lucyvase4 komentáře u knih

"Každý, kdo kdy vlastnil poklad, trpěl asi věčným strachem o život."

Co se stane, když je tím pokladem zrak? Co když lidstvo z čista jasna oslepne, až na pár jedinců, kteří měli štěstí?

Hlavni hrdina Bill Masen se probouzí v nemocnici, kam byl převezen po tom, co na něj zaútočil TRIFID. Neobyčejná rostlina, kterou lidé pěstují na výrobu oleje. Tyto kytky jsou ale velmi nebezpečné. Jsou masožravé, velké jako člověk, mají vymršťovací chapadlo s jedem a navíc můžou vytáhnout své kořeny ze země a pohybovat se. Jak ale zjišťuje náš hrdina, ani to není vše. Trifidi mohou mezi sebou i komunikovat.
Bill měl ale štěstí v neštěstí. Díky nehodě měl totiž zavázané oči, a tak zelená světla neviděl. Je tedy jedním z mála lidí, kteří neoslepli. Když vyjde z nemocnice zjišťuje, že svět, jak ho znal, už neexistuje. A že začíná doba, kdy každý bojuje jen a jen za svůj život. Své přežití.

Co je ale horší? Masožravé rostliny, nebo chování lidí vůči sobě navzájem? Kdo je pro Billa větší hrozbou?

"Nebylo by správné, aby jeden druh tvorstva převládl natrvalo."

Úžasné postapokalyptické sci-fi. Ačkoli bylo napsáno před cca 80 lety, nic se nezměnilo. Wyndham zde řeší aktuální téma i pro dnešní dobu.

Sci-fi plné akce, napění. Dej plyne rychle a já se od knihy nemohla odtrhnout. Přečetla jsem ji za dva dny a nechápu, jakto, že jsem na ni nenarazila už dávno.

Moc se mi líbilo, jak hlavní hrdinové řešili morální dilema v extrémní situaci. Nevím, jak bych se zachovala já na jejich místě. Zachránit ostatní?Zachránit svůj vlastní život? Krást, rabovat, zabít někoho? Autor mne vyloženě vtáhl do děje. A i když se mi mnohdy nelíbilo, co postavy dělaly, musím říct, že v té situaci bych nejspíše jednala stejně.

"Dokud trvá život, trvá i naděje."

Na někoho může být v knize málo střetů lidí x trifidů. Mne ale přišlo skvělé, že ve 2/3 knihy byli lidé spíš nepřátelští vůči sobě navzájem.

Byla to opravdu kometa, co způsobilo slepotu? Nebo za to může člověk? I to se nakonec dozvíte.

"Smrt je jen závěr živosti. Teprve rozklad znamená definitivní zánik"

A musím říct že knihu si chci koupit i do své knihovny. Ono tak moc jsem si ji zamilovala. Určitě během života ještě několikrát přečtu.

19 22.01.2024

Neboť mrtví cválají rychle....

Jak vše dopadne? Podaří se pěti mužům a jedné odvážné ženě hraběte zastavit? A co se stane, když vás ochutná upír?

Musím říct, že ačkoli bylo dílo psané v roce 1897 je napsané tak skvěle, že bychom to ani nepoznali. Příběh je neskutečný. Plný napětí, akce a rozhodně se při čtení knihy nebudete nudit. Já se místy i bála hlavně, když jsem četla do pozdní noci.

Možná za to může i forma, kterou Stoker zvolil. Celá kniha se totiž skládá z mnoha deníku, které jsou chronologicky poskládány. Máme tedy přehled, jak se věci postupně udály, a jak je jednotlivé postavy vnímaly.

Postavy a prostředí líčí Stoker tak přesvědčivě, že jsem měla pocit, jako bych skutečně v Londýně, Whitby ale i Transylvánii byla s nimi. Navíc jsem si všechny postavy zamilovala. Ať už se jednalo o Minu Harkerovou, Jonathana Harkera, Doktora Van Helsinga nebo Johna Sewarda.

Teď už chápu proč je Dracula fenoménem i po více než 100 letech od napsání. Stoker byl mistr.

A teď se můžu pustit do knihy Dracul od D. Stokera

Četli jste Draculu nebo Dracul??? Viděli jste film? Budu ráda když mi své dojmy napíšete.

15 20.01.2024

Na začátek bych chtěla říct, že jsem překvapená. Takovéhle hororové sci-fi napsal Čech?
Příběh je světové kvality a umím si představit i zfilmovanou verzi. To by byla pecka.

Keneth Hudson, oceánolog a potápěč, se rozhodl opustit život na Zemi. S týmem dalších vědců a astronautů se mají účastnit mise odehrávající se pod ledovým krunýřem Jupiterova měsíce Evropy. Za úkol mají hlavně zkoumat vesmírný život v ledovém oceánu. Ten má, dle informací, zahrnovat pouze malé organismy. Je ale všechno tak, jak jim to vůdci prezentují? Proč se první základna pod ledem nedostavěla? A co znamená šeptání vojáků o tom, že v ledové vodě číhá ďábel?

Vesmír není laskavý, dobro se krčí v norách, zlo tvoří vrchol potravního řetězce.
Tohle pocítí naši hrdinové na vlastní kůži.

