magic11 komentáře u knih
Vůbec jsem netušila, co se dělo na Ostravsku, kniha mi otevřela oči. Tyto události mě úplně minuly, ve škole se mlčelo a nikde jsem na ně nenatrefila. Kniha jsem četla parádně a už jdu rezervovat do knihovny druhý díl. Za mě velká spokojenost.
uff, to byla paráda. Pobavila, rozesmutnila a přiměla mě na lidi se víc usmívat. Kdyby si to tak uvědomil každý....
Moje první setkání s paní Mornštajnovou, ale stálo za to, jdu do knihovny kouknout po jejích dalších knihách.
Pěkné počtení, odsypávalo to a konec překvapil. Nikdy není nic černé a bílé, jsou i stupně šedi...
Příjemné čtení ze života. Zajímavě upletený příběh z každodenního života, Mornštajnová je prostě jednička
Na minulost se nesmí zapomenout, je to poučení do budoucna. Že se v Rumunsku děla mnohem větší zvěrstva za komunistů než u nás, jsem zjistila díky reportážím v TV, kdy se poměrně detailně rozebíraly hrůzy z rumunských dětských domovů, poprava rumunského papaláše i s manželkou a spousta jiných. Pak si člověk povzdechne, že že nebylo tak zle. Bylo, jen se to tutlalo, zamlčovalo, spousta dokumentů zmizela. Jestě dnes jsou ve vysokých státních funkcích bývalí komančští škodiči. Tohle zmizí, až vymre celá generace. Doufám, že navždy
Luxusní, nestihla jsem doma u snídaně dočíst závěr, tak jsem si ji propašovala do práce. Posledních 100 stran jsem zhltla a pracovní dění šlo totálně mimo mě. Takže za mě super čtivá kniha a v knihovně zarezervovaný další příběh inspektora Callanacha a Avy Turnerové
a už jsem v tom zase lítala. S velkým odstupem od prvních dvou dílů, ke kterým se teď ráda vrátím. Donutila mě prohledat wikipedii, trošku nastudovat královny Alžbětu i Marii Tudorovnu a pár historických událostí, které se mi vykouřily.... Follett prostě neomrzí. Kdo ještě nečetl Nikdy, vřele doporučuji. V kontextu dnešních dní fakt reálně hrozivé
Obdiv autorce za precizní studium všech materiálů a pátrání po archívech, ale ty přepisy jsem neocenila a občas i přeskakovala, protože jinak bych musela knihu odložit. Moje babička byla silně věřící žena a díky ní jsem jako malá musela do kostela chtě nechtě s ní chodit. Kniha mi pootevřela dveře a už spoustě věcí rozumím - jak k nám o pouti byl zván pan farář na oběd, proč chodil přes plot okukovat opalující se sousedky, kam proudily obálky s finančními dary....
Sedl mi styl psaní a díky tomu jsem ji přelouskla i rychle. Přijde mi, že se s těmito knihami teď roztrhl pytel... Ještě bych přidala nějaký závěr, trošku pokračování. I tak jsem byla spokojená
Taková obyčejná, ale čtivá, poctivá detektivka z českého prostředí. Líbila se mi
Čekala jsem od ní víc, četla se dobře, ale dost naivní...
Nemohla jsem se od ní odtrhnou, jak čtu Weavera, rodina trpí - musí si chystat večeře sami. Moc jsem se na ni těšila, nutně jsem potřebovala zjistit, co to ušili na mého oblíbence Davida Rakera. Výsledek odtajňovat nebudu, ale za mě super knížka.
po předchozích knihách paní Mornštajnové zklamání, čekala jsem víc. Těžký příběh ale aspoň maličké světlo na konci tunelu by nebylo od věci...
Prostě ze života. Jak si vážit úplně obyčejných věcí, bez závisti a zloby a i tak si to užít. Přiblížení doby, ve které by dneska už nikdo žít nechtěl a ve které se i tak dalo najít kus štěstí. Pěkné počtení.