lulucinax
komentáře u knih
Anna ze Zeleného domu
Lucy Maud Montgomery
O knize jsem vůbec neslyšela. Pustila jsem se do ní v rámci čtenářského klubu a moc se mi líbila. Jen ta Anna byla vážně hodně upovídaná a jelikož mám děti, občas jsem trpěla tou její ukecaností :-D
Ale příběh je moc pěkný, takový prostě roztomilý :)
Člověk by se měl častěji radovat z maličkostí, stejně jako Anna.
1984
George Orwell (p)
Knihu jsem si přečetla spíš z povinnosti a moc mě to nebavilo. Špatně se mi to četlo a přišlo mi, že se tam hodně věcí opakovalo. Chápu myšlenku, ale pár věcí mi přišlo nelogických. Ještě si přečtu Farmu zvířat a s Orwellem končím.
Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem
Martin Moravec
Opět úžasná kniha od Martina Moravce psaná formou rozhovoru. Nyní s lékařem záchranné služby Markem Dvořákem. Marek Dvořák, mimoto že je velký sympaťák, je i skvělý lékař. Skoro celou knihu jsem si říkala, že kdyby mně nebo mé rodině šlo o život, byla bych ráda, kdyby byl v rukou pana Dvořáka. Ale přesto doufám, že ho nepotkám, protože, když už by letěl z Hradce vrtulníkem, asi by to nebylo kvůli odřenému kolenu.
V knize se dočtete o jeho životě, že nelítá jen se záchranářským vrtulníkem a také, jak to chodí na záchranné službě. Rozhodně lepší informace než z Ordinace v růžové zahradě. Takže pokud jste se této knize dosud vyhýbali (nechápu, jak je to možné), rozhodně si ji přečtěte. Minimálně už jenom proto, že si zopakujete, jak dát první pomoc.
Budu se těšit na další knihu MM a mezitím si časem dám Vladimíra Beneše, kterého si šetřím, protože pak už bych je měla všechny přečtené a co pak.
Ještě jedna zajímavost, pan Moravec si vydává knihy sám a je moc fajn vidět, jak se mu to zvrhlo, a že pak musí pracovat celá rodina/vesnice, aby odeslal objednávky - sen každého autora.
Slušní lidé
J. P. Delaney (p)
Děsivá představa. Zazvoní na vás chlápek a řekne vám, že váš dvouletý syn není váš, protože vám v porodnici vyměnili děti. Knihu jsem odkládala kvůli tématu a čekala až děti odrostou, abych to neprožívala až příliš. A dobře jsem udělala, protože se jedná o opravdu skvěle napsaný psychothriller, který nebudete chtít odložit.
Otec byl se synem na rodičovské. To se v knížkách často nevidí. Theo byl velmi živé dítě a bylo vidět, že na otce okolí pohlíželo spatra, že je jasné, že nezvládá výchovu dítěte, protože je muž. V druhé rodině se o výchovu víceméně starala chůva a angažoval se spíš také otec. Takže ženy byly upozaděny, velmi neobvyklé.
Můžeme vidět, jak se postupně na první pohled ze slušných lidí stávají lidé, které pro své dítě chtějí udělat maximum. Rozhodně doporučuji k přečtení. Od autora mám přečtené vše a tahle byla za mě nejlepší.
Símka
Lucie Hušková
Símky mi bylo moc líto, prožila si tzv. studený odchov, ale kdyby jen to. Símka stále věřila, že když bude lepší, bude ji mít její matka ráda. Přitom mateřská láska by měla být automatická a přirozená.
Autorka skvěle vystihla emoce a charaktery postav. A také ve mně vzbudila velké emoce. Její matku jsem nenáviděla, litovala jsem Símky a říkala si, tak už se na ni ksakru vykašli! Určitě na to bude nějaký psychologický komplex.
Těším se na autorčinu novinku Kolem dokola.
Vegetariánka
Han Kang
V poslední době omezuji příjem masa, přestává mi chutnat a z jeho přípravy se mi zvedá žaludek. Nevím proč a je to vlastně jedno.
Jen chci říct, že kniha mě zaujala už dle názvu a točí se nejen kolem vegetariánství/veganství, ale otevírá i další témata.
Hlavní hrdince se zdál sen a druhý den přestala jíst maso. Šlo především o samotné rozhodnutí. Vzepřela se manželovi, otci i společnosti. Nedokážou to pochopit, pořád jí ho cpou a v některých pasážích i doslova a bylo mi z toho/ z nich špatně.
Miluju styl psaní autorky, píše neskutečně procítěně a příběh mě pohltil, přežvýkal jako kus syrového masa a na konci vyplivnul. Vzbudila ve mně spoustu emocí. Manžela, otce a další jsem nenáviděla a pro hlavní hrdinku jsem měla pochopení a bylo mi jí líto.