Bylo to vážně skvělé. Začátek vypadá tak idylicky. A pak se dostaneme do bodu, kdy pohodu vystřídají temné a hororové scény. Pro mne místy dost těžké na čtení. Představa dvoumetrového bílého pavouka, který vám chodí po skle. Fuj. Arachnofobici pozor. Není to nic příjemného. Na druhou stranu Vám to zase umocní ten hororový vjem. Nejnechutnější scénou pro mne bylo napadení dvou členů týmu pijavicemi, které se uvnitř těla obětí začaly nekontrolovatelně množit.

Chování členů týmu bylo velmi realistické. Moc jsem jim všem fandila. Oblíbencem se pro mne stal Diego. Jeho humor byl příjemným osvěžením jinak beznadějné situace.

Autor je biolog a tak všechny vědecké a biologické věci byli naprosto reálné. Věřila jsem mu každé slovo.

Kniha je tak napínavá, že jsem musela číst neustále dál a dál. Moje zvědavost, jak to celé dopadne mně pomalu nedala ani spát. Konec byl vážně hodně nepředvídatelný. I když jsem si myslela, že kniha dopadne jinak, ke konci nemám vlastně žádnou výtku. Naděje stále žije....

SPOILER:
Autor se s postavami vůbec nemaže. Většina jich misi nepřežije. Což oceňuji. Nemám ráda nesmrtelné hrdiny.

11 20.04.2024

Ahoj
,,No bodejť, to mám od svý prabáby, ta toho byla plná, a věřila tomu. Vyprávěla, že Orlický hory maj mocného ochránce a že se s ním musí opatrně, protože takový bytosti jsou náladový, vznětlivý. A tak každej rok, když se blížil Popelec, vzala kuře a šla ho podříznout do lesa."

Petr Valeš. Novinář z Prahy se po 20letech vrací do své rodné vesnici v samém srdci Orlických hor. Co zde ale před dvaceti lety zanechal, to tu na něj stále čeká. Jak jeho kamarádka z dětství Helena, tak ale i případ nezvěstného Vojty. Nejlepšího kamaráda z dětství. Petr zjišťuje, že Vojta nebyl první, ani poslední dítě, které se v této oblasti ztratilo. Když ho navíc Vojta kontaktuje a chce, aby TO ZASTAVIL, vydává se Petr na velmi tenký led. Že se může zkazit charakter člověka nebo jídlo víme. Co když se ale zkazí les?

Musím říct, že kniha mne na první dojem zaujala hlavně svoji obálkou a prostředím, ve kterém se děj odehrává. Orlické hory mám totiž doslova přes kopec. Nic jsem tedy od knihy nečekala a o to víc jsem nadšená.

Jedná se o multižánr. Horor, mysteriózní thriller a detektivka? Od všeho tu něco najdete. Nebála jsem se sice tak moc, jak jsem se bála , ale nepříjemně mi místy bylo.

Duchařina, staré zlo, lidská nenávist, odsouzení bez důkazů, zhrzená láska ale i odvaha a čest.

Prostředí vesnice a krajiny je bravurně vylíčené. Všechny postavy byly do detailu vykreslené, až jsem měla pocit, že je znám. Že s nimi chodím do hospody, potkávám je v obchodu. Nejvíce jsem si ale oblíbila Petra, paní Urbánkovou, ve které jsem viděla svou babičku a ezoteričku Květu.

Obdivuji, jak mne autorka příběhem pohltila. Hodně jsem při čtení i googlila a hledala. Musím říct, že vše je dokonale propracované. Slovanská mytologie a dokonce i počasí v našem regionu v období, které autorka zmiňuje. Wow, úplně mne to dostalo a říkala jsem si, zda se i samotný příběh Petra vážně nestal.

Autorka má i vytříbený jazyk. Moc se mi líbí jak střídá lidové nářečí našeho kraje s dobovou řečí v kronikách a mluvou v Praze.

Ano pár nelogických věci jsem také našla. A konec jsem čekala jiný. Ale nic hrozného to nebylo, natož aby to kazili příběh samotný.

11 20.02.2024

Hej ty!!!
No ano, tebe myslím! Pojď sem!
Sedni si tady na tu svoji řiť a našpicuj uši. Dneska ti totiž budu vyprávět příběh, o kterém jsem četla. A nebude to věru nic hezkého.
Slyšel jsi o území Karach? Ne? Tak buď rád. Tamní kníže se totiž s nikým nemaže. Ukradeš chleba a jdeš na smrt. A tady začíná náš příběh. Ve vězení na území Karach. Příběh o 10 věžních, kterým se podaří utéct před pomalou a jistou smrtí. Byl pro ně ale útěk skutečně vysvobození? Nebo něco horšího než smrt. Kníže v jejich stopách totiž vyslal nejobávanější zkurvysyny v kraji, kteří si říkají Vyvrženci. Pokud je uvidíš zatluč petlice, schovej se a doufej, že tě minou. Protože pokud ne, ty, tvá žena a děti zažijí něco horšího než smrt. A to není vše. Nejsou totiž jediní, kdo naší partičku honí. V patách jim je i obávaný lovec lidí Nathaniel Darnsworn.

