Posmrtná predace
Vilém Koubek
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463514/bmid_posmrtna-predace-3rL-463514.jpg
4
59
20
Vincent Krhavý série
1. díl >
Básník české akční fantastiky se vrací na místo činu v deštivém krimi noiru. V životě každého soukromého vyšetřovatele přijde práce, po které už nic není jako dřív. Před Vincentem Krhavým se jedna taková objeví na dně věčně prázdné láhve, a když se jí nezbaví ani odhozením do popelníku plného vajglů, nakonec ji vezme. Žízeň totiž umí být extrémně zlá i v pokročilém jednadvacátém století a dluhy dostanou člověka spíš do hrobu než do hospody. S kocovinou bušící na spánky a duší plnou démonů pak nasedne na vlak do izolované oblasti zvané Odpočinek. Šílenství a útrapy, které jej tam čekají, si však nedovede ani představit. A mrtvá těla na sebe nenechají dlouho čekat. O slovo se přihlásí také tamní podsvětí a realita se změní v mokvavou ránu, kterou nevyléčí ani nebetyčný cynismus nebo štědrá zálivka savem.... celý text
Přidat komentář
To si tak jdete do knihovny a zcela náhodně si půjčíte audioknihu s divným názvem od českého autora, již čte Martin Stránský. A pak už jen sedíte, posloucháte a nechápete, jak vám takový upršený noir skvost mohl málem uniknout? Příběh je prostý. Bývalý voják Vincent Krhavý se živí jako soukromý detektiv a pracovní povinnosti ho zavedou do města Odpočinku, takového královstvíčka důchodců. Pokud ve vás jeho příjmení evokuje chlast, jdete dobrým směrem. Pokud vás zarazí název města, též jdete dobře. Dostanete se do izolovaného města konce 21.století, kde žijí mileniálové, u kterých bylo zastaveno stárnutí. Takže je jim všem kolem 70 let. A město je uzpůsobeno jejich vzpomínkám. Autor vytáhl snad všechna důchodcovká klišé a do příběhu je zakomponoval. Nic pro jemnolidi a korektní humoristy. Já se většinu času smála na celé kolo, viz scéna v tramvaji podobná té "mám právo sedět". A geronto strip bar? Pardon, ale to jsem musela poslech zastavit, vysmát se, zaplašit představivost a poslouchat dál. Kromě toho, že detektiv chlastá a hulí, má také jadrné hlášky a měkké srdce. Jinak by si tu kočičku, ohlodávající hlavu první mrtvoly, přece nenechal. Jo a čte Tukarčukovou. Ještě že tak, jinak by ten případ snad nevyřešil. Když k tomu připočtete fakt rozkošné oddělování kapitol buď formou zapalovače Zipo nebo natahováním glocku, dostanete nečekaně dobrý detektivní horor. Horor, kde se nebudete bát hned, ale až pak, až vám to dojde.
Aááá... ch! Teprve druhá kniha, ve které se kočička, mám ráda kočičky, páč jsou hravé a hezké, hebké a přítulné... dopustí ohlodání lidského obličeje... hlavy, prostě měkkých částí.
Mimo toho jsem byla dosti překvapena z podoby alternativní budoucnosti, možná doby "až já budu babka," ačkoli nevím, jestli bych to brala...
Vincent dostane "zakázku." Práci pak hledá v podivné napodobenině důchodcovského nebe - městě ve městě, kde staříci žijí dlouho a "šťastně." Říkala jsem si, že na to, jak moc chlastá, bude hrozně nepoužitelný, ale to on ne. Sice se kolem něj začnou hromadit mrtví, ale práci ku podivu odvádí - za bedlivého dozoru bodyguarda. A kočky :).
Tak tohle byl dobrý nářez. Nevím proč jsem si tu knihu před lety koupil, ale objevila se v mé knihovně. Otevíral jsem ji aniž bych už přesně tušil do čeho vlastně jdu. Možná proto to bylo takové velmi příjemné překvapení. Zajímavý "svět zítřka" s dokonalým hlavním hrdinou, který nadává, kouří a chlastá. Něco takového už v poslední době kolikrát nenajdu a o to více to těší. Musím uznat, že jsem si knihu neskutečně užil a přelouskal v rychlém čase. A na to, že je to detektivka a hlavní zápletku již znám tak si ji stejně někdy v budoucnu přečtu znova, protože to fakt stálo za to.
