Mandlevest komentáře u knih

S touto knihou, ač mám doma oba díly již delší dobu, jsem si dávala načas. Na Ostravsku (přímo v Ostravě) jsem prožila dětství a dospívání a srdcem jsem v tomto drsném kraji zůstala dodnes. A protože jsem ,možná povahou, opatrná k velebeným věcem (tudíž i ke knihám), na čtení této knihy jsem se těšila i bála zároveň. Od prvních stránek jsem ale věděla , že obavy byly zbytečné. Příběh je překrásně napsaný, přitom styl psaní není květnatý, ale spíše strohý, úsporný a přece ve mně vzbudil tolik emocí a pocitů. A já znovu byla malou děvuchou,pomáhala milované mamě loupat kobzole, abych si potom mohla nazout křusky a jít dřystat s kamarádkami. Svým poselstvím silná kniha o lidech tvrdých k sobě i k životu . Ale čím tvrdší slupka, tím sladší skrývá jádro. I o tomto je kniha Šikmý kostel. Děkuji, paní Lednická.

121 03.06.2021

Nemohla jsem skoro ani dýchat, jak krásné to bylo. Velká poklona paní spisovatelce, že nám zprostředkovává tak důležité příběhy z naší minulosti. Pokorně, neokázale,křehce, ale přece to poselství z nich je více než naléhavé. Přenádherná kniha.

119 30.08.2019

Já na ty poetické popisy přírody moc nejsem, i když přírodu (a v přírodě) mám a jsem moc ráda a navíc spousta nadšených komentářů, z toho mám vždy trochu smíšené pocity. Kdybych knihu nedostala jako dárek od dcery, asi by mě minula. A po přečtení musím říct, že mě moc bavily právě ty popisy přírody a souznění s ní. Holka z bažiny, Kya, žijící v harmonii s přírodou, v souladu s jejími zákony, které se často liší od zákonů lidských. Možná to byla trochu pohádka pro dospělé, ale mě okouzlila. Pohádka o nespoutané dívce, která každému utekla. Děkuji za knížku a za zážitek, Kačko:-).

118 17.09.2022

Moc se mi do knihy nechtělo, ač jsem se mediální humbuk, který kolem knihy před časem nastal, snažila nevnímat, těch článků bylo požehnaně a síla médií, ač chceme nebo ne, umí názory lidí neuvěřitelně ovlivnit. Mám Alenu Mornštajnovou moc ráda, její knihy mě nikdy nezklamaly, naopak. A tak jsem měla o tento román trochu strach, že bude jiný, povrchnější, vypočítavý, psaný na efekt, ale....nemusela jsem se bát. Ten hluboce intimní příběh jedné nemilované holčičky zvané cácora mi bral dech od prvních stran. Prožívala jsem ho hluboce a niterně, použité metafory skvěle dokreslovaly křehkost i syrovost příběhu. Bylo to opravdu bolestné čtení, často bezútěšné. Po dočtení si budete klást otázky, budete přemýšlet kdo na všem nese největší vinu. Ale je třeba o tomto tématu psát, je třeba tyto knihy číst, to téma je více jak aktuální. Myslím na všechny cácorky, osamělé, zmatené, ponižované a hlavně doufající v něco, co by mělo být samozřejmostí, v lásku a pocit bezpečí. Tento příběh je těžké čtení, ale nebudete moci od něj odejít. Děkuji, paní Mornštajnová.

117 19.11.2023

Jsou knihy, na které se těším, ale vydržím na ně čekat i několik měsíců, než se splní rezervace v knihovně. A potom je několik autorů, na jejichž knihy nedokážu čekat, musím je mít. A mezi tyto autory patří i paní Mornštajnová. Dočetla jsem velmi citlivě napsaný příběh, vyprávěný střídavě otcem a dcerou. Paní autorka opravdu příběh "jenom" vypráví bez toho, aby čtenářům podsouvala své vidění světa, aby se svými hrdiny sympatizovala nebo je naopak soudila. Vypraví nám příběh plný intimity, ale civilně, křehce, bez patosu a kýče. A takový je i obal knihy, jakoby strohý ,ale když se na něj zadíváte pozorněji, najdete v něm absolutní symboliku této mimořádné knihy.