,,Domníváš se, že z toho na poslední chvíli vyklouzneš? Mýlíš se. Tvůj příběh nemá šťastný konec." N. Darnsworn

Tento citát na začátku knihy vystihuje mnohé.
Když jsem autora oslovila, zda by byl ochotný poskytnout knihu do štafety, byla jsem upozorněna, že kniha rozhodně není pro každého. Po přečtení musím s autorem souhlasit. Rozhodně se totiž nejedná o YA nebo romantické fantasy. Tady se pohybujeme úplně po jiném ledě. Temné dark fantasy plné morbidity, nechutných scén, zvráceností a sprostých slov. Rozhodně nic pro citlivé dušičky.

Musím říct, že jsem nečekala, že se u knihy tak nasměji. Autorův humor mi sedl jako hrnec na prdel. Sprostý a sarkastický. Některé jeho hlášky vážně neměly chybu a asi je začnu i sama používat

Příběh je vlastně velice jednoduchý celou knihu sledujeme osud utečenců. Uděláme si mezi nimi své oblíbence, kterým přejeme, aby se dostali z území Karach a také ty, kterým to přejeme méně. Každý má svůj určitý charakter a příběh, se kterým se postupně seznamujeme. Každý má i svá tajemství, která před ostatními musí skrývat.

Skvělé popsané souboje a bitvy ukazují, že autor rozhodně ví, o čem mluví. Když jsem si tedy na konci knihy přečetla, že pan Jakub Hoza se více než 30 let zabývá teoretickým i praktickým studiem boje zblízka, nebyla jsem nikterak překvapená.

Kniha mne naprosto dostala. A určitě to není poslední kniha, kterou od autora přečtu. Takový český Q. Tarantino. Co na tom, zda je postava vaše oblíbená, i tak může zemřít a ne právě hrdinskou smrtí.

10 23.02.2024

(SPOILER) Co ke knize napsat. Moc povedené, čtivé a plně zvratů. Jediné co mi vadilo byla naivita hl. postavy. Píše se rok 2068. Lidé se už nerodí jako lidé ale jako bytosti bez pohlaví. To si vybírají až po závěrečné zkoušce. A na výběr mají hnedka 4 možnosti. Svět je svázaný strachem z klimatických změn, globálního oteplování a uhlíkové stopy. To vede k tomu, že se lidstvo muselo omezit. Tedy ne všichni pouze nižší stupně konfirmity (něco jako kastovní systém). Všichni navíc mají v těle čipy, díky nim se všichni dozví z jaké konfirmity jsou a co mohou či nemohou. Kde můžou pracovat, kde bydlet, kde a co můžou nakopat, mohou do kina? Kavárny? Čipem se prokazuje že úplně všude. Klaud má výhodu je z 5 konformity a žije si docela dobře. I když i jim vody teče jen 2x denně, sporák jde na 2 hodiny a nemají ledničku. Kupuji se pouze polotovary. Maso jako takové se nekonzumuje. To mohou jen vládci ze 7 konformity. Jinak se musí spokojit s náhražky ze sóji, řas. Klaud je ale v systému spokojená. Nic jiného ani nepoznala. Ženy v něm ale nemaji takové slovo jako muži a další dvě pohlaví. Systém chce, aby se rodilo co nejméně deti. Kloud je tedy smířená s tím že ve velkém rozhodnutí se ženou nestane. Až jednou potká chlapce do kterého se zamiluje. Zjišťuje že on čip nemá. A co je horší zjistí, že je s ním těhotná. A tak začíná její válka se systémem. Chce ochránit své dítě a Roberta (tak se mladík jmenuje si chce vzít). Jako neviditelný bez čipu je ovšem hlavním nepřítelem řadu.
To je jen zlomek příběhu který se v knize děje.
Ještě před pár lety bych řekla utopie. Po covidu a očkování, kterými se Vondruška inspiroval, mi to jako utopie nepřijde. Očkovaný proti neočkovaným, čipovaný proti necipovanym? Stejná pohádka. Média, vláda která něco hlásá, i když to není pravda. Ať posoudí každý sám jak to tenkrát bylo. Jedno vím jistě než žít v tomhle chaosu zvolila bych stejnou cestu jako Klaud a Robert.

7 06.09.2023

Knihu jsem četla až po shlédnutí filmu. Mám ráda Tima Burtona. A musím říct že ač se mi film líbil kniha mne dostala ještě mnohem víc. Fotografie krásně dokreslují děj. Vždy se na ně moc těším. Jsou děsivé ale zajímavé zároveň. Člověk od nich nemůže mnohdy odtrhnout oči. Kniha se od filmu v mnohém liší i když hlavní linka zůstává. Je čtivá. Jak člověk začne nemůže přestat já už čtu 3 díl a těším se jak to vlastně celé bude dál.

7 22.07.2023

Zdá se mi, že už není na světě kromě téhle zahrady jediné místo, jde by o mě někdo stál.

Jak žít? Když člověk dostane do vínku dar, o který nestojí?

