Leído
komentáře u knih
Hana
Alena Mornštajnová
Asi toho není moc co napsat, aby to tu nezaznělo. Do knížky se mi dlouho nechtělo, protože poslední dobou se na těžká témata necítím. O holokaustu a koncentračních táborech jsem přečetla hodně knih a silných příběhů a proto jsem byla zvědavá, jestli je tato kniha opravdu tak výjimečná. A musím říct, že je. Líbilo se mi, že kniha zaznamenává velkou časovou rovinu a více osudů, které se navzájem proplétají. Ze začátku jsem nechápala, proč jsou ty časové roviny tak přeházené a trochu mi to vadilo. Po přečtení musím přiznat, že to byl geniální tah, který přidal knize na hodnotě. Jestli je emočně těžké takovou knihu číst, jaké pak musí být ji psát? Smekám.
Nemilosrdný rival
L. J. Shen
Čtení je závislost. A dost dobře se dá přirovnat k té drogové, protože dobrá knížka nám přináší hodiny čiré euforie a pak často dny příjemných dozvuků. No a L.J.Shen je dealerka, u které je spoleh, že dodá vždy kvalitní matroš. Oproti ostatním mým oblíbeným autorkám, sype knížky jako z rukávu a ještě nikdy mě nezklamala.
Dopisy, které nikdo nečetl
Iona Grey
U této knihy jsem se nechala nalákat vysokým hodnocením od velkého počtu čtenářů. A udělala jsem dobře. Kniha je opravdu krásná. I přesto, že máte pocit, že v anotaci je prozrazeno prakticky všechno, kniha je plná překvapení a velmi čtivá. Obě časové roviny mě bavili stejně, což se mi u těchto typů knih stává jen výjimečně.
Do první poloviny bych knihu hodnotila jako příjemnou četbu, obě hlavní hrdinky byly citlivé a křehké, což je příjemná změna oproti všem emancipovaným knižním hrdinkám nebo dokonce dark romancím, které čtu poslední dobou častěji. V druhé polovině mě už ale zasáhla emocionální smršť. Kniha mě donutila se vcítit do příběhu tak silně, že se mi vracel neustále do mysli a dokonce i do snů. Ani nevím, jestli se mi to někdy s knihou stalo.
Kniha nemá žádná hluchá místa a i když je smutná, udělala mi dobře na duši. Určitě doporučuji.
Zrádná touha
Danielle Lori
Kniha má naprosto všechno, co mám ráda, namixované do úžasného příběhu. Danielle Lori se tak definitivně řadí mezi autorky, od kterých bych si přečetla i návod k mikrovlnce.
Narozdíl od podobných příběhů, které přinášejí téma drsný únosce - krásná vězenkyně, tady je navíc ještě část "před", kdy se Mila stihne do Ronana naivně zamilovat. Linka se tak rozšiřuje na "love to hate to love". V této části navíc neznáme pohled Ronana, takže si jen domýšlíme, co on si o ní ve skutečnosti myslí, vzhledem k tomu, že z anotace víme, k čemu dojde. V druhé části se pak už rozehrává příběh, od kterého se doslova nelze odtrhnout.
Námi to končí
Colleen Hoover
(SPOILER) Pět hvězdiček dávám knížkám, které přeruší můj čtenářský maraton, protože je potřebuji rozdýchat a v myšlenkám se k nim vracet. Knížkám, které od určité fáze potřebuji nutně ihned dočíst a zároveň nechci, aby skončily.
O domácím násilí už jsem toho četla dost. Vždycky je to posazené na emocích. Oběť je čtenářem litována, násilník nenáviděn. Černá a bílá. Tady je to jinak. Autorka nás nechala se do Rylea zamilovat. A já ho milovala až do konce. Z jiného úhlu: byl to dobrý člověk a taky dobrý partner. Miloval opravdově, byl věrný, vždy ji upřednostnil a ta upřímnost v jejich vztahu, přiznejme si, kdo to tak má? Byl ten, kdo ve vztahu miloval víc a takoví v zásadě nekončí dobře. I po tom všem co udělal jsem ho nedokázala nenávidět. A kdyby v příběhu neexistoval žádný Atlas, nebyla by ta situace ze strany čtenáře tak jednoznačná. Lily byla úžasná. Obdivovala jsem to, jak na všechno dokázala nahlížet z nadhledu a nikdy nejednala v afektu. Odpouštěla tak akorát. Úžasné byly i ostatní postavy. Všechno dohromady bylo literárně mistrně zpracované a je to jedna z knih, která vám dá "víc". Vůbec mě nepřekvapilo, že autorka čerpá z životních zkušeností. Je poznat, že to není šité horkou jehlou a jsem vděčná za příběh, který neodsuzuje ani neomlouvá.
