Hitokiri
Oskar Fuchs (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/388742/bmid_hitokiri-SNC-388742.jpg
4
84
22
Michael Lindner neprožívá zrovna svoje nejlepší období. Od chvíle, kdy otevřel kletbou chráněný hrob slovenského velmože, aby se zmocnil bájného pokladu, vězí až po uši v problémech. V patách má nejen naštvané čaroděje, oživlé mrtvé a nájemné zabijáky z řad démonů, ale také antimagickou sekci, které už s jeho kousky došla trpělivost. Když Lindner získá, víceméně omylem, meč zvaný Hitokiri, vypadá to, že konečně našel klíč k řešení všech svých problémů. Čepel této zbraně vykoval legendární Muramasa Sengo speciálně pro boj s netvory a bytostmi, které považují lidi za vítané zpestření jídelníčku. Jenže k ovládnutí Hitokiri jsou potřeba zkušenosti a čas. Michaelovi se však nedostává ani jednoho…... celý text
Přidat komentář
Přesně tohle jsem potřeboval. Akci, humor, krev. Sem tam troška živočišného sexu, dobrá...
Hitokiri se skutečně povedlo, akční náběh od začátku až do... dobře, konce nejdou ani Kingovi, takže v tom nevidím takový problém. Příjemný, rázný hlavní hrdina, skvělé lokace (včetně jazyka), propojení božstev a různých kreatur, japonská mystika, fajne baby (tedy pokud zbožňujete konkrétní typ) a tuna zábavy při čtení o dobrodružství mladého liščete.
Lišák... další psovito šelmovité body navíc... občas jsem tedy ve všech těch liškách měla chaos, ale slovensko-český, mnohem propracovanější a pestřejší děj včetně znovuzapojení Frosta - dávám 5*.
Dobré, zábavné, bohužel, stejně jako Frost kniha ztratí dech a konec vyzní tak nějak naprázdno. Ovšem tady ten sešup není tak markantní, jak u autorovy prvotiny. Autor prostě umí výborný začátek, jen ty konce mu nějak nejdou.
Áno, aj ja môžem potvrdiť, že sa autor od Frosta zlepšil. Minimálne vďaka tomu, že ubral z erotiky, čo v jeho predošlej knihe bolo občas až iritujúce. V Hitokiri vsadil viac na decentnosť a vyplatilo sa. Humor bol tiež vychytaný lepšie než naposledy. Aj príbeh je zaujímavejší než minule, zápletka bola slušná, Fuchs sa s príbehom celkovo vyhral. Prekvapili ma Košice (netušil som, že tu máme pobočku AMS =D), celkovo zasadenie fantasy do reálnych miest autorovi ide. Čo sa mi obzvlášť páčilo, bolo využitie japonskej mytológie a kultúry. Ako fanúšikovi Japonska mi Fuchs urobil veľkú radosť.
Chybou na kráse bol pre mňa autorov fetiš na prísne/dominantné ženské (viď komentár Hzjena). Na konci knihy ich bolo toľko, že už to bolo vcelku neprehľadné a nevedel som, ktorá je ktorá.
Lindner nie je Frost a zo začiatku si na to čitateľ musí zvyknúť - sú to typologicky úplne odlišní "hrdinovia". Ich vzájomné interakcie však boli veľmi zábavné. Niekomu sa viac páči Frost, niekomu Lindner.
Bavil som sa. Viac než pri Frostovi, takže dávam 4*. Určite skúsim aj Leichenberga.
Jak už jsem naznačil u Frosta, je to to fous lepší. Je znát, že se autor dostává do tempa a zabrušuje hrany svého rukopisu.
Lišák mi nepřirostl k srdci jako Frost, což nic nemění na tom, že se to dalo číst a byl jsem ušetřen těch děsivých sexuálních scén (no pár jich bylo, ale dali se ,,pozřít,,).
Co se mi teda nelíbí (ani ve Frostovi a v Leichenbergovi obvzlášť) jsou ty dominy na každém rohu. To na žádném velitelství v žádné organizaci nemůže velet chlap? Chápu že autor je ujetej do silných žen na vysokých postech, ale nemusí nám to cpát v každé knize (a to si počkejte na Leichenberga....).
