Černá zem

21.09.2023

Nebylo to lehké čtení - jednak kvůli samotnému tématu holokaustu a historicko-filozofickému podtextu, ale také i autorovým pojetím. Přestože publikace pečlivě rýsuje počátky a vývoj holokaustu napříč Evropou, nezískala si mou pozornost tak, jako některé tituly z její konkurence. Nicméně i zde jsem našla několik dalších nezbytných dílků do "skládačky" o druhé světové válce.

05.09.2023

Skvělá kniha, jako vždy. Místy trochu zřejmě přehání na efekt a ten závěr o klimatu si mohl odpustit, ale líbila se mi.
Přidám opět svoji oblíbenou citaci:

"Osvětim je symbolem plánu povraždit všechny Židy na území pod německou nadvládou a v jejích plynových komorách skutečně umírali Židé ze všech koutů impéria. Relativně početná skupina Židů mohla přežít jen díky tomu, že se až do konce jednalo také o táborový komplex, kdy Židé při vstupu procházeli pracovní selekcí. To je důvod, proč bylo možné zaznamenat a začlenit do kolektivní paměti příběh o přežití v Osvětimi. Osvětim přežily tisíce Židů, nepřežil skoro ale žádný Žid, který se kdy ocitl na okraji vyvraždovacícho hrobu, a nepřežil skoro žádný Žid, který kdy vstoupil do Treblinky, Belžce, Sobiboru či Chelmna. Slovo Osvětim se stalo metonymem pro holocaust jako celek. Naprostá většina Židů však byla povražděna jinde, a v době, kdy se Osvětim změnila ve významné vyhlazovací centrum, už byli po smrti. Přesto se na Osvětim vzpomíná, zatímco ostatní místa jsou z valné části zapomenuta. Osvětim představovala pro Německo po Druhé světové válce relativně zvládnutelný symbol, který podstatně omezoval skutečný rozsah spáchaného zla. Spojením Osvětimi s holocaustem jako takovým také získalo na vědomosti groteskní tvrzení, že Němci za války nevěděli o hromadném vyvražďování evropských Židů. Je jistě možné, že někteří Němci nevěděli zcela přesně, co se děje v Osvětimi, je však vyloučeno, aby jakékoliv větší množství Němců nevědělo o hromadném zabíjení Židů. O vyvraždování Židů se v Německu vědělo a mluvilo, přinejmenším v rodinách a mezi přáteli dlouho předtím, než se Osvětim změnila ve vyhlazovací centrum. Na východě během tří let desetitisíce Němců postřílely nad stovkami popravčích jam miliony Židů a většina lidí o tom věděla. Statisíce Němců těmto akcím přihlížely, nebo o nich slyšely přesné informace, a věděly o nich miliony Němců bojujících na východní frontě. Manželky a dokonce i děti během války navštívily místa činů, vojáci a policisté a další v dopisech posílaných domů popisovaly podrobná líčení často i s fotografiemi. Miliony německých domácností se obohatily věcmi ukradenými zavražděným Židům a dopraveným poštou nebo osobně, když vojáci či policisté dostali dovolenou. Z podobných důvodů byla Osvětim výhodným symbolem i pro poválečný Sovětský svaz a pro dnešní postkomunistické Rusko - když holocaust omezíme na Osvětim, pak lze snadno zapomenout, že hromadné vyvražďování započalo na místech, jež krátce předtím dobyl Sovětský svaz. Na západě Sovětského svazu o vyvražďování Židů každý věděl a důvody jsou tu podobné jako u Německa. Metoda masového zabíjení, jež byla na východě použita, vyžadovala desetitisíce přímých účastníků a věděly o ní statisíce lidí. Němci odešli, ale hromadné hroby zůstaly. Pokud ale holocaust ztotožníme výhradně s Osvětimí, lze i tuto zkušenost vymazat z dějin. (...) Pokud je holocaust omezen na Osvětim, lze je izolovat od většiny národů, jež se dotkl, a od míst, která proměnil. Brány a hradby Osvětimi do sebe zdánlivě uzavírají zlo, které se ve skutečnosti rozpínalo od Paříže po Smolensk. (...) Pokud se zabíjení Židů omezí na jedno výjimečné místo a chápe se jako výsledek neosobních procedur, nemusíme se pak už vyrovnávat s faktem, že lidé nijak zvlášť odlišní od nás vraždili z blízka a bezdůvodně jiné lidi, nijak zvlášť odlišné od nás. O tom zpravidla nechceme uvažovat."