Moje první knížka od Koubka a, no, mam rád Kotletu, Hetešu, Kopřivu.. A docela se jim vyrovnává, ale na můj vkus je to všechno moc rychlý. Někam přijde, něco zjistí, pak ho zmlátí, tak se zleje, ráno do sebe nasype prášky a zase znova. Na druhou stranu, proč ne, další další díl si taky přečtu. Ale jestli tam nebude Lžička, tak to nebude ono:)
Ze začátku mi přišlo, že se v ději mnoho neděje a popisy okolí/lidí/situací, ačkoliv byly vtipné, tak mi dost často připadaly zbytečné a zdlouhavé. Napínavá pro mě začala být kniha až někde v polovině, a potom už se mi poměrně dost líbila. Začal jsem zrovna druhý díl a přijde mi o poznání lepší.
Ale jo, bylo to vtipné a trochu i překvapivé. Na můj vkus byl hrdina trochu moc velký alkoholik a blbec, ale tak každý jsme nějaký :)
Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.
Máte rádi Kotletu? Tak si škrtněte sex a akci a máte před sebou Predaci - zajímavý koncept penzistické rezervace, která je ve skutečnosti ohrádkou pro sbírku nejstupidnějších vlastností, jež přinesla mileniální generace. Prozkoumáte ji na cestě s kvazi detektivem, potkáte se s léčebnými účinky sava, připomenete si genderové bojovníky za spravedlnost, srovnáte si čakry, naučíte se měnit orientaci elektronů a jiné pro život nezbytné srandy; třeba že hlavní slevy jsou ve čtvrtek - prostě starý dobrý začátek jedenadvacátého století.
Detektiv je kolem a kolem jen troska, která více než problémů s chlastem má už jen traumat z války. Když už je řeč o hlavní postavě jakožto detektivovi, je asi jasné, že se bavíme o detektivce. Nečekejte ale žádné velké zvraty, napětí, sofistikované budování případu a originální pátrání po důkazech. Jak jsem psal výše, jde spíše o vyčpělého Kotletu, protože jsem se neubránil srovnání s pro mě o poznání lepším Undergroundem. Knize ale nemohu upřít čtivost, protože se příběh stále sune kupředu; horší je to s až příliš repetetivními situacemi chlast - morální žumpa - opice - chlast... Kdybyste z knihy oddělili všechny pasáže, ve kterých hlavní postava leje jako děravý kýbl, zbyde vám povídka na padesát stran.
Největší Koubkovou devízou je práce s jazykem. Využívá kompletní sortiment českého lexikonu a jde mu to dobře. Několik neotřelých přirovnání a metafor mě nahlas rozesmálo.
Jdu na jedno vyspinované orošené s nějakou tou rakovinou v dýmu a přiložím k tomu druhý díl série s panem Vincentem. Napijem se na tenhleten zkurvenej svět, tak nezapomeňte octovat. Škoda, že se nepřidá Termi... Pardon, Lev.
Ale jo, nakonec mě autor přesvědčil. Poslední věta ještě i zachránila třiapůltou hvězdičku, takže zaokrouhluju nahoru. Nečtu Kopřivu ani Kulhánka, Žambochova Smrt zrozená v Praze se mi nelíbila. Tady, ačkoli je to místy podobného stylu, vypadá, že je schovaná i nějaká ta zápletka.
Možná tu Smějící se bestii ještě i zkusím.
Skvělá noirová záležitost, jako ze staré školy. O překvapení, chlast, cigára a drogy není nouze.
Nechybí ani drsné hlášky a je jich tak akorát.
Když jsem někdy před… rokem? Víc? Míň? (Co je to čas a jak se s tím operuje?) Když jsem prostě dočetla Organickou oprátku, bylo mi řečeno „a počkej si na tu knihu o mileniálským domově důchodců, kterej je vlastně izolovanou zónou ve světě, kde se nestárne“.
Tak poslušně hlásím, že jsem se dočkala.
V Posmrtné predaci vás a hlavního hrdinu, Vincenta Krhavého, autor hodí do Odpočinku, něčeho jako přírodní rezervace pro důchodce (mileniály). Odpočinek je ráj, pokud si pod slovem „ráj“ představujete čtvrteční megaslevy, ochranku v MHD, která vyhazuje každého, kdo se nepodřídí důchodcovským představám o ideálním světě a kavárny, kde podávají kávu 3x dražší než by musela být, protože si to tak lid přeje.