114 03.01.2020

Z této knihy mně chodila číst různé úryvky, které ji zaujaly, dcera, která má knihu v povinné četbě a chodila tak často, že jsem si ji od ní půjčila a po letech si ji znovu celou přečetla. Nadčasové, pravdivé čtení a tolik, tolik potřebné zejména v této době, v této (naší krásné) zemi. Myslím, že toho spoustu pochopila i stále ještě náctileta dcera, chtěla se o tom bavit, diskutovaly jsme a já pocítila radost spolu s vírou, že se budoucnosti není třeba bát. Oni to zvládnou :-).

110 25.06.2021

V podstatě subtilní knížka, psaná docela jednoduchým, srozumitelným jazykem a přesto vzbudí tolik emocí. Je to tím neobyčejně obyčejným příběhem dívky a ženy Anny, obdařené krásnou duší a věrným, vřelým srdcem. Dočetla jsem opravdu mimořádný příběh, vonící léčivou vůní heřmánku. Aničko, až si budu chtít stěžovat na svět, ve kterém žiju anebo řešit tisíce často nevýznamných věcí a mračit se kvůli nim na lidi kolem sebe, vzpomenu si na Tebe. Překrásné a moudré čtení.

110 21.09.2020

Další kniha mé oblíbené autorky a opět nezklamala. Uvědomila jsem si, že české autory vyhledávám čím dál více a objevila jsem několik talentů, ke kterým se určitě budu vracet, ale neplatí to u české detektivky. Tam mám velké mezery a v podstatě čtu jen Michaelu Klevisovou. Nevím čím to je, ale když jsem zkusila někoho jiného, zdálo se mi to naivní a prvoplánové a moc mě to nebavilo. To u této autorky nehrozí. Místo jednoduchých dialogů důsledně buduje atmosféru a lidskou duši, se všemi zákoutími, která si dovedete představit, zná dokonale. A tak jsem se s mírným napětím vydala, tentokrát, na Šumavu, do Jelení Hory. Výlet trval krátce, jen dva večery, ale stál za to. A já se přesouvám do Vietnamu, tam, kde Hory zpívají:-). A zvědavá jsem moc. No, není to čtení krásné?

106 01.08.2023

Takže po obsáhlé knize o vzniku New Yorku jsem se ocitnula v drsné beskydské přírodě. A moc jsem si to užívala, beskydské "kotáry" znám více jak dobře, narodila jsem se nedaleko. Rovinku abyste pohledali, většinou je to nahoru a dolů, ale alespoň se nespěchá a je dosti času obdivovat drsnou krásu kolem sebe. Děkuji Michaele Klevisové , že mě tam touto knihou zavedla a děkuji, že také nikam nespěchala:-). Držela se svého osvědčeného stylu, který její "bergmanovské" detektivky mají a důležitou roli hraje právě i to prostředí, kde se odehrávají. Příjemná, lehce napínavá oddechovka, srozumitelná, s dobrou zápletkou a množstvím postav, které mohly (ale nemusely) vraždit. Užila jsem si ji skvěle.

105 12.05.2023

Malý princ, kniha plná metafor, přirovnání a symbolů. Kniha, která v krátkých kapitolách a jednoduchých větách vypráví o tom, že každý, bez ohledu na věk, v sobě schovává svého Malého prince. Jeho zvídavost, zodpovědnost, spravedlnost, schopnost odpouštět, přátelství a lásku. Vše, co lidi, a tím i svět kolem nás, dělá lepšími. A jestliže se někdy stane, že ho nemůžeme najít, hvězdy na obloze nám pomohou. Vždyť minimálně jedna svítí pro každého z nás vždy jasněji a ukazuje cestu, abychom nezabloudili.

104 28.12.2023

Dlouho jsem na knížku čekala než se splnila rezervace v knihovně, ale měla jsem si ji koupit. S další knihou, která letos vyjde, to už udělám. Příběh začíná v době občanské války v Řecku, kdy mnoho žen s dětmi prchalo za hranice a mj. i v tehdejším Československu našly nový domov. A s nimi i dvě opuštěné desetileté holčičky, Sotiria a Koula. V jednotlivých kapitolách vyprávěných různými postavami sledujeme celý život obou děvčat. A je to úchvatné , velmi zajímavé čtení, skoro bez přímých řečí, ale emocí ve mně vzbuzovalo spoustu. Otáčela jsem stránku za stránkou, zvědavá, jak se bude život obou hrdinek a jejich rodin vyvíjet a co se stane, až ,a jestli vůbec , uvidí moře. Naprosto originální příběh, výborně napsaný, ten si nenechte ujít. A další talentovaná česká autorka, na jejíž knihy budu netrpělivě čekat. A ještě... prostředí Ostravy-Poruby, kde jsem prožila mládí, Leninova (dnes Hlavní) třída, kde jsem kousek chodila na gympl, no, emoce pracovaly a i slzička ukápla. Senzační knížka, kterou si musíte přečíst. A obálka je taky překrásná.

