LordSnape komentáře u knih

Autorka měla pravdu, když v knize tvrdila, že se snažila, aby čtení zabralo tak dva večery. Co tahle kniha znamená pro mě je to, že mě naučila se na arabský svět dívat jinýma očima. Dřív jsem žil v domnělém obrazu médií, kde se ukazují různá zvěrstva a kde vládnou muslimští radikálové pevnou a neotřesitelnou rukou. Khidayer nezapomíná připomínat jisté hrozné věci (většina v Saudi...), ale zároveň popisuje i to, co je na arabském světě dobré a že Islám není jen o radikálních zákazech a teroristech. Spousta věcí totiž nemá s vírou ani moc společného, protože jde jednoduše o zažitý zvyk a výborná kapitola byla i o tom, že spousta žen i přes tak nízké postavení o nějakou emancipaci vlastně ani nestojí, proto se stále zahalují i s tolerantním mužem. Ano, tyto země pořád mají co dohánět a já věřím, že se v nich najde více uvědomnělých muslimů, kteří ukážou svoji lepší stránku a povolí tu středověkou oháňku, která je zbytečně dusí, což dokazuje hlavně Saudská Arábie nebo chudý Jemen. Rozhodně doporučuji lidem, kteří mají stále vůči orientu i Islámu spoustu předsudků servírovaných prostřednictvím médií. Jestli tohle byl autorčin cíl, za mě říkám, že se to povedlo a dokonce i trochu navnadilo k turistické návštěvě.

9 12.11.2013

Jedním slovem - hrůza! Autor si ukousl příliš veliký krajíc a to, co fungovalo v předchozí knize, tak zde šeredně nefunguje. Většina postav u mě padla v nemilost. Cala jsem začal nenávidět, Kleista litovat a o Váhavém Henrym nevím co si myslet... Z vykupitele Boska se stala prapodivná loutka a jakékoliv vykreslení děje, cíle či náznaku konání postav se totálně míjí účinkem, zatímco třeba Zaječí Kotě a Idris Pukke jsou totálně nevyužití..

9 27.07.2012

Hard sci-fi mi nevadí. Mám rád i autory z Číny či Japonska, jen do toho nesmí míchat svoji vnitrostátní politiku a tady se to jakože fakt nepovedlo. Samotná premisa příběhu se táhne jako smrad i když nepopírám, že kniha je i přes technické termíny a různé teze celkem čtivá. Co jí ubírá na síle je prostě absence jakési motivace postav a nakonec i té druhé civilizace. Bavily mě hodně hrátky s historií v rámci virtuální hry, ale autor si z toho udělal jen jakýsi oslí můstek. Nebýt to rozplyzlé do tří knih, vynechat nějaké zbytečnosti a odhodit do koše stranickou legitimaci, udělal by Liou Cch'-sin lépe. Ale to už by pak kniha asi ani vyjít nemohla natožpak, aby opustila ČLR jako jejich stěžejní fantastika. Těžká doba. Na dnešním už tak chabém poli sci-fi nejvíce nadhodnocená kniha, což jí zřejmě výrazně prospělo v tak nekritických ohlasech čtenářské obce.

8 28.04.2019

V podstatě se jedná o hromadu esejů o empatii, svobodě a následně i předávání vědomostí v pedagogické profesi tak, aby člověk zůstal sám sebou a mohl růst. Knihu jsem si půjčil z knihovny, abych jako klient rogersovské psychoterapie pochopil o čem je a to jsem prakticky dostal. Není to napsané moc přístupným stylem, ale čte se to v podstatě samo. Tedy za předpokladu, že o psychologii a její terapii něco víte. Na závěr mě i sám Rogers v celé knize překvapil, jak široký byl jeho záběr. Za mě určitě přínosná věc.

8 07.10.2018

Uf, uf. Co k téhle knize říct? Je šílená a spíše psaná pro Američany, kteří se Bohem ohání i na bankovkách. Autor se považuje za skeptika/agnostika a tak je pro něj všeobecně omáčka okolo náboženství ohledně zázraků, nadpřirozena, formy Boha anebo reinkarnace/posmrtného života naprosté tabu a ztráta času. Plusem je určitě, že všechny věci, o kterých píše prostě sám vyzkoušel. Podle mě ale spiritualitu nejde vědecky moc podchytit i když se tady o to snaží. Harrisovy výklady o definici vědomí a "já" jsou prostě únavné a čtou se docela ztěžka. Nakonec dospěje k tomu, že je vlastně nejpřínosnější buddhistická meditace, jakožto práce s myslí bez jakéhokoliv přívlastku.