Sladké pokušení
Cora Reilly
Přečteno jedním dechem. Za mě moc pěkný romantický příběh z mafiánského prostředí. I když žádnou vyloženě nebezpečně dramatickou chvilku jsme neprožili, prostředí mafie mi přišlo přesvědčivé. Postavy byly sympatické. Ano, v tomto žánru se rozplýváme nad vrahy a mučiteli a stačí nám k tomu, když se oni rozplývají nad svou rodinou. Děti byly příjemným zpestřením příběhu, odlišovaly knihu od podobných, které jsou postaveny jen na ústřední dvojici. Vývoj vztahu byl popsán krásně a realisticky. Styl autorky mi sedl. Snad u nás vyjdou i její další knihy.
PS: škoda, že obálku nezdobí kráska s ofinou.
Kazišuk
Kateřina Chaloupková
Příjemné překvapení. Líbil se mi krásně český název, originální hrdinka, v rámci žánru i originální provedení. Tempo svižné, spousta vtipných hlášek a přirovnání, které jsem neznala. Nechci hledat chyby, knížku jsem si užila od začátku do konce.
"Chlapy jsou jako tkaničky na botě. Musí projít mnoha dírkami, než se zavážou."
Plavba zlých snů
L. J. Shen
Knížku jsem si vybrala na desetihodivý let, abych si ji mohla přečíst na jeden zátah. Tušila jsem, že to budu potřebovat a nemýlila se. Tentokrát jsme tu neměli zlého hocha, ale vůbec mi to nevadilo. Charaktery originální, interakce skvělé a vývoj postav a jejich vztahu opět bravurní. Jediné, co jsem si musela odmyslet, byl ten knírek.
Milovaný nevlastní bratr
Penelope Ward
U této knížky snad ani nejde spoilerovat, jak je předvídatelná. Nepřijde žádný nečekaný zvrat, vše spěje k jasnému konci. A přesto je ta knížka napsaná tak dobře, že Vás vcucne a tu silnou přitažlivost, posedlost a osudovost cítíte na vlastní kůži. V průběhu čtení jsem dost postrádala pohled Eleca, což autorka vyřešila dodatečně, kdy nám ho naservírovala najednou.
Jediné, co mi mírně kazilo prožitek, bylo, že vzhledem k tomu, že jsem Milovaného souseda četla jako prvního, tak mi v tomto příběhu prostě bylo líto Chelsey.
Jenom kamarádi
Abby Jimenez
Knížka má úplně vše. Skvělou chemii, sympatické postavy, originální hlášky,
opravdovou lásku, snad ještě opravdovější přátelství, drama, vážné téma, emoce, emoce a zase emoce. A k tomu všemu i humor. Skvěle namíchaný koktejl.
To nejlepší v nás
Colleen Hoover
Už zase se jí to povedlo. Rozbila mě na atomy a zase slepila. Vždycky jsem s lidmi s tímto problémem soucítila. Ale teprve teď mám pocit, jako by ho měla moje nejlepší kamarádka a já to prožívala zblízka spolu s ní. Velmi silně. Dostala jsem injekci s dvojitou dávkou empatie. Obvykle nemám v knihách ráda sobecké ženy, které si neváží úžasných mužů. Ale s Quinn jsem dokázala soucítit. Asi za to může ta injekce...
Knížka obsahuje spoustu životních mouder, se kterými nelze nesouhlasit. O tom, že manželství prochází fázemi různých kategorií a někdy má člověk pocit, že dál už není nic. Ale pokud člověk zbaběle neuteče, souhlasím s tím, že další fáze může být ještě lepší než ta úplně počáteční. Dala bych tuto knihu jako povinnou pro všechny zasnoubené páry, aby od manželství nečekali pohádku. Tu pohádku je třeba si nejdřív vybojovat a zasloužit. A taky je k tomu potřeba ta spřízněná duše.
Láska po španělsku
Elena Armas
Miluju Španělsko a španělštinu, takže jak můžu hodnotit? Spoustu autorek, ať už jsou odkudkoli, směřují děj do Ameriky. Je to pořád dokola, USA nebo Londýn. Přitom, když někdo zasadí příběh jinam, je to velmi osvěžující. Napadá mě třeba Francouzská lekce, ze které na mě Francie přímo dýchala. A tady to nebylo jinak. Bylo to "něco" navíc k příběhu, který možná neměl úplně originální námět, ale postavy rozhodně nebyly fádní a zpracování bylo na jedničku. Romantická linka byla velmi pomalá, až mi to připomínalo Marianu Zapatu. Napětí a chemie ale byly cítit tak moc, že bych Linu a Aarona k té první puse nejradši dokopala.