102 23.01.2023

Také se Vám někdy stalo, že jste si přesně vzpomněli, kde a kdy jste určitou knihu četli? Já málokdy, Honzlová je čestná výjimka. Byly tenkrát "bláznivé" devadesátky, prázdniny, s mamkou, ségrou a se všemi čtyřmi našimi dětmi (moje nejmladší byla v té době ještě dlouho na "houbách":-)) jsme byly na chatě. Já ležela na trávě na dece, natřená indulonou:-)) a četla tuto knihu. Teď jsem si ji vybrala do čtenářské výzvy, abych srovnala dojmy a musím říct, že nemohou být více jak rozdílné. Tenkrát se mi kniha vůbec nezdála tak tragicky bezvýchodná, nevím, možná tehdy ještě ta vůně svobody nebyla tak opojná a tu dobu budování socialismu jsme měli více v sobě a tolik mě to čtení nešokovalo, možná mládí více snese, nevím. Nyní, po třiceti letech, jsem nemohla udělat lepší volbu než se ke knize vrátit. Ta beznaděj, to, že člověk byl jen nástrojem her, ke kterým neznal pravidla, jestli vůbec nějaká měla. Slušnost se nenosila, spíše byla problém. A k tomu ten pocit beznaděje, okoralosti a prázdnoty a strachu, ano, tak jsme žili. Těžké čtení, ale díky za něj. Abychom nezapomínali, protože vůně svobody je opojná. A to až tak, že před ní někdy přivíráme oči. Děkuji, ČV, za toto připomenutí. Doporučuji.

99 20.10.2023

Když budu upřímná , musím napsat, že celý příběh je opravdu nereálný, hlavní zápletka už víckrát použitá a navíc já k hodně vychvalovaným a marketingově silně propagovaným knihám chovám z nějakého důvodu určitou nedůvěru ( a často oprávněnou). Ale když budu upřímná, musím taky napsat, že tohle byla tedy zábavná jízda. Autorka píše neskutečně čtivě, výtečně dávkuje to, co zkušenější čtenář čeká, s malými, často nečekanými a dosti vtipnými okamžiky. Nepotřebuje k tomu moc postav a ani moc stran, což z celkem banálního příběhu dělá opravdu neodložitelnou záležitost , kterou zvládnete za večer, jestli se dobrovolně (a já tuším, že ano) vzdáte pár hodin spánku. Skvělý je konec příběhu, opravdu jsem se v poslední kapitole s chutí jedné scéně zasmála no a "lapenovský" epilog mi tentokrát tak nevadil, nesl v sobě vtipnou pointu a to já mám ráda. Výborné, odpočinkové čtení, které se, díky autorce a jejímu stylu, nebere až tak vážně a moc mu to sluší. Pobavit není málo, a už vůbec ne v této době. Velká spokojenost a maximální hodnocení.

99 13.10.2023

O co později jsem tohoto švédského autora objevila, o to více jeho knihy miluju. Ano, je ždímač emocí, ale dokáže to jen tak mimochodem, žádná urputnost a snaha zalíbit se, a přece to tak dokonale funguje. A je znát, že byl sportovec, tu fair play má prostě v sobě a svým osobitým, nenapodobitelným stylem jí obdařuje i své hrdiny. V této knize tedy zdánlivě nesnesitelnou Britt - Marii, ženu pevných zásad, která ve vás bude vzbuzovat spoustu emocí, ale budete ji milovat. A i ty další o(O)soby z Borgu, stejně jako předtím postavy z vesničky Medvědín (na podzim slovenský Ikar vydává třetí pokračování Vítězové). A tak nakonec už snad jen doporučení. Tento laskavě dojemný, originálně napsaný příběh vás bude bavit. Já si ho užila maximálně.