06.11.2022

Další znamenitá kniha Timothyho Snydera, která tematicky navazuje na jeho předchozí Krvavé země. V Černé zemi autor popisuje kompletní historii holokaustu od nastínění Hitlerových myšlenek obsažených zejména v Mein Kampf, jeho vývoj v průběhu války, až po závěrečnou fázi tzv. konečného řešení. Kniha rovněž obsahuje příběhy několika jednotlivců, kteří byli schopni v krizových situacích Židům pomoci.

Jedná se o náročné čtení ani ne tak kvůli danému tématu, ale kvůli velké spoustě faktů, které je těžké napoprvé pobrat. Kniha obsahuje mnoho zajímavých informací a postřehů, které se ve škole neučí. Na mě nejvíce zapůsobila analýza toho, jak se z řádných občanů, obyčejných lidí mohou po zhroucení státu a jeho institucí stát spolupachatelé těch nejhorších zločinů.

Závěrečné odstavce a řádky pak promlouvají k samotným čtenářům a osvětlují to, proč je důležité tyto knihy číst a danou tematiku správně chápat. Obzvlášť v souvislosti s aktuálním děním. I přes to se musím přiznat, že Krvavé země na mě celkově zapůsobily více.

„Sdílíme s Hitlerem stejnou planetu a sdílíme i některé jeho obavy. Změnili jsme se méně, než si myslíme. Zamlouvá se nám mít prostor k životu, sníme o svržení vlád, očerňujeme vědu, fantazírujeme o katastrofě. Kdykoli máme pocit, že jsme oběti jakéhosi planetárního spiknutí, posouváme se blíže k Hitlerovi. Kdykoli si myslíme, že holokaust byl důsledkem etnických charakteristik Židů, Němců, Poláků, Litevců, Ukrajinců nebo jiných národů, pohybujeme se v Hitlerově světě.“ (str. 298 - 299)

16.08.2021

V četbě knih Timotha Snydera jsem našel takříkajíc zalíbení, byť je to čtení vesměs neveselé a zůstávám po nich zádumčivý. Tento významný americký historik umí poměrně dobře ukázat na zlo minulé i současné a neúnavně veřejnosti překládá svá pozorování a varování (ale přiznávám, že některá z nich jsou v evropském a zvláště českém kontextu hůře stravitelná).
Při zpracování historických témat je – pokud mohu soudit – velmi precizní a autentický. Černá zem: Holokaust - historie a varování je čtvrtým titulem, jenž jsem od tohoto autora přečetl. Tematicky i svým poselstvím je spřízněn s knihou „Krvavé země: Evropa mezi Hitlerem a Stalinem“, kterou jsem četl před sedmi lety.
Zatímco „Krvavé země“ popisují osudy lidí v pásu od pobaltských republik k Moldávii, je že staly obětmi stalinského i hitlerovského teroru v období od přelomu 20. a 30. let 20. století až po přelom let 40. a 50., je „Černá zem“ zaměřena na kratší časový a především se zaměřuje na nacistické „Konečné řešení židovské otázky“.
Knihy jsou psány podobným stylem a díky jednotné úpravě nakladatelů je na první pohled jasné, že prostě patří k sobě.
Kniha víceméně chronologicky představuje Hitlerův záměr na zbavení se „světového židovstva“ v podstatě od prvních myšlenek až po smutné poznání spáchaného zla na konci války. A vše mezitím…
Jako vždy má Snyder čtivý styl, a to i přes tak vážná téma, a v přemíře informací umí udržet jasnou linii psaného slova. Jeho text není tendenční a v několika případech – ač nejsem znalec – jsem zaznamenal historické výklady interpretace, jež se odlišují od těch tendenčních, které máme možnost slýchávat zpravidla tehdy, když se blíží výročí té či oné události.
V době, kdy se jako houby po dešti vynořují zpochybňovači všeho možného a zastánci těch nejkrkolomnějších konspiračních teorií, jsou takové knihy cenným intelektuálním povzbuzením.