Příběh vypráví o knězi, který opustil svou službu Bohu a usadil se v domku po svých prarodičich. Ve zpustlém domě a ještě zchátralejší zahradě chce začít nový život. Zahrada je vlastně odrazem jeho vlastní duše a mysli. Je plný beznaděje, úzkosti a bezmoci. Neví co sám se sebou. Pak se ale pustí do malých oprav na domě a hlavně do zvelebování zahrady. Najde si práci, spřátelí se se sousedy a nakonec začne pěstovat ovoce a zeleninu, kterou se snaží prodávat. V životě začne Jarek (náš kněz) konečně vidět smysl a po dlouhé době i radost. Nic ale není tak veselé, jak to vypadá. A vše se může v mžiku zbortit jako domeček z karet.

Jarek postupně zjišťuje šokující pravdu o své sexualitě. Jaké zvíře dřímalo uvnitř něho.

Oni už to vědí! Vyhodím broskve na kompost, sednu si do trávy a nenávidím celý svět.

Příběh který otestuje čtenářovu toleranci, empatii i ochotu přemýšlet a důvěřovat ve věcech zdánlivě neakceptovatelných. Citlivým a nebulvarním způsobem kniha rozkrývá jedno z nejtabuizovanějsich témat intimního života.

Po přečtení této knihy jsem měla hoooodně rozporuplné pocity. Popravdě jsem ale myslela, že mne tohle téma jako matku dostane ještě mnohem víc. Žádný odpor. Žádná nenávist. Nic z toho se u mne nedostavilo. Já ho spíš jen litovala.

Za to, jaký se narodil nemohl. Zjistil to a bojoval s tím. Spíš mne štvalo, jak se zachovali sousedé a lidé, kteří ho znali. Jak lehké je někoho odsoudit. Ale kdo jsme abychom soudili? Navíc člověka, který ani nic neudělal? Neměli bychom se mu spíše snažit pomoci? A co kdyby se tohle stalo nám?

Svět se se mnou houpá, chce se mi plakat, protože vím, že je to konec. Už nikdy neuvidím tuhle zahradu. Nic nebude, protože já už tady nebudu. Nic, nic, nic.... nejkratší cesta k Bohu.

Hodně silné téma. Morální dilema na téma, které je snad největším tabu v oblasti sexuální deviace.

Styl psaní autorky je úžasný. Nádherná, vytříbená čeština s detailním popisem. Měla jsem úplně pocit, jako kdybych s Jarkem stála na té zahradě a všechny jeho emoce prožívala také.

Moc se mi i líbilo přirovnání jeho života k zahradě.

Ale popravdě. Čekala jsem od knihy trochu více. Nějaké to boom, které se ale nekonalo. Hodně psychologie, ale děje minimum.

Určitě bych ale knihu k přečtení všem doporučila.

A mé ponaučení k knihy: Než někoho odsoudime, zkusme se vžít do jeho kůže.

Hazel je 16 let a trpí rakovinou v posledním stádiu. Na sezení podpůrné skupiny se seznámí s Augustem. Ten ze souboje s rakovinou vyšel s amputovanou nohou. Nejprve se Házel brání zamilovat. Boji se, aby Augusta nezranila její smrt. Nakonec ale dá lásce šanci. Každý je úplně jiný a dohromady se krásně doplňují.

Kniha je o lásce, o tom, že svět není továrna na splněná přání ale o o tom, že každý den by se měl prožít naplno i když ne vždy to tak úplně jde.
Je také o nemoci. O tom, jak nemoc prožívají ti, co jí trpí ale i jejich blízcí.

Hodně emotivní kniha a musím říct že jsem většinu druhé části probrecela.

6 08.11.2023

Milé děti,
hezky si vlezte do peřinek, zavřete očička a poslouchejte pohádku.

Bylo nebylo jedno království. A v tom království žila krásná dívka jménem Růženka. Jejím osudem bylo usnout na 100 let...STOP!!!!

Že tuhle nechcete? Že chcete tu od KINGA?

Takže znova.

Bylo nebylo jedno městečko jménem Dooling. V něm žili muži i ženy. Ale vše se mělo jako mávnutím kouzelného proutku změnit. Když se ve městě objeví záhadná Evie Blacková, začnou se dít nevídané věci. Příběh začne vraždou dvou dealerů, a aby toho nebylo málo po celém světě se ženy, které usnou neprobouzí, ale začnou se obalovat vlákny do kokonu. Chtěli by jste je probudit? Neradila bych Vám to. Jakmile se totiž taková žena v kokonu probudí, je značně agresivní a většinou svého prince zabije. Co tedy dělat? Jaký bude svět bez žen? Jedinou nadějí je pro muže záhadná Evie, která se ze spánku normálně probouzí, jako kdyby se nic nedělo. Jde o genetickou anomálií, která by se měla zkoumat? Nebo je za tím něco jiného. Evie navíc všude provázení myši a můry.

,,Je fuk, jestli se trochu unavím, budu spát až po smrti." W. Zevon

Můj první KING. Já vím, že tahle kniha pro mnoho KINGOFILŮ vlastně KING není. Ale i tak jsem byla hodně natěšená.