99 16.08.2022

Tak Jojo zase nezklamala. Asi se budu opakovat, ale pro mě je to autorka, která umí své příběhy polidštit v tom nejlepším smyslu slova a skvělá vypravěčka k tomu. A je úplně jedno, jakou si vybere dobu nebo prostředí. Zda jde o milostný příběh, rodinný příběh, válečnou romanci anebo o historické drama o dobrovolnicích tzv. Koňské knihovny. Vždy je to skvělé. Všem hrdinkám i hrdinům budete rozumět, budete prožívat ty silné příběhy spolu s nimi. Radovat se i trpět, doufat i ztrácet naději, milovat i nenávidět, ale hlavně žít ten svůj život, jediný a jedinečný. Říká se, že kdo má rád zvířata, má rád i lidi. Dle knih, které Jojo Moyes píše, tomu věřím. Krásná kniha, která potěšila mou duši. Doporučuji.

99 09.07.2022

Autor si dal s pokračováním docela načas, a to až tak, že jsem si myslela, že hlavní hrdinkou je ta dosti nesympatická policistka, kterou fakt nemusím (vím, 99,9 procent čtenářů ji miluje:-)) a tak jsem ani já s přečtením nespěchala. Nakonec jsem zjistila, že Erika není Kim od Angely M. :-), a že mi vadí daleko méně. A je třeba spravedlivě napsat, ač nejsem velký fanda těchto rychločtecích detektivek, že Robert Bryndza je opravdu psát umí. Je to jednoduché, napínavé a velmi čtivé, a ta sympatická slovenská stopa ( v tomto díle i česká, díky oblíbené konzervě mého dětství:-)) je opravdu příjemná. A tak jednou za čas, proč ne :-).

98 16.08.2023

Mnoho tu již bylo napsáno, jen bych se opakovala. V jednom z rozhovorů s Jo Nesbem jsem četla, že to, jak a kdy série s HH skončí, má již dávno promyšleno. A na této knize je to znát. Harry se mění, už to není ten neomylný, drsný , sebestředný chlapík. Tím, jak ztrácí blízké lidi , tím více nachází sebe sama. Mě ten proces extrémně baví sledovat, ač se s tímto geniálně vytvořeným antihrdinou budu loučit opravdu těžce. Výborná knížka, zajímavá, napínavá, krutá i dojemná. I té angličtiny tam bylo tak akorát, že jsem se s ní v pohodě poprala:-). Mimochodem, kdysi jsem četla první případ Harryho, knihu Netopýr, ještě v jiném překladu, než od skvělé Kateřiny Krištůfkové a nechápala jsem, že ji napsal stejný autor, to prostě nebyl Nesbo :-). A od té doby docela sleduji i jméno překladatele a mám své oblíbené, kteří nezklamou. I Zatmění jsem přečetla jedním dechem a nemohla se odtrhnout. Málokdy u mě, u detektivky, pracují emoce, u této dokonalé série vždycky.

98 30.05.2023

Po ponuré severské krimi jsem zavítala do jižních Čech na rakouském pomezí. A musím říct, že tato vesnička, obklopená lesy a bažinami, s pohnutou historií, si s tou severskou moc nezadá. Michaela Klevisová umí vytvořit tu správnou atmosféru a vykreslení lidských charakterů jí jde, řekla bych, ještě lépe. Když se výše uvedené promíchá, vznikne výborná detektivka s přesahem. Napínavé, zajímavé čtení, tato autorka je ,pro mě, česká sázka na jistotu.

98 05.11.2022

Uf, tak to byl zase nářez! Myslím si, že knihy dua Kepler buď zbožňujete, hltáte stránku za stránkou a knihu v podstatě neodložíte anebo ji čtete s lehce ironicky pozvednutým koutkem a kroutíte nad tím vším hlavou (ale i v tomto případě, myslím si, knihu neodložíte :-)). Každopádně já patřím mezi první skupinku, i když Keplerovci, zdá se mi, stupňují brutalitu a naopak snižují uvěřitelnost děje a tato kniha, pro mě, není jejich topkou. Ale pořád je to skvělé, velenapínavé čtení, od kterého budete těžko odcházet. Svačinku či něco dobrého ke kafíčku si k tomu ale neberte :-).

98 02.05.2021

Tuto knihu jsme si půjčila "jen" kvůli čtenářské výzvě netušíc, jaký skvost mě čeká. Jedno město, jeden zápas, jedna situace a spousta mistrovsky vykreslených lidských povah. Klobouk dolů, pane Backmane. Četla jsem do tří do rána a ještě teď knihu rozdýchávám. Jedním slovem skvělé.

97 06.08.2020