Lilda komentáře u knih

Kniha měnící život. Nemám slov.

1 31.07.2019

Ze začátku jsem si říkala, jestli čtu správnou verzi a překlad a byla jsem taková zmatená o čem to vlastně čtu. Ale potom jsem se už chytla a byla schopna ocenit krásné verše. I ten příběh dostává jinou barvu, když ho opravdu přečtete, než když se o něm pouze učíte. Oceňuji rozmanitost ruských reálií.

7 27.07.2019

Příběh zajímavý, styl zajímavý a schopnost Diderota vžít se do mladé dívky, která je proti své vůli zavřená do kláštera, je obdivuhodná. Jsem ráda, že jsem si to mohla přečíst, ale nejsem z toho nějak na větvi. Jako věřícímu člověku mi to nepřineslo nějaké odhalení toho, že se děly a stále třeba dějí takové věci. Naštěstí vím, čemu jsem uvěřila a chyby druhých lidí i mně v církvi jsou, takže žádné pohoršení není. Akorát mi přijde, že u ostatních to vyvolává pocit, že to takhle funguje všude a vždycky. Aniž by znali osobně nějaké řeholníky, kteří jsou chytří a moudří lidé, a kteří jsou v klášteře opravdu šťastní.

2 21.07.2019

To, že autorka studovala literaturu má velký bonus v tom, že sama je literárně nadaná, a tudíž jsou experimenty opravdu popisovány jako příběhu se špetkami osobního přídavku.

Při četbě takové knihy si vždy připadám provinile. Provinile, že nejsem dkst vděčná. Že nejsem neustále radostná nad tím, co všechno mohu dělat, co mi bylo darováno a jak můžu žít. Vidím ty maličkosti. V kavárně čtu tuto knihu a pomalu se stydím za to, že si neuvědomuji, ten dar obyčejné kávy, kterou si můžu koupit a v klidu vypít. Jsem ale ráda. Člověka to vyvádí z bubliny toho, jaký svět podle něho je. Tato kniha je velký poklad, protože je od uznávaného psychologa, který vším, co popisuje prošel. Jedna z Franklových myšlenek o tom, co vlastně může pomoci člověku přežít, je rozhodnout se pro vyšší svobodu. A taky pro naději. Jelikož v koncentračních tábor vězni prožívali - časově neomezené provizorium své existence - museli se utíkat k naději, k něčemu, jinak podle Falknera neměli šanci. Dosvědčuje to i příklad toho, že největší náhlá úmrtnost byla v období Vánoc, kdy lidé ztratili naději, že je budou slavit doma. Znalost psychologie Franklovi umožnila pohnout mnohé lidi k zamyšlením se nad životem. Nad tím, co je člověk. Sám to vystihuje.,, Člověk je ten, kdo vymyslel spalovací pece a zároveň i ten, kdo jde do plynových komor vzpřímeně a s modlitbou na rtech. " Frankl taktéž upozorňuje na důležitý aspekt vězně. A to stavu po propuštění. Kdy se z člověka bez moci stane člověk s mocí a najednou je v něm strašlivý, ale oprávněný hněv, který musí být zpracován. Odplata. A taky to, když sen o budoucnosti neodpovídá realitě budoucnosti.

10 10.07.2019

(SPOILER) Kniha mě donutila přemýšlet o tom, co čtu. Ne se vším jsem souhlasila. V knize byl nápadný autorův sklon k hnutí New Age. Dělalo to knihu zajímavější, neboť skrze to a i skrze jiné jeho velice osobní poznámky je kniha jakýmsi shrnutím jeho zkušeností. Nejsou to obecné poučky o životě psychoterapeuta, ale konkrétní oblasti, které on zkoumá a považuje za důležité. Líbí se mi kategirické rozdělení na části: Kázeň, Láska, Duchovní růst a víra a milost. Jak už jsem říkala, nesouhlasím se vším, ale naprosto oceňuji autorovu upřímnost. Zaujala mě myšlenka, že lenost je vlastně strach z překročení svých hranic a také neschopnost milovat. A to brání duchovnímu vývoji. A z toho plyne i autorovo přesvědčení, že zlo existuje. Zlé bytosti si nechtějí uvědomit svůj stav a začít na něm pracovat. Na druhou stranu tvrzení, že kolektivní nevědomí je Bůh a vědomí je člověk jako jednotlivec a ti dva spolu stále soupeří a duševní porucha nastává tehdy, jestliže se vůle jednotlivce odchýlí od vůle Boží, je velice odvážné. Dále totiž následuje věta, že cílem duchovního růstu je, aby mezi Bohem a jedincem nebylo rozdílu. A to je sice zajímavé a logické ve smyslu, jakým autor chápe Boha, ale pro mě nepřijatelné. To ale samozřejmě nesnižuje hodnotu tvrzení a chápu, že mnohé to může uchvátit. Na teď už třetí stranu obdivuji autorovu obraznist a srozumitelnost textu. A jsem opravdu nadšená z množství reálných příkladů případů. Je krásné, jak na konci kapitoly o Milosti zabíhá do opravdu hlubokých duchovních věcí, ale stále působí tak nějak - zmateně a na druhou stranu jasně. Tahle věta asi dost vystihuje, jaké mám z knihy pocity já. Určitě si ji ještě někdy přečtu.