Musím říct, že prvních 150 stran, jsem knihu chtěla několikrát odložit a nedočíst. Ještě, že jsem to neudělala a vydržela. Na začátek bylo v knize strašně moc postav. Jejich příběhy se proplétaly a já se naprosto ztrácela. V úvodu knihy byl seznam postav. Uff. Za mne velké plus. Hodně často jsme se k němu vracela a hledala, kdo je kdo.

Postavy jsou vykresleny do naprostého detailu. Úplně vám před očima ožívají. Myslím, že potkat některou v realitě, ihned bych ji poznala. A věděla, co od ní mohu čekat .

Oceňuji také, že se autoři s ničím a nikým nemazali. Hlavní nebo vedlejší postava? Sympatická nebo ne? Každá mohla zemřít. Což mám hodně ráda. Je pravda, že pár úmrtí bych oželela a byla v knize zbytečná. Ale vlastně proč ne.

Růženky nejsou ani tak horor, jako psychologický thriller. Jak se bude chovat syn bez matky, násilník bez své oběti, manžel bez milující manželky nebo otec bez dcery? Mnohdy jsem si říkala, jak by se chovali ti moji chlapi, nebo já.

V knize bylo hodně věcí k zamyšlení. Už při covidu jsme poznali, jak se dokážeme v krizových situacích chovat. Vzpomeňme si, na konflikty mezi skupinami očkovaných X neočkovaných. A tohle by byla ještě větší katastrofa.

Tolik emocí, které jsem při čtení cítila. Zlost, lásku, ať už k muži nebo tu mateřskou, touhu, odloučeni, pocit beznaděje a prázdnoty i smutek. Dvakrát jsem si i probrečela.

Hodnocení: 4,5/5

5 02.03.2024

Mé nové, křehké, lidské tělo v bezvědomí spočívalo na krvácejícím tvorovi. Pustili ke mně válečníka, který mě vyřízl z hvězd. Tichým hlasem mi připomněl, že jsem mu za odměnu přislíbila to, po čem jeho srdce nejvíce touží.
,,A co ode mne chceš?"
,,Syny. Chtěl bych mít syny."


Dobrodružný příběh plný závažných témat. Kam až může zajít touha po pomstě, majetku a moci? Co vše je člověk schopen udělat, aby odčinil hříchy minulosti nebo proto, aby našel svou spřízněnou duši?

Příběh je doslova nasáklý asijskou kulturou. Jedná se o lidové vypravení, pověst nebo filipínskou mytologii? Nevím, ať jsem googlila jakkoliv, žádnou zmínku o tomto příběhu jsem nikde nenašla. Doufám, že mohu tedy s klidným srdcem říct, že příběh autor vymyslel. A v tom případě, klobouk dolů. Protože má vážně obrovskou představivost.

Kniha je psána velice květnatým jazykem. Místy připomíná spíše báseň. Poetické duše si tedy rozhodne přijdou na své. Popisy krajiny, charakterů postav, ale i bitev, jsou napsány tak krásně a snově, že si ani neuvědomíme jejich morbiditu.

Postavy prochází velkým vývojem. Od mladých roztřesených mladíků po odvážné může, kteří se nebojí riskovat pro záchranu světa i svůj život. Moc jsem si oba dva oblíbila. Dokonce jsem chápala i chování jednotlivých Postrachů.

Krev, vnitřnosti, usekané údy, kanibalismus, otcovražda nebo bratrovražda? S tím vším se v knize setkáte. Dále se tu řeší téma identity jedince, sexuální orientace a i homosexualita.

Pro někoho může být zvláštní, jak je kniha napsaná. Má totiž tak 2000 vypravěčů. Což se mi strašně líbí, někoho to ale může rušit. Jak je to možné? Hnedka vysvětlím. Děje se nějaká scéna, kterou nám autor popisuje a zároveň nám do toho vloží pohled přímo osoby, která se scény účastní. Např. Juno a Keema na trhu: Cítil jsem pot koní - nemohla jsem najít maminku- a koňské koblihy a vůni pokrmů na špejli - Bylo vedro jak v prdeli a já jsem prodávala pan-pan-, jak se Keema přibližoval.

Kniha byla aspoň pro mne, která má ráda sáhodlouhé popisy velmi čtivá. Jen jedna pasáz mne nudila. Za mne určitě stojí za přečtení, jen si myslím, že to nebude čtení pro každého. Pokud nemáte rádi dlouhé popisy a radši chcete akci na každé stránce sáhněte radši po něčem jiném.

Děkuji za poskytnutí knihy Nakladatelství Host

5 19.02.2024

Nejlepší spisovatel jaký v téhle době je. Jeho smysl pro detaily a promyšlené světy já prostě miluji.
Tohle pro mne byla první kniha od něj a už dávno ne poslední. Nejvíce mne ale dostal mistborn hlavně první 3 díly.

5 22.07.2023

Četla jsem ji se synem (5,5let). Chtěla jsem, aby se naučil pojmenovat, co cítí. Knihu máme přečtenou déle, ale s recenzí jsem čekala, abych mohla dobře popsat výsledky.

V knize najdeme ilustrace 31 pocitů. Nechybí zvědavost, závist, zloba, odvaha, strach ani láska. Ilustrace jsou vážně krásné a syna moc bavilo zjišťovat, jaký pocit je jaký.