Ve výsledku je kniha směsí filosofie, výkladu teologie a vědeckého zkoumání, co je místy tak kostrbatě napsaná, až jsem měl chuť ji odložit. Zajímavé jsou postřehy ohledně neurologie a teoretické bádání nad rozložením a prací jednotlivých hemisfér nebo zamyšlení se nad vlastní osobností - uvědomění si sebe.

Sice nejsem žádný příznivec ezo, ale každé náboženství tuhle složku prostě má a patří k ní. Odříznout ji z ní prostě nejde i když se o to tady autor snaží. Je mi jasné, že nikdy nebudu katolík, protože mám vše nastavené jinak. Ale svoji trošku tajemna si nechci nechat vzít. Chci pořád ještě věřit na zázraky. Na něco, co nejde vysvětlit a že jsou mezi námi lidé, kteří mají díky duchovní práci na sobě něco navíc. Tak či tak, autor zapomíná, že ať vezmeme jakékoliv náboženství, je to hlavně věc, která z vás má udělat lepšího člověka. To je právě ono jádro, ke kterému jdeme. A já sám nechci věřit ani tomu, že každý z nás žije jen jednou.

8 28.05.2018

Kniha nejen o hlavním městě Rumunska, ale i pohnuté historii jejích obyvatel a současném vnímání světa očima Rumunů. Vlastně ani nevím, kde začít, abych se tady zbytečně nerozplýval. Určitě to není čtení pro každého. Musíte mít aspoň trochu zájem o tuhle zemi. Já byl v Rumunsku zatím třikrát a pořád mě nepřestává uchvacovat svou nespoutaností, divokostí a přístupem k životu. Do Bukurešti bych se rád určitě někdy podíval, abych stejně jako Margo mohl nasát tu její úžasnou atmosféru.

8 12.03.2018

Naprosto výjimečná a fantastická pouť napříč mýty celého světa. Není to jen o mytologii a pohádkách, ale Campbell zabrousí i do tajů psychologie, historie a antropologie. To vše je navíc zabaleno ve výborně čtivém obalu, srozumitelném a ku prospěchu čtenáře i zábavném podání. Byla to moje první, ale rozhodně ne poslední kniha od autora.

8 17.01.2018

Když jsem knihu začal číst, vůbec jsem si neuvědomil, že je to druhý díl trilogie, která je první částí triptychu. Líbil se mi prostě název a chtěl jsem více proniknout k tomu, co vlastně Crowley dělal a čemu se tak úporně věnoval. Předně musím říci, že doporučuji čtení pouze těm, kteří aspoň něco o okultismu vědí a nejsou pro ně neznámé některé Crowleyho práce a knihy, i když se zde autor odkazuje na články a jiné zdroje, které do češtiny přeloženy nebyly, jako třeba zajímavý životopis zakladatele směru Zos Kia - Austina Osmana Spareho.

Co mi na začátku trochu vadilo, bylo úporné lpění na nesmyslně nepřehledné numerologii, ve které jsem se fakt neorientoval a onen "důkaz", že Crowley dostával příkazy od bytosti z jiné dimenze a jak vypočítal, že jsme v novém Aeonu. Vše ostatní je ale zajímavé. Grant nakousne a vlastně i dokáže provázanost okultních věd s védy, buddhismem, tantrou. Objasní původní účel astrologie - vyrovnanost makro a mikrokosmu. Dokonce se objeví i názor, že sám veliký Crowley leckde pochybyl a ústní předání učení se prostě "nepovedlo" nebo jej špatně pochopil, viz. třeba jeho minulost. Líbila se mi též kapitola o původu magie u starověkých Egypťanů, ke kterým se všechny nitky zpětně sjednocují, zatímco třeba takoví staří Řekové dostanou kartáč za to, že si původní mytologii upravili a tím ji celou zkurvili pro další generace...