Dny v knihkupectví Morisaki
Satoši Jagisawa (p)
Takako mi bylo líto, co jí provedl ten bídák a ještě jí to oznámil jako mimochodem. Kniha se mi četla dobře.
První polovina knihy mě zaujala, jak se dostane do knihkupectví a ke strýčkovi, kterého jsem tipovala na šedesát let, protože byl téměř nemohoucí, starší a bolela ho často záda. A pak se dozvíme, že mu je čtyřicet! :)
Druhá polovina už mě tolik nebavila. Hlavně když se na scéně objevila Momoko, která mi byla protivná. Dělala jako kdyby se vrátila z pětidenního výletu, přitom zmizela na pět let.
Možná je to odlišnou kulturou, možná mým rozpoložením, ale zkrátka mi moc nesedla.
Beze stopy
Eva Brykner
Beze stopy je kvalitní psychothriller od české autorky, který přečtete jedním dechem. Napínavý od začátku až do konce.
V thrillerech už mám něco načteno, takže jsem odhadla vraha správně, ale i tak jsem byla překvapená zajímavým rozuzlením.
Norské dřevo
Haruki Murakami
Už dlouho jsem si chtěla něco od autora přečíst, abych se dozvěděla, co na něm všichni mají?
Norské dřevo vypráví o studentských létech, lásce a vztazích všeobecně. A tak celkově o životě, najdete tu i filozofické úvahy, nad kterými se zcela jistě zamyslíte. Autor píše čtivě a poutavě. Samotný příběh mě zaujal, působil melancholicky a byla jsem zvědavá, jak skončí.
Jen tu věc, co se stala s Reiko na konci jsem vůbec nečekala a zkrátka nechápala.
Časem třeba zkusím ještě nějakou další knihu, ale že bych ji nutně potřebovala se říct nedá.
Není úniku
Yrsa Sigurðardóttir
Pokud hledáte něco děsivého s nechutnými detaily, tohle je to pravé pro vás.
Kniha mě docela zklamala. Sledujeme dvě dějové linky. V jedné je vyšetřování brutálního vyvraždění rodiny, které na mě působilo nudně, hodně popisů a detailů. V té druhé je, co se stalo před tímto incidentem a ta byla zajímavá a bavila mě. Né, že bych se vyloženě bála, ale radši jsem knihu četla během dne, než večer před spaním :D
Přišlo mi, že některé věci byly nelogické. A taky mi úplně nesedlo samotné rozuzlení a zápletka.
Jáma
C. J. Tudor
Chtěla jsem zkusit po delší době horor a také tuto autorku. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykla na její styl psaní, ale nebylo to vůbec špatné. Jáma vás určitě nenechá chladnými.
Litovala jsem dětí, které v knize trpěly. Šikana by se měla vymýtit, protože důsledky jsou katastrofální.
Takže se mi kniha nečetla lehce, ale byla čtivá a příběh napínavý. Střídala se minulost s přítomností a to mám v knihách ráda.
Přišlo mi, že na některé otázky jsem nedostala odpověď, ale možná to tak mělo být, možná je něco mezi nebem a zemí. Nicméně já jako realista na takovéhle divotvornosti, nebo jak bych to popsala, zkrátka nejsem a trochu mi vadily. Čekala jsem, že přijde logické vysvětlení, ale chápu, že někteří to naopak ocení.
Za přečtení jsem ráda, ale mám pomyslně odškrtnuto a dál už zkoušet tuto autorku nepotřebuji.
Mrazivá náruč
Jana Jánská
Začátek knihy mě úplně dostal. Valerie mi bylo strašně líto. Chování její matky k ní bylo naprosto otřesné, ještě v takové situaci. Má nenávist k její matce Marcele přetrvala až do samého konce knihy.
Jedná se o velmi čtivý psychothriller, který jsem nerada odkládala. V thrillerech mám celkem dost načteno a přestože se mi pachatele povedlo odhadnout celkem brzy, vůbec to nevadilo a byla jsem zvědavá, jak se bude příběh ubírat dál. Nemohla jsem si nevšimnout, že kromě toho, že většina postav byla šílená, téměř všichni hrdinové měly ve jméně “R, náhoda? Nemyslím si: Valerie, Roman, Marcela, Bára, Marie, Laura, Igor, Radim, Marek, Petr, Jirka...
Moc děkuji autorce za příležitost si knihu přečíst, byl to opravdu mrazivý zážitek, na který jen tak nezapomenu.
Co si z knihy odnáším je to, že i když jsme vyděšení, všímejme si prosím okolí.
Beze stopy
Lisa Gray
Čas od času si přečtu knihu, kterou mám doma už dlouho a koupila ji ve výprodeji a pak si říkám, proč jsem se jí tak vyhýbala. Jedná se o skvělý detektivní thriller, který mé mile překvapil a na který mě nalákala anotace.
Styl psaní mi sedl a kniha je napsaná čtivě a napínavě a vyprávěna z pohledu více vypravěčů.