Každý pocit má nejen krásnou ilustraci, ale autorka ke každému napsala i slovy, co dělá. Např. Láska je elektrikář. Naděje staví mosty. Odvaha odpočívá v hloubky lesa.

Nečekejte knihu, kterou dítěti dáte na prohlížení, přečtěte jednu větu k pocitu a máte hotovo. Ne, ne. Tohle je kniha, u které musíte s dítětem sedět a komunikovat s ním. Dávat mu názorné ukázky toho, kdy se tak cítil. A ptát se ho na názory.

Musím říct, že vysvětlit některé pocity bylo náročné i pro mne. I když obrázek většinou hodně pomůže. Ale třeba u takové naděje nebo komplexů jsem tápala i já a ani obrázek moc nepomohl.

Kýžený výsledek se ale dostavil. Syn si pocity zapamatoval (aspoň většinu). Dokáže je popsat, pojmenovat, a když nějakou emoci prožívá, dokonce jde a hledá v knize, jaká to je. Nejlépe mu jde radost a vztek.

Myslím, že zařazení knihy do kategorie 5+ je odpovídající. Pro mladší děti by to bylo více obtížné. Musím ještě jednou zdůraznit, že spolupráce rodič a dítě je nutná.

Za mne skvělá kniha a synovi hodně pomohla se zvládáním pocitů, protože pojmenovat to, co dítě cítí je vlastně základ. Pokud si uvědomí o jaký pocit jde, může s ním mnohem lépe pracovat.

4 25.03.2024

"Kdybych to zaklínadlo provedla správně, vysála bych ti duši. Ale něco v sobě mám. Jestli to není tvoje duše, tak...."
"Je to moje semeno."
"Já mám v sobě tvoje semeno? To zaklínadlo ti mělo v téhle ejakulaci zabránit. Měl jsi ejakulovat svou duši!!! A já mám zrovna plodné dny. Teď nejspíš otěhotním. "

Tak takovýhle rozhovor chce určitě vést každý chlap po svém poprvé .

Milujete lego, démony a "trochu" toho bizáru? Tak to je kniha:
ZBOUCHNUL JSEM SATANOVU DCERU právě pro Vás.

Jonathan je muž, člověk kterého všichni z rodiny pokládají za lúzra a nedospělého, nezodpovědného jedince. Bydlí v domě z Lega, který si sám postavil a pro zajištění obživy provádí lidí, teda hlavně děti, po svém domě. Za to, co vydělá se sotva nají. Jemu ale tento život naprosto vyhovuje.
Co se ale stane, když u jeho dveří zazvoní těhotná Sekuba, která navíc tvrdí, že dítě které má brzy přijít na svět je jeho? A co když Vám navíc její rodina "mile" ráda vysvětlí, že oženit se vlastně chcete?

Autor splnil přesně to, co na začátku předmluvy slíbil. Béčková démonicko-romantická komedie, za kterou by se nemusel stydět ani Hollywood . Bláznivá komedie, u které si říkáte: "To je taková blbost", ale stejně čtěte dál a smějete se od ucha k uchu.

Kromě romantiky je v knize i hodně brutálních scén. Vnitřnosti vyvržené mezi stehna, krev stříká na všechny strany a nějaká ta hlavička bez těla se taky najde. Autor ale scény popisuje s takovou lehkostí, že to čtěte pomalu jako pohádku a vůbec Vám to nevadí.

Řidič křičí, je stále naživu, ale veškerou pozornost věnuje vnitrnostem, které se mu rozlévají mezi stehna.

Na to, že to byl můj první bizárek, jsem si ho moc užila. Je to kniha, kterou nemůžete brát vážně a číst každý měsíc tohle, by mne určitě omrzelo. Každopádně jednou za půl roku je to příjemná změna.
Nelíbil se mi konec. Na mne moc idylické a uspěchané. Je ale fakt, že takové jsou i ty americké komedie.

Hodnotím: 3,5/5

4 24.01.2024

Ve městečku Tarker's Mills řádí každý měsíc za úplňku vlkodlak. Lidé tomu nejprve nevěří a myslí si, že se jedná spíš o sériového vraha než bytost z fantasy světa.
Jak to nakonec všechno dopadne? Je vlkodlak skutečně vlkodlakem nebo je vlkodlak jen kostým?
A vypátrají, kdo za vraždami stojí?

Jedná se vážně o útlou knížečku. Bez ilustrací jsme s holkama napočítali 56 stran. Takže super jednohubka na jeden večer.
Byl to můj první King a horor jako takový vůbec nečtu. Přesto musím říct, že mne příběh hodně bavil. Možná proto, že jsem v něm neviděla horor jako spíš fantasy Už jsem asi poznamenána
Konečně jsem se těšila, že mne něco vyděsí a ona to byla spíš pohádka před spaním...
Styl psaní příběhu je ale velmi zajímavý. Každá kapitola představuje jeden měsíc v roce a noc, kdy na nebi září úplněk.
A ty ilustrace, tak ty jsou úplně boží. Krásně dokreslují děj.

