Lauralex komentáře u knih

"Pane Bože, za co?" Jakmile jsem ji objevila, řekla jsem si, že tu si přece přečíst musím, Tomáše mám neskutečně ráda a nebýt jeho, asi bych nebyla tam, kde teď jsem, ale tohle mi nic nedalo... Je to prostě životopis psaný někým, kdo ho má asi rád, ale nezná ho, takže vlastně o něm bez něj a nic. Nelituju toho, že jsem jí koupila, aspoň jsem viděla, jak blbě to může dopadnout, ale jinak je to zbytečná kniha.
Několikrát jsem si říkala, že to je psané někým, kdo se o něj zajímá, takže bych to neměla tak kritizovat, ale když jsem objevila, že je Bára označena za jeho maminku, to mě fakt dostalo.

Nejdřív jsem dala čtyři hvězdičky, ale to bylo kvůli Tomášovi, a tady se hodnotí kniha a ta moc dobrá není.

3 05.05.2013

Vždycky jsem si říkala, co přesně si mám představit pod pojmem "přečteno jedním dechem", a teď už to vím. Jak rychle jsem se do téhle knížky začetla, tak rychle jsem ji dočetla. Ani jsem si to neuvědomila a najednou vidím, že mi zbývá 10 stránek do konce. Samozřejmě další plus je grafická úprava knížky, líbily se mi ilustrace a styl doopravdy psaného deníku.
Jedna z knížek, která mě, ať už minimálně, ovlivnila do dalšího života.

1 05.05.2013

Mě to prostě bavilo. Není to jako ostatní knížky o někom, kdo má problém s váhou, plus láska, které jsou docela často téměř stejné. Klidně přiznávám, že někdy jsem se v těch situacích viděla, možná i tím se mi to líbilo víc. Na to, že už to není knížka mé věkové kategorie, tak to bylo příjemné počtení.
A geniální název, no ne? :))

1 18.04.2013

Ještě jsem ji nedočetla, jsem asi u sedmé povídky, ale i teď můžu říct, že se mi líbí. Velké plus je už to, dostat takový nápad a vydat takhle povídky v knize. Jsou zajímavé a dobře se to čte. Má to všechno: vtip, napětí, překvapení a je to originální. Čtu to ve škole, když se nudím o chemii, nebo tak, takže super čtení na zabití času.

1 03.04.2013

Co se týče této knihy, jde o to, jestli vás tento humor osloví, nebo ne. Pokud ne, tak vás to bavit nebude a nic vám to nedá, nejspíše budete hodnotit dosti při zemi. Pokud ano, je možné, že se budete smát nahlas (jako já u části se zvonáčema, tu miluju) a možná se ke knize budete i vracet. Můj humor je dosti vytříbený, ale tohle mi prostě nějak sedlo. Sarkasmus a černý humor, no proč ne? Vítám.

Já osobně jsem se nemohla dočkat, až se mi tahle knížka konečně dostane do rukou. Vlastně jsem nic podobného doposud nečetla, ani jsem o tuto knihu nikdy ani náznakem nezavadila, ale moc jsem si ji chtěla přečíst, to lákadlo neznámého, jiného a "zakázaného" bylo velké. A moje očekávání se splnilo, byla jsem naprosto nadšená. Bylo mi 17 a bylo to pro mě celkově něco super nového. Nevím, jestli to bylo mým věkem, ale i teď po deseti letech si v ní ráda počtu a bavím se zas, i když už tomu třeba rozumím zase trochu jinak a lépe. Nikdy bych neřekla, že zrovna taková kniha mě bude bavit, ale to je na tom právě to nejlepší, jsem ráda, že se mi dostala do rukou.

1 01.01.2013

Pokud je nějaká kniha, která vás strhne dějem, kde se sžijete s postavami i prostředím a do jejíhož příběhu byste chtěli vstoupit, je to Jana Eyrová. Podle mě klasika anglické literatury 19. století. Je to už vlastně legendární kniha. Síla, jakou mě k sobě přitáhla, je až neskutečná. Dokázala bych ji hltat znova a znova a nikdy by mě nepřestala bavit, naprosto jsem se do ní zamilovala. Řadím jí mezi svoje nejoblíbenější knihy a je to moje srdcová záležitost. Jana Eyrová, to není jen kniha, je to významná postava ve světové literatuře, kterou když poznáte, už ve vaší paměti navždy zůstane.

