Lacheta komentáře u knih

Pro mne námět značně atraktivní. Ovšem podmanivě, expresivní styl mi vůbec neseděl. Když i po opakovaném přečtení kapitoly jsem občas nechápal, co se vlastně stalo, tak vím, že případnou další knihu tohoto autora už, bohužel, ne.

1 15.03.2023

Začátek knihy mě nadchnul. Pak horší a horší. Přestože jsem koupil oba díly, druhý již číst nebudu.

Snad nejhorší kniha k danému tématu, jakou jsem přečetl. Kdyby se nejednalo o nejhrůznější a nejsmutnější období 20.st., neváhal bych použít slovo blábol. Z děje přímo vyzařuje nepravděpodobnost, že by to mohlo takto probíhat. Alespoň značná část. A konec už hodně špatný. Vím, že je to fikce ale k důvěryhodnosti nepřispěje popis britských tanků 11.armády při osvobozování Osvětimi. Komplex osvobodil 1.ukrajinský front 27.ledna. Britský plukovník říká, že stejné to bylo, když osvobozoval tábor Bergen Belsen 15.dubna(!) téhož roku. Tam také americký generál nahnal německé civilisty k vizitaci hrůz tábora. Nebyli to Poláci v Osvětimi, což by nemělo ani logiku. Atd,atd. Jinak mám dojem, že imperativ při psaní knihy, byl hlavně šokovat dějem. Ale možná, pravě proto, si najde své čtenáře.

Jsem rád, že jsem po “Aristokratce” našel knihu, při které se člověk musí hlasitě smát.

3 08.10.2021

Než zmíním minivýhrady z mého čtenářského pohledu, musím zdůraznit, že jsem nadšen z románu o válečném a mimoválečném období z německého pohledu. Přečteno na jeden zátah. Jen si myslím, že větší autenticitu doby by dodalo občasné zmínění události jež jistě zrovna rezonovaly celým Německem. O Anšlusu či Mnichovu ani zmínka. Je zmíněn Goebelsův projev ve Sportovním paláci a vyhlášení totální války ale vůbec se nedozvíme, že to byla reakce na prohru u Stalingradu po které byl v Německu vyhlášen celostátní smutek. Trochu mi vadila nepřesná čísla např. při zmínce o Lidicích nebo počet letadel při ruské ofenzívě r.1944 aj. Ale v celkovém kontextu to zřejmě nebylo tak důležité.

3 29.09.2021

Vzhledem k tomu, že pan Szántó spolupracoval s Českou televizí jsem měl obavu stran objektivity a čekal nadmíru propalestinských hledisek. Ale ne, kniha je napsána, z mého pohledu, vyváženě a dozvěděl jsem se spoustu zajímavostí z tohoto regionu.

Hezký román z válečných let. Nedá mi abych nereagoval na obrovskou chybu, která je zopakována i v autorčině doslovu. Píše, že děj je víceméně podle skutečných událostí. Uvádí, jak přijali ve svém regionu množství vyhnanců z Chebska, kteří ti vzbouření Češi za války vypudili. V těchto válečných letech to mohli být nanejvýše utečenci z Pruska, utíkající před postupem RA. Protože tvrzení se mnohokrát opakuje, snad měl někdo autorku upozornit na takovouto velkou chybu. Celkem to znevěrohodňuje celý děj.

Jak jsem se na knihu těšil o to větší zklamání. Celá kniha plná velice nereálných věcí. Pravděpodobnost, že by se takto mohly, alespoň značná část, udát v Německu, v popisované době, se limitně blíží nule. Např.vloupání se k vězni do cely Gestapa? Dlouhodobé úkryty početných skupin dětí a transfery do Švýcarska, kde byla v té době takřka neprostupná hranice? Atd. Připomíná mi to děj amerických filmů, kde hrdina, americký agent, úspěšně bojuje proti všem ozbrojeným složkám v bývalém Ostbloku. My co jsme zde žili , jsme se nad naivností takovýchto filmů usmívali. Je to škoda, protože je vidět, že paní spisovatelka má, jinak dobře nastudované, místopisné dobové reálie.