Příběh má tentokrát hlavu a patu, celkem slušnou zápletku a rozmanitou škálu charakterů (od královny Váhu po teplýho upíra). Co mě osobně štvalo (jsem dítko naštěstí televizí nepolíbené a za 32let života jsem se tomuto jazyku dokázal úspěšně vyhýbat) byla ta slovenská tortura...Do celkového hodnocení to samozřejmě nezahrnuji, ale dočítal jsem to se skřípáním zubů. Je to sice hezký detail, ale autor si musí uvědomit, že mladí lidé narození po roce 2000 s tabletem v zadku už by tomu vážně nemuseli všemu rozumět a mohlo by je to odradit.
Všehovšudy se Fuchs prokousává k českému brakovému průměru. Jen tak dál.
Tohle byla opravdu hodně slabá kniha. Od poloviny jsem silně uvažoval, že knihu odložím a nedočtu. Tolik zbytečných vět a situací, které logicky na sebe ani nenavazují. Působí jako povídky nalepené na sebe.
Kniha nebyla špatná. Ale Frost byl pro mě o něco lepší. :) jsme zvědav na třetí knihu. :)
Překvapivý posun i lehký odklon od Frosta. I když ne úplně. Velká změna stylu. Nezbývá než pochválit. Celá ta zápletka uvozená atmosferickým úvodem mě tohle prostě baví. Je úplně jedno, jestli je postava v jedné části označována přijmením a v jiné jménem a v jiné třeba celým jménem. To s normálně píše všude.
Kniha byla čtivá, ale občas asi na mě moc složitá, nelíbilo se mi, že v jednom odstavci je postava jednou označována jménem a podruhé příjmením, to mě teda hodně mátlo. Příběh, no... není to můj šálek kávy
Kniha mne bavila velmi prijemne pocteni. Jediny zapor pro mne bylo pouzivani slovenstiny preci jen uz jsem musel oprasovat slovni zasobu a myslim ze pro mladou generaci ktera se s ni uz nepotkala to muze byt jeste vetsi problem. Frost tady je vylozene za kladnou postavu a humornych scen a hlasek je zde porad dostatek. Casove se dej odehrava pred Frostem ale nevadi cist to jako druhou knihu clovek uz nemusi tapat a ma predstavu kdo je kdo.
Csak két katanát
beáztatunk,
levágunk egy pár fejet,
majd újra
megyünk. (1)
Na druhé knize Oskara Fuchse už je poznat, že se nebojí, nemá trému a má chuť napsat něco akčnějšího a veselejšího. Hitokiri je povedený příběh u kterého jsem se bavil. Má to pár much, ale oproti Frostovi už to není tak – opsané. Frost mi totiž trochu připomínal některé knihy od mistra Kotlety a tak mi to nepřipadalo originální. Tady jsou také sexuální scény, akce, krev a humor, ale už je cítit, že to je osobité a poskládání celého příběhu začalo vytvářet poznávací značku alá Fuchs.
A dovolím-li si trochu předpovědět budoucnost bude třetí kniha pana spisovatele ještě lepší.
Citát: Eště dva tri roky intenzívneho tréningu a bude z teba celkom schopný začiatočník. (2)
Líbí se mi, jak zde pan spisovatel použil vesměs známá jména, která skoro každému něco připomenou. Tak že proč se zde třeba nesetkat s Martinem Fíkusem, který se chce stát redaktorem časopisu Pevnost (Prý je to jistá forma pokání) Frantou Vránou z Bruntálu (U nás v Bruntále nemáme rádi zmrdy..) nebo, čtenářům již do povědomí si klátící cestu, Zikmund Frost. (Když nemám retko v hubě, trpím nezvladatelnou chutí někoho zabít.)
Je to střídmě a s rozumem poskládané a co se mi nejvíce líbilo, nespěchá to někam do akčního vrcholného nekonečného konce, jako třeba Tolkienova Věž. Ne, tady to má konec trochu dříve a vše ladně a pomalu krásně přejde do dalšího dobrodružství, tak že se na konci nebudete nudit dlouhou předlouhou bitvou a skutím nového meče.
