lucie.dc
komentáře u knih
Nimbus
Neal Shusterman
Prvni dil je lepsi, obcas se to tady tahne. Trochu me mrzi cely pribeh "smrtky" Lucifera, cekala jsem od teto postavy vic, mnohem vic. Sic to bylo opet pekne cteni, treti dil me nelaka, vzhledem k zaveru, klidne to mohlo cele skoncit timto dilem, kdyby se pridalo par stran. Nova postava Greyson je velmi sympaticka a hned mi padla "do oka." Dal ale nepujdu, alespon zatim. Kdyby se nekomu chtelo a cetl posledni dil, nebudu se zlobit, kdyby mi napsal(a) rychly vycuc k uzavreni trilogie ;) moc by me to potesilo :-*
Sluha dvou pánů
Carlo Goldoni
Nikdy bych nerekla, ze se mi budou libit takovehle psane divadelni hry, ale Goldoni me vcelku bavi. Zvedave zeny se mi sice libily vic, ale ani tentokrat Goldoni nezklamal. Takova rychla jednohubka na necele 3 hodky. Sluha mel mrstny jazyk, ty jeho vymysly mely hlavu i patu, kdo by mu neveril? ;)
Matka v krizi
Simona Monyová (p)
Moc jsem se nasmala :D
Ctu i pri jizde na rotopedu, ale to se nedalo, jak jsem se zalykala smichy, nemohla jsem to udejchat :D
Nektere situace byly tak podobne s mym vlastnim zivotem, jako kdyz Vitek na piskovisti rekl cizi pani, ze bude popelar... ac jsme do dcery tloukli uz od 4 let, ze bude lekarka, v laznich rekla cizi pani, ze bude uklizecka... ten pohled, ktery na me pani hodila, nikdy nezapomenu :D
Jen zaver byl na me az moc politicky.
Nezkrotná touha
Lisa Kleypas
Priznam se, ze u tohoto titulu jsem si nebyla casto jista, jak dej bude postupovat.
Trosku me zklamalo prvni "oficialni" setkani po "incidentu," z trapnosti se mohlo vykresat vic.
Nechtelo se mi jinak od cteni odchazet.
Zavidim Jackovi jeho praci, to bych taky chtela...
Vše pro lásku!
Lisa Kleypas
Hezký, byť urychlený, příběh, dalo by se z toho udělat víc. Láskyplná slůvka od počátku, které spíš přehlížím, ta naivita mě už malinko unavuje, ale stejně se k těmto příběhům vracím, aby si má mysl odpočinula od všedních starostí.
Opět jsem se zasmála, tupé pozvedlo celý příběh a o takovém dopisu by snila každá z nás.
Smyslnost
Nicole Jordan
Sexu tam bylo nezvykle dost (to neni kritika).
Ochrana -houbicka s octem... Nekdy si rikam, jestli autorky premysli...
Pri intimnich scenach se az moc objevuje slast a neha v ruznych padech, je to az prehnane, jakoby neznala jina slova...
Konec rozvlekly.
Postavy sympaticke. Zvrat, kdy uci Vanessu "dovednostem" kurtizany zajimavy a osvezujici.
Vypravěčka
Jodi Picoult
Guláš. Takto bych knihu oznacila 1 slovem.
Chleba - hlavni tema... chleba, pak chleba a poraaad chleba.
Hrozna nuda.
Upiri pribeh je jako pest na oko.
Pred str. 200 konecne neco zajimaveho o holokaustu, jenze po precteni nekolika stran se nestacim divit... Nemec zidovce nabidne uceni baletu, dalsi Nemec pomaha zidovce umyt okna! Byli nekteri sice i hodnejsi, ale az takhle? Kdyz zaznelo, ze v Osvetimi jim holili hlavu ELEKTRICKYM STROJKEM, vzdyt to byly tupe britvy, ziletky, ne strojek. Kdyz dosli do ubytovaciho zarizeni, jake prekvapeni, ze tam meli i matrace ze slamy... ? Jako coze? Vzdyt nemeli snad ani prikrivku... a kdyz jsem dosla az k bodu, kdy Nemec dava zidovce darek, aby si mohl precit povidku o upirovi, tak to uz jsem mela dost a knihu odlozila nedoctenou...
Pro nekoho, pro koho je holokaust zcela nove tema, budiz, pro ty, co uz maji o holokaustu nacteno, je to naprosta ztrata casu, pokud take ocekavaji pribeh z daneho prostredi.
Já o koze, on o voze…
Simona Monyová (p)
"Kdo se ženy předem ptá, je hlupák, neboť je-li žena tázána, musí říct ne." Jak trefne, jak se rika: U zeny NE neznamena vzdycky NE. :D
Napsano je to hezky, i kdyz z jejich del na me dycha nechutenstvi k muzum, snad az moc, spisovatelku muzu po malych davkach a prolozit knihou, kde muz neni budiznicema.
Manželská smlouva
Jennifer Probst
Na oddechove cteni hezky pribeh. Ac zacatek me nenadchl a chtela jsem to odlozit nedoctene. Nenarocne cteni, zadna velka zaplatka, ale ucel plni pro odpocinkovou lehkou cetbu. Nekdy jsem se i pobavila.
Žena mého života
Tim Weaver
Pribehy ma Tim fajn. Omacky by ale mohl ubrat, popisu presprilis (kdo si na ne potrpi, bude v hotovem raji), kniha mohla byt tak klidne kratsi a mit rychlejsi prubeh, pul knihy se clovek zaseka jen na popisech a opakovani stejnych informaci, ktere se tam opakuji dokola. Ale jinaj fajn.
