Magriva komentáře u knih
Svěží, lehce napsaná knížka, která nejde do značné hloubky, jen sumarizuje některé věci. Často pokyvujete hlavou, že takto byste to měli dělat, že to je jasné, někde si řeknete, to se snadno řekne a hůř dělá. Nehledala jsem hlubokou psychologii, chtěla jsem relax s knihou, která není hloupá, a to jsem dostala.
Zabiják, který není schopen zabíjet? Neskutečné štěstí před smrtí- úkryt v mrtvém zvířeti? Moralizování- jako např. Nevěřím v život po smrti, věřím ve smrt po životě? Láska jako za časů cholery? Vrah a málem Panenka Maria? Čeho je moc, toho je příliš. Tato kniha je pro mě velké zklamání.
Upřímně- Kafka na pobřeží nebo Norské dřevo to není. Přesto musím říct, že povídky jsou pěkné. Mají zajímavou myšlenku, je nad čím přemýšlet, jsou stylisticky výborně napsané. Na plný počet hvězdiček to ale nevidím.
Tyto nonsensové básně mě docela bavily, ale neoslovily mě natolik, abych jim dala více bodů. S poezií to mám prostě tak- buď mě naprosto nadchne, nebo jí dám 3 hvězdy, nic mezi tím.
Pěkná detektivka, vybrána jako součást letošní čtenářské výzvy. Slečna Marplová je prostě skvělá.
Asi takto: myslím, že dosť bolo Dána. Pre mňa sa už vyčerpal, patril k mojmu obľúbenému letnému čítaniu, ale už sa mi ho viac nechce čítať. Opakuje sa, niekedy je to skratkovité, laciné, nezábavné.
Je to nesmírně zajímavá a čtivá kniha o světě rostlin, s krásnými ilustracemi. Původně jsem koupila pro syna, sama jsem si ji ale s nadšením přečetla.
Četlo se to jedním dechem, ale přece jen těch příběhů bylo někdy až moc, takže to působilo příliš fragmentárně. Líbil by se mi hlubší vhled do příběhu Anny.
Po 1. dílu, který mě doslova přikoval k zemi, jsem čekala, jaké bude pokračování. Bylo dobré, ale originalitu prvního nepředčilo. Nechyběla syrová líčení, psychologický vývoj Michala Harvana, zákulisí politiky, vnímání dění očima nezasvěcených, jak je důležitá moc médií, způsob podání informací druhým a jak je snadné ostatní přesvědčit o správnosti svého konání, i když se chováte stejně hnusně jako ti zlí. Nicméně pokračování mě až tak nezasáhlo a trochu se vše točilo v kruhu.
Tomáš Halík a Anselm Grün je nádherná kombinace duchovních autorů, kteří hladí po duši, nehromží, ale jsou citliví, pozorní, sami pochybující a hledající Boha. Moc hezké bylo dělení na ateisty, agnostiky, náboženské fundamentalisty a sekulární humanisty. Ráda čtu knihy obou autorů a jsou pro mě utvrzením toho, že vše je v lidech a že není třeba odmítat víru kvůli některým nepříjemným, militantním farářům. Vřele doporučuji pro všechny, hlavně ty, kteří jsou duchovní a kteří jsou, nikoli mají, jak říká Erich Fromm.
Ačkoli mám jiné Dostojevského knihy více či méně ráda, do této jsem se nedokázala začíst. Kniha plná nihilismu, pesimismu, až možná hraní si na někoho výjimečného (jsem zlý, nevzhledný, chorobný) a soustavné patlání se v těchto pocitech nebylo pro mě to pravé. Možná se čtení knihy jen nestrefilo do správného období, možná jsem se nedokázala dobře soustředit, možná mi to všechno přišlo násilné, nepřesvědčivé. Nevím.
Toto je má druhá kniha od autora (první byl 1. díl Ve stínu mafie), a tak se nevyhnu srovnání. Ve stínu mafie byla mnohem dynamičtější, naturalističtější, víc jsem prožívala příběh, dalo by se říct, že mě kniha přímo vtáhla. Černá hra vypráví o zrodu mafiána Štarcha, o jeho přerodu v bestii, o tom, co pro něj znamená postarat se o své lidi. I když je to temná kniha, hodně jsem se nasmála u Bobovi naštvanosti na milé, usměvavé lidi v Anglii a že potřebuje naštvané, nepříjemné, nadávající lidi na Slovensku. To bylo trefné. Jinak pro mě průměrná kniha.
Detektivka mě bavila, námět byl zajímavý a myslím, že si přečtu i něco jiného od autora.
Nesbo prostě umí psát, to se musí nechat, ale v této knize toho bylo pro mě dost takového překombinovaného- příliš mnoho potenciálních vrahů, ukončení neukončení vyšetřování, zbytečná sekvence se záhadnou nemocí Ráchel, pro mě nepochopení otcovsko-synovského vztahu (lékař-policajt). Proč tam vlastně byli? Jaká byla jejich role v příběhu? Víc než vyšetřování je tam blábolení o tom, kdo má koho a proč rád a nerad. Trošku zklamání. Nicméně autorova síla spočívá i v tom, že se může náznaky vyjadřovat k aktuálním tématům a někteří třeba trošku něco pochopí (např. muslimská patoložka, imigranti apod.).
Anselm Grün pohladil po duši, nic nevnucuje, jen je výborný pozorovatel a umí podat vysvětlení. Hovoří o stárnutí, nemocech, smrti a v závěru připojuje nádhernou Modlitbu stárnoucího člověka, kterou se můžou řídit všichni lidé, nejen stárnoucí.
Žádný verš ve mně nějak extra nezarezonoval, ale bylo to milé, poklidné čtení.
Opäť docela dobrá detektívka, ale ako to už u Dána býva, jeho knihy sú dosť podobné, takže keď ich čítate vyše po sebe, stačí na ich hodnotenie priemer.
Některé povídky mě nadchly, jiné méně, každopádně autor hezky prokresluje nitra postav a zdi, které nás obklopují.
První polovina knihy mi připomínala slabší odvar Hucka Finna a Toma Sawyera, ale pak to začalo dostávat trošku drive. Je to sice bestseller, ale už chápu, proč se o tom neučí ve školách- kniha podle mě ničím zvláštním nevyniká, všechno tam musí být řečeno naplno, nestačí jen náznaky. Za mě průměr.