kuruteku
komentáře u knih
Souboj na Araluenu
John Flanagan
Bez předchozí knihy nefunguje. A vlastně vše dopadne naprosto očekávaně - s Dimonem přijde rodinný večírek, Skandijci si užijí boje, Thorn není bez slabin, stejně jako Jesper. Jenom bych rád věděl, jak se naložili se zrádci, co dělali lidé v podhradí a hraničáři, když probíhal puč a kde vzal Klan rudé lišky svou sílu - vždyť půlka byli najatí žoldáci a druhá vlastně neschopní příznivci. Že by byl Dimon tak mazaný? No, možné to je.
Klan Rudé lišky
John Flanagan
Tak další krásná pohádka dočtena. Vše je, jak má být. Zlo, dobro, zkušenost, vzdělání, zodpovědnost. Prostě skvělý příběh pro náctileté i malinko mladší. Občas se dobré i příjemné si něco takového přečíst.
Krev pro divoženku
Kristýna Sněgoňová
Nějak mi to přišlo zajímavější než první díl - pohled řadové mladé speciálky, který se postupně mění. Pořád mi vrtá hlavou, co je touto alegorií sledováno - postoj k uprchlíkům, menšinám, ... nebo je to jenom fantazie? V každém případě o nás mnohé vypovídá: že ne všechny prostředky ke splnění účelu jsou vhodné, přínosné. I to v dnešním divokém světě má nějakou hodnotu.
Návod k použití železnice
Jaroslav Rudiš
Není to čtení pro každého, ale každého turistu, trampa, šotouše a modrého blázna potěší. Člověk by nejraději hned teď začal hledat kdekoliv jakékoliv BahnBlues a kupoval si kilometrické banky a těšil se na kulinářské a kulturní zážitky. A říká si v duchu: Tam jsem byl, tam ne, tam mne to láká, tam ne.
Určitě je to méně náročné než Winterbergova cesta, ale hodnotné je to také. Jen ne pro každého.
Už chápu tu spřízněnost s Hrabalem, ale připomněl i Branalda, sice občas poplatného době, ale vůči železnici příznivě naladěného.
Jediné, co mi tam chybělo, byla právě ten trampský rozměr, ta romantika dálek, báglů a ohníčků, která začíná a končí na nádražích. Jaroslave, za chybějící Tempo di vlak, hvězda dolů!
Plzeň punková a metalová: Punková a metalová alternativní hudební scéna v Plzni (1983-1995)
Lucie Fikarová
Mno, sociologická sonda to není, fanouškovská upomínka také ne, tak já nevím. Z kazet jsem tu dobu, kapely, písně měl a mám rád, ale tady se v těch zdrojích a odkazech všechno ztratilo. Škoda.
Rezervace goblinů
Clifford D. Simak
Jak mám Šimáka rád, tady jsem se ptal proč. Proč to bylo napsáno, co chtěl říci: že jsou dračí krásní, že by mohla existovat paměť z jiného vesmíru, že někdy musíme něco obětovat, abychom něco získali? O přátelství? Duch, Op, Silvestr, Karolína a Petr Maxwell na jedné straně. Nejmenoval se náhodou Silvestr kocour stařenky Oggové u Pratchetta? A na druhé straně Churchill, kolečkár, možná Drayton, ale ten chtěl všechno pochopit, Sharp, ale ten chtěl peníze na výzkum. Na to, jak to bylo krátké, to bylo hodně bláznivé. A nevím proč, cítil jsem zase spřízněnost se Strugackymi. Snad ta autorova fantazie.
Stručná historie věčného života
Jaroslav Kalfař
Trochu mne mrzí, že autor honí moc zajíců. Ale zase by tam toho nebylo tolik. Až z toho mrazí - floridský guvernér nebo bývalý prezident, hnutí obnovy nebo jen zradikalizovaní republikáni a zhrzení bílí dělníci; hledači věčného života nebo vyznavači AI (tedy její současné rozšiřující se blábolivé (pardon, halucinující) podoby). Zase se autor ve své vizi společnosti za šest let od reality tolik neliší. Co my víme, co je v hlavách dnešních vizionářů Google, Microsoft, Apple. A ve startupech za jejich zdmi.
Linie s historizující linkou a připomínkou Války s Mloky byla funkční, jednak prolnutím s oceánem a Floridou a jednak s pocitem marnosti pana Povondry (který znají jen čtenáři Čapkovy knihy), že už je vše ztraceno.
Přesto mi to přišlo v něčem nedodělané, nedokončené. Ale otázky/problémy položené skvěle.
