LisbethS komentáře u knih
Milá kniha, která odhaluje, že každý člověk, byť to tak na první pohled nevypadá, má svá trápení, své úzkosti a problémy. A že věci jinak jsou, než vypadají.
Této knize jsem se dlouho vyhýbala kvůli tématu, které lze bohužel z popisku obsahu odhadnout. Nakonec mě příběh pohltil tak, že knihu nešlo odložit. Víc k tématu asi psát nechci.
Již dlouho se mi nestalo, že bych třetí díl označila za ten nejlepší. Čtvrtou opicí to začíná, Pátou obětí pokračuje a Šestým dítětem definitivně končí. Máš tendence přeskakovat kapitoly a hledáš, co se "tam" vlastně dělo a proč se to všechno děje. Jedním slovem PARÁDA, ale pozor, je třeba začít číst od začátku...
Pokus navázat na fenomén Milénia se může jevit odvážným. Dle mého názoru se dílo povedlo. Lisbeth žije i po smrti svého autora...
Za mě se pokračování Milénia povedlo....jedeme dál....
Jsem dlouholetá čtenářka detektivek.
Milénium u mě stojí na první příčce. Zanechalo vážnou stopu. Viděla jsem i zfilmované. Kniha je kniha. Jsou knihy, které se mi připomenou, že jsem je četla třeba přebalem knihy, názvem. Milénium s Lisbeth Salanderovou mám vryto pod kůži. A vím, že nejsem sama...
Prvních 30 možná 50 stran teda nic moc, ale pak....
Po přečtení všech třech "hlavních" dílů, jsem byla přesvědčená, že nic lepšího už číst nikdy nebudu.
Stalker mě překvapil. Myslím tím, kdo jím byl. Kdo již četl chápe. Člověk předjímá, nechává se oklamat předsudky. Psychické vyšinutí, pomsta, ......toť témata k zamyšlení.
Moje první "Keplerovic" kniha. Temný příběh z prostředí plného znepřátelených dívek, které nerozumí ani sobě, ani ostatním. Poučení z příběhu: Ne každý, kdo se na tebe vysere, je tvůj nepřítel. Ne každý, kdo tě vyhrabe ze sraček, je tvůj přítel.
Dlouho po přečtení mi rezonovala v hlavě ta neskutečná chladnokrevnost. Víc napsat nemůžu. Jsem zvědavá, zda bude pokračování....nic víc k tomu není třeba dodat.
Před Písečným mužem jsem přečetla od manželského dua alias Lars Kepler Svědkyni ohně. K dnešnímu dni mám na kontě i Stalkera a Lovce králíků, ale hrůze, která mě jímala při čtení Písečného muže, se zatím nic nevyrovnalo. Neskutečnej nářez! Stieg Larsson (další můj oblíbenec) prostřednictvím své hrdinky Lisbeth vyřkl, že "Pomsta je největší motivace". Já budu kontrovat neznámým autorem, který řekl, že "Spravedlivý skutek uzavírá knihu zla. Pomsta začíná psát novou."
Moje druhá kniha od Cobena. Konec mě rozsekal. Přemýšlela jsem o něm dlouho do noci...Paráda.
Pro mě nejsilnější díl...
Po přečtení všech třech "hlavních" dílů, jsem byla přesvědčená, že nic lepšího už číst nikdy nebudu.
První polovina knihy složitější. Více dějových linek, ztrácela jsem se. V druhé polovině jsem se již chytla a vše se začalo spojovat. "Předkonec" :-) se dal očekávat. Ale "konec" mě zcela probral! Není možná, aneb minulost opět ožívá...
Vzhledem k častým negativním reakcím na tuto knihu, jsem ji přečetla až jako poslední ze zatím vydaných s Joonou Linnou (také se ke mně dostala až jako poslední, ale to je jiná věc). A? Byla jsem velmi mile překvapena. Např. od krvavého Hypnotizéra měla nádech klasické detektivky. Klasickou zápletku, nic, co by se nedalo předvídat, ale i přesto děj plynul svižně a po dočtení zanechal dojem. Niccolo Paganini....
"Šest let" považuji za fajn oddechovku. Neurazí, ale nestalo se, že bych nebyla schopna knihu odložit. Chyběl mi tam ten rezonující dojezd, na který jsem u Harlana Cobena zvyklá.
Smrt v zádech byla mou první knihou od Harlana Cobena. Přečetla jsem ji téměř na jeden zátah. Prachy dělají zlo a ničí charakter. Silný příběh, napětí celou knihu, konec výbušný...
Harlan Coben patří mezi mé oblíbence. Kniha Nikomu ani slovo patří mezi ty, které člověka vtáhnou do děje bez kompromisu.