Kulasec komentáře u knih

Karin Lednická vykresluje velmi bravurně životaběh Těšínského Slezska přelomu století do časů válečných, tedy na pozadí fatálních lokálních i celoevropských tragédií. Všem nám tam vyrůstajícím zaplnila "ďuru", která chyběla. Kterou Fran Směja ani Bezruč nedokázal automaticky vyplnit, leda že jste se byli ochotni složitě domýšlet. Sám jsem rodem z Opavského Slezska a "druhou" stranu za Svinovem a Ostravou celkově (sláva statečnému nakladatelství Bílá vrána) jsem vnímával jako tu polskou, méně pochopitelnou, méně identickou, kde vedle českého tedy nejen německý, ale nadto i polský živel přebýval a natvořil to tam celé nějak jinak, méně známě. Rád jsem se mýlil, je přirozenou součástí, rodným sousedstvím, Těšínsko si drželo svébytnost obřím změnám navzdory. Ten mix ho definoval, ne srážel, stvořil Šlonzaka. Je dost možná ještě více Slezskem (ano, všichni možní lidé se tam prostě slezli) než jeho zdánlivě samozřejmější opavská část opentlená dílem A. C. Nora. Rodný CRY (potřebuju si dojít pro výstižnou pomoc do angličtiny) doslova a do písmene. Karin Lednická si ve stěžejním pasážích s nesmírným citem vzala na pomoc k dovysvětlení obecně známější Nohavicovy projevy jeho ryzího bardství. Troufám si tvrdit, že mu tím zaslouženě skládá poklonu a nadto dává chytnout se úplně všem. Jedno mě překvapilo nesmírně: jisté pasáže(možná skoro většinu s přímou řečí) ač psány v češtině s jen málo slovíčky nářečními jsem si zcela podvědomě četl rovnou nářečně respektive s dikcí jemu vlastní. To mě uchvátilo! Výstavba vět tomu nesmírně nahrávala. Autorka mě zkrátka a dobře strhla k mi osobně utěšující podobě čtení. Nevyčítám jí tedy, že to rovnou nenapsala "po norovsku". Kniha by tak byla jen pro "fajnšmekry", pro lokalpatrioty. A to by byla v dnešní době už škoda. I pro mnoho dnešních Slezanů je ostatně tento dnes už vzdálený dějinný vývoj zcela konkrétních měst a obcí novum. Popisované těžké roky a úděl dodnes zkoušeného kraje ale i odlehčím: po překladu do češtiny(SIC!!! ..jo,s třemi vykřičníky, genau!) se velice těším a doufám, že bude dílo přeloženo i do dalších světových jazyků. Téma přenositelné a pro svět pochopitelné je. Zasáhne i přes hranice. Když věřím v nejen pro mě nejsilnějších pasážích doslovně popisuje, že jde nejen jít vpřed a neohlížet se, ale že je vždycky možné se i vrátit, tak i z nedalekých Čech teskním a bulím jak želva a vím, že to i díky ní dříve nebo později dokážu a vrátím se, protože jsem dokázal odejít a neohlédnout se v hněvu. Dílo tedy pro mnohé čtenáře bude nejspíš i katarzní. Karin Lednické pro někoho třeba jen literární drobnokresba je právem oceňovaná, je bravurní. I kdyby nepopisovala mi méně známou část rodného Slezska, zasáhne svou kvalitou. Čtenáře, kteří pro něj vzdálené lokální souvislosti i nechtě pomine ostatně nadchne jistojistě taky. Vykresluje malé dějiny na pozadí dějin velkých: není to ostatně požadavek literárních vědců i na velký současný román? Právě jsme ho přečetli, dovolte mi konstatovat.

