně rozhádat, což jsem moc nechávala, ale aspoň že nakonec to dopadlo dobře, což není vždy nutnost. Josh byl ze začátku hned sympaťák, i když hodně uzavřený do sebe a Nastya byla no.. sympatická ze začátku prostě nebyla. Drew tomu dodal trochu humoru, aby kniha nebyla tak depresivní, vzhledem k tomu, že je zde řešeno více vážných témat a opravdu i přes to byla depresivní hodně. Mělo to své mouchy, ale byla hodně čtivá a nutí vás se nad některými věcmi zamyslet. Protože nikdy nevíme, co se děje druhé osobě, že její chování má nějaké podněty..

6 17.04.2021

„Čas je na naší straně...”

Stále tápu, jestli číst další díly, protože...

Nemohu říct, že kniha sama o sobě byla špatná. Rozhodně se mi líbil její nápad a fakt, že jako téma bylo vybráno cestování v čase a čas celkově. U tohohle tématu bych zrovna řekla, že je v něm hodně jednoduché se ztratit, ale autorka měla vše hezky srovnané a věci dávaly smysl.

I přes ten fakt jsem na knihu nejspíš už moc stará. Hrdinové a jejich chování mi přišlo neskutečně dětinské a naivní, nad věcmi nepřemýšleli a jejich chování a rozhodnutí v několika situacích mi přišlo naprosto na hlavu. Hlavní hrdinka je straně lehce zmanipulovatelná a opravdu až trošku hloupoučká. Chápu sice, že je pro ni vše nové, ale o to víc by si přeci měla dávat pozor a vnímat vše okolo, ne se chovat, jako by najednou z minuty na minutu znala celý svět.

Také jsem nechápala tu nenávist vůči hlavní hrdince. Ano, děti i dospělí dokážou být zlý, ale tady mi to přišlo už opravdu nesmyslné.

Zase se musí uznat, že se v knize stále něco dělo, což bylo fajn.

I přes to všechno hodnotím knihu jako průměr pro mladší čtenáře a je ve hvězdách, jestli dám šanci dalším dílům.

5 25.05.2022

„Možná jsme všichni samostatné jednotky, pro něž je důležitá pouze špička vlastního nosu, vlastní utrpení a touha po vlastním potěšení?”

Prvních pár kapitol jsem si vlastně nebyla jistá, čí příběh zrovna čtu. Chviličku mi trvalo, než jsem si v hlavě uvědomila, kdo je kdo. Pak, když mě to konečně trklo jsem se nedokázala od knihy odtáhnout. A to doslova. Lehla jsem si k ní a četla až do rána, jen protože jsem potřebovala vědět, jak tohle celé dopadne.

Není zde totiž jen jedna časová linka - sledujeme tu příběh malé židovky Anny a její maminky, jejichž život se protne se životy dalších dvou židů - otce a syna.

Samotný život Grety se ocitá na svém konci, protože Greta na stará kolena trpí alzheimerem a je pro ní obtížné vzpomenout si i na ty nejzákladnější věci. To se však mění potom, co se jí do ruky dostane Annin deník.

Naskytne se nám zde pohled i Grety manžela, což byl moc milý a hodný pán a jejich syna a její terapeutky. Všichni udělají vše pro to, aby se hlavní hrdinka cítila na sklonku života lépe.

Posledních pár stran bylo naprosto skvělá a já sama chvíli nevěděla, co je pravda a co ne. Konec byl nádherné gesto a myslím, že si ho Greta zasloužila, protože věřím, že nic jako gen zla neexistuje a v této knize je to skvěle ukázáno.

Nic jsem si o tom sice nezjišťovala, ale jsem si nějak jistá, že příběh je smyšlený s reálnými jmény a oblastmi. (Jestli je to jinak, opravte mě prosím.) Za mě jedno velké knižní doporučení !

5 04.04.2022

Mi-lu-ju. Stejně jako první díl. K tomuhle nejde říct nic jiného, protože tohle je prostě nejlepší vyjádření, které teď zvládnu.

Tady se už od začátku něco dělo. Byli jsme nekompromisně hozeni do víru tohohle skvělého příběhu.

I přes to, jak moc jsme čekali hezkou budoucnost pro Kazi a Jase, jsou od sebe rozděleni a takhle se to táhne docela dlouho.

Autorka umí naprosto skvěle psát - takže, v jeden moment máte srdce až v kalhotách a chvíli na to vám padá brada až ke kolenům a jen koukáte, co se tam děje.

Stejně tak bylo skvělé měnění pohledů, popis postav, vykreslení krajiny a prostě všechno.. nemůžu jinak, než to furt vychvalovat. Miluji hlavní dvojici, stejně jako miluji většinu vedlejších postav jak nových, tak z kronik. Jsou skvěle promyšlené a všechno do sebe parádně zapadá.

Asi nemám, co k tomu říct víc. Neskutečně se těším, až si dám re-reading téhle duologie a připomenu si věci, na které jsem už stihla zapomenout.

Nikdy nezapomeneme.

5 21.01.2022

Povinné školní čtení - na tuhle knížku nikdy nezapomenu..

5 13.01.2022

Hrozně těžko se mi hodnotí knihy o holocaustu a podobně. To hned na začátek.

Ale když začnu trošku rozebírat děj knihy - příběh Stanislawy byl silný. Ona byla silná. Nedivím se, že ji přezdívali máma, opravdu ženám v těchto strašných časech byla matkou i kamarádkou.

Jenže mě hrozně otravovalo sepsání příběhu a to, jak příběh skákal. Chvíli je člověk naprosto zničený a po pár stránkách vás příběh hodí o několik let jinam, přehazuje vás v příběhu jako horký brambor. Kdyby byl příběh čistě o Stanislawě (a že by bylo o čem psát), bylo by to mnohem lepší, přece jen nám už samotný název příběhu právě toto předhazuje.

Takto je to bohužel opravdu jen zmatený příběh o někom, koho si chvíli po přečtení nebudete pamatovat a o Stanislawě.

Škoda, na tuhle jsem se fakt těšila, ale přišlo mi to takové - eh, jak to říct - nebyl do toho vložen dostatečný cit a tak kniha vypadala spíš jako strohý popis toho, co bylo.

5 05.09.2021