29.07.2020

Černou zem jsem měl docela dlouho přichystanou na poličce, než jsem ji konečně otevřel. Říkal jsem si totiž, že se tu těžko dozvím něco, co by Snyder už nenapsal ve vynikajících Krvavých zemích. Ale je to jiný pohled na tu dobu a místa, kde se všechny ty hrůznosti děly, a pro mě tam bylo zase spousta nového a zajímavého.
Už podle názvu je jasné, že se tu rozebírá především holocaust, jeho příčiny a vazby na naši přítomnost a budoucnost. Dozvíte se spoustu zajímavých věcí například o polském pokusu o řešení "židovské otázky" vystěhováním už ve 30. letech, což třeba pro mě byla docela novinka. Znovu si s překvapením uvědomíte, že většina obětí holocaustu nezahynula v koncentračních táborech, ale byli pohřbení v hromadných hrobech na Ukrajině, v Bělorusku nebo v Pobaltí. Snyder to vysvětluje tím, že k největším hrůzám mohlo docházet jen v oblastech, kde vlastně neexistoval stát, protože se tam střídaly armády okupantů z východu i západu - ano, jsme zase v Krvavých zemích. V tomhle bezvládí a "bezstátí" neplatí žádná pravidla ani omezení a počty mrtvých jsou toho výsledkem. Mě tohle vysvětlení přesvědčilo, dává mi to naprosto smysl. Závěrečné varování směrem k naší budoucnosti je docela mrazivé, asi opravdu nejsme někdy příliš daleko od toho, celé si to někde jinde zopakovat... no však si vzpomeňte na Jugoslávii v 90. letech. Ta historie je někdy ještě až moc živá.

20.06.2020

Výborná analýza "mechanismu" holokaustu. Hodnotu knihy nevidím v tom, že by Snyder přinášel nějaká nová fakta, ale jak s těmi známými pracuje, jak je dává do souvislostí. Uvědomila jsem si, že sice mám o holokaustu relativně dost poznatků, jsem tímto tématem vždy emocionálně dotčena a považuji ho za něco, co by z kolektivní paměti nikdy nemělo zmizet, ale nikdy jsem doopravdy nepřemýšlela nad tím, jak k holocaustu došlo, jak k němu vůbec mohlo dojít. Asi nejsem sama, kdo v celém tom děsivém tématu nikdy nepřemýšlel nad tím, proč je symbolem zrovna Osvětim a ne jiné, stejně strašné místo. Nikdy mě nenapadlo hledat za tím politické důvody, paradoxně jak německé, tak sovětské.
A z čeho mě zamrazilo?
"Většina z nás by ráda věřila, že vlastnosti, o nichž hovoří tedy "morální instinkt" a "lidskou dobrotu" -, projevujeme i my sami Možná si v duchu představujeme, že při katastrofě v budoucnu bychom byli mezi těmi, kdo obětem přispěchají na pomoc. Pokud by se však zhroutily státy, místní instituce by propadly zvráceným cílům a ekonomická motivace by naváděla k vraždě, málokdo z nás by obstál. Nemáme sebemenší důvod si myslet, že jsme eticky nadřazeni Evropanům třicátých a čtyřicátých let nebo že jsme odolnější vůči myšlenkám, které s takovým úspěchem hlásal a realizoval Adolf Hitler."

23.05.2020

Další nadmíru zajímavá kniha předního amerického historika. Ten v ní předkládá výsledky svého bádání, v němž si kladl otázku, jak prakticky mohlo dojít k něčemu takovému jako je holokaust; a rovněž, jak až hluboké může být odtržení lidí od člověka definující lidskosti. Velice zjednodušeně řečeno, dochází k tomu, že zásadními předstupněmi holokaustu je zničení státu a destrukce byrokratických struktur, ergo ponechání obyvatel v prázdné zóně, v zóně bez-práví. K tomu fakticky došlo za války v Polsku a východních částech Sovětského svazu (Estonsko, Litva, Lotyšsko, Ukrajina, Bělorusko) a právě na těchto územích došlo téměř k totálnímu vybití židovské populace. Autor to porovnává s čísly a poměry zabitých Židů v okupovaných či na Němcích závislých zemích Evropy, kde poměr přeživších Židů byl výrazně vyšší. Zdůrazňuje i daleko větších ochotu občanů rozvrácených států ke kolaboraci a vykonávání aktů násilí na svých spoluobčanech.