Predace se na první pohled tváří jako každá jiná detektivka, kde konstantně zlitý detektiv, který rozhodně na předmětném případě pracuje naprosto ne dobrovolně, náhodou narazí na vodítko, sem tam zakopne o stopu a odhaluje jeden skandál počestných občanů Odpočinku za druhým. Jenže kromě výše zmíněného dostanete taky Vilémovu typickou značku smyslu pro humor, která se skládá z popkulturních narážek, notné dávky cynismu, vybroušených dialogů, kde snad jediný písmenko není navíc a receptů, protože proč ne, žejo.
Pro ty, kteří některou z autorových předchozích knih četli, Predace bude o něco utlumenější co do nekonečných masakrů, o něco plnější děje a hlášek. No, nudit se rozhodně nebudete.
Musím říct, že příběh a svět ve kterém se děj odehrává (alternativní budoucnost) mě ihned zaujal a pohltil. Základní dějová linka je jednoduchá, přímočará ale všechno okolo už tak jednoznačné není. Hlavní protagonista musí najít otce jednoho gangstera, který je v důchodovém věku a zjistit co se mu stalo. To zní jednoduše, bohužel to jednoduché není, jelikož starý otec žije v Odpočinku. Ve městě, kde žijí důchodci, kterým se nechce zemřít, jsou víceméně nesmrtelní a ti jsou vládci svého města. Aby toho nebylo málo je hlavní postava při vyšetřování neustále vystavována velmi bizardním a těžce řešitelným situacím. Velmi častý a oblíbené recept, jak oné situace zvládat bylo nechat si dát nakládačku, nebo zažít nějaké to mučeníčko. Dobrou metodou, jak zvládat mučení je recept na krutě ostré kimčchi . Příběh má spád a líbí se mi přechody mezi noiar atmosférou a velmi svérázným humorem.
Velké plus vidím v hlavní postavě Vincenta Krhavého ten se přinejmenším tváří jako nejostřejší tužka v penále a jeho břitký a sarkastický humor je někdy drsný jako hladká mouka. Vincek je schopný přežít fakt všechno a jeho nezdolné nutkání si zapálit cígo či zalít alkoholem své vnitřní i vnější zranění, která by poslali většinu lidí do kytek je záviděníhodné.
Závěrem bych chtěl dodat, že Posmrtná Predace je zábavná noir detektivka, která nemusí sedět všem. Já jsem se u četby velmi bavil a určitě budu více sledovat autorovu tvorbu. Knihu doporučuji všem, co mají rádi drsný týpky, krvavou akci a slevové akce v obchoďácích.
Jednoho zabahněného dne plného nudy a roztomilých štěňat chaoticky běhajících v parku jsem se podívala na rozhovor obsahující tady pana autora. Neznala jsem jeho osobu, jen jsem si říkala: ,,Hah, vtipná to bytost. Dokonce napsal knihu. Pojďme to zkontrolovat.'' A ono se to vyplatilo. Knihu po dočtení cpu všem mým známým do kapes s malou hotelovou lahvičkou rumu. (Full HD zážitek). A jako lidi- za mě velkej palec nahoru. Určila jsem si knihu jako bus knížku a několikrát vyděsila své přestárlé a nejspíš nahluchlé spolucestující nečekanými výbuchy něcojakosmíchu, přejela zastávku, přejela jich více a zakopla o pár dejme tomu neschválně nastavených noh. ALE stálo to za to. Ostrý a přitom decentní humor útočící přímo na centrum mého sarkasmu chtivého mozku. Twisty jak nudle v čínské polévce. A při svém štěstí jsem se přiučila i něčemu novému. Třeba vařit.
Od první zmínky v Pevnosti, kde byla noticka o vyjítí této knihy jsem ji měl nějak na obzoru a bylo jen otázkou času, kdy se do jejího čtení pustím. Už na první pohled v knihkupectví knížka zaujme svou obálkou, která mi už na první pohled naznačovala, že tady půjde o noirovku a anotace jen velmi hrubě naznačí, co čtenáře bude čekat, pokud si knížku vezme do košíku.
V podání Viléma Koubka se dostáváme do zajímavé alternativní(?) budoucnosti, kde se v izolovaném "světě ve světě" - tedy Odpočinku koná přehlídka dnešních mileniálů v seniorním věku. Do Odpočinku, nikoliv však za odpočinkem, přijíždí Vilém Krhavý, aby vyšetřil zmizení jednoho táty. No a hned vstupem do hospody s poetickým jménem Krchov se začíná vše poněkud zamotávat. Víc už asi k ději nemá cenu psát, byla by škoda jej odhalovat a připravit čtenáře o radost s postupu vyšetřování i závěrečných odhalení.