Sudetenland
Leoš Kyša
Tak když Kyša něco vydá pod svým jménem, nestydí se za své dílo, považuje ho za vyšší literaturu. Na rozdíl od Kotlety, který píše brak, ale nádherně čtivý. Čekal jsem alternativní historii, dočkal jsem se detektivky. S trochou alternativní historie. Jakoby někdo zkřížil Velinského Otu Finka s Burešovou Říší, ve smyslu vezmi amatérského detektiva, trochu protektorátní historie, německo-česko-romské vyrovnání. No dobře, tak Bureš tam moc není. Je to velmi čtivé, velmi uvěřitelné a vypointované. Takhle nějak mohla vypadat historie, kdyby Němci nebyli většinově odsunuti. Někteří by se zapojili, někteří tak jako tak odešli, v některých zůstala zášť až do konce a někteří zmoudřeli. Bohužel jako v reálném životě, jsou ti moudří odstraněni první. Tady sice až na konci, ale je jich (jí) škoda. Skoro bych si i přál, kdyby kniha byla delší. Jak by asi Heimat dopadl ve volbách?
Až najdu klíč
Alex Ahndoril (p)
Nalákán reklamou, že byvší Lars Kepler napsal(i) novou detektivku ve stylu Agathy Christie, jsem čekal. A nedočkal se. Detektivka to je, zápletka zajímavá, postavy živé, hlavní detektivka s vnitřními problémy. Ale nějak mi to přišlo chladné, vykalkulované, jakoby zčásti opsané od Galbraitha (Cormoran Strike). Nicméně pořád ještě literatura oproti jednomu českému zubaři, který si plní své sny a dopisuje Saturnina a jiné.
Černá smečka
František Kotleta (p)
Co toho Kotletu na tom světě démonů, abonormálů, upírů (tady teda ne) tak láká? Snaha je všem ezoterikům, okultistům a pošukům různých druhů otrávit? Jenom pobavit? Nebo se vypisuje ze svých černých snů? Anebo ho jen baví si ze čtenářů dělat srandu, hodně drsnou, černou, nechutnou? Asi si od něj dám teď na chvíli pokoj, na rozdíl od jeho alter-ega.
Zlaté enklávy
Naomi Novik
Zajímavé. Asi konečný díl série. A hodně mi to připomínalo Klíčotepce. Asi uzrála doba pro takové hrdinky a takové příběhy. Příběhy o tom, že za všechno se nějak platí, že nic není, jak by mělo být a že odvaha, upřímnost, neochota ke kompromisům a láska mohou zachránit svět. Co začínalo jako boj o přežití v jedné prapodivné čarodějnické škole, skončilo v "reálném" světě snahou začít jinak a lépe, protože čarodějnický svět měl ve svém jádru hodně temného a odpudivého. A další outsiderce se podařilo svým postojem získat podporu těch, co pochopili.
Anděl v podsvětí
Juraj Červenák
Konečně duchařina jak má být. Žádné nadpřirozené jevy, jen lidská pomatenost, vychytralost, nabubřelost. A Stein s Jarošem, který neví, že za část jeho pokání může i obyčejná choroba. A nakonec i Barbarič, který zjistí, kde jsou hranice jeho poživačnosti (a páv do ní ještě patří). Co na tom, že v podzemí, kde je poprvé v životě (tolik jsem jsem do Plzně jezdil, ale podzemí nenavštívil - důvod tam někdy zajet), pozná vchod do sklepa Leopolda Kotorského. Že by tam dole měli cedulky? Vlastně to končí jako všechny příběhy této série - zlo je, aspoň částečně, potrestáno, Stein pohoršen, luterán Barbarič prokáže svou statečnost. A nám, čtenářům, zbývá si zjistit, jaký byl osud Maxmiliana Habsburského, kdo byli rádcové císaře Rudolfa a jak dlouho byl v Plzni na útěku před morem.
Měl bych tu tip pro všechny Vondrušky, Češky, Niedly, možná i Červenáky (další historizující autory zatím neznám) - pořádnou divočinou bylo vzájemné soupeření Boleslava III., Jaromíra a Oldřicha. Až zas budete chtít nějaké to historické bahno věrolomnosti, nenávisti a špíny, tam je toho dost.
Pryč z jejich myslí
Clifford D. Simak
Vlastně jsem z toho zmatený - Simak napsal novelu, která jakoby kombinovala Bondyho filosofii o tom, co nebo kdo nahradí člověka, s bratry Strugackymi (Pondělí začíná v sobotu, vážně míněný svět pohádek a bylin) a J. Velinským (jak se zastavily stroje). Asi došli všichni jmenovaní ve svém myšlení do stejného stadia. Takže vlastně ta kniha není vůbec marná. Co teprve dnes, kdy je svět v ještě větším nepořádku než v roce 1970.