Nezbytná kniha pro lidi zajímající se o okultní vědy, magii a ty, kteří by rádi pochopili některé texty kapel jako Behemoth, Septic Flesh či Cradle Of Filth... Teď jen budu muset doplnit znalosti z první knihy Magické obrození.

8 09.05.2017

Mansonův životopis je zajímavý. I se vším tím ošklivým do sebe zapadá. Oceňuji, že se v knize objevilo i jeho psaní ve formě povídek a dopisů. Bohužel je to typický příklad puritánské Ameriky. Ty zvěsti kolem něj, povídačky a snahy o zdiskreditování mu zcela paradoxně pomohly tam, kde je teď. Kdyby se o něj americká společnost nezajímala, zřejmě tady asi nic nečteme. Ve své době, když začínal, bylo kapel podobného ražení dost, ale právě tahle měla to štěstí, že byla opředena oním oparem. Jeho vztahy s LaVeyem nebo druhými muzikanty také dělají své. Mansonovo vidění světa i názory naprosto chápu. Je to ztracené dítě, schovávající se v koutě, co trpí samotou a pocitem méněcennosti, kdy všichni na něj ukazují prstem, protože nezapadá. Osobně mě kniha nejvíce bavila v právě těch chvílích, kdy i on sám dokázal připustit, že by někoho bezmezně miloval a vážil si jej.

8 15.01.2017

Je směšné, že to, co mi vadilo na Ne před slunce západem, jsem si v Jádru slunce naplno užíval. Sinisalo má svůj radikálně ostrý styl a je vidět, že jej vypilovala téměř k dokonalosti. Je to podivné, ale dobře napsané. Fikce se tu opět míchá s realitou. Dystopický režim je uvěřitelný a život hlavní hrdinky je politováníhodný. Psychologie hlavních hrdinů na jedničku a atmosféra by se dala krájet. V podstatě je to vlastně jen kniha o úniku z nesvobodného světa, kde se fetuje chilli a žena má tolik práv asi jako manželka v 17. století. Spálilo mě to na prach...

8 04.01.2017

Na knize mi nejvíce sedl autorův humor, vysvětlování pohnutek poutě a lehký styl, jakým je napsaná. Určitě si přečtu další cestopis (Ziburův svérázný popis cesty necesty...) i když vlastně ve výsledku toho člověk moc neobjeví, protože buď jde, seznamuje se anebo pije čaj v Turecku. :-)

8 11.11.2016

K téhle knize jsem se dostal díky tomu, že Zimbardo vystupoval v pořadu Hyde Park civilizace. O Stanfordským vězeňským experimentu jsem slyšel kdysi na škole a viděl i onen německý film, ale stejně mě to naprosto dostalo. Vůbec první kapitoly hned po úvodu a nutných přípravách experimentu jsou ultimátně nejlepší. Fascinovaně se to čte, přičemž to připomíná spíše nějaký starý film, sklouzávajíc občas k nechtěné grotesce, který se vám odehrává při čtení v hlavě. Vrcholem byla protestní hladovka jednoho vězně, který byl následně strčen na samotku, aby ráno byl opět vysvobozen dozorci, kterým se vysmál tím, že stále držel v rukou dva párky! Samotné shrnutí a následné konkluze jsou zajímavé, ale už se hůře čtou. O týrání v Abú Ghraibu víme z médií a ono pozadí, které Zimbardo následně rozplétá mi už trochu lezlo na mozek, a mluvím tady zvláště o kapitole XV., kterou jsem jako jedinou nakonec musel přeskočit, protože řeší interní věci armády a jejího velení, společně s výpověďmi svědků, kteří na to dohlíželi. Poslední kapitola oslavující hrdinství je nádherný protipól předchozího bádání o změnách chování, plynoucí z dané situace a potlačení naší individuality. Je to jakési světlo na konci tunelu, že stále existují lidé, kteří nejdou s davem a nebojí se potlačit to nutkání, přičemž vystoupí a pomohou. Na dané téma neexistuje zřejmě lepší knihy a jsem rád, že se k tomu profesor Zimbardo po čase vrátil a vše popsal.