Samotný text je napsaný hodně čtivě a opět jsem byl ve fázi, kdy jsem chtěl vědět, co se stane na další stránce a neměl nějak potřebu knížku odkládat. Hodně mě potěšilo hodně odkazů nebo lépe řečeno rýpnutí do dnešní doby a některých zvyků, tradic či aktivit, nechyběly hlášky hlavního hrdiny, který místy uměl být drsnější než šmirglpapír. A naopak místy uměl být takřka Zdeňkem Polreichem, u scény s popisem výroby kimči jsem regulérně padal smíchy, to byl příklad absurdního humoru, který mě totálně odvařil. Pokud autor bude pokračovat v tomto trendu, rozhodně kupuji i další knížku.
Co si budeme povídat - není to kniha pro každého, ale nedá se jí upřít jistá zábavnost a syrovost stylu. Musíme všichni doufat, že autora nedostihne karma a za mnoho let prožije šťastný a zdravý život v zaslouženém důchodu.
Knihu jsem si přečetla díky komentáři uživatele DK Terva, kterému tímto děkuji. Sama bych ji doporučila všem čtenářům fantastiky, ale i těm, kteří jí neholdují. I kdyby jen jako kuriozitu, ke zjištění, co všechno je součástí české literatury.
„Slanina šustí jako jemný hobliny
nádherně voňavýho dřeva.
Vejce krvácej žloutek,
když do nich bodnu nožem.
Pivo chutná jako život.
Panák jako smrt“.
Už z předešlého příběhu Organická oprátka, jsem pochopil, že se pan Koubek bojí.
Stáří,
Zapomnětlivosti,
Malého důchodu.
A toho, že bude jako ostatní důchodci jezdit taxíkem po obchodech, kde maj slevy. Bohužel, je to úděl každého v této republice a kór spisovatelů, kteří se nepodobají panu Kingovi a jím podobným, kteří se opravdu psaním živí. U nás by to možná zvládnul jen mistr Kulhánek. Ale to by musel draze prodávat své knihy :-) Tak, toliko k osobnostem a teď posmrtná predace. (Nebrat jako název knihy)
Citát: Noční můry jsou taky sny, víte?
Důchodci,
důchodci
a důchodci.
Komu tato část České populace nenahání hrůzu. Už třeba jako obyčejní sousedi dokážou být mnohdy dost nepříjemní. A pan Koubek je situoval do samostatného „skoro“ státu. Něco jako Slušovice, ale o hodně větší. Říkají tomu svému území Odpočinek. A tam také míří základ tohoto příběhu. Najít a zabít určitou důchodovou osobu – základní úkol. Trochu jsem se bál chaosu, protože se hlavní hrdina dostává do stále více podivných situací, které zdánlivě s hledaným důchodcem nemají nic společného.
Ale zdání klame.
Malá ochutnávka:
Zoufalství má spoustu podob. V mým životě – stejně jako na časový ose každýho tuctovýho detektiva – je ale vždycky převlečený za práci, která smrdí průserem.
Třeba za takovou, při který po vás klient chce, abyste mu sejmul otce.
Navíc, jako bonus jsou nám dopřány perfektní slovní lahůdky, přestřelky, dialogy a vhodně umístěné hlášky. Také, kdo jiný by si měl umět hrát se slovy, když ne
Korektor
Student Českého jazyka.
Spisovatel.
Navíc vše je šmrncnuto noirem a detektivní zástěrkou. O mrtvoly není nouze, o zábavu i o chlast taky ne. Perfektní a k zasmání je i konečná pointa příběhu. Nechci pana Koubka nějak mystifikovat, ale dostane za tento příběh deset půlek Hetešovo žlutých motýlků. Taky za ten Tuzemák a Startky.
( Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ Ƹ̵̡Ӝ̵̨̄Ʒ )
Citát: Jakkoliv jsou historický detektivky lehký čtení, tak když jich na vás vypadne celá police...