Vedle tragédie Židů nepřestává čtenáře fascinovat i nezměrné utrpení Poláků, kteří si prošli neuvěřitelným desetiletým martyriem od poloviny třicátých let do poloviny let čtyřicátých. V tomto období došlo, mimo jiné, k vyvražďování etnických Poláků v Sovětském svazu kvůli domnělé kolaboraci s Polskem nebo prostě jen v rámci etnických čistek, hladomorům, k okupaci dvěma velmocemi současně, systematickému vyhlazování polské inteligence na okupovaných územích (ať již Němci či Sověty), masakrům Poláků na polských území s ukrajinskou většinou (Volyň), likvidaci varšavského povstání, následnému vybití obyvatel Varšavy a srovnání města se zemí, vypořádání se s polskou povstaleckou Zemskou armádou, která se po skončení války navíc z nepřítele Němců stala i nepřítelem Sovětského svazu. Sovětům se nehodilo, že byla řízena polskou vládou z britského exilu, označili ji jako fašistickou, vojensky zlikvidovali a velké množství zajatých příslušníků Zemské armády popravili. Akumulovaně s holokaustem to všechno jsou události, co jdou až na samotnou hranici imaginace, kterou je člověk schopen snést.

Na závěr autor porovnává svět třicátých let dvacátého století s dneškem a poukazuje na hrozby, které by, při nešťastné souhře náhod, mohly vyústit v obdobně fatální kolizi, jako bylo vypuknutí druhé světové války. Je dobré mít na paměti, že tím nejpravděpodobnějším aktivním hráčem případné budoucí kolize je Čína.

Nedá mi ještě nezmínit překladatelský folklór, který občas z českého textu bije do očí. Kupř. takový výraz "čerstvá voda", kterou překladatel otrocky převedl z anglického termínu "freshwater", který ovšem prakticky znamená nikoli čerstvou, nýbrž sladkou vodu, přeneseně též vodu pitnou. Je to zde na několika místech a ruší to… "Polovina ČERSTVÉ vody a asi dvacet procent podzemních vod jsou v Číně znečištěny tak, že nejsou pitné…" ufff.

29.03.2020

Autor ve své precizní analýze holokaustu demýtizuje Osvětim jako jeho symbol. Činí tak na základě pečlivého studia a vyhodnocení množství faktografického materiálu , které umožnilo otevření dobových archivů.
Kniha mi doslova "otevřela oči" a "vyrazila dech". Ne že bych neznal základní souvislosti, ale tak podrobný popis a zdůvodnění všech událostí mě opravdu ohromil.
Už první přečtená kniha od T.Snydera - Krvavé země byla skvělá. Černá zem se jí ve všem vyrovná (je možná i o něco lepší).
Vřele doporučuji všem, kteří se zajímají o historii 20.století. Její důkladná znalost by měla být hlavně zdrojem poučení, ale i výstrahou pro ty politiky (a nejenom je) , kteří i v dnešní době prosazují své velmocenské záměry z pozice síly.

02.01.2020

Text jistě značně rozšíří obzory, ale zdál se mi na mnoha místech velmi obtížně čitelný. Pokud jsem autorovi dobře porozuměla, nesdílím jeho názor (mezi řádky nenápadně prosvítající), že války mezi lidmi, zeměmi a kontinenty jsou až tak úzce spjaty se životním prostředím a bojem o suroviny.

20.10.2019

Zprvu se to zdá být jako pokračování Krvavych zemi, jen s vetsim zamerenim na holokaust. Ale nakonec je to genialni analyza zdrojů nacismu, role jednotlivců, států, ruznych ideologií v obdobi holokaustu. A hlavně co pro nás porozumění holokaustu muze znamenat, jakym zdrojem inspirace je to i pro tak superakutalni krize, jako je ta klimaticka. Pro mě nakonec právě diky tomu velice pro budoucnost optimisticka zalezitost. Povinna cetba, pro kohokoli, kdo myslí!

