lyriq komentáře u knih
Četlo se to skvěle, zejména povídka s Vlastou Burianem mě opravdu bavila, nicméně na patře zůstala pachuť ze znovuvydané povídky, která se objevila v antologii Ve stínu Říše. A pak ještě z nenaplněného potenciálu, který se tu tak slibně rýsoval...
Co je třeba říct, již řečeno bylo. Nářez je skvělá série a tvůrci jí tímhle kulervoucím závěrem udělali čest.
Dumám, zda to je na dvě nebo tři. Sem tam mě pobavila hláška, baví mě, s jakým elánem autor popisuje lokace, ale druhá půlka tak nějak začala ztrácet dech a ani z té akce už jsem moc neměl radost. Prvotina je to ale slušná, takže protentokrát přivřu všechny otvory a nechám to za tři. Potenciál tu totiž určitě je.
Skvělá záležitost, čte se jedním dechem. Trochu (haha) islamofobní, ale co si budeme nalhávat, islámský fašismus je strašák.
Tomuhle za mě není co vytknout, spousta krátkých povídek, které na vás, i díky předmluvě autora ke každé z nich, zapůsobí. Něco je temně reálné, něco je nadsazené, něco je dojemné, ale všechno je to ohromně čtivé.
Pro mě je tahle kniha fakt super. Už už jsem si na několika stánkách říkal: „Tak, teď Viv vezme meč a naseká to na jednu hromadu.“
Jenže ono ne. O tom tenhle příběh není. Je to o touze po klidu, pohodě. Viv o nic jiného nestojí a díky tomu zahrnuje klidem a pohodou i vás.
A sakra, musím si upéct skořicový rolky a ty knoflíčky.
Koubek mě baví, jen z těch finišů jsem byl až do teď tak trochu rozpačitý. U předchozích knih mi prostě poslední třetina tak nějak nešmakovala. Posmrtná predace je jiná. Pořád je to Koubek, ale je přístupnější, vtipnější... No vůbec by mi nevadilo se s Vincentem potkat znovu v další knize.
S autorem jsem se seznámil prostřednictvím knihy Sex, drogy & cyb'n'roll, u který jsem si neskutečně bahnil. Po dočtení jsem se tedy ihned vrhl na další hetešovku a přenesl se do Chinca. Super pasáže se střídaly s těmi méně záživnými, kde mi prostě něco chybělo... Laťka holt byla příliš vysoko.
Příběh Daniela Kalandry jsem četl už před lety v původním vydání. Vřele vítám možnost přečíst si vše v novém balení a hlavně skutečnost, že se Kalandra dostane mezi lidi. Tenhle příběh si to totiž opravdu zaslouží. A třeba v blízké budoucnosti konečně dojde i na završení trilogie. :)
Legenda pokračuje. Komiksová podoba Nářezu neskutečně sluší a Jan Bezzemek je prostě frajer z osmdesátkových akčňáků.
Po Frostovi se mi moc do Hitokiri nechtělo, měl něco do sebe, ale dost mu taky scházelo. Po autorově povídce v postapo antalogii Ve stínu apokalypsy jsem se ale rozhoupal a nelituju ani za mák. Je to skvěle napsané (ta tam je lehce buranské podání předchozí knihy), čtivé, akční, a díky původu hlavního hrdiny i celkem zajímavé. Oskar Fuchs svému univerzu dodává hloubku, ale až tady je Frost, coby vedlejší postava, opravdu frajer.
Prvnímu počinu ze stáje Backend Stories jsem hvězdičku přidal, vzhledem k ojedinělosti projektu. Teď ji však asi budu muset ubrat, protože Kotleta ukázal, že to jde i mnohem lépe. Ne, že by 100 miliard neuronů od Petra Stančíka byl špatný příběh, to vůbec ne. Ale mezi tou kupou skvělých nápadů byla hromada reklamy, která působila samoúčelně a příšerně kazila dojem.
Tady takový problém není, Franta na to šel od lesa a pomocí příběhu o průmyslové špionáži v podstatě všechny prvky, kterým dělá reklamu, mají své opodstatnění v příběhu a sem tam si z nich autor dělá i trochu srandu.
Je to příjemná jednohubka, Kotleta je stále drsný a krvavý, ale vulgarity a sex nečekejte. V tomhle případě to ale není na Škodu (HAHA).
Velmi čtivá pocta pop kultuře 80. let, dočetl jsem poslední stránku a letím do kina. :)
FILM: Příjemný pokoukání, super efekty, ale obsahově to oproti zážitku z knihy dost zaostává. Navíc je to celkem naivní.
Prvních pár stránek bylo zlo. Nic se pořádně nedělo a autor do mě drtil vyčerpávající popisy čehokoli. Popravdě jsem neměl chuť číst dál. Ale vydržel jsem a nelitoval, protože začátek byla jen zápalná šňůra. Když to bouchlo a Bond začal hrát, dostalo to šťávu. Drsný, nevtipkující, chladný Bond. Možná tam trochu toho vtipu být mohlo, každopádně dost přemýšlím nad dalšími díly.
Zabij bobra, zachráníš strom. Stejně je to jen kampáň.
Když jsem se na facebookové stránce Crew zeptal, zda je šance na nové vydání, bylo mi řečeno, že s vysokou pravděpodobností ne. Autoři údajně tento počin považují za "hřích mládí." Velká škoda, kresba je úžasná, směle se může rovnat se zahraniční produkcí, přesto má svůj vlastní ksicht. A příběh, postavy, dialogy? Prostě Kopřiva. Magory holt umí. A na černý humor a násilí je prostě expert.
Forma mi nevadila ani v nejmenším, scénáře čtu často, tenhle byl navíc až nezvykle barvitý. Ano, je to mnohem jednodušší, než předcházející příběhy, také to nebylo ani zamýšleno jako kniha. Pokud si to uvědomíte a nebudete stavět svá očekávání vedle předchozích vstupů do kouzelného světa, tahle jednohubka vás příjemně potěší, protože je to prostě ten svět, který jste měli rádi. Že je to klišé a místy je to tak trochu debilní, to se přece dá odpustit. Ale doufám, že se JKR vykašle na divadlo a filmy a napíše nějakou novou knihu z tohohle světa, třeba o Pošukovi... :)
Prostě šílenost, blbost, kupa super hlášek, pořádně naklepaná kotleta a funkční erekce.
S veškerou úctou k českému komiksu - přednost Děsivých radostí je v tom, že ilustrace nepůsobí česky. Myšleno v nejlepším slova smyslu, směle se může rovnat US komiksům. A co se týče příběhů, stačí dvě slova - Ondřej Neff.
Po opětovném přečtení mi nezbývá než doufat, že dvojice autorů se spojí u dalšího projektu a Michala Suchánka budu napjatě sledovat.