Malá ochutnávka:
Tu knihu, Paměti kata Mydláře, jsem nakonec sehnal. Objíždět obchody a antikvariáty v Trenčíně ale nebyl čas. Prostě jsem si ji stáhnul z Uložto. No a?
Ano, tohle je dobré, není to na pět hvězd, ale krásných 80% si to zaslouží. Spisovatel nezklamal, posunul se o level výše a zabodoval. U mě dobrý. Jako důkaz slušné kvality jsem z příběhu vypsal více jak dvacet citátů!! Už jen to poukazuje na to, že to za to stálo. Tak pokud jste četli Frosta a nezdál se vám, dejte se do tohoto příběhu, budete překvapeni a kdo nečetl Frosta, není to vyloženě nutné, protože toto není pokračování. I když zase na druhou stranu, ve Frostovi pořádně poznáte Zikmunda....je to na vás.
Citát: Rozebrat těch dvanáct nemrtvých na náhradní díly mi trvalo sotva tři údery srdce.
(1) Jen dvě katany smočíme, pár hlav usekneme a hned zase půjdeme.
(2) Ještě dva tři roky intenzivního tréninku a bude z tebe celkem slušný začátečník.
Démoni, zombíci, líščie formy, japonské zbrane, vodníci, víli a ďalšie fantasy postavy ukrývajúce sa v diele Hitokiri. Konečne ďaľší príbeh, ktorý sa zväčša odohráva na Slovensku, čo je pre mňa menšie plus. Napriek tomu príbeh hodnotím ako slabý priemer. Autor začal veľa kombinovať, čo príbehu zväčša uškodilo. Michael mi nejak nesadol, viac prepracovanejší bol Frost, pravdepodobne z dôsledku, že tento hrdina má už vlastný príbeh. Začiatok bol skvelý, čitateľa pohltil rýchly sled událostí, ale čím som sa dostával hlbšie do deja, tým to začínalo byť slabšie a slabšie.
Jednoduchá akční rychločetba. Líbí se mi nasazení slovenských bubáků a strašidel.
Někde na stránce 118 odloženo ad acta. V základu průměrná kulhánkovina která je výborná v několika konkrétních scénách zasazených ovšem do dosti plochého těla. Líbí se mi systém magie a vůbec struktura nadpřirozena včetně duše zbraní, potěšila reversní zvěromagie.
Irituje mě hláškování skoro v každém odstavci a tendence upozorňovat větami navíc na vtipná místa, což je z ve valné míře posílá do kytek. Asi jako když se Luděk Sobota začal smát na novácké estrádě, aby publikum pochopilo, že to, co právě řekl, je vtip. Poprvé jsem se zasmál na straně 87 při nástupu komanda a pak u shrnutí vojenské síly Slovenska.
Frost už sice není hlavní postavou a jen součást týmu, jeho absolutní nedostižnost ale zdá se zůstává, takže je nástrojem deus ex machina bez zřetelných slabin.
Po Frostovi se mi moc do Hitokiri nechtělo, měl něco do sebe, ale dost mu taky scházelo. Po autorově povídce v postapo antalogii Ve stínu apokalypsy jsem se ale rozhoupal a nelituju ani za mák. Je to skvěle napsané (ta tam je lehce buranské podání předchozí knihy), čtivé, akční, a díky původu hlavního hrdiny i celkem zajímavé. Oskar Fuchs svému univerzu dodává hloubku, ale až tady je Frost, coby vedlejší postava, opravdu frajer.
Úžasně napsané fantasy, zamilovala jsem si hlavního hrdinu a jeho humor. Určitě si přečtu i Frosta a doufám, že autor napíše další knihy s tímto hrdinou ☺️
Čistokrevná Kotletovka. Něco mezi Hustým nářezem a Pragocalypsou od Urbana. Magie, nemrtví, revenanti, upíři, čarodějové, bosorky a plno jiných dobytků, prostě paráda. Padl jsem na tu knihu jenom náhodou, ale stálo to za to. Okamžitě jdu do Frosta :).