3 10.07.2019

Skvělá kniha. Jak jednoduše a důkladně vysvětlit laikům, život biblických postav. Není to naučná kniha, ale pomůže každému zamyslet se nad svým životem a objevit bohatství starého zákona alespoň trošku.

1 24.06.2019

Tento příběh byl opravdu vtipný. Oceňuji nadčasovost a skvělou znalost hmyzu propojenou s charakterem lidí, což dohromady vytvořilo úžasnou komedii plnou překvapivých zvratů. Doporučuji.

2 16.06.2019

Nechce se mi věřit, že jsem tuto knihu opravdu přečetla. Uf. Ale jsem opravdu ráda. Mohla jsem nahlédnout do spletitého myšlení Exuperyho, který je především znám Malým princem. Kdo by řekl, že má takové názory na svět. Tato kniha má být shrnutím jeho myšlenek. A já jsem byla ze začátku v šoku. O čem to vůbec píše. Ale pokračovala jsem. Je to nezvyklá kniha a nezvyklá slovní spojení. Uznávám, že po prvních čtyřiceti stránkách člověk ví, o čem je kniha, neboť se zde stále opakují stejné motivy pouště, studně, oázy, města, žen. Jen se postupně více rozvíjejí. Mám v knížce hodně záložek. Některé věty jsou opravdu perly, ačkoli pro mě mají cenu hlavně, když jsou vytržené z kontextu. Hlavní myšlenka knihy pro mě byla ta, že věci a skutečnosti nemají cenu, pokud jim člověk nedá smysl. Moc se mi líbí myšlenky o lásce a milování. Na to uměl Antoine používat krásné věty, ačkoli možná to je dost zničeno jeho pohledem na ženy, které třeba chce občas zmrskat a polygamie mu zřejmě taky nevadí. Na posledních stránkách vnímám odpor k lepší rase či člověku . 211 kapitola je úplně vysvětlením, proč neexistuje nějaký lepší člověk. Zdá se mi, že král se jakoby více umírňuje. Na otázku Boha si Exupery odpovídá dosti zmateně. Ještě potřebuji zpracovat to, jak to myslí. Po dočtení jsem ráda, že jsem to dočetla. Nevím, jestli se někdy k tomuto dílu vrátím, ale záložky si v něm určitě nechám, abych se mohla inspirovat některými myšlenkami.

3 04.06.2019

Velmi praktická kniha ???? jasně, stručně, srozumitelně

1 29.05.2019

Jako novočtenář Čapkův, se na začátku ztrácím v tom, co je jak myšleno. Tohle je první jeho dílo, které čtu a jsem sice nadšená, ale na druhou stranu nevím, jestli z věcí, ze kterých jsou nadšeni i druzí a znalci. Tak tedy moje poznatky z průběhu čtení. Občas jsem opravdu nemohla z provázanosti církve a průmyslového světa. To je opravdu úžasné. Nebo popis Boha skrz oči postav. Jaké úžasné karikatury. Nevím, jak to měl Čapek s vírou, ale jistě byl docela racionální. Každopádně jisté skutečnosti a mystifikace z věřícího prostředí znal skvěle. Můžu říct, že mě kniha baví asi hlavně kvůli té spojitosti s náboženstvím, které nemusí všem sedět ????. Je prostě úplně vtipné vnímat všechnu zkreslenost. Ale pak nakonec vidím pěkné popsání některých skutečností. Třeba, když p. Bondy už na ostrově popisuje Boha a vysvětluje tím, jak vlastně funguje náboženský systém. Každý chce kousek Boha a závidí druhým jejich kousek. I když dnes je to spíše, že každý má kousek a nechce ani slyšet o dalších kouscích. Konec se podařil Čapkovi chytře zabalit spolu s hlubokými úvahami o víře. Jsem ráda, že jsem si tuto knihu přečetla a chystám se i na další díla.

