Lenka4 komentáře u knih
Úvahy, jaká bude budoucnost, vždy odrážejí přítomnost a obavy z možností dalšího vývoje. Reálná varování přináší i tato kniha. Jen se zdá, že s koncem si autor nevěděl příliš rady.
Zbytečná knížka. K čemu jsou z knih vyzobané věty pronášené literární postavou bez uvedení kontextu děje? Moudrost a všímavost slečny Marplové nejlépe vynikne přímo v příbězích, ve kterých vystupuje.
U některých příběhů lehce mrazí. A nejen u těch, které se odehrávají za noci, kdy sněhovou vánici doprovází táhlé vlčí vytí. Většinou jsou to však slabší vyprávěnky omšelé časem.
Tak toto je místy hodně silná káva. Naštěstí neotráví. Autorovým šedým buňkám mozkovým se podařilo sestavit příběhy velmi důvtipně a s udivující tematickou pestrostí.
Nevím, jak Angličana, ale Čecha tato knížka určitě pobaví. Navíc i přiměje k zapátrání v paměti, jako v případě kopečkové zmrzliny. Ta se za socialismu prodávala dávno před tím, než dorazily přístroje na točenou. A dávala se do oplatkových mističek se čtvercovým okrajem.
Vtipný mikrokomiks lépe vynikne samostatně uvedený v časopise. V celém hejnu je pak kvalita poměřována podle několika výstavních kousků, vedle nichž barva většiny bledne do odstínu holubí šedi.
Takováto sestava nesympatických postav se hned tak nevidí (včetně hlídačky).
Ještě pekelnější než práce na výrobě benzidinu se zdá být pobyt na ubytovně. Kapitoly věnované spolupracovníkům patrně nejvíce ocení sami aktéři a jejich známí. Ostatní zažijí malou exkurzi do chemičky, aniž by se nadýchali jedovatých látek. Obrázek o tom, co obnáší práce chemika v továrně, patrně již bude díky technickému pokroku trochu zastaralý. Hezké jsou poetické pasáže, méně hezké pak jadrnější výrazy hojně používané.
Smutná satira. Tan je poněkud zvláštní postava. Možná má představovat obvyklý typ čínské mentality, což je ovšem při nedostatku vědomostí o tamním prostředí obtížné poznat. Sympaticky působí prakticky založená Švestička.
Tak tento typ zločinu se rozhodně neomezuje jen na doby pandemií. Žel, vyprávění nepřináší ani špetku napětí.
Chvilku trvá zvyknout si na starou češtinu. Usnadní to však verše podobné těm z Máje. Samotný příběh je tak moc dojemně romantický, až působí kýčovitě.
Na konci detektivek se zpravidla dozvíme, kdo byl vrah, jak zločin spáchal a jaký měl motiv. Tato kniha v závěru odhalí sama sebe a prozradí, že je jen splácaninou s chatrnou a občas i nesmyslnou konstrukcí děje, a podivně uvažujícími a jednajícími postavami.
Povídky přímo ze života. Průhlednost může být oboustranná a někdy dokonce výhodná. Naopak cena za zviditelnění se může následně splácet hodně dlouho.
Pro koho je tato pohádka vlastně určena? Přemíra sexu vylučuje děti, nadpřirozené bytosti odradí dospělé. Začátek vypadá slibně, sympatické je použití květnatého jazyka. Možná stačilo sepsat příběh dívky, která se sžívá s novým prostředím. Bez čarování, s logicky lépe vystavěným dějem a prostředím, kde se jednotlivé události odehrávají a s propracovanější psychologií postav.
Verše se zdají být prázdné. Slova plynou, aniž by zanechala nějaký dojem. Výjimkou je Havran, do jehož překladu dal Vítězslav Nezval kus své básnické duše.
Pěkně zašmodrchaná pavučina, ovšem brilantně rozpletená. Potěšilo i několik opravdu překvapivých momentů.
Připadá mi neuvěřitelné, že lze tak rychle získat závislost na alkoholu. Stejně tak nevěrohodně vypadá náhlé vystřízlivění v závěru. Škoda, že kniha končí právě ve chvíli, kdy se hrdinka rozhodla s démonem bojovat. Nelze očekávat, že pro ni stresující události (pláč dítěte, návštěvny příbuzenstva) zázračně zmizí. Jak to bude řešit? Prášky místo bylinek?
Název je matoucí. Knížka obsahuje úvod s nepříliš zdařilým životopisem umělce a z jeho deníků pouze výběr uspořádaný tematicky. Vytržení z kontextu datace a okolností vzniku zápisů značně snížilo jejich výpovědní hodnotu. Není tak zřejmé, zda například technické návody k tvorbě a efektům získal výtvarník jako učedník od svého mistra, nebo si je zapisoval postupně na základě svých zkušeností.
Kdo zná historii, může velmi uvěřitelně a poučeně odhadovat budoucnost. Takže nepřekvapí, že pokrok chodí ruku v ruce s úpadkem a lidské povahy se nejspíš nikdy nezmění - bohužel a bohudík.
Střízlivým okem čteno, nikterak úchvatným neshledáno. Tyto povídky léty neuzrály do lahodného moku, spíše zvětraly a ztratily jiskru.