20.05.2019

Tento pohled na "krásné dvacáté století" je sice tvrdý, ale na druhou stranu takový očistný. Východní Evropa chycená v pasti mezi Stalinem a Hitlerem, v pasti, ze které se nedalo nijak uniknout, přestože ten boj Poláků je působivý. Analýza věnovaná možnosti přežít holocaust je impozantní.

07.01.2019

Od dětství si nevzpomínám, že by se mi kvůli něčemu zdálo tolik příšerných snů jako kvůli této knize.

Při četbě jsem si mimo jiné vybavila dříve čtený rozhovor s odborníkem na genocidy, který upozorňoval na naše zkreslené vnímání holokaustu, vyvolané jinak chvályhodným šířením svědectví přeživších. Dnešní posluchači nabývají útěšného, ale nebezpečného dojmu, že pomoc byla běžná, že lidé v těchto situacích obstávali - a tedy že i my bychom obstáli. Každý z přeživších přece mluví o těch, kteří mu pomohli. Staví to nepravdivý obraz jakéhosi "zla zvenku", kterému normální slušní lidé každý podle svých možností vzdorují. Nepravdivý, protože v reakci na žádost o pomoc "většina Židů byla ve většině případů odmítnuta a zemřela".

V konfrontaci se současnou záplavou mainstreamových knih o osvětimských knihovnicích a spol. také vyvstanou jako tím důležitější argumenty, kterými autor podkládá svůj názor, že Osvětim je sice pohodlným, ale nikoli nejvhodnějším symbolem holokaustu.

Nejcennější je pro mě autorovo zdůraznění, že to, co skutečně mělo sílu k odporu, byla instituce-stát, fungující koncept občanství, dokonce i v případě států, které byly svým Židům nepřátelské:

"Celkově bylo zabito asi sedm set tisíc Židů s občanstvím států, jež byly spojenci Německa. Přeživších však bylo víc. To stojí v dramatickém kontrastu k územím, kde došlo k destrukci státu: zde byli zabiti skoro všichni Židé."

"Nizozemsko bylo unikátní tím, že se tu po začátku německé okupace konaly veřejné demonstrace proti zavedení protižidovských zákonů. Pronásledování Židů nemělo v Nizozemsku skoro žádnou podporu veřejnosti. A přesto hrozila nizozemskému Židovi smrt se skoro třikrát větší pravděpodobností než francouzskému."
Důvod?
"Nizozemsko bylo z několika důvodů v rámci západní Evropy nejbližší analogií zón bezstátí."

"Francouzi nahnali Židy bez francouzského občanství do táborů. Němci měli zájem tyto lidi převzít, ale jedině tehdy, pokud je monou brát jako jedince bez státní příslušnosti. Německá zlovůle - a to je podstatné zjištění - se zarazila před cizím pasem: nacisté sice mohli věřit, že státy jsou jen umělé výtvory, nicméně nikdy se nepustili do zabíjení Židů, dokud napřed neproběhla destrukce států anebo se státy svých Židů nezřekly. Například Francouzi tak sice byli ochotni pozatýkat i Židy z Maďarska a Turecka, ale Němci by si je nedovolili zabít bez souhlasu maďarské a turecké vlády. Židy s polským a sovětským občanstvím Němci vraždili bez zábran, protože jejch státy považovali za neexistující. Stejně tak bylo Německo ochotné převzít k povraždění francouzské Židy, ale výhradně za podmínky, že francouzské úřady nejprve tyto lidi zbaví státního občanství."

Odnesla jsem si z knihy závěr, že nebudeme-li si o sobě namlouvat kdovíco a uznáme, že o většině z nás platí "člověk je lidský pouze v lidských podmínkách", pak tedy musíme chránit, posilovat a tříbit společenské uspořádání, které nás nebude vystavovat pokušením, v nichž bychom nedokázali obstát.

20.11.2018

Moje první setkání se Snyderem byl jeho rozhovor s Tonym Judtem - Intelektuál ve 20. století. Nebylo to úplně jednoduché čtení, musel jsem k němu dospět a čtení bylo hojně doplňováno internetovým vyhledáváním, protože intelektuální rozhled těchto dvou osob je (resp. v případě Judta byl) neuvěřitelný.

