kuruteku komentáře u knih

Je to zvláštní svět - od Dětí Arbatu k Dětem srpna, od revolucionářů k byrokratům, od byrokratů k dobrodruhům. To v knize není a nemůže být - ta je jen dalším střípkem k obrazu vývoje Ruska a v Rusku. Číst tuto knihu po Dni opričnika - nevím, jestli to byl dobrý nápad. V každém případě skvělá kniha umožňující nahlédnout, jak se během dvaceti let (a hloub do minulosti a s náznakem budoucnosti, v níž žijeme) proměnil svět.

4 20.05.2016

Kdybych si neposlechl CD s povídáním Zdeňka Mahlera o Dvořákovi, ani by mne nenapadlo si knihu koupit a přečíst. Ale stalo se. Kniha by mohla být celým životopisem, leč zaměřuje se jen na Dvořákovo období v Americe. A navíc z pohledu jeho "Indiána", pomocníka J. J. Kovaříka. Přesto je v té knize nahuštěno všechno - dětství syna řezníka, obdiv k vlakům a technice, Kounic a jeho manželka - Dvořákova první láska Josefína, Simmrock (vydavatel), Novosvětská, Vysoká (Dvořákovo letní sídlo). Až se nemohu zbavit pocitu, že kdyby Dvořáka nebylo, museli bychom si ho vymyslet.

Kniha není thriller, kniha není dokument, kniha není antiutopie. Ale čte se dobře. Jenom mi vadí, že tam, kde Josef K. předvídá děj v kině/knize, se mu pak to samé děje v životě.
Jinak pozitiva - dobrý odhad situace, pekelná zápletka, která se ukáže typicky českou a vyřeší typicky rusky. Až si člověk po přečtení říká: "Nejsou oni ti mužíci na Ukrajině opravdu jen na dovolené? Akorát se služebními zbraněmi a posvěcením shora?"
Paradoxně se pak těším na evropsky rozvláčná nekonečná a nudná jednání, která skončí kompromisním řešením, které se ani nedodržuje. Mírný pokrok v mezích zákona, říkával tomu Hašek. A jiní dodávají: Hlavně že je mír.

5 05.05.2016

Kdo zná Henninga Mankella jako autora detektivek, bude překvapen. Kdo si přečte jeho životopis, bude překvapen také, ale pochopí, proč Číňan musel být napsán - maoismus, kulturní revoluce, Velký skok, Teng Siao Pching, náměstí Nebeského klidu. A současnost - neokolonizace Afriky, zadrhování ekonomického zázraku Číny. A jak do toho zapadá švédský autor? A Švédsko vůbec? Víc, než si myslíte. Číňané, Švédové a Amerika - to je to pojítko. Pak že globalizace je nová věc.

4 01.05.2016

Četl jsem už druhé vydání a těším se na druhý díl. Díky této knize jsem propadl kouzlu alternativní hudby - Kilhets, Henry Cow, Art Bears, ...

3 30.04.2016

Je to zvláštní - atmosféra první republiky z toho dýchá, ne že ne. I faktograficky to sedí - musel jsem si najít, jak dopadla DNSAP, ale že by byl brán Hitler tak vážně už v roce 1923? A díky za osvětlení role Radola Gajdy. Když si přečteme ještě legionářskou literaturu, plasticky z toho vyjde v podstatě neuznaný a nešťastný člověk, kterému se hroutí svět.
Četnické humoresky i Panoptikum se vnucují, ale mně zase vytanul na mysli Petr Stančík a Mlýn na mumie.

5 03.04.2016

Komisař Van Veeteren si mne získal - člověk, který dělá, co musí, protože ví, že to nikdo za něj neudělá. A i když tenhle příběh je z těch, co jsem četl, asi nejslabší, zaujal. Až do konce "otrava" z toho, že autor ani nenaznačí, kudy vede cesta. Tyhle detektivky se kvůli ději nečtou ;-)

7 03.04.2016

Ono to vlastně špatné není, ale ... nikdo z nás nemá tolik skušeností s woodoo, aby dokázal posoudit reálnost, nereálnost. A vlastně ani s drogami. Zkrátka - dá se to číst, ale nějak se tomu nechce věřit.

4 03.04.2016

Hru jsem slyšel nejméně dvakrát a pokaždé mnou otřásla. Genocida Arménů a odvaha některých postavit se a odrazit útok, nikoliv oplácet, ale bránit se, je něco, co zvlášť v dnešní době - občanské válce v Sýrii, postavení Kurdů napříč Tureckem, Irákem a Sýrií - poutá a děsí.
Chápu, že kdo knihou začíná a není zvyklý na kostrbatý jazyk (ale copak Čapkova a Vančurova čeština je pro každého? Až se mi chce skandovat - Jsi Čech, Čech, Čech? Tak si přečti Vančuru!), to musí být velmi náročné, ale téhle knize nic nechybí ani nepřečnívá. Každý osud má své pevné místo, od Nunik, Sato, přes Kilikjana a Tovmasjana po Harkazuna a Bagratiana, od ubohých po giganty ducha.
Kdo dal právo velkým národům rozhodovat o bytí a nebytí malých národů? Kdo se dokáže postavit a říct: zde jsem a neuhnu?
Přesto mi dál vrtá hlavou - jak skončil Hajk a Iskuhi? A o co šlo ve válce o Náhorní Karabach? Jsou některé národy mírumilovnější? Nicméně 24. duben je potřeba si připomínat stále, ať se to některým tureckým mocipánům nelíbí!