8 31.01.2016

O Aleši Kalinovi jsem se dozvěděl od kamarádky a pak i z internetu. To, že je uznávaný a vyhledávaný kouč a já o něm nevěděl, mi dalo poznatek, že ač tuto problematiku trochu sleduji, tak s tím Kalinou to nebude až tak horké. Je zajímavé, jaké měli všichni ti lektoři a koučové původní povolání (viz. třeba Čmolík...). V případě tohoto autora mi přijde, jako by si chtěl odpočinout od světa komerce a velkých korporací a místo toho řídil lidi trochu jiným způsobem. Asi se ptáte jak na mě kniha působila... Inu, kdybych ji nepřečetl, nic by se tak nestalo. Autor má pravdu v tom, že pro naplněný a kvalitní vztah je důležité vzájemné porozumění, mluvit o problémech a mít něco společného, jako jsou třeba zájmy a životní cíle. Ale to ostatní jsou jen buď věci, které najdete všude jinde volně ke stažení či Kalinovy dogmatické a debilně svazovací techniky, kdy vás vyloženě nutí udělat si ze vztahu další nesmyslnou společnost plnou smluv a různých trestů formou cukru a biče. A ze všeho nejvíce mi osobně vadilo, jak se v knize dává najevo, že je velmi důležitý vzhled... Ok, na jednu stranu chápu, ale ta forma, jakou je tato kapitola psaná je vážně strašná. Už vůbec testování daného partnera díky dopředu "předefinovaných" kvízů a tabulek mi přijde stejně ujeté, jako kdybychom si vzali testy z Bravíčka zdali se k sobě hodíme a na kolik procent. Prostě se občas musíte spálit, někdy to vyjde a jindy ne. Pracujte na sobě i na svém vztahu, ale na Aleše Kalinu se vykašlete. Mezilidské vztahy nejsou pokrytecký business.

8 04.05.2015

Vzhledem k tomu, že jsem více jak 10 let strávil skautingem, mám k přírodě a jejím pokladům velmi vřelý vztah. Navíc mou celoživotní četbou je SAS - Příručka jak přežít, tudíž jsem schopen rozdělat si oheň, nasbírat bobule, sestrojit past, stopovat nebo postavit přístřešek proti dešti a větru. Tahle kniha nicméně trochu klame svým českým názvem. Když jsem si ji půjčoval z knihovny, myslel jsem, že Boyle se zřekl peněz kvůli cyklické spotřebě, konzumu a závislosti na něm. Jak ale poodhaluje originální název, jedná se spíše o představení hnutí freeconomy, což je něco na způsob tradičně pojatého a našimi předky vyzkoušeného způsobu života "něco za něco" anebo proklamovaného hesla "pošli to dál". Dalšími důvody byla i jeho "veganská víra" a to, že v penězích vidí právě ono zlo, s čímž teda osobně nemohu tak plně souhlasit.

Kniha má nicméně široký záběr a kromě toho plánování a představení ideálů na prvních, několika desítkách stran se i člověk něco dozví o tom, jaké je to žít bez peněz. Hodnotu této knihy nicméně já osobně vidím v tom, že čtenáři neznalému některých pojmů a projektů trochu otevře oči, ať už v textu samotném nebo v rejstříku odkazů a zdrojů. Věděl jsem třeba o freecycle, kde se vyměňují a darují věci, nicméně jsem už neslyšel o couchsurfingu, což mi přišlo jako docela zajímavé. Dále se čtenář dozví něco o permakultuře a jejím otci Whitefieldovi, zajímavém projektu Zeměloď, kde Michael Reynolds staví soběstačné domy za použití odpadu anebo i Thoreauovi a jeho dvouletém pobytu v lesích u jezera, což popsal ve své knize Walden a jenž je vlastně i nepřímý zakladatel drtivé většiny dnešních ekologických hnutí. V neposlední řadě pak nakousne i myšlenky z dokumentárních filmů jako Zeitgeist. Kniha jako taková pak po dočtení spíše připomíná deník o pocitech a jednotlivých náplních konání jednoho dobrodince, zabalených do enviromentálních myšlenek o tom, jak se plýtvá jídlem a jinými přírodními zdroji, anebo jak se musíme odnaučit být tak závislý na ropě. Někdo by mohl namítnout, že Boyle místy zní jako pokrytec, což je z části pravda, ale zas na druhou stranu nikoho do ničeho nenutí a v závěru knihy vysvětluje, že je důležité se přizpůsobit svým osobním podmínkám a pocitům, ale aspoň něco dělat. To, že on to cítil takhle a udělal něco, v co věří, a co se ostatním může zdát jako nesmysl, potažmo navrácení se zpátky na stromy, stále ještě neznamená, že to je úplná blbost.