Plynule jsem pak navázal Snyderovými Krvavými zeměmi, které mě naprosto zdevastovaly, při jejich čtení a po jejich dočtení jsem byl psychicky a vlastně i fyzicky úplně vyčerpaný. Následovala (geniální) jednohubka Tyranie. Černou zem jsem si koupil spolu s Krvavými zeměmi, ale dlouho, dlouho jsem se k ní odhodlával. Nabral jsem síly a pustil se do ní.

Černé zem je jiná. Oproti Krvavým zemím jsem jí vnímal jako spíše "teoretičtější". A vůbec to nebylo na škodu, ba naopak, byl jsem z toho nadšený.

Snyder velmi dopodrobna rozebírá myšlenkové pozadí Hitlerova antisemitismu, o kterém jsem neměl nejmenší ponětí a jeho dvojaký koncept Lebensraum. Vysvětluje jeho postoj k "nelidem" (Židům) a "podlidem" (Slovanům), rasovou politiku a její propojení s přírodními vědami. Bez téhle exkurze (zvráceným) Hitlerovým myšlením by zbytek knihy nedával smysl, s touto teoretickou výbavou do sebe ovšem jednotlivé události, masové vraždy, postupy armád, vojenská a politická rozhodnutí apod. postupně hladce zapadaly a utvářely děsivý obraz. Obraz bezprecedentního vyvraždění milionů lidí, které si Hitler racionalizoval a považoval za dobro pro planetu Zemi, a které dokázal demagogicky vnutit Němcům a politicky prodat obyčejným Rusům, Litevcům, Lotyšům, Ukrajincům...

Postupně dochází Snyder k precizně vyargumentovanému závěru, že by holokaust v takovém rozsahu, v jakém byl uskutečněn, nebyl realizovatelný, pokud by zůstaly zachovány alespoň základní struktury států. Koho (a kde) Hitler vraždil z rasového přesvědčení, toho Stalin vraždil z víry v budoucnost socialismu, proletářskou revoluci a beztřídní společnost. Židé se tak bez ochrany jakékoli instituce octli mezi dvěma mlýnskými kameny, které je drtily nebývalou silou.

Snyder svá zjištění v závěru sumarizuje a formuluje z nich varování do budoucna. Nutno podotknout, že se jedná o varování velmi, velmi aktuální. Závěr tak považuji za velice cenný. Stejně tak ale považuji za cennou předposlední kapitolu, v níž Snyder ukazuje konkrétní osoby, které za cenu ohromného rizika pro sebe i svou rodinu pomohli lidem v nouzi, lidem, kteří by bez jejich pomoci byli jistojistě zavražděni. Před těmito lidmi, jejich morálkou a hodnotami nezbývá než smeknout, a věřit, že i dnes by se tací našli, protože v době bezskrupulózního násilí byli a jsou tito lidé tím nejdůležitějším - nadějí.

15.11.2018

[audiokniha]
Opět další fakty nabitá kniha o šílenství Druhé světové války. Tentokrát se autor obšírněji zabývá hospodářskými a osobními důvody, proč se Hitler rozhodl jít po židech a nabízí přesah do dnešních dní a varování pro budoucnost.

28.07.2018

Nesmírně působivá kniha, ostatně, stejně jako autorova předchozí – Krvavé země. Popisuje naprosto neuvěřitelnou epochu lidstva. K tématu snad ani nelze psát krátký, povrchní komentář.
Autor rozpracovává myšlenku, podle níž bylo hlavní příčinou smrti těch miliónů východoevropských židů (a dalších) primárně chybějící a dvakrát zničený stát. To umožnilo jednotlivcům a celým skupinám rozpoutat peklo na zemi. Myšlenka obsahuje varování s přesahem do dnešní doby. Knihu vyzdvihuji také proto, že obsahuje fakta o celkem málo známé historii holokaustu v pobaltských zemích, nenávisti k židům před začátkem druhé sv. války napříč celou střední a východní Evropou.
Masové vraždění na východě, Babi Yar, sardinková metoda. Fakta o tom, že mnoho vraždění vykonali neněmci mohou být pro mnohé dost nepříjemná. Jak snadné a pohodlné je najít si někoho na koho to půjde všechno svést. Tím nijak nezlehčuji a nesnižuji podíl viny německých vůdců a vojáků, nicméně máslo na hlavě má mnoho Poláků, Ukrajinců, Litevců, Lotyšů, Estonců, Rusů, … a dalších.
V knize se nachází nádherná, hluboká, třebaže hrůzostrašná citace, autor Gustaw Herling-Grudzinski, a třebaže byla vyslovena v souvislosti s Gulagem, Snyder ji, myslím, vhodně používá i zde. „Ukázalo se totiž, že dolní hranice instinktivní odolnosti lidského těla, vedle níž jsme až dosud počítali se silou charakteru nebo uvědomělým působením duševních hodnot, vůbec neexistuje. Jinými slovy, že prostě neexistuje nic, co by člověk neudělal z hladu nebo bolesti“. Aneb „člověk je lidský pouze v lidských podmínkách“. Přestože všechny ty činy nikdy nebude možné omluvit, ta věta nabízí jisté východisko, možnost pochopení, i když ne odpuštění.

