lofasovec
komentáře u knih
Chirurg
Petra Dvořáková
Dravá a ambiciózně stereotragická interpretace existence, která je dobře včleněna do strukturalisticko-neofabularizačního vyznění. Daří se to udržet v rovnováze a pro praktické odlehčené čtení lze více než doporučit.
Revoluce
Jakub Trpiš
Zdá se, že tento titul je nedotažený do důsledku toho jakým způsobem je psán a o čem příběh pojednává ve smyslu jeho směřování linky, ideje a beletristicko-realistického syžetu. Líbí se mi struktura v kontextu postav, ale čistě perspektivní hledisko je veleznačně oslabeno performativním výkladem dějinného splynutí jakožto výsledku prestiže, boje a sjednocení. Nelze knihu tudíž chápat jako vyjádření plynulosti doby nýbrž jako performaci příběhu ve vztahu vypravování a zábavně-popkulturního charakteru.
Listopád
Alena Mornštajnová
Od konstatování "skvostné" kraťme 15 % a dostaneme hodnotovou úroveň této publikace.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Pedantně melancholicky destrukturalizované dílo, které se vkrádá do latentních socioskupinových nealternativních vnímání. Podbízivá emoční akcentace je lineárně pasivní, aktualizace projekce pak spíše úpadková. Výsledek je generačně a hodnotově mírně nadprůměrný, což ve výsledku ubírá dokonalému uchopení a vyznění knihy.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Selže-li ve vyprávění koncepce neonostalgického a paranormatického vnímání socioskupiny, nelze hodnotit výše než průměrem. Snaha o originalitu jest ale oceněna třemi hvězdami.
Nevítaný host
Shari Lapena
Pasivně a aktivisticko-degenerativně laděný text, který strukturalisticky a dynamicko-perspektivně láme syžetickou uchopitelnost nad rámec běžné literární percepce. Lze pochválit agresivní čtenářskou nátlakovost spojenou s karpální otáčivostí, nicméně finalizace jest poněkud hekticky determinovaná. Proto hvězda dolů.
Strašidelná vagina
Carlton Mellick III
Literárně prenatální, textově nulově enumeratické a stylově odpovídající paraexistenciálně demonstrativní degeneraci. Zcela koncepčně disekliktické a pasivně ambivalentní. Textově-významová uchopitelnost prakticky nulová.
Outsider
Stephen King
Kingovská klasika obohacená o strategicko-neofatální prvky, které nicméně kolidují s předpokládanou percepcí čtenářovou. Lze to externalisticky dopilovat, snad příště lépe.
Nůž
Jo Nesbø
Podmanivá predikce jednoznačnosti a tajemost mezi definicí, příznivostí a uceleností je zde přítomna na většině rovinách elemetárního schématického strukruralismu a tvoří téměř výjimečné kolosálně despotické dílo. Nicméně nelze se vyhnout určitému opakovacímu vzorci ve spisovatelské anarchistické detoxikaci. Proto hvězda dolů.
Za pět let
Rebecca Serle
Vskutku zde je nutné konstatovat, že autorka se vymanila z úvodního neestetického hyperbolárního fatalismu a postupně strukturu příběhu dokázala rozvinout tak, aby vynikly všechny paramyšlenkové a desocializační aspekty. Musím vyzdvihnout elementární produkci literárních socio-ech, naopak negativně vnímám utrastrukrurální vize, které nemají příliš opodstatnění.
Příběhy z druhého břehu
Lubomír Nečas
Stereotypní a nepřiměřeně fabulační pojednání. Nelze vnímat pozitivně ani s ohledem na snahu o neologické a strukturálně orientované autorské směřování. Dílo lze označit za inepta pozitivní. (ob iter: Nadměrné chyby pravopisné, překlepy)
Čokoláda pro wehrmacht
Přemysl Krejčík
Bohužel, velké zklamání. Autor se velice snažil dostát elementárních socio-destrukčních příběhových aktiv, ale jeho pokus se rozpadá pod návalem amatérského konstruování fabulačních a personálních pasáží. Syžetové vhledy jsou z hlediska historické infiltrace funkční, ale to nestačí, chybí hlubší a interspektrální definice dramatických serpentin.
Dívka beze jména
Lisa Regan
Tady opravdu nelze mít výhrady v kontextu strukrury, parasociálních vztahů a ani introspektrální vizuálně-panické vsuvky, nicméně kniha je nedotažena ve smyslu intuitivního a emancipovaného personálního intervztahového mytologického projevu.
Padesát odstínů šedi
E. L. James (p)
Degradace kombinovaná s naivně sexuální frustrací a líbivě-přitažlivou pozitivní rutinností.
Žila jsem s hlavou v oblacích
Petra Karasová
Velmi prenatální dílo, bez hlubšího autorského řemeslného umu. Strukturálně neuspokojivé, popisy absentují možnost vizuálně-emotivnho zapojení čtenáře do textu, epické složky zcela nedotažené. Publikace pravděpodobně neprošla redaktorskou prací, chybí sebereflektivní přístup autorky, celé dílo lze chápat jako nedospělé, toliko na půli cesty k vydání.
Vévoda a já
Julia Quinn
Prenatální a bezsektorové příběhové mamoření bez špetky empaticko-destrukčních vniknutí.
Nevlastní sestra
Sandie Jones
Paradoxně kontrastní dílo, velesměle vybraný syžet a tradiční příběh korespondující s plasticko-nominálními postavami. Autorka je ovšem málo precizní v antagonistickém a přeludově diferenciálním osobním kataklyzmatu.
Chůva
Gilly Macmillan
Dominance ženské interoperability je občas až mírně na škodu, nelze se navíc ubránit snahám o interceptivní záchranu v kontextu plynulé nepasivity. Žánrová standardizace na úkor ambicioznosti nebo nadčasové relevance je bohužel velmi patrná. Proto dílo nedožene jiné lepší kousky v této restriktivně vymezené literární kategorii.
Osobní asistentka
Renée Knight
Solidní a žánrově vyvážená neoliterární perspektiva, která je plná dosti neliberalistických a neostrukturální prvků. Vnucuje pomyšlení na syžetické a řemeslné cíle, nicméně ztrácí lineárně-stereostrategickou linku. Nelze proto hodnotit lépe.