7 29.05.2019

Konečně skvělá teologická kniha, která totálně vybízí k akci. Nejenom k teorii ale k praxi. Prosím. Proč není tohle v povinné četbě všech mužů a kluků. Samozřejmě člověk asi musí mít jisté předchozí znalosti a i prožitky k tomu, aby pochopil, o co autorovi jde. Neříkám, že já to chápu. Ale nadchlo mě to. Spojení psychologie a teologie a praxe činí z této knihy úžasný nástroj a povzbuzení pro muže, ale i pro ženy. A myslím, že i pro matky je to dobrý podnět pro pochopení jejich úlohy a úlohy otce.

1 10.05.2019

František jako cituplný dvacetiletý kluk, prožívá situaci, která je ve skutečnosti celkem prostá. Kdyby z toho byl normální příběh, působilo by to na nás úplně jinak. Ale tato poema složená z úžasných Hrubínových metafor a obrazů, nám umožňuje vidět jiným pohledem. Trochu mě iritovala Františkova zahleděnost do jeho vlastních -problémů-. Ale to spíše kvůli tomu, že to usvědčovalo mě samotnou. I když je krásné, že se staral o dědečka, ačkoli pro něho znázorňoval zřejmě něco, co je už bez možností, bez dalšího vývoje . Kdežto Terina byla plná možností. Nového vývoje, něčeho, co se stále mění a rozvíjí. A to ho fascinovalo. Zřejmě i motiv poutě a kolotočů dost působí jako trochu tajemná atmosféra, něco, co v sobě skrývá více, než je zjevné. Opět mi to připomnělo moje zážitky z poutě, která se vždy konala a stále koná vedle našeho domu. Kolotočáře jsem už znala a přemýšlela jsem, jaký je asi jejich život. Hrubínovo promítání času je velice zajímavé, i když občas jsem se ztrácela. Pořád obdivuji ty metafory a slovní spojení. Tak vznešená a plná nedořečených slov. Moc krásné. Zvláště ty kontrasty smrti a života. Teriny a Tonky.

Super kniha ☺️ burcující k činnosti ????

Velice oceňuji schopnost Lewisových slov zasáhnout mě na citlivém místě. Je pravda, že knihu jsem měla dlouho rozečtenou a četla jsem při ní i plno dalších. Ale i tak se mi stalo, že jsem zrovna něco prožívala a kniha mi přímo ukázala na můj bolestivý problém s tou věcí. Krásná je trefnost metafor a přirovnání. Myslím, že i skrytý humor pobaví každého člověka, který se jen trochu orientuje v církevních věcech. Oceňuji velkou nadčasovost i přes častou tématiku války. Jedna z takových věcí je jeho téma ctností.,, Cudnost, poctivost nebo milosrdenství, které ustoupí před nebezpečím, budou cudné, poctivé nebo milosrdné jen za určitých podmínek. I Pilát byl milosrdný, dokud to nebylo riskantní."

11 14.04.2019

Autor má velký dar popisovat notoricky známé skutečnosti naprosto jinak, v jiném světle a z jiného úhlu, než jak je známe. Kniha vybízí k zamyšlení. Burcuje stejně jako Chatrč (ačkoli stojím za názorem, že ji nelze považovat za novou Bibli - nadneseně řečeno). Jsem velice ráda, že jsem si ji mohla přečíst. Jakožto věřící člověk znám biblický příběh o stvoření. Ale tato kniha ho jakoby znovu tvoří, uvádí do nové dimenze. Nádhera. Nádhera.

4 11.04.2019

Hluboká kniha. Vdechující nový život, novou inspiraci, novou naději. Terezie byla nádherný člověk. Skrytá perla. Jde u ní jasně vidět to, jak se stalo to, co si přála, aby mohla být misionářkou. Stalo se to jinak, než si představovala, ale úplně geniálně. Skrz její slova, skrz její příklad pokory. Je jasné, že její slova můžou působit naivně a přesladce a možná fanaticky. Ovšem tady platí to, že záleží kdo a jak čte tato slova. Toto se musí číst srdcem. Jsem moc ráda, že jsem si to přečetla a doufám, že se ještě mnohokrát vrátím.. Měla úžasný dar popisu a přirovnání a vyjádření nevyjádřitelného. Na konec snad kousek z jejich slov.,, Cítíme, že konat dobro bez Boží pomoci je stejně nemožné, jako způsobit, aby v noci svítilo slunce."