36 19.09.2021

Kvalitně zpracované téma si mou pozornost zasloužilo.
Zaprvé: cože se to šušká mezi koreanisty českými? Že autorka není kdovíjaká top koreanistka? Čistá žárlivost? Ukládá si snad někdo do šuplíku nějaké šokující příběhy z předměstí Soulu, vedle kterých tato dokumentární autenticita bledne? Sem s nimi, jinak prosím neplkat. Nejdu sice v poodhalení tohoto žblebtu do hloubky, ale: nestačí snad ryze autentické, o tamější realitě všeříkající a vskutku obsáhlé(nejraději bych toho vysloveného slyšel ani ne půlku, jak to bolelo po těle i po duši) veskrze samonosné výpovědi? Má snad dělat něco jiného, podobně "podstatného"? Rozhodně měla štěstí, že se tam i osobně ocitala v rámci studia. Přesto se spolu s námi dál nepřestává divit a tohle jí prostě věřím jako pravdivou "zažranost" do tématu, ba odbornost. Ptám se proto po bezručovsku: kdo na její místo?
I proto neuberu z apoteózy ani zadruhé: které to jazyky šalebně tvrdí, že se rádi dojímáme cizími diktaturami? Vidím totiž jistou paralelu s našima dějinama. Podobně jako Korea Japonskem jsme byli ve druhé světové válce okupováni my Německem. Jaká nejen deziluze nastala tam i tady, povstala z ní chuť na revanš ber kde ber a iluzorní přimknutí se k ideologii tam i tady, že bude líp, když...blábláblá a vlak předpokládaného poválečného vývoje začal ujíždět. U nás dějinný vývoj nezamrzl ve stalinismu a tedy kultu osobnosti, jako se stalo v KLDR, postupně jsme se vymanili z obou, byť to trvalo strašně dlouho. V KLDR ovšem už skoro nekonečně dlouho a ve svém strašném provedení trvá nadále obojí. Prazdrojem jim bylo děsné válečné utrpení a dojem, že z marasmu války si pomůžou ideálně jen sami. U nás jsme se zmýlili podobně jako Korejci a prchali před tím na pohled neměnným režimem v obrovských vlnách rovnou nadvakrát. Cením si autorčina dopodotknutí v jednom z rozhovorů, že utíkají bohužel pouze dobře situovaní(rozuměj: musí jet v obřích úplatcích a šedé ekonomice), aby si pak za 3500násobek měsíčního přidělu nebo co to tam v průměru za almužnu fasují) mohli dovolit převedení za hranice tohoto bizárna a žít život západního střihu. Po vyposlechnutí příběhů teď už sedmi šťastnějších z nich si už zkrátka dovedu představit, že alespoň půlku tohoto klanem Kimů znevolněného a extrémně těžce zkoušeného národa alespoň jednou podobný nápad v nejskrytějším koutku duše napadl. Můžu se mýlit, propagandu má režim, jak se dozvídáme, propracovanou do puntíku. V tomto jim můžeme být na tu obrdálku povzbuzením, že jsme si taky kdysi v duchu říkali: to nepůjde, to jen tak nepadne a ono to mělo hliněné nohy, když se zatlačilo. Namítnete, že zatímco kupříkladu u Běloruska může být zásadní změna jen otázkou času, tyto

https://www.e15.cz/the-student-times/severokorejska-propaganda-nacionalismus-rasismus-a-prapuvod-v-davnem-narode-1372027

do toho všeho už tak dost složitého hozené šovinistické vidle asi bude mít těžko kdy sílu kdo přepólovat k otevřenější společnosti, a to i kdyby Kimové natotata vymřeli.
Zadřelo se to tam fatálně, a tak slyšíme výpovědi, z kterých mrazí, které mají bolestivou hloubku v přiznání (se) co a jak, leč zdají se být vlastně především povzdechy nad svou zemí. Jakkoliv jedinečnými ovšem! Tady se kruh inspirativně uzavírá, stejně zoufale jsme totiž lámali hůl nad zemí naší. Že by tedy přece jen naděje a světlo na konci tunelu i pro tento gulag? V tom připadě paní Nina odvedla dobrou práci. Nevzpomínám si, kdy si malá země pomohla od uzurpátora sama, dokumenty však mívají sílu strhnout. Té sužované z dosud dvou Korejí pokud kdy kdo pomůže, tak mezinárodní společenství svým soustavným tlakem, ještě však lépe společenství dříve podobně těžce zkoušených. Opozice tam však není a bude to složitější. Zbtaněmi se tam chřestí nejen o posvícení.
Taro dokumentární kniha má svým mezi řádky téměř skrytým apelem na změnu jasný přesah, držím palce, ať je přeložena do mnoha jazyků.
Posloucháno jako Radiokniha, chválím dobrou volbu hlasů a jaksi "správně úmorný" hudební podkres, věřím že ilustroval jen dočasnou tamější bezvýchodnost. Jsem optimista? O.K.,BUT HOPE DIES LAST!