Profesor Sympaťák
Leisa Rayven
Krásné počtení! První díl jsem četla už před časem a pamatuju si, že se mi líbil. Tento díl se mi líbil ještě o chlup víc a to hlavně díky hate to love lince, která není v anotaci zmíněná a mě moc potěšila. Původ a vyústění toho hatu mi připomíná knížku Drahý nepřítel.
Po přečtení druhé knížky autorky můžu říct, že mi její styl psaní sedí. I přesto, že konec na mě byl dost sladký a dokonalý, byla knížka vyvážená, lehce humorná a velmi čtivá. Oceňuji, že při výběru "povolání" pro hlavní hrdiny je autorka originální.
Sparrow
L. J. Shen
Další úžasná kniha, která se čte sama. Postavy jsou skvěle vykresleny. L.J.Shen umí zlé hochy napravovat, aniž by to působilo křečovitě. Sparrow je popsána jako tuctová holka, ale asi právě proto mi přišla nejmíň tuctová ze všech hrdinek, které jsem poslední dobou četla. Hodnotím 4,5* protože jsem necítila wow efekt jako u jiných knih této autorky, ale možná to je tím, že letošní rok (alespoň u mě) byl na tento typ knih bohatý. A některé z nich, jako např. Konflikt nebo Sladká nevědomost patří mezi topky. Konkurence roste a to je moc dobře.
Konflikt
Michaela Brnková
Výjimečně mě nadchne v tomto žánru kniha, která má podprůměrné hodnocení. O něco častěji mě zklame kniha, která má nadprůměrné hodnocení. Je to normální. Každý si v knihách hledáme to svoje. A každý autor se musí smířit s tím, že se nikdy nezavděčí všem. Takže otázka zní: jak to Michaela Brnková dělá? :) Souhlasím prakticky se všemi komentáři.
Kniha mě dostala do kolen v okamžiku, kde se Nero nastěhoval k Lise do bytu. Jejich krátké soužití, to byla jízda a od té chvíle jsem se nemohla od knihy odtrhnout a těšila se na každou další interakci těch dvou. Víc bych nepotřebovala, přesto jsem toho dostala v knize mnohem víc včetně konce, za který tleskám ve stoje. Autorka má už očividně hodně načteno a tradiční epilogy ji nebaví. Stejně jako mě.
Kdybych měla najít něco negativního, tak mě mrzelo, že Emma byla ke konci jako postava odstavena na vedlejší kolej. Jakoby přestala pasovat do příběhu. Podle mě měla patřit jednoznačně a neoddělitelně k Elise.
Přesně si pamatuju, kdy a kterou knihou jsem podlehla mafiánskému prostředí. Od té doby jsem podobné knihy začala aktivně vyhledávat, ale většinou jsem zažívala trpké zklamání. Vybalancovat dobro a zlo není vůbec tak jednoduché, jak by se mohlo zdát. Tento rok se mi dařilo. První Vánoce jsem měla, když jsem objevila autorku Danielle Lori, druhé Vánoce jsem měla po přečtení této knihy a třetí, když jsem zjistila, že Michaela Brnková vydala dalších pět knih. No není ten život krásný?
Francouzská lekce
Natasha Boyd
Za mě knížka neměla hluchá místa, nikde bych nezpomalila ani nezrychlila. Všechno se odehrálo ve správném tempu, ve správný čas, aby to dávalo smysl. Knížka je velmi dobře napsaná, autorka si pohrávala s popisem každé situace tak, aby ji čtenář cítil na vlastní kůži. Když byli na lodi, okamžitě mi to přihrálo vlastní vzpomínky. Když byli v moři, skoro jsem tu slanou vodu cítila taky. V restauraci se mi sbíhaly sliny. Stejně tak dokázala autorka přenést na čtenáře i emoce a to vůbec není v knize samozřejmost. I když námět byl relativně klišoidní, zpracování bylo na jedničku a každou z těch stránek jsem si užila. Jsem ráda za francouzštinu, která také přispěla k celkovému dojmu. Přiznám se, že Francie mi nijak blízká není. Asi za to může přistěhovalecká politika, pocit, že Francouzi pomalu zaprodávají svoji historii a kulturu. Ale po přečtení této knihy mám chuť tam vyrazit, odprostit se od předsudků a užít si romantiku, kopce i moře a skvělou kuchyni.
