Litocha
komentáře u knih
První hrob napravo
Darynda Jones
Není to špatné, ale není to ani dechberoucí. Charley má co do přístupu k životu, sarkasmu a paranormálních schopností leccos společného s Anitou Blake, jen se (naštěstí pro ni) nepohybuje v tak temném světě. Bohužel, jakmile místo mozkem (ne že by tedy věci nějak detailně promýšlela) začne přemýšlet jinými orgány, začne to být otravné.
Koncept se smrtkou se mi líbí, ale čekala bych, že bude tak nějak schopnější, bude se umět postarat sama o sebe. Charley bezhlavě jedná, takže prakticky potřebuje strážného, ehm, anděla na plný úvazek. Taky neustálé slintání nad Reyesem z ní v některých chvílích dělá tak trochu slepici a kniha ztrácí švih.
Jinak se ale jednalo o zábavné čtení s občasnými nečekanými momenty, takže časem jistě otevřu další díl a uvidím, kam se to bude dál vyvíjet.
Jak Krtek ke kalhotkám přišel
Eduard Petiška
Kouzelná záležitost napsaná krásnou, jednoduchou češtinou, takže je pro prcky (jako) stvořená. Mám ráda dětské knížky, které nenásilně a jakoby mimoděk poučují o tom, co se děje kolem nás.
Nejvíc sexy chlap
Julie James
Tahle autorka mi sedí - její knížky jsou tak nějak milé (a ani mi nevadí, že není nějak třeskutě originální). Chytře vybrané, autorce známé prostředí právníků (pro milovníky Dobré manželky ideální) dodává trochu autentičnosti i téhle pohádkové zápletce. Nechybí sympatické postavy, u kterých je pozornost směřována na dialogy a vzájemné jiskření místo dnes tak obvyklých postelových scén, a špetka vtipu. Líbilo se mi, že Taylor nepadala před Jasonem na zadek, naopak mu dovedla pěkně zatopit. Líbila se mi krátká nahlédnutí do světa práva - knížka se tak stala plastičtější. Celkově jsem se při čtení dobře bavila.
Usínací knížka
Robin Král
Opět usínací leporelo, ale ještě povedenější než Eda jde spát. Něžné obrázky Linh Dao v jemných barvách, něžné melodické verše, originální a přitom průzračné obrazy malované slovy. Líbí se mi i celková grafická úprava. Tohle jistě ocení nejen básníkovy děti (ale ty jistě tím víc, že básničky napsal táta přímo pro ně).
Teď mě, mámo, přikryj dekou,
pěkně teplou, pěkně měkkou!
Já už se pak pod ni sám
pohodlně zachumlám.
Udělám si tunel z vlny,
měkký tunel, tepla plný.
Až bude vše prokopáno,
z druhé strany přijde ráno.
Největší přání
Ester Stará
Knížka je poněkud úsečná a ilustrace nemusí sedět každému (za mě by sice mohly být lepší, ale ani mi nevadí), ale dohromady to na mě funguje. Text se dotýká hned několika nejednoduchých problémů, nepůsobilo to ale na mě nijak křečovitě. Autorce se i jen pár větami podařilo vykreslit koníka (ale i další postavy) tak, že jsem s nimi soucítila a držela jim palce. Jsem taky dost zvědavá na doplňující materiály, které jsem si ještě nevyhledala, ale oceňuji, že vznikly.
Rozhodně je Největší přání knihou, nad kterou i přes malý rozsah můžete s dětmi strávit hodně času a která si přímo říká o přemýšlení o našem světě a povídání dětí a dospěláků.
Co se stane na Twitteru...
Emma Lord
Pohodová, roztomilá knížka, která mi v něčem připomněla Kasie Westovou. Autorka příběh zabydlela sympatickými hlavními postavami. Poměrně častý motiv dopisování si "naslepo" ozvláštnila naopak originálním twitterovým soubojem (a líbilo se mi, že tentokrát čtenář od počátku nepochybuje, kdo jsou ti dva korespondenti - stejně to jde vždycky poznat skoro hned).
Knížka je vtipná, čtivá, postavy si musí leccos vyřešit. Ta nejistota, neschopnost se za sebe postavit, hledání své cesty jsou popsány věrohodně a tak, aby mi nelezly na nervy, přestože tuhle etapu mám už dávno za sebou. Hezké bylo uvědomění si, že naše vnímání nějaké události může být druhým prožíváno úplně jinak.
Líbily se mi i ostatní postavy, jen Peppeřina matka si mě opravdu nezískala (a to ani na konci, kde byly její pohnutky aspoň trochu vysvětleny. Právě u ní bylo nejvíc věcí, které skřípaly (třeba proč akci spustila až teď).