24 18.06.2021

Hluboce lidské. Terapeutické. Smích krz slzy jako u Gogola, možná ještě více jako u Čechova. Říká si to ostatně o dramatizaci. A tak proč přirovnávat: teď už do této party zkrátka a dobře vstoupil taky Fredrik Backman!

18 17.10.2021

Taky to milujete, když uťíkáte za pointou autorčina sdělení podobně jako "běži voda běži, po kamenich šusti" přes les famózně vykreslené atmosféry? To je Karin Lednická a i toto pokračování Šikmého kostela.

17 11.02.2022

Pane Jane Dvořáku, knihu jste přečetl nepopsatelně mistrovsky! Celou dobu jsem si sice představoval, že mi ji čte můj postarší spoluhráč z pingpongového oddílu, vdovec s podobným zabarvením hlasu. Zároveň mi však během poslechu došlo, že zhruba takto podobně bilancuju možná už teď po čtyřicítce. A co teprve, pokud se dožiju věku takřka osmdesátiletého vypravěče Cesara a ještě něco málo přibyde podobno tomuto zdánlivě smyšlenému ději.
Pane Marone, Vy nádherný citový vyděrači: "Líbí se mi... (!)
...i s jakou bravurou znáte lidské povahy, zákruty mysli. Krásná práce!
A nedivím se, že si to říkalo o zfilmování. Jen na to nebudu mít sílu. Tohle ať ideálně zůstane nahlas čtenou knihou. V této podobě má asi největší grády.

17 29.12.2021

Přenádherná intimní hluboce melancholická poezie v próze. Troufám si říct, že právě forma nám nedovoluje knihu odložit a šklebit se nad případným obsahem. Čteme to jak ve snu, pro který nemáme v ten moment doplňující korektivum špatný/zlý, nastokrát se krásně ztrácíme v tenatech bravurní výřečnosti, necháváme se tou poetičností myslím si až statečně slastně unášet a to nás šlechtí a povznáší a autora tak dělá nemrtelným. V útočišti literární nesmrtelnosti řečeno s Humbertem Humbertem jakož i s Nabokovem samým toto všechno sdílet můžeme. My jsme ty mysli budoucích pokolení.

P.S.: Igor Bareš si to v audiopodobě tohoto fenomenálního literárního díla totálně odmakal. Úprava Jana Němce pro rozhlas dává neskrývaně najevo, že tato interpretace díla je ta nejpůvodněji zamýšlená. Trefně ba nejtrefněji v tomto smyslu už zde v komentářích o kousek níže odcitoval autorův SUPREME záměr čtenář jozik_v_tumane

17 19.10.2021

(SPOILER) Skvělá vypravěčská prolínačka. Připojuju se k naprosto trefenému konstatování, že je kniha velice podobně stavěná jako děj titulu Mělas to vědět(ten jsem ale viděl obstojně zpracovaný v seriálu).

16 18.10.2021

Říkám to už dlouho, O.K., tak si to brumlám pod vousy: Daniel Prokop na Hrad! Nebyl by to první(ostatně ani druhý) sociolog na prezidentské pozici, tradici po této stránce rozhodně máme. Kdo neopomíjí neviděné, ale trpělivě poukazuje na bolesti dneška, má co říct. I z pozic odborných. Neméně totiž z pozic obecně lidských, vždy platných. Apeluje, vyzývá: pojďme toto všechno probrat ne ať se uleví systému, ale především až šokujícím způsobem velkému počtu našich spoluobčanů, tedy nám. Jednou se to stane: věřím tomu, že bude prezident. I HAVE A DREAM.

15 11.06.2021

Lapal jsem po dechu. Ne tolik v rámci erotické linky děje, tu už při vší úctě a nápaditosti jazyka odnesl čas spolu s celou érou 60.let