Jen mezi námi
T. L. Swan
(SPOILER) Já budu kritizovat. Jako vášnivá cestovatelka jsem se na knížku moc těšila a hodně mě mrzí, že to cestování bylo dost odfláknuté:
- jeli do Portugalska... pak jeli do Německa.. nevíme kam, co tam dělali, co tam viděli, jak tam cestovali? Chodili po horách, po památkách nebo jen po barech? Chápu, že nechtěla autorka knížku natahovat, ale vyjmenovat evropské země, to mi přijde málo na to, abychom se do té atmosféry vcítili,
- neustále se vraceli na víkendy do Barcelony, to jde? Dovedete si někdo představit, že jezdíte každý víkend odsud do Barcelony? Co to stojí peněz a času? Jednou si na to Hayden stěžovala a Chris odpověděl, že to nestojí zas tak moc. Ve skutečnosti stojí doprava nejvíc a lidi, co si z rozpočtu můžou dovolit jen smíšené pokoje, cestují velmi ekonomicky a hlavně systematicky. Takže naprosto nereálné!
- kdyby se autorka věnovala alespoň Barceloně, něco si o ní zjistila, ale ani o tomto městě jsme se nedozvěděli vůbec nic. Nebyla popsána jediná památka, pláž, španělský zvyk, typická povaha, fotbal, jídlo... Proč ujížděla Hayden na margaritě, stejně tak dobře mohla pít sangríu nebo tinto de verano, i taková maličkost by pomohla to Španělsko v knize aspoň trochu cítit,
- v Barceloně se mluví španělsky nebo katalánsky! Nejen, že nezaznělo jediné španělské slovo, ale ani se nikde nezmínila nějaká jazyková bariéra a já pořád přemýšlela, to všichni uměli perfektně španělsky, nebo všichni místní mluvili perfektně anglicky? (haha). Eddy se sice domluvil s turisty v baru v několika jazycích, ale to jsou pořád stejné fráze, takže jak pak dokázal konverzovat o všem bez jediného zaváhání? Jazyková bariéra, a to dokonce i když ten jazyk umíte, je dost podstatná součást cestování a postará se o spoustu zážitků,
- proč byl Eddy negramotný, když byl až do 11 let u pěstounské rodiny a máme povinnou školní docházku? A potom? To ho nehledala policie? Nezajímal se o něj sociální systém? Prostě jen tak přestal pro stát existovat? A když ho pak Hayden začala učit psát a číst, tak ho učila španělsky nebo anglicky?
Autorka si hodně věcí zjednodušila a mě opravdu mrzelo, že tomu tématu, které mě jako námět nadchlo, nevěnovala víc péče. Chtěla jsem za to strhnout celou jednu hvězdičku ... jenže ... ten příběh byl tak boží! A já vím, že na Christophera a Hayden jen tak nezapomenu, jak mi přirostli k srdci.
Božský bastard
Christina Lauren
Chystám se na Božské začátky a tak jsem si dala bastarda pro připomenutí podruhé. A líbil se mi ještě víc, než poprvé. No co, jsem prostě romantická duše... "Cítil jsem vůči ní majetnický nárok. Ne v romantickém slova smyslu, ale spíš ve smyslu vzít ji kyjem přes hlavu, odtáhnout za vlasy do jeskyně a o*ukat." Bastardů je na světě hodně, ale jen jeden je božský.
Sladká nevědomost
Danielle Lori
I já jsem z této knihy nadšená. Spadá do kategorie, kdy je lepší cesta, než samotný cíl. To znamená, že ji člověk nehltá proto, aby se dobral konce a toho, jak to dopadne, protože je to úplně zřejmé a ani snad nelze spoilerovat. Ale hltá ji, aby si užil každou stránku a doufá, že to jen tak neskončí. A takové knihy je možné číst opakovaně a já už se teď těším, až si tohle po čase prožiju znovu. Líbilo se mi vykreslení mafiánského prostředí, jakoby ze staré školy. Někdy jsem nevěděla, ve kterém století se nacházíme, ale bavilo mě, že oproti jiným mafiánským knihám vytvořila autorka pro příběh originální prostředí. Kniha je zábavná, tematicky přesvědčivá, čtivá a žhavá (a to i ve fázi bez sexu). Ničím mě neštvala, naopak jsem si oblíbila i všechny vedlejší postavy, včetně babičky a všech bratranců. Kéž by takových knih bylo víc.