Je to příběh, který ve mně neustále žije a stále se k němu vracím. Už je mou součástí a přetrvá v mém srdci navždy. Častokrát neodolám, knihu jen tak náhodně otevřu a na chvíli se do ní začtu. Možná jsem okouzlena i proto, že se mi líbí povaha Jany a někdy mi přišlo, že bych se s ní mohla ztotožnit. Jana je jedna z nejinspirativnějších a mých nejoblíbenějších hrdinek.

Přesto, že je to klasika, které se mnozí z nás bezdůvodně nebo kvůli nějakým zažitým předsudkům vyhýbají, není nudná ani nezajímavá. A právě ona by tento pohled a názor na klasickou literaturu mohla změnit.
Opravdu mne vtáhla do děje a nečekala jsem, že si jí až tak oblíbím. Je to jedna z mála knih, kterou jsem s sebou tahala všude, protože jsem stále chtěla být s ní a když náhodou ne, neustále jsem na knihu myslela a přemýšlela o ní. A teď je to vlastně asi moje nejoblíbenější knížka vůbec, miluju ten příběh. Byla jsem naprosto unešená a měla jsem potřebu dát o této knize každému vědět, protože kdo nečetl Janu Eyrovou, najednou jako by nebyl.
Napsaná je velmi dobře. Hlavní téma sice není nijak zvlášť originální od jiných románů téže doby, i tak není vůbec stejná nebo snad méněcenná, stejně musíte zjistit, jak to skončí, co kdyby. Úplně na mě dýchala ta atmosféra, která byla tak skutečná, stejně jako láska mezi Janou a Edwardem.

Jestli je nějaká kniha, na kterou nezapomenu, která mne okouzlila, vyvolala ve mně emoce, rozesmála mne, rozplakala mne, zapůsobila na mne, pohltila mne, změnila mi pohled na literaturu, bavila mne od začátku do konce, bezhlavě jsem se do ní zamilovala celým svým srdcem, jako Jana do Edwarda, kniha, kterou bych mohla číst stále znovu a chtěla bych se do ní přenést, je to Jana Eyrová.

3 02.09.2012

Miluju Sparkse a všechny jeho knihy, ale tato je pro mne taková osobnější. Nejvíc mne chytla za srdce a je krásná, ať už máte rádi romantické příběhy, nebo ne.

Je to vlastně jedna z nejlepších knížek, co jsem kdy četla. Vztah otce a dcery, který v knížkách není tak častý, ovšem mně tak blízký, takže je to něco, u čeho můžete přemýšlet o tom, jak vlastně žijete vy - aspoň mě to přinutilo. Tak emotivní a lidské a neskutečně silné. Je to zatím jediná knížka, u které jsem brečela, ale nešlo tomu zabránit, leč jsem se snažila. Ten příběh vám totiž rozhodně něco dá, o to víc, pokud se v tom aspoň kouskem najdete.

Nakonec bych snad řekla jen: děkuju, tati.

4 26.08.2012

Měl to být výlet o vzájemném sblížení, jenže démoni minulosti jsou silnější, než se zdálo. Vysaje vás, převálcuje, zdrtí. A budete na něj myslet ještě dlouho poté.

Neuvěřitelně silný čtenářský zážitek. Uvízne člověku na dlouho v hlavě. Ještě teď mám husí kůži. Dlouho, nebo možná nikdy jsem nečetla něco, co by mě tak pohltilo a strhlo. Běžně takový druh literatury nevyhledávám, o to víc mne to překvapilo a nadchlo. Celou dobu tušíte, že se něco stane. A opravdu se stane.

Nic šílenějšího a děsivějšího jsem dosud nečetla. Tato kniha, a teď mi odpusťte ten výraz, se nedá popsat jinak než - hustý. Fakt hustý. Říct o ní, že je hezká, by znělo opravdu divně. Je zajímavá a poutavá. Depresivní a deprimující, avšak i přesto vás vtáhne a nepustí, musíte číst neustále dál, protože je to zkrátka neuvěřitelné. Četla jsem jí s takovým psychickým vypětím a zápalem, že jsem nevnímala nic kromě knihy. A to i přesto, že při čtení druhé části se mi někdy dělalo fyzicky zle. Nebyla jsem schopna to vstřebat. Nicméně jsem byla tak paralyzovaná tou intenzitou, že bych z ní nespustila oči, ani kdybych chtěla.

David mne něčím opravdu dostal. A to něco bylo vážně silné, jinak bych to nedokázala přečíst. Na jednu stranu si přijdu úchylně, na druhou stranu bych všem doporučila, aby si to přečetli. Přece jen se v těch silných životních příbězích vyžívám. A tohle mi dalo vše.
Na Davida se zaměřím a určitě si budu hlídat další jeho počiny.

1 23.08.2012