Jenže, ještě jsem nenapsal všechno. Musím vyzdvihnout i kresbu na obalu tohoto příběhu. Ti, kteří umí číst a hledat v zápatích, zjistí, že jí nakreslila Jana K.l.anová (Kilianová). Určitě jí znáte, nejen, z komiksové knihy Hustý nářez. Kresba k Posmrtné predaci je zvláštní a tím i krásná. Už jen tím, že má ten noirový nádech černé barvy s červenými detaily. Vlastně, to tato kresba rozhodla ke konečné fázi, že jsem si knihu koupil. A teď je na místě
dotaz na tvůrce:
Co komiks?
(Posmrtná predace.)
Citát: ...život má smysl, jen když ti hrozí konec.
Koubek mě baví, jen z těch finišů jsem byl až do teď tak trochu rozpačitý. U předchozích knih mi prostě poslední třetina tak nějak nešmakovala. Posmrtná predace je jiná. Pořád je to Koubek, ale je přístupnější, vtipnější... No vůbec by mi nevadilo se s Vincentem potkat znovu v další knize.
Koubkovi se zjevně začalo stýskat po využití důchodců neobvyklými způsoby, tentokrát ale jejich řádění nevysvětlí a neomluví ani posednutí démonem. Posmrtná predace je noirovka každým coulem, ale tu "Koubkovinu" stejně nezapře, ať už to bude člověk brát jako lákadlo (můj případ), nebo varování.
Soukromé očko Vincent Krhavý má k hrdinovi asi stejně daleko jako je střízlivosti. Zatímco ale osciluje mezi hladinkou a kocovinou v jedné a ironií a sarkasmem v druhé ruce, bude muset vypátrat jistého člověka. To "koho" tady ale hraje o trochu menší roli než "kde". V Odpočinku - rezervaci přestárlých a nikdy neumírajících mileniálů, kteří se chytili do stejné pasti, jakou kdysi sami pohrdali - do vyjetých kolejí stereotypu a "za našich mladých let to bylo všechno lepší".
Koubkova vize budoucnosti je bizarní, tragikomická a stejně tak děsivá, když si člověk tak zhruba projde opakující se vzorce společnosti a musí se ptát sám sebe, jestli vlastně fakt nějak takhle z těch pár desítek let nedopadne.
Vlastní detektivní zápletka je tady dostatečně zapletená, abyste její rozuzlení neprokoukli a příjemně dává smysl jak zasazení, tak i různým více či méně bizarním situacím, kterými si Vincent projde. Prostě to celé hezky zapadne do sebe. A i kdyby ne, aspoň se člověk zaručeně naučí, jak dělat opravdu přísné kimči.
Za mě zatím nejlepší knížka autora a rád si počkám, jakým směrem vyšle svoji představivost příště a jaký další žánr pokřtí svojí unikátní jazykovou úchylkou.
Autorova uživatelsky nejpřívětivější a nejvtipnější kniha, minimálně prozatím. Vincenta a jeho ostrý humor i Odpočinek, který je docela věrnou představou mileniálů v důchodu budete milovat. Nebo taky nesnášet, to už záleží na tom, jak moc se v nich poznáte.
Za mě je Posmrtná predace svižná noirová detektivka říznutá splatterem. Svěží dílko, v němž si nikdo nebere servítky a které není rozhodně pro každého. Ovšem ti kteří si potrpí na cynické hlášky, ironický humor a výraznou noirovou stylizaci, bude nad knihou příst jako dobře nakrmená kočka.
Štítky knihy
české krimi české detektivky noir (literatura)
Autorovy další knížky
| 2018 |  Čepel entropie |
| 2014 |  Korektor |
| 2021 | Posmrtná predace |
| 2019 | Organická oprátka |
| 2022 | Smějící se bestie |
Nebudu si tady na nic hrát a rovnou přiznám, že jsem knihu poslouchala, protože ji namluvil Martin Stránský. :D Od něj prostě i návod k mikrovlnce prosím.
Nápad s mileniály, kteří prostě odmítají umřít a zastavili stárnutí byl zajímavý. Jen mi nějak nesedl hlavní hrdina. Spousta času je "promrhaná" tím, že posloucháme o tom, jak se hrdina musí ožrat jinak to nedá, což mi časem začalo lézt na nervy. Než se tak nějak pořádně pustí do práce - hledání ztraceného otce jakéhosi grázlíka - je to stále to samé dokola - vstát, ožrat se a dělat že něco dělám. Konec dostal trochu grády, hrdina trochu kredit za to že nebyl úplně k ničemu, ale něco tomu chybělo.
I tak si druhý díl poslechnu, protože (světe div se) ho čte taky p. Stránský. :D