5 01.04.2019

Skvělé na této knize je, že ačkoli je ústředním tématem zlo, tak ho autor probírá ze zdánlivě nepodobných problémů a to přispívá k zajímavosti celého tématu a knihy. Úžasné jsou jednotlivé případy, které byly podrobně rozebrány, což mě bavilo a zajímalo. Oceňuji velice subjektivní přístup autora, který se nebál, v pozitivním slova smyslu- všude cpát-svoje názory, které udělaly knihu osobnější. Kniha mi pomohla získat nový vhled do zla a jeho forem, které může být v mnoha, mnoha podobách. Velkým bonusem je autorova zapálenost pro téma a také pohled z náboženského hlediska. Skvělá témata, skvělé příklady, logické členění knihy je velkým bonusem pro toto téma. Líbí se mi, že se Peck pustil do takové náročného a obsáhlého tématu, jehož studium může otevřít oči. Líbily se mi všechny kapitoly, protože každá nabízela něco jiného. A zvláště poslední kapitoly, které byly psychologickým a morálním a zároveň vyzývajícím pojednáním. Jsem ráda, že jedna z tezí - proti zlu bojujeme opravdovou láskou - zazněla v této knize tak jasně. Samozřejmě že láska ke zlu je sama zlem, jak autor sám uvádí. Ale milujte své nepřátele říkal už Ježíš. Úžasně to vystihují poslední věty otevřeného konce: Vím, že dobří lidé se mohou nechat dobrovolně zranit zlem jiných - zranit, a přesto přežijí a nepodlehnou.

4 08.03.2019

Tato kniha mě velice překvapila. Věděla jsem, že ji četlo několik mých známých, a tak jsem po ni sáhla. Už jenom tím názvem mě přitáhla. Jsem opravdu ráda, že jsem ji přečetla. Je to přesně ten typ knihy, která obohatí křesťana i ateistu. Líbí se mi, že autor, jakožto odborník jde na věci racionálně a logicky. Vyhovuje mi to, že kniha je řazena logicky a každá kapitola má svůj řád. Reportážní styl je velice přínosný pro tento typ knihy. Je úžasné jak dokázal použít kriminální případy na začátků kapitol jako úvod pro problematiku, kterou pak rozebíral. Určitě doporučuji všem, protože každý si z toho odnese něco jiného. Funguje to jako skvělý argumentační zdroj, na který se lze odkazovat při debatách.

1 25.02.2019

Na počátku nevím . Mám takové smíšené pocity. Popisovací schopnosti jsou opravdu obdivuhodné, ale ztrácím se v příběhu. Připadne mi, že se pořád přeskakuje z jednoho na druhé. Teď už jsem se začetla. Zvykám si na proudy myšlenek, které jsou charakteristickým znakem celého tohoto díla. Líbí se mi, jakým stylem vyřešila autorka změnu mezi tím, kdy přemýšlí různé postavy. Jak čtu dál a dál, líbí se mi to více a více. Způsob toku myšlenek mi vyhovuje, protože je reálný. Různé motivy myšlenek jdou skrze sebe stejně tak jako v našem myšlení. Začíná mě bavit i ten příběh. Zvláště ten s Petrem Walschem a Clarissou, líbí se mi ty vzpomínkové vsuvky z mládí s detaily tak drobnými, že nevěřím, že by si to reálně mohl takto někdo zapamatovat. Ovšem příběh s Warren-Smithovými je už jiný šálek kávy. Při části se slečnou Kilmanovou jsem se musela smát. Tahle postava se opravdu vydařila. Je tak moc reálná. Přirovnání z této knížky bych si úplně žádají to, aby si je člověk zapamatoval. Přirovnat den měnící se na noc k dámě, která shazuje tištěné šaty a bílou zástěru, aby se oděla do modré róby s perlami, je geniální. Teď po dokončení můžu říct, že jsem opravdu ráda, že jsem si to přečetla. Krásné, ale těžko uchopitelné dílo, při kterém jsem měla pocit, že musím pořád lapat po dechu.

5 24.02.2019