maja2712 komentáře u knih
Velice zajímavá kniha, která mě uvedla za zdi nemocnice, do operačních místností, do tajemného světa mozku, do etiky v medicíně, mezi pacienty i do běžného života lékařské rodiny. Kniha mě bavila nejen po odborné stránce, ale i po té lidské. Je z každé stránky cítit, že pana doktora povolání moc baví, že vše, co dělá, dělá s nadšením, kreativitou a elánem nejen v oblasti medicíny, ale i koníčků. Je to kniha naplněná bohatým a plným životem. Beru si k srdci slova: Nejlepší operace je žádná operace.
Autorka má talent autenticky vykreslit život na dědině z pohledu obyvatel v jejich nářečí. Za mě se ji kniha moc povedla.
Kniha Muž jménem Ove už zdobí mou knihovničku. Medvědín bude následovat. Na čem mě Frederik Backman dostává je téma, které rozebere do detailů naprosto jednoduchými a výstižnými slovy ze všech možných úhlů pohledu a rozkrývá tak psychologii všech postav do nejmenšího detailu a ta slova se mě dotýkají tak hluboce, že jsem při čtení plná emocí a myšlenek a otázek, že knihu přečtu doslova jedním dechem a ten příběh mě ještě dlouho nepustí.
Má první kniha od spisovatelky. Líbila se mi a věřím, že v době vydání knížky musela být trhákem. Dobrý nápad, jednoduše vykreslené postavy, psychologicky zpracovaný strach ze smrti.
Pan Svěrák mě opět svým moudrým vyprávěním vtáhl do dětství a bosých nohou a na venkov a mezi kamarády a mezi situace viděné očima malého kluka. Krásná čeština, hezky jsem se "prošla" po naší české vesnici na konci války.
První setkání s tímto autorem a doufám, ze ne poslední. Velice zajímavé téma zpracované citlivou formou. S Pavlem Straňanskym jsem se sžila v jihočeské vesničce s jeho pozici badatele geneaologa i jeho myšlenkami. Historie padesátých let mě zajímá a když jsme projížděli jižními Čechami, nejednou mě napadla myšlenka vědět, co se za zdmi polorozpadlych a evidentně dříve velmi prosperujících statků odehrávalo. Bolestná doba války, bolestná padesátá léta, která kupodivu neskončila a asi neskončí, dokud si lidé budou pamatovat. Jediným lékem je odpuštění.
Pravé jsem dočetla. Ještě mi tečou slzy. Kniha mi přiblížila život kvadruplegiků, jejich ošetřovatelů a rodin. Ve svých letech tuším, že s tímto postižením není život vůbec jednoduchý, přesto jsem byla zaskočena tolika zdravotními komplikacemi, náročností práce ošetřovatelů a statečností rodičů. Krásně a citlivě napsaný příběh jednoho z mnoha bolestných životů.
Ubrblany dobracky Ove. To díky němu jsem měla v době čtení knihy neustále rty v mírném úsměvu. Budeš mi chybět, Ove...
Díky rozhlasu a stoletému výročí úmrtí pana autora jsem objevila pana Klostrmana. Poslouchala jsem rozhlasové zpracování dokonce dvakrát. Kniha je barvitě napsána, zaznamenala jsem spoustu výstižných slovních obratů, které věrně a dramaticky vystihovaly nelehký život roku 1870 v drsném prostředí zaniklé dřevorubecké osady na Šumavě. Začátek knihy je věnován popisu prostředí a běžnému životu obyvatel. Poté se odvíjí příběh o vztazích obyvatel žijících v malé komunitě a o lidech, kteří jsou na sobě závislí v práci i v holém přežití. Neskutečně silný příběh o vině a trestu je skvěle pro rozhlas zpracován v režii Petra Mančala s bravurně čteným projevem Zdeňka Maryšky.
Mám rada laskavé vyprávění a jednoduché úvahy Roberta Fulghuma o obyčejném žití. Nejednou jsem se přistihla, že ten jeho nekomplikovaný pohled na svět je krásný, úsměvný a obrací starosti k lehkosti bytí. Ne všechny příběhy doputovaly až k branam mého srdce, na tu s názvem Pomoc v nouzi ovšem dlouho nezapomenu. Moudrý příběh o radosti, o pomoci druhým.
Mila knížka s brilantní češtinou a obyčejnými příběhy vyprávěná s galancí Marku Ebenovi vlastní. Nezklamala v žádném směru.
