Lucissia komentáře u knih
Tak, přečteno a mně zbývají jen dvě věci... Přidat si autora do oblíbených a mazat do knihovny pro další jeho knihu.
Páni, přesně takovou knihu jsem potřebovala, protože mám pocit, že mi z těch dvou raubířů, co mám doma, praskne hlava. A vidím, že to může být i horší. :-) Opravdu jedna z nejlepších knih, co jsem četla, sem tam jsem něco přečetla manželovi, takže i on názor na naše dětičky přehodnotil. Odteď už je budu brát víc s nadhledem. Myslím, že mi kniha dala přinejmenším stejně - ne-li víc - jako sezení u psychologa. :-)
Tato knížka se paní Rožnovské opravdu povedla. Moc nás se synem bavilo hledat pachatele spolu s panem Kláskem a opičákem Jojíkem. Super, určitě se k ní vrátím při četbě mladšímu synovi :-)
Tak nevím, asi jsem čekala něco víc. Věty mi přišly dost šroubované, leckdy jsem se už ztrácela a marně hledala jejich smysl. Nicméně hodnotím čtyřmi hvězdami, nelituju, že jsem ji přečetla. Jen se k ní už asi nevrátím. Ovšem, kdo si na takový styl psaní potrpí, bude spokojen. :-)
Pěkná pohádka, příjemné ilustrace. Knížka se paní Rožnovské povedla.
Zděděno po komsi, kdo knihu miloval, neboť je bezva ohmataná. Synovi jsem dnes přečetla, ale v půlce ho to přestalo bavit. Je fakt, že my pouťoví nejsme a i kdyby ano, teď už jsou poutě o něčem jiném a i ty verše jsou sice krásné, ale pro starší generaci. Co se mu ale líbilo, byl velký obrázek uprostřed a my hledali všechny postavičky z veršíků. :-)
Přečteno, je to moc milá knížka. Některé pohádky se nám líbily víc, některé méně, ale to je normální. Celkově, jsem spokojená, jednou se k ní zase se syny vrátíme. :-)
Přečteno, je to dost poutavě napsáno. Dobu hodnotit nechci, každé období dějin má své pro a proti. Ovšem příběhy Kamily a Laděny jsou opravdu poutavé a spisovatelka opět nezklamala. Těším se na pokračování, už ho mám zamluvené v knihovně. Trošku mi kniha připomíná jinou, Jana a Jan, tam bylo ovšem politiky daleko víc. Určitě se ke Stanici někdy vrátím. :-)
Sedm krátkých příběhů. Pro mě je to takové všelijaké, nevím, no, nemusím číst znovu. Synovi se moc líbil příběh, jak Bob s Bobkem letěli na Měsíc, ale jinak ho to moc nezaujalo.
Za mě nádherná kniha z dětství s překrásnými ilustracemi. Teď jsem ji četla i synovi, ale jeho to moc nezaujalo, vydržel do půlky knihy a pak už číst nechtěl. Je fakt, že chvílemi je to smutné, ale i to musí být. Takže jsem si ji dočetla před spaním sama a jemu ji zkusím nabídnout zas za nějaký čas. :-)
Musím říct, že to byla příjemná změna proti klasickým knihám. Moc nás to se synem bavilo, příhody jsou krátké, vtipné, a moc mile kreslené. Občas jsme sice nějakému výrazu nerozuměli, ale to je spíše tím, že nepěstuji žádný zimní sport. :-) A rébusy a doplňovačky jsou super, my jsme měli knihu půjčenou z knihovny, takže jsem skenovala a tiskla, aby jsme taky mohli doplňovat. Přidávám k moc oblíbeným knihám. :-)
Klasická červená knihovna, sem tam až neuvěřitelná, ale jako odpočinkové čtení, proč ne. :-)
Knížka je to moc pěkná, až do poloviny jsem se fakt bavila. Potom to šlo trošku dolů, konec mi připadal takový trošku uspěchaný. Ale hezké počteníčko, až syn povyroste, přečtu i jemu, teď by tomu ještě nerozuměl. Ovšem zjistila jsem, že menšímu synovi sedí za krkem Fňukado, tomu staršímu zatím roztomilé Aproč, manžela nejspíš ovládá nějaký Bručka a já mám za krkem Kliduvzala :-)
Pěkné povídání, celou knížku jsme přečetli včera při baterce ve stanu. A i když se synovi chtělo spát, usnul až při poslední stránce. Sice mi při čtení netekly slzy smíchu, ale byl to pěkný příběh a krásně se mi to četlo :-)
Ještě nedávno bych knize dala hvězdiček pět. Jenže poté, co jsem od autorky přečetla Heřmánkové údolí, které mě fakt zasáhlo, dostalo a vrylo se mi pod kůži, už téhle knize nemůžu dát hvězdiček pět, když má autorka na víc... Není to špatné, klasika, nejdřív se nemají rádi, pak mají, pak zas nemají a na konci se zase milují. Ale jsou lepší knihy :-)
Foglarovky mám zmáknuté všechny už v pubertě, ty nejlepší samozřejmě víckrát. Teď při třídění knih se mi zase dostaly do ruky, tak si dám sem tam repete. Boj o první místo je moc pěkně napsaná kniha, jiná než ostatní, líbí se mi, že je tam popsáno, jak to kdysi chodilo ve škole. Tímto je mezi foglarovkami vyjímečná a to jí dodává šmrnc. :-)
Pěkné ilustrace, nicméně nečetlo se mi to moc dobře a ani syna to nijak zvlášť nezaujalo.
Takže... Kniha mě moc nebavila. Čekala jsem detektivku, ale bylo to na mě moc psychologické. Hlavní hrdinka mi nebyla sympatická, vlastně skoro nikdo z knihy. Toho, kdo se rád pitvá v nitru osob, v jejich vědomí, toho kniha určitě bavit bude. Já jsem to přečetla poctivě do 80té strany, pak už jsem přeskakovala...
Takové kraťounké příběhy a pohádky. Nebylo to špatné, jen nevím, jestli za nimi mám hledat něco víc... Nicméně syn byl spokojený. :-)
Objednávala jsem knihy pro syna a v rámci jednoho poštovného jsem si ji tam také nechala přidat. Dnes přišla, tak jsem do ní večer kukla, přečetla jednu stránku, dvě... Až jsem ji za dvě hodny přečetla celou. Řeknu vám, smát jsem se musela tajně do kapesníku, abych neprobudila spící děti, sem tam jsem něco přečetla manželovi, takže se také usmíval... Moc moc pěkná kniha, i k zamyšlení. Synkovi ji ještě číst nebudu, je na ni malý, ale bude na něho v knihovničce čekat, a za takové čtyři roky si ji s ním ráda přečtu zas. :-)
Nádhera, klasika mého dětství, příběhy si pamatuji i z gramofonové desky. Teď jsem ji dočetla synovi a také se mu to moc líbilo, pořád se na něco ptal a se zájmem si prohlížel ilustrace. Pan Sekora je prostě třída. :-)