Díky nim hodnotím 4,5/5. Bez ilustrací bych dala 4. Jak psal někdo dříve. Tohle je spíš jednohubka pro Kingovi nadšence.

4 15.12.2023

Příběh je zajímavý a dost propracovaný je hlavně pasáž Pětky a Jenny. Co mi ale chybělo tak trochu víc vysvětlit dějovou linku Daniela. Proč byl takový jaký byl? Jak se potkal s temnotou? Proč si vybrala právě jeho? A jak druhá šance vlastně vznikla? Přišlo mi kolikrát, že autor nás tahá ke krátkým příběhům, které nemají v knize zase až takový význam a nevysvětluje to hlavní. Třeba příběh Rose tam být vůbec nemusel nebo příběh Alfréda.
Nebo je to na mne až moc velké scifi. Hlavní zápletka z Domy se mi naopak moc líbila. Myslím že bohaté by stačilo i to. Nemusela se to příběhu tahat ještě Druhá šance, ale je to jen můj názor.
Kniha se četla rychle a možná i díky tomu jak z toho člověk nebyl moudrý chtěl číst dál a dál aby to dávalo smysl. Nakonec to ale stejně smysl moc nedávalo, bohužel...za mne je to kniha kterou si přečtu jednou ale víckrát ne.

4 25.09.2023

Starý svět kde vládli draci a chiméry už dávno není. Teď vládne Řád a kněží. Ti se snaží ovládat bestie a ty, které se vzbouří čeká smrt. Draci a chiméry již vyhynuli. Bestie jsou bez vůdců. Přesto se nejdou skupinky, které stále vzdorují.
Kněží věří bohyni. A ta jim přikazuje všechny bestie buď ochočit nebo zabit. Jen jeden kněz se ale nespokojí jen s rozkazy a chce znát pravdu.

Nádherný příběh ze světa fantasy. Fakt mne dostal. Akce, dobrodružství a přátelství, jaké bychom nečekali. Může mezi nepřáteli vzniknout pouto? A je hledání pravdy důležitější než vlastní život. Co vše je člověk ale i bestie schopný pro pravdu udělat a obětovat?
V knize se stále něco děje a nutí nás to číst dál a dál a nejednou tu máme konec. Musím říct že já se na konci neubránila slz. Rodericka a vlastně ani Jaine jsem na začátku knihy neměla moc ráda no na konci už jsem je oba milovala. Postavy zkratka měly vývoj a díky tomu, co v minulosti prožily a co nám autorka odhalila jsem je oba pochopila

4 15.09.2023

Bare, jestli to, cos viděl, mělo modré vlasy připomínající žížaly a tři červené oči, pak jsme to našli."

Kniha Ledové peklo je rozšířenou verzí povídky ,,Kdo je tam?". Jedná se vlastně o původní příběh, který autor sepsal. Díky kritice ho ale následně upravil, a to právě do zmíněné povídky. Dílo J.W. Campbella patří do zlatého věku science fiction literatury a je známo především díky filmovému zpracování, s názvem Věc.

Na začátek musím říct, že jsem před Ledovým peklem film neviděla, ani jsem nečetla zmíněnou povídku.

Příběh vypráví o skupině vědců, kteří díky magnetické anomálii v oblasti jižního pólu narazí na kosmickou loď a jejího pilota. Věc , jak mimozemskému živočichovi začnou říkat, je uvězněna v ledu a naši hrdinové se domnívají, že již nežije. Jaké je ale jejich překvapení, když po rozmrazení Věc uteče. A co hůř, začne napadat členy výpravy.
Kde je? Je nebezpečná? A můžou být polárníci sami před sebou v bezpečí?

První co mne zklamalo byla předmluva. Neříkám, že nebylo zajímavé číst, jak se vlastně příběh našel, ale na začátek, bych to nedávala. Nejen, že obsahuje spoustu spoilerů. Ale upřímně, jako čtenář chci otevřít knihu a číst příběh nikoli 37 stran předmluvy.

Děj má za mne ledovou až mrazivou atmosféru. Miluji prostředí jižního pólu. A tady je vážně barvitě popsáno. Takže na mne ta atmosféra krásné dolehla. Nevadilo mně ani hodně technického popisu. Což k sci-fi patří.

Co mi ale už vadilo, byla absence hlavního hrdiny a velké množství jmen. Po prvním útoku Věci a následné panice v táboře, jsem se ztrácela a mnohdy nevěděla, kdo je kdo.

Ani příběh nešel nikterak do hloubky. Některé věci se vysvětlily úplnou náhodou (např. snem). Což si myslím, že by v sci-fi být moc nemělo. Přece jen by se autor mohl snažit vše vysvětlit vědecky.

Kniha mne ale i tak navnadila ke shlédnutí filmu.
Co ještě musím vyzdvihnout, jsou krásné ilustrace.

Moc děkuji nakladatelství Fobos, kde jsem knihu vyhrála v soutěži.

Hodnocení : 3,5/5

3 12.04.2024

,,Musíte jít s námi."
,, Nerozumím, co jsem provedl?"
,,Vy velice dobře víte, co jste provedl."