Hlavní hrdinka Jessica - vyšetřovatelka mi byla sympatická a už mám doma i další díl. Jsem zvědavá, kam se rozjela a zda se ještě shledá s Prycem :)
Annin útěk
Mattia Corrente
Moc pěkná oddechová kniha.
Kniha je především o zamyšlení o životě, o našich rozhodnutích, takovéto co by kdyby. Četla se velmi dobře a pěkný příběh, který jsem si užila.
Jen jsem si říkala, proč až po roce ji Severino začal hledat?
A proč ona odešla až v tolika letech?
Možná mi to jen uniklo.
Alicina síť
Kate Quinn
Skvělý špionážní historický román, lehce bych řekla, že i thriller. Mohla by vás odrazit jeho délka, ale každá stránka stojí za to a já hltala jednu po druhé, místy byl děj dost drsný. Odehrává se ve dvou časových rovinách - minulosti a přítomnosti, z pohledů dvou vypravěček - silných hrdinek, které jsou obě sympatické. A pochopíte brzy, proč v přítomnosti je jedna tak protivná.
Hodně mi připomněla knihu Dívka v přestrojení od Greer Macallister, kterou také můžu doporučit.
Byla to má první kniha od autorky a určitě ne poslední. Na konci knihy prozrazuje, co všechno se opravdu stalo.
Autismus & Chardonnay 2: Pozdní sběr
Martin Selner
„Někdy je ve světě autismu prostě správné rajčata ze salátu vyndat, až když je salát hotový, než je tam vůbec nedávat.“
Nic není tak, jak vypadá. Dvojka se mi snad líbila ještě víc než jednička. Autor pracuje ve stacionáři s dětmi, které mají autismus. V knize popisuje příhody, které vyznívají humorně a vtipné i jsou. Ale pak se nad nimi člověk zamyslí a je mu z toho všeho trochu smutno.
Některé děti se chovají jako “normální” děti, mívají záchvat vzteku, nemůžou pochopit některé věci, nezvládají běžné úkony, nedokáží se přizpůsobit ostatním dětem apod. Jenže ty děti už nejsou malé, není jim tři nebo pět let, jsou starší a to je ten problém. Rodiče už je nezvládají a tak během týdne bydlí ve stacionáři, kde se o ně stará Martin spolu s dalšími kolegy.
Zajímalo by mě víc z Martinova života, jeho minulost a vztahy, kromě vztahu k vínu, to už víme :)
Hodiny
Michael Cunningham
Trochu jsem se bála, že jsem nečetla nic od Virginii Woolfové, ale vůbec to nevadilo, takže VW se bát nemusíte. A časem ji také zkusím.
Pak jsem se vylekala tím nahuštěním textem, kde jedna strana má většinou maximálně dva odstavce, ale děj byl naštěstí čtivý. Příběh vypráví o jednom dni třech žen a jejich osudy se protnou. Vyprávění působí obyčejně, avšak je v něm spousta emocí a úvah, které vás nutí se zamyslet nad životem hrdinek i tím svým.
Sem tam mi myšlenky odbíhaly, ale román se mi celkově líbil a od Michaela Cunninghama si ráda přečtu něco dalšího.
Krev na sněhu
Jo Nesbø
Skvělá, svižná detektivka, která mi sedla a potřebuji další díl, přestože nenavazuje na ten předešlý.
Kniha má jen 152 stran, nehledejte tedy žádné vedlejší linky a komplikovaný děj, přesto dokáže překvapit.
Líbí se mi autorův suchý humor a styl jakým píše.
Od Nesba jsem četla kdysi Sněhuláka a mám dojem, že ještě jednu, ale díky nechutným detailům jsem další díly Harryho Holea nečetla, ale teď o tom začínám přemýšlet.
Tenhle pokoj se nedá sníst
Nicol Hochholczerová
Hodně silný, netradičně napsaný příběh od slovenské autorky, který mě nenechal chladnou. Už jen ten název!
Přestože je text krátký, nechybí zde emoce. Bude vám smutno, bude vás rozčilovat, budete chtít pomoci a Ivana budete nenávidět.
Ukazuje, jak křehká je duše dospívající dívky.
Třebaže celkově mi z knihy bylo špatně, po dočtení jsem měla chuť se do něj pustit znovu, abych lépe porozuměla všemu, co autorka napsala. A to se mi téměř nestává. Občas mi ale část/věta zkrátka nedávala smysl, ale možná právě to byl ten záměr.
Text je opravdu psaný originálně, občas najdete na jednom listě jen jeden odstavec nebo jednu větu. Vysvětluji si to tak, že autorka chtěla zvýraznit myšlenky, aby se neztratily v moři slov.
To prší moře
Radka Třeštíková
První kniha od této autorky a hned si mě získala, určitě sáhnu po další. Ale až se trochu otřepu z té deprese. Člověk si ani pořádně neuvědomuje, jak zásadní je vliv rodičů a výchovy.