Otázkou tedy zůstává, zdali se něco podobného dá rozběhnout i tady s naší českou mentalitou, kde stále více pořád platí, že se věci spíše kradou, než darují zadarmo či za práci.

8 15.02.2015

Nikdy předtím jsem komiksy nečetl, pokud nepočítám Asterixe s Obelixem. Přišly mi takové nijaké a chybělo mi tam to "něco navíc", co mi mohla vždy dát jen klasická beletrie. Ale Sandman je jiný. Je hloubavý, zajímavý a jeho kresba je prostě místy dechberoucí. Tady začíná má komiksová závislost! Za vše můžeš ty, neřáde Gaimane!

8 25.01.2015

Je to velmi dobrá věc. Konec prokrastinace to v rámci osobního rozvoje vyhrává svou jednoduchostí, srozumitelností a neslibováním zázraků, jak je to v podobných knihách zvykem. Druhým dopadem byla i celkem masivní reklamní kampaň, šuškanda na sociálních sítích a samozřejmě i ona díra na trhu. Do té chvíle zde podobná příručka nebyla a tak Ludwig využil situace. Ostatně na kvalitě knihy to neubírá nic. Textu je tak akorát, skicy fixami jsou super a vůbec nejlepší věcí jsou právě ony nástroje, jejichž pomůcky si lze i stáhnout a vytisknout. Díky nim pak člověk může sám na sobě dále pracovat.

8 20.03.2014

Velmi čtivá kniha radilka. Na toto téma jsem toho přečetl hodně, ale právě Chapman má ten dar ukázat na příkladech, že to jde, velmi snadno a navíc z celé publikace vyzařuje výjimečně pozitivní nálada.

8 12.11.2013

Už od začátku je jasné, že King prostě své psavé prstíky nenechá v klidu, což je hlavně cítit, jak odkazuje na svou nehodu, aby ji pak až v samotném závěru objasnil. Nejde ani tak o příručku, ale spíše takové osobní memoáry, které z Kinga utvořily takovou osobnost, jakou dnes je. Většina rad je dost osobních a King sám poukazuje, že nemusí vyhovovat každému, nicméně práce za "zavřenými dveřmi" je věcí, kterou musí praktikovat snad každý spisovatel.

8 03.05.2013

Řekl bych, že se jedná asi o nejpřínosnější knihu z Plzákovy naučné bibliografie... Najdeme tu vše, od rozdílů mezi mužem a ženou, přes jednotlivé osobnostní typy, až po přehledně sestavené tabulky a shrnující závěrečná doporučení. Plzák místy nezapře humorné a nadsazené momenty, či příběhy ze své poradenské praxe. Ale důležitým aspektem stále zůstává ona srozumitelnost a zestručnění, po kterém autor sáhl při třetím vydání. Díky tomu publikace nijak zvlášť nezastarala, protože je úplně jedno v jakém žijeme politickém zřízení, jelikož lidská psychika a párová úskalí v rovnoprávném svazku zůstávají stále stejná.

8 01.10.2012

Hodně přínosná a velice dobře napsaná kniha. Autor nic neokecává, jde tedy přímo k jádru věci, jednotlivé typy srozumitelně popíše, ale zároveň i naznačí účel dané meditace. Celkově je to velmi dobrý start pro všechny, kteří chtějí začít meditovat a nevědí jak, či si nedokáží ani představit jaké z toho plynou důsledky pro naše vědomí. To, jak pracovat s myslí se spíše naučíte až v průběhu své praxe nebo v nějakém buddhistickém centru, ale naučit se meditovat, je dobrý start pro duševní rovnováhu a emoční vyrovnanost.

8 24.08.2012