Tak toto je skvost! Nádherná knížka, která mě zasáhla hluboko uvnitř. Příběh plný tajemství a pout lidských duši... V knize je tolik krásných myšlenek, které vás probudí. A ty pocity, když ji celou přečtete... úchvatné! Zjistite také, jak muže být obohacující společné snění... Doporučuji číst konec knihy v nočním tichu... nezapomenete...
Příjemné čtení v době koronavirové. Vyšla jsem ven a nevěděla, jestli jsem ještě v knížce nebo už ne. A ono mi to i zůstalo. Jedu si tak do práce a předjíždí mě různě bzučící nebo vrčící černá vozítka s dlouhovlasými pasažéry černých barev... potkávám zvláštní lidi, zahalené a nekontaktní, fakt divný svět...
Tak tahle kniha mi doslova vyrazila dech. Autorka velmi obratně píše o nelehkem osudu ženy, její dcery a její vnučky v průběhu 20. století. V knize se promítá nejen nelehké postavení ženy té doby, ale promítají se i útrapy válek. Velmi oceňuji historická fakta, která jjsou potřeba znát. Těmito slovy kniha začíná: “Na některé věci se nesmí zapomenout, aby se nemohly opakovat. ‘Protože plynoucí čas vždycky nahrává viníkům a lidská paměť je kratka.´
Děkuji panu Vaneckovi za sepsání téhle knihy. Mistrovsky vyličené postavy bratrů, faráře i soudruhů. Přečetla jsem ji s velkými emocemi - smutkem, slzami, lehkým úsměvem, vzdorem, lítosti, obrovským pocitem nespravedlnosti, ... jdu si knihu koupit. A ještě jednou děkuji.... (tuhle knihu budu vstřebávat hodně dlouho. To bude nachozenych kilometru...)
Krásná kniha o ženě, která si ve svém nelehkém životě vždy poradila. Držela se prostých zásad a nebála se poctivě pracovat. Hezky popsaný příběh odehrávající se těsně po válce, kdy autorka barvitě líčí život v pohraničí. Stojí za přečtení.
Tato kniha mě dostala jak svou hrůznou realitou popsanou malým klukem, tak bravurním přednesem v podání Michala Pavlaty. Naprosto jsem se vžila do příběhu, jen jsem si pomyslně změnila lokalitu a to na jedno místo tady na Moravě, protože se i tam odehrávaly velmi podobné příběhy, které jsem jako holka nechápala a chtěla pochopit. Poslouchala jsem knihu dvakrát, aby mi nic neuniklo z mysli malého kluka, který mistrně navnímal všechny dospěláky a nelehké situace řešil po svém. Děda mi z tohoto příběhu vyšel jako hrdina, protože tolik nespravedlnosti snad nejde ani přežít. Sice jsem se usmívala nad jeho pomstou, přesto mi na konci knihy srdce krvácelo nad tím, jak ho nakonec události přece jenom zlomily. Jak se takové věci mohly vůbec dít? Díky ČRo!
Poslouchala jsem jako moji první audionahrávku. Moc se mi líbila, skvěle načetl Igor Bareš. Víc procítím knížku, když ji přečtu, potřebuji někdy čas na zamyšlení, trošku si pogooglit, když bych ráda věděla něco víc nebo když něco nevím. Tak třeba si ji ještě přečtu.
Nádherná kniha, bavila me od prvních vět a jak moc rada mam Zdeňka Svěráka, tak mam rada i strážce nádrže Jiřího Smrcku. Nádherná čeština, krasny čistý styl psaní, mistrovské slovní obraty. Na letní čtení báječná ☀️Ještě bych rada dodala, ze kniha má krasne ilustrace. A ze je taková pro pohlazeni po duši.
Vynikající kniha. Cetla se úplně sama, snažila se mi vniknout pod kůži se všemi jejími emocemi. Citlivě a reálně popsaný příběh inteligentní ženy, která s notnou dávkou úsilí přijme osud rychle postupující časne formy Alzheimerovy choroby. Z cele knihy byla cítit láska, touha a snaha po normálním obyčejnem životě, co se postupně nenávratně ztrácí. I když držíte té ženě, rodině, přátelům pěsti celou knihu jako blázen, je příběh smutnější a smutnější. Láska je však cítit až do konce knihy.