Doktor v domě
Richard Gordon (p)
Našel jsem na podzim pár dílů ze stejnojmenného seriálu a po vánocích sehnal původní knihu. Trochu zklamán, než mi došlo, že mezi dějem z knihy a seriálu je asi 30 let rozdílu. A pak musím uznat, že obé má své. Nicméně kniha je více pro lidi z oboru, kteří ji určitě ocení po všech stránkách. Tak přemýšlím, které sestřičce nebo doktorovi ji podsunu.
Klíčotepci
Robert Jackson Bennett
Asi se vyplatí číst knihu po knize hned. A možná stojí za to se na začátek vrátit. Ale i tak to byla jízda. Do tří čtvrtin jsem si zpíval s Dykem a Mertou: "Kdykoliv se sejdou dva anebo tři, aby vzývali noc ve jménu tmy, stačí, abychom povstali a řekli: Ještě jsme tu my!" A na konci jsem měl i knedlík v krku. Nicméně úplný závěr překvapivě uhnul nějak do ztracena. A ono to asi jinak nešlo. Od stařeny jsem tušil, o koho jde i jak se Klavides, Krasedes a "Tevane" protnou.
Nicméně - způsob fungování Bienvene a Digastili (určitě to není dobře, ale pocit je důležitější, než přesný zápis) je fascinující i děsivý. V době robotů, v době AI, v době po pandemii z některých vizí mrazí.
Tak ještě se vrátím k městům, ale teď si musím dát od silných emocí i zvratů, bojových scén a nekonečného utrpení pokoj. Na chvíli.
Divné děti a smutná kočka
Petra Soukupová
Pro rodiče, vedoucí dětských kroužků jakýchkoliv typů a učitele a vychovatele jakéhokoliv rodu skoro povinná četba - děti potřebují mít svá tajemství a svá dobrodružství a jsou velmi různé (ty děti). Z hlediska děje se jedno dítě podivně ztratí z děje, ale budiž. A pro divné děti povzbuzující četba.
Životní názory kocoura Moura
Ernst Theodor Wilhelm Hoffmann
Před čtyřiceti lety jsem četl dvojknihu Dva muži na druhou. Mistr Blecha mne upoutal, i když dodnes jsem mu zcela neporozuměl. Ale zajímavý jazyk, zvraty v ději mne zaujaly. A když nakladatelství Rybka Publishers vydalo tuto knihu navíc s krásnými ilustracemi, neodolal jsem. No, nebylo to čtení na týden, ani a dva. Pral jsem se s knihou, zatínal zuby, těšil se a odkládal. A dočetl. A pořád nevím, jestli autor dává najevo svou sečtělost, své zapojení do kulturního světa své doby, nebo si z nás, čtenářů, dělá srandu. Možná, a nejpravděpodobněji, oboje. Je to radost i bolest číst, je to povznášející. Možná pohled na odcházející svět před 200 lety. Hroutící se doba šlechticů, doba středověké mystiky, nadcházející doba psychologie.
A vlastně se zcela a úplně shodují s oběma komentáři, co mne předcházejí. A smekam klobouk, jak se vzájemně doplňujeme. Takže všem, co si přečtou komentář, doporučuji knihu, i když je to bude stát hodně sil a času.
Čas lovu
Jeffery Deaver
Já tu sérii mám rád. Kromě thrilleru zavání i zdravým vlastenectvím, láskou k přírodě i normálním lidem. Přežiju i rychle zvraty. Ale to, co udělal autor se zápornou postavou v poslední třetině knihy, mám nějak problém rozdychat a rozklíčovat. Prostě - nečti před vlastní četbou - prepoloval vedlejší hrdiny. Hodně z nich. Takový malý Deaveruv tajfun. Konec dobrý, s příslibem pokračování, vše dobré?
Na konci vesmíru
Kristýna Sněgoňová
Jasně, je to brak. A až do připomínky výletu do Londýna (kdo jste v 90. letech nejel ojetým autobusem, co voněl benzínem, na nepohodlných sedačkách, příhodu si prostě nevychutnáte) to bylo příliš rozvláčné a nostalgické. Nicméně příchodem do Díry a průchodem do jiného světa nastal zvrat. Naštěstí včas skončil, aby se příběh dostal zpět na hlavní linii. Zdařilé momenty: tolerovaná koexistence s kulšešem, komiks. A čekám jen, kdy se ukáže, že Fifinka je něco jako myši ve Stopařově průvodci. Doposud nebyl důvod ke stížnostem, ať cituji dalšího klasika.
Školákův průvodce školou aneb Proč to po nás chtějí?
Vladimír Najda
Trochu naivní, chtělo by to desetkrát přepsat, proškrtat, začít jinak, ale i tak mne to potěšilo a pobavilo. A to není málo.