Celkově pro mě bylo čtení knihy potěšením. Doufám, že se od autorky dočkáme i něčeho dalšího.
Zachraň se
Mona Kasten
Po prvním díle, který se mi docela líbil, je tohle sešup dolů, je to typický vycpávkový díl. Kapitoly z pohledu Ruby mě nudily, většinu knihy se nic nedělo, jen pořád omílala, jak je zrazená a ublížená, ale jak Jamese miluje. James mi lezl na nervy jen o něco méně, moc jsem ho nechápala. Na jeho partu mám pifku už od posledně. Zbohatlické prostředí mi připadá nevěrohodné. Nejsympatičtější byla s přehledem Lýdie, Lin a po nich Ember.
Knížka je naplněná obvyklými frázemi, ke konci přibývá patosu, přece jen se mi té nehynoucí, hluboké a věčné lásce osmnáctiletých nechce věřit. Tatínků a maminek sice oproti prvnímu dílu možná trochu ubylo, i tak je jich ale ažaž a většinou působí jako pěst na oko.
Na další díl se vlastně ani netěším. Rozložit příběh jedné dvojice do několika dílů není podle mého šťastný krok, celá série je roztahaná.
P.S. Jo, reakce matky na konci je pro mě naprosto nepochopitelná, nejen proto, jaké mají v rodině jinak vztahy.
Franklinova létající knihovna
Jen Campbell
Je mi líto, že jsem se s touhle knížkou úplně minula. Hlavní myšlenka mě totiž nadchla. Obrázky nejsou tak úplně podle mého gusta, ale ani mě neurážejí. Co jsem ale nedokázala překousnout, je text. Verše jsou klopotné, ve stavbě příběhu jsou díry (až jsem několikrát kontrolovala, jestli jsem něco nepřeskočila). Velká škoda promrhaného potenciálu.
Lady v přestrojení
Mary Jo Putney
Je mi jasné, že historická romance není historický román. Ale tady bylo těch nesmyslů ažaž, chvílemi už to byla dočista pohádka. Hrdinka je zcela v duchu ostatních autorčiných knih nezávislá, nekonvenční a exotická a hrdina naštěstí nehledá křehkou skleníkovou květinku, která půvabně vyšívá na pohovce a při prvním náznaku nebezpečí omdlévá. Je to romance okořeněná velkou porcí dobrodružství a díky akci docela rychle ubíhá (a v do jisté míry připomíná knížky Amandy Quick). Pokud čtenářce tenhle typ knížek vyhovuje, nejspíš si ji užije.
Duchové neklepou na dveře
Eulàlia Canal
Je pravda, že konec by si zasloužil trošku dotáhnout, i tak mi ale tahle knížka udělala radost. Především krásnými obrázky s vtipnými detaily, ale i tím, že se zaměřuje na ne až tak obvyklý aspekt kamarádství. Hezky je tady ukázána žárlivost i to, že můžu být kamarád i s více než jedním člověkem (nebo v tomhle případě zvířetem).
Dobrodruh
Katherine Rundell
Velké, místy trošku za vlasy přitažené dobrodružství. Knížka je dobře napsaná, postavy různorodé a uvěřitelně vykreslené (Con mi zpočátku neskutečně pila krev), nikdo tam není jen do počtu, prostředí je atraktivní. Velké plus má u mě kniha za přesah – prožitím mezních situací zjistí hrdinové leccos sami o sobě, mnohé pochopí a jsou vedeni k zamyšlení nad společenskou zodpovědností. Moc se mi zamlouvaly krátké kapitoly a ilustrace udělaly z knihy pastvu pro oči, ocenila jsem i autorčin doslov a množství faktů, které člověk při čtení mimoděk vstřebává. Až si říkám, proč jsem čtení tak dlouho odkládala.
Já ještě nechci jít spát
Astrid Lindgren
Knížka je opravdu vhodná jako první čtení – má krátké jednoduché věty a velká písmenka. U našeho malého (ještě nečtenáře) zabodovala vylíčením lumpáren (mimochodem dost přesně odpozorovaných) dětí před spaním, takže jsme ji museli číst rovnou dvakrát za sebou. Nejvíce se mu zamlouvala králičí polštářová bitva. (Taky ho zaujalo, že se chlapeček jmenuje Lasse stejně jako v Dětech z Bullerbynu.) Mně chyběla trošičku dotaženější pointa a bohužel se mi moc nelíbily ani obrázky.