29.05.2018

Opravdu jiný pohled na holokaust. Jen je škoda, že se k tomuto obsáhlému ,ale pochopitelnému dílu nedostanou masy lidí, aby pochopili závěrečné a skvělé podané varování autora před možným opakováním historie.

03.01.2018

Snyder sa do toho opäť raz oprel.
Máte načítané knihy o holokauste? Spovede, memoáry, romány, správy dojemné i faktické? Ovládate menoslov koncentračných táborov, viete ich nájsť na mape, poznáte známych preživších, viete odkiaľ šli transporty kam a kedy, ovládate počty obetí?
Zabudnite - alebo radšej nezabudnite, ale nečakajte, že vám v tejto historickej analýze Snyder urobí prehľadný sumár všetkého, čo už viete. Pretože autor kope hlbšie a vracia sa k počiatkom celej myšlienky. Rozoberá ju, ukazuje rôzne možnosti, ako sa vyvíjali a zanikali počas rokov pred vojnou i počas nej. Ako Nemci prišli k otázke konečného riešenia a čo vlastne v jednotlivých obdobiach znamenala. Aké postavenie mali rôzne krajiny počas tohto obdobia a čo to znamenalo pre ich obyvateľov. Ale hlavne poukazuje na priamu súvislosť vraždenia vzhľadom na rozklad štátnosti v jednotlivých krajinách - čo je niečo z čoho mrazí, lebo už na jednoduchších a priamočiarejších príkladoch ukazuje, že to nie je vec minulosti, ale prenáša sa to do dnešných dní viac ako si uvedomujeme.

Číta sa to pomaly, ťažko a dlho (aspoň mne), ale stojí to za to. Každá kapitola.

P. S. V živote som nečítala knihu s tak dlhým poznámkovým aparátom.

24.05.2017

Knížka to bude určitě zajímavá, ale na mě moc ,,těžké" čtení.. Nedočetla jsem

29.01.2017

"A domněnka, ze Židé představují celosvětové nebezpečí, se může vynořit znovu, jak se to také skutečně děje u stále významnějších politických formací v Evropě, Rusku i na Blízkém východě. Totéž se může stát muslimům, homosexuálům a jiným skupinám, jež lze provázat se změnami celosvětového významu."
- Miloš Zeman. LOL.

Snyderovu Krvavou zem jsem nečet a dějepis sem nikde extra rád neměl, ale Černá země je čistých 10/10. Dějiny holokaustu, vtěsnaný do 300 stran, tvoří průřez nejen nacistickou diskografií zhovadilostí. Důraz je kladen na fošny z období bezstátnosti východního bloku a prořezávání židovského obyvatelstva a jak k tomu vůbec mohlo dojít. Vesměs známá fakta, jsou podávána kompaktně (ne na kazetě) a bez citů. Knize chybí přesně to, co Exodus od Lea Urise měl úplně zbytečně - fiktivní příběh. Proto taky dějepisná kniha že jo.

Tam kde dějepis končí, pokračuje Snyder dál - kreslí paralelu s poválečnou Evropou a posléze i se světem a novodobýma dějinama - Rwanda, Irák, Ukrajina a další. Nevyhejbá se ani ekonomickým modelům, ekologii a politickým systémům.

Kniha by měla sloužit jako povinná četba všem lidem - bez rozdílu na dýlku vlasů. Já sem třeba plešatej a dost mě to bavilo. S názorem jsem se ztotožnil a dávám knize, jak výše, popsáno 10/10.