11 23.03.2016

Až pojedu do Berlína, musím si všechna ta místa přečíst. Kromě zápletky se záměnou osob (ale to by nebyl Deaver, aby to tam nebylo) úplně jiná kniha, než celá jeho ostatní tvorba. A skvělá. A nenašel jsem tam ani moc nelogických odboček - všechno do sebe působivě zapadalo.
Rus, Brit, Němec či jiný Evropan by takovou knihu nedokázal napsat. Snad jen z amerického pohledu (a to nejsem amerikanofil) se dá tak skvěle popsat odvaha jít s pravděpodobností 6:5 na porážku. Konec úplně nedeaverovský, proto uvěřitelnější ...

12 04.03.2016

Jediné zklamání - hudba. Našel jsem si přidané nahrávky "jako Kayleigh", ale nějak zmlsán českým folkem a bluegrassem zjišťuji, že to není můj šálek kávy. Jinak jako vždy - před střelou ještě tři kličky navíc. Ale jak to dělá, že se nakonec trefí do branky?

8 04.03.2016

Té knize, ale všeobecně všem současně vydávaným knihám, chybí editor. Člověk, který by objevil tři chyby věcné (tolik jsem jich při prvním čtení našel já - ještě jsem se musel ujišťovat, jestli ta postava, o které se mluví, je skutečně ta... a nebyla), který by řekl: "Tuhle postavu prohloubi, tuhle vynech, tohle přepiš."
Pan Vondruška je dobrý řemeslník, Husitská epopej je psána z dnešního "vyváženého" pohledu na husitství, asi tam nejsou historické chyby. Rád si ji přečtu, ale zůstává veliké ALE.

8 04.03.2016

Bondovky jako filmy nemusím, jsou to pohádky. Ale Bond, James Bond a Deaver, Jeffery Deaver - to je jinší kafe. Ale jako vždy u Deavera (a u českých hokejistů) - je tam před vstřelením (nebo nevstřelením) gólu dvě kličky navíc.
U mnoha knih si říkám, že by bylo lepší něco natáhnout a něco zkrátit. Jenže co tady - Bondyho milostné přemýšlení? Ale to by nebyl Bond. Zázračné záchrany? To by nebyl Bond. Záhadné úniky jinam? To by nebyl Deaver.

4 18.02.2016

Uf. Kdo nepochopil a nepoučil se z historie, je odsouzen ji znovu prožít. Citát v podobném znění mám na několika historických svazcích trockistického historického časopisu, které jsem si kdysi kdesi (asi ve světě, neb jsou anglicky) koupil.
T. Snyder svými knihami Krvavé země a Černá zem udělal pro pochopení historie velmi záslužný počin - největší zásluhou ale je, že nehodnotí. Závěry politické nechává na čtenáři. Zrudnost některých režimů a neschopnost jiných režimů dovedla jeden národ ke skoro vyhynutí, druhé národy k bratrovražedným bojům a jiné k ohnutí hřbetu, ze kterého se narovnávají pomalu dodnes.
A - paradox pro anarchisty - funkční stát se nakonec ukázal jednou z mála stabilních veličin v těchto jatkách.

14 10.02.2016

Deaver - kdo četl, ví. Spousta vysvětlování věcí okolo, spousta zvratů v ději - vždycky naletím. A až později mi dojde, že se dala čekat slepá cesta. Pár nedomyšlených věcí, což se u oboru IT dá čekat, ale celkově čtivé a chytlavé, ale Lincoln Rhyme to není ;-)

6 28.01.2016

Až se chce člověku natáhnout zelený mundůr a vyrazit ven. Dokázat si, že i v minus deseti a na sněhu se dá přespat. Pustit si staré Greenhorny a White Stars. Zabékat si Ryvolovky.
A vědět, že "dokud ještě žijem, je všechno OK".

8 24.01.2016

Asi by si autoři i čtenáři zasloužili editora - kniha je nevyvážená, začátek v porovnání s koncem pomalý nebo konec v porovnání se začátkem utlý nebo příliš rychlý.
Ani nevím, pro jaký věk je určena - začátek pro třináctileté/čtrnáctileté, konec možná ani sedmnáctiletý nepochopí.
Dosti kritiky, trocha chvály: po přečtení "spících" knih jsem se nebál ani autora ani rozsahu a zklamán jsem nebyl - v době strachu z uprchlíků, hi-technologií, úprav DNA kniha klade otázky a velmi sugestivně nabízí i nepříjemné odpovědi - tam, kde byla živá města v Sýrii a Iráku, jsou dnes mnohdy měsíční krajiny. Tam vidím i budoucí "Starou planetu" včetně nenávisti k "Nové planetě", kam se cesta začne uzavírat.

6 24.01.2016

Čekal jsem povídky o tom, o si stromy pamatují, čekal jsem nostalgii ala Tři melounová lízátka Roberta Sabatiera. Něco z obou v té knize je, ale vlastně je o ničem jiném - o porozumění, úctě a sebeúctě, nedorozumění, lidech a přírodě. Za přečtení stojí, uvidím, jestli se k ní někdy vrátím.

5 24.01.2016