To Vám jednou takhle večer zaklepe na dveře policie. A aniž by jste věděli proč, dají vám na ruce želízka a odvedou vás do auta. Teprve až v autě se dozvíte, že vám hrozí 18 let za mřížemi. A proč? Měl jste se dostavit na svatbu. Svou svatbu. O které jste samozřejmě nevěděl. Žena, kterou si máte brát je navíc s vámi těhotná. A jelikož vláda nemanželské děti netoleruje, jste nucen si ji vzít. Co na tom, že to byl jen úlet a o roli otce nestojíte? Teď už je dítě na cestě a vy se buď musíte postarat nebo si odsedět trest. Rozmyslete si dobře, jak se zachováte. O to víc, když je vaše budoucí žena Usagi a jmenuje se Dokura.
Každé rozhodnutí může mít nedozírné následky.
Co je ale důležitější? Život vašich nenarozených dětí nebo váš? Co vše jste ochotný pro blaho své rodiny obětovat?

Myšlenka světa, kde je rodina a rodinné hodnoty důležitější než právo jednotlivce. Kde volit mohou jen lidé se 3 a více dětmi, kde je nezákonné mít nemanželské dítě nebo se rozvést, mi přišla jako fajn nápad.

Samotný příběh byl na jednu stranu hodně temný, ale pokud ho berete s nadhledem, tak i hodně úsměvný.

Hlavní hrdina mi vůbec nepřirostl k srdci. Floutek, co si užívá života, ale odpovědnost za své činy převzít nechce. Ješitný, egoista, bez kterého by se nemohl točit svět. Na druhou stranu se ale neustále spoléhá na svého kamaráda. Sám pro svou záchranu neudělá vůbec nic.

Hodně se mi líbila postava Dokury. Která má naopak ve všem jasno. I postava jeho matky. Na ní se jasně ukazuje, jak některé ženy vidina narození vytoužených vnoučat zblbne.

Musím říct, že kniha Zbouchnul jsem satanovu dceru, kterou jsem četla od autora jako první, se mi líbila malinko více. Byla více milá, hravá a dětská. Tohle byl oproti tomu temný a nechutný bizár. Navíc s prvky sci-fi.

Hodnotím: 3,5/5

,,Jsem žena, již se odevzdáváš. Tvá láska bude patřit mně a jen mně, tvé tělo bude patřit mně a jen mně, tvoje duše bude patřit mně a jen mně. Staneme se jedním tělem, abychom spolu zplodili mnoho potomků."

3 07.04.2024

Clay? Clay Cooper? Co ty tady děláš, ty starý pardále. Posaď se k nám. Zrovna jsem, tady mladým, chtěla vyprávět příběh o Vaší skupině Sága. Ale když už jsi tady, mohl by jsi jim to povědět sám. Jak to bylo tenkrát s tou záchranou Castie?

Co Vám budu povídat. Už jsem si 20 let žil šťastný a spokojený život bez boje. Když se ke mně jednou v noci přiloudal můj starý kamarád a bývalý vůdce Ságy. Gabriel, kterého všichni ho znáte pod přezdívkou Zlatý Gabe, mne tu noc přesvědčil k největší hlouposti mého života. Prý znovu sjednotíme Ságu a vydáme se do Castie. Města obléhaného příšerami. Jak ale Ságu sjednotit? Proč jít na jistou smrt? Chtěl jsem odmítnout. Když mi ale řekl, že jeho dcera Rose je v Castii uvězněna a čeká jen na smrt, mohl jsem mu, jako otec vlastní dcery, říct ne? A tak začalo naše dobrodružství. Ano. To, o kterém se zpívají písně ještě dnes. Před 20 lety nám říkali Králové Wyldu, byli jsme obávanou skupinou, ale dnes jsme jen staří muži. Jak tohle dopadne? Co vše je otec schopen udělat, aby ochránil své dítě?

Tak tohle byla, aspoň pro mne, naprostá pecka. Skvělá epická fantasy. Svět byl naprosto dokonale promyšlený i s jeho historií. Přesně to, co mám na fantasy ráda.

Spousta magických prvků a nadpřirozených bytostí (draci, obři, kyklopové, kentauři, minotaurus, obří pavouci, chiméra, druini, čarodějové atd.)

Hrdinové - král a bývalý zloděj Matrick, čaroděj Moog, rozený válečník Ganelon, krotký mlčenlivý Clay a jejich vůdce Gabriel. Směs různorodých charakterů, kde si určitě vyberete svého oblíbence. Ačkoli každý z nich má svůj charakter, svůj příběh, své světlé ale i temné stránky, dohromady se neskutečně doplňují a harmonie z této skupinky úplně sálá.

Celou knihu provází humor, sarkasmus a dokonale popsané bitvy.

Příběh mne hodně bavil. Dej plynul velmi rychle a já se nestihla ani jednou nudit.

Oceňuji, že se jedná pouze o jeden díl. Po všech nedokončených, nekonečných sérií, je to příjemná změna.

Jediné, co mi malinko vadí je mapa. V knize sice je. Je krásná, ale trochu nefunkční. Spousta míst, kde se hrdinové vyskytují na mapě prostě chybí.

3 11.03.2024