Krtčí sestry a kopec mechu
Roslyn Schwartz
Poslední dobou mám štěstí na krtčí knížky :) Po Myši a Krtkovi další kouzelná záležitost, přestože tenhle příběh je o poznání jednodušší. Ale ty ilustrace! A k tomu ještě zábavnost, pomoc druhému, radost ze života, objevování světa... vše směstnané do hrstičky vět. Krása. (Ať žijí výtvarníci-spisovatelé! Často je to pastva pro oči a pohlazení po duši.)
Nerozluční přátelé
Emilia Dziubak
Ilustrace jsou úchvatné, na příběhu jsem bohužel neskousla ten "nadpřirozený" motiv - většinou nemám (u vážně podávaných příběhů) nelogické nebo fakticky nesprávné události a informace ráda, sama na sobě jsem si ověřila, že z toho může v hlavě vzniknout pěkný zmatek. A jako podobenství mi to pro malinké děti připadá moc složité.
Dívka, která chtěla zachránit knížky
Klaus Hagerup
Hlavně vizuálně je knížka hotovou hostinou, ale i příběh je zajímavý, i když by si zasloužil ještě propracovat. Vypravěčský styl je bohužel poměrně strohý, nezaujatý, což knížce trošku ubližuje. Palec nahoru za knižní téma i celkové vyústění.
Jak jsi mohla
Heidi Perks
Knížka mě zaujala, přestože měla i své mouchy. Ve sledu událostí leccos skřípalo, dvě hlavní ženské postavy by si zasloužily psychologicky více propracovat, ale i když jsem s hlavními aktérkami ne vždy souhlasila, knížka mě donutila k zamyšlení (nad tím, kam až je člověk ochoten zajít, aby unikl z trýznivé situace, nad různými podobami přátelství, nad tajemstvími a klamáním okolí...). Střídání vypravěčských perspektiv i časových pásem zajistilo dynamičnost a posledních asi šedesát stran jsem musela dorazit na jeden zátah, přestože už jsem měla dávno spát. Líbí se mi, když umí být příběh napínavý a působivý i bez brutálních scén a krvavých detailů. V hodnocení kolísám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale za tu čtivost (a za to, že mě po delší době dokázala kniha takhle vtáhnout do svého světa) se přikloním k vyššímu ocenění.
Vilda a pidipískové
Roald Dahl
Nemůžu si pomoci, ale Dahl dětem rozuměl. A jeho směs groteskní a absurdní nadsázky, jazykové hravosti, napínavých okamžiků a vážnějšího sdělení (spolu s obrázky dvorního ilustrátora) je jedinečná. (Není divu, že v naší knihovně pořád patří k nejpůjčovanějším dětským autorům.)
Přátelství. Odvaha. Fantazie. Dětské sny. Líbilo.
On
Elle Kennedy
Trošku jsem přemýšlela nad tím, co vede dvě ženy, aby napsaly erotickou romanci o gayích. Hodnověrnost nemůžu posoudit, nikdy jsem v mužské kůži nebyla, ale zarazilo mě opravdu velké množství sexuálních scén (popravdě jsem je postupně začala přeskakovat). Bez nich by zbyla útlá knížečka s dost jednoduchým dějem (a místy nabarvená na růžovo). Ale čte se to dobře a postavy byly sympatické.
Bez rozloučení
Samantha Young
Knížka není docela špatná, ale žádný hluboký dojem taky nezanechala. Hrdinka nebyla tak docela miss sympatie (třeba její výčitky svědomí byly dost únavné, nechápu, proč si tak libovala v sebemrskačství - na druhé straně tady bylo docela hezky zachyceno, že s osobními démony se člověk nevyrovná přes noc), Jim mě vloženě štval prakticky od první stránky, na které se objevil. Aidan už se mi zamlouval víc.
Děj je samozřejmě neskutečně přitažený za vlasy, ale aspoň si Nora prošla nějakým vývojem. Delší časový úsek mi nevadil, naopak mě jindy dráždí, když je v knížkách popisovaná láska až za hrob, která vznikne během měsíce.
Celkově je to text, ke kterému nemám potřebu se vracet a který dost rychle vyvane z paměti. Ale upoutala mě obálka.
Tajemství ostrova za prkennou ohradou
Pavel Čech
Anotace slibuje přesně to, čeho se čtenáři dostane. Nostalgický, posmutnělý, silný příběh plný vzpomínek na dětská dobrodružství, do kterých nesmlouvavě zasáhla tragická událost. Přátelství, vina, smíření. Výtvarné zpracování jako vždy dechberoucí. Mám pocit, že čím více let bude čtenáři, tím více knihu ocení.