Cizí muž v mém náručí
Lisa Kleypas
Hodne sikovne napsana. I kdyz tam hlavni hrdina (vicemene) neceli smrti a dej neni tak "dobrodruzny a nebezpecny" jako jina dila, ale ta zahada me hnala kupredu, hrozne ocenuji ten zavoj nevedeni az do posledni chvile, obvykle uz od poloviny vim presne, co se skryva v tajemnu, kde je pravda a jaka jsou fakta, tady jsem porad menila nazor, jestli to je stejny muz nebo neni, i kdyz jsem zaver na jazyku mela, ale ta nejistota byla prijemna....
Bez slitování
Tim Weaver
Prvni detektivka v mych rukou, ktera me nerozcilovala, ktera mela i logiku (vetsinou teda), kde jsem nepreskakovala cele strany ani pasaze, naopak mel clovek pocit, ze by mu tak mohlo neco uniknout (az na popisy, ale ty ja preskakuju uplne vsude, na ty si nepotrpim), napeti az do konce, super.
Ale mohla byt kratsi, bichle nemusim. :D
Ďábel na jaře
Lisa Kleypas
Pandora se mi líbila ve všech předchozích dílech a na její příběh jsem se moc těšila, o to víc mě mrzí, že jsem neměla na knihu moc čas a větší časové prodlevy tak pokazily celkový dojem z celé knihy.
To střežené tajemství Gabriela mě vůbec neoslovilo, protože mu nebyl dán prostor, a vypadalo to tak nadějně...
Autorka opět přidala pro mě zajímavou poznámku, kde se dozvíte, že se inspirovala skutečnou osobou, a to Elizabeth Magie, která vymyslela deskovou hru - předchůdce Monopolu
Božský bastard
Christina Lauren
Asi jsem kruta, ale tolik hvezd staci. Prvni kniha po fakt dlouhe dobe, kterou jsem nedokazala docist a to se fakt snazim i preskakovat strany, abych se vzdy dobelhala k cili, ale to vazne neslo. Nechapu takova dobra hodnoceni. O nicem. Z toho, co jsem dokazala precist: hlavni hrdinka naprosto nesympaticka, hloupa, no proste, jak rika jeji sef - kra*a. Na jednu stranu furt na nej sproste nadava, opakuje se to a vubec je tech nadavek presprilis, na druhou stranu tvrdi, ze je vlastne dobry na svem miste a zlepsuje jeji schopnosti, posouva ji dal. Kdyz uz je to k sobe tahne, stejne furt mele ty sve hloupe reci, jak nactileta pubertacka. Sef je podle me malo rozvedeny k tomu, aby si ctenar na nej udelal nazor, ze je to fakt takovy darebak a tak mel sanci vubec sympatizovat s asistentkou, a kdyz je to teda fakt takovy bidak, absolutne mi nejde do hlavy, ze ona mu do oci vulgarne nadava a on si s ni neudela zadne poradky.... ? Sice s ni picha, ale ona jde dobrovolne a rada, porad je sef a mel by se podle toho chovat. Co se tyce erotiky, daleko jsem nedosla, k cemu jsem se dostala, nebylo nic okazaleho, jako byla tam, ale neco tomu proste chybelo.... kazdopadne to jejich chovani je tak hloupe, ze to nedokazu cist dal.
Šéf
Vi Keeland
Začátek byl super, pak uz tolik ne. Ale precetla jsem to i tak za den
Kdyz uz ji mam doma (dárek), urcite se k ni jednou vratim.
Alfa samec
Vi Keeland
Kniha je čtivá a fajn, je o neco lepsi, nez Šéf, zustava na me policce, abych se k ni jednou zase vratila ;)
Říkali mi Leni
Zdeňka Bezděková
Čtivá, pěkná, ale na mě tak nezapůsobila, jako jiné s podobným tématem.
Po týdnu od přečtení jsem si totiž vůbec nemohla vzpomenout, o čem vlastně byla. Své místo v knihovně si ale určitě zaslouží.
Zloděj srdcí
Teresa Medeiros
Hezký příběh, byť má Medeiros knihy lepší.
Některé pasáže byly zbytečně zdlouhavé a trochu jsem se nudila. Na oddech ale bohatě stačí.
SPOILER:
Pokud nechcete přijít o překvapení, tak toto nečtěte.
Knihu jsem četla po několika letech podruhé a díky jednomu komentáři jsem si vzpomněla, že se jedná o tutéž osobu. Knihu jsem si tak kupodivu více užila, ta představa, jak popisovala Gerardovi pověst piráta Dooma, jak dokáže znásilnit 10 pannen za noc nebo vytrhnout srdce z těla holou rukou, a přitom ten stejný člověk sedí vedle ní, k popukání. Tohle ale byla bohužel ta nejvtipnější část z celé knížky.
Ženy z Bohnic
Edna Nová
Není to příběh, je to charakteristický popis osob a jak se tam nejspíš dostali, u některých víme (díky social.sitím), něco málo o životě po "léčebně," střípek.
Čekala jsem nějaké detaily z léčebných postupů apod., prakticky nic tam z toho nezaznělo, až na nějakou zmínku o lécích (elektrošoky prospali?).
Kdyby se to spojilo do příběhu, bylo by to velmi zajímavé, takhle je to, jak už někdo psal, jakoby jen popisky z deníčku o osobách, které autorka potkala.
Styl psaní působí "náctiletě," ale to mi nijak nevadilo.
První kniha, u které jsem přečetla i závěr, se závěrem se ztotožňuji, prošla jsem si syndromem vytvoření a chápu, o čem se tam hovoří.
Nevěděla jsem, že nějaká Pointa existuje na podporu knih.
Díky tomu, že je tak útlá, za přečtení stojí.