Letmým pohledem na obálku jsem si uvědomil dvě věci: 1) to se zas Fuchsovi sejde komentářů o tom, jak je to moc akční, moc násilný a jak málo to obohacuje přemýšlivého ducha a už vůbec nepředkládá ožehavá filozofická témata a za 2) proč postava drží meč jako podávky, proč mu kabát kryje pouze holeň a hlavně, proč má ten muž různě dlouhé ruce. Ale různě dlouhé ruce ve mně vzbudily spíš zvědavost. On řízný fantasy hrdina s různě dlouhýma rukama nemusí být vůbec k zahození.
Nicméně, kniha se má soudit podle obsahu, nikoliv podle obalu. Nuže, co kniha nabízí? Nabízí především srovnání s Frostem a to nejen proto, že mají obě knihy určitý „souvis“.
No, takže se nejdříve zaměřme na styl. Zatímco Frost nabízel jadrnou řeč s důrazem na až téměř křupanské vyjadřování, sem tam nejotřepanější přirovnaní, jaké by vás mohlo napadnout a úderné krátké věty, oproti tomu nabízí Hitokiri (nejedná se o japonský překlad jména Rihana) lehce učesaný a samozřejmě daleko lépe čitelný zápis, který tedy mně osobně sedl jak facka Rathovi. Toto fantasy vás zkrátka už od první strany srdnatě přesvědčí, kam se ten styl posunul. A vzhledem k tomu, že mě Frost prostě bavil, tady ten pán Lindner mě bavil vlastně taky.
Velice vydařená kniha. Autor je takový František Kotleta, když začínal psát své první knihy a to já můžu. I když je pravdou, že na Kotletu nemá (pochopte jsem velký fanda :-) ). Každopádně knihu můžu doporučit, je plná humoru, násilí sexu a opravdu povedeného příběhu. Autor vložil do knihy hlavního hrdinu, který je neotřelý a má jedinečné schopnosti, které v jiné knize nenajdete. Za to má u mě autor opravdu velké plus. Naopak mínus má u mě za pár scén, bez kterých by se kniha klidně obešla a evidentně mají děj protáhnout.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Frost |
| 2018 | Hitokiri |
| 2020 |  Leichenberg |
| 2021 | Pekelný pastýř |
| 2020 | Černí husaři a probuzený démon |
Kniha Hitokiri je v
| Přečtených | 108x |
| Čtenářské výzvě | 16x |
| Doporučených | 2x |
| Knihotéce | 76x |
| Chystám se číst | 26x |
| Chci si koupit | 10x |
| dalších seznamech | 1x |
Michael Lindner se má brzy přesvědčit, že otevřít hrob Matúše Čaky nebyl ten nejlepší nápad. Na druhou stranu mu při všech těch problémech, které si tím způsobil, přálo docela štěstí. Došlo to dokonce tak daleko, že se stal majitelem mytického meče jménem Hitokiri a dostal práci jako Popravčí nelidí. Oskar Fuchs napsal Hitokiri v duchu české drsné školy, kde nikoho ani nenapadne pozastavovat se nad masivním používáním sprostých slov a pornografických výlevů, a kde si čtenář užije tryskání všech možných tělních tekutin v neomezené míře, neboť dekapitace hlav je s největší pravděpodobností v českých a slovenských luzích a hájích právě teď ten nejcitlivější a nejhumánnější způsob, jak někoho sprovodit ze světa a je jasné, že při takovém úkonu nějaká ta kapka krve či čehokoli jiného většinou ukápne. Zvláště když těch, které je potřeba eliminovat jsou doslova celé armády. Největším problémem tohoto svižného a tabu překračujícího dílka je ten, že autor neví, kdy přestat. A tak nastavuje a nastavuje. Namísto finále se začne rozvíjet další epizoda, a hned vzápětí ještě jedna... pak prásk a je konec (divže ne uprostřed slova). Cítíte, že když bylo řečeno to i ono, měl Oskar Fuchs říct i zbytek, nebo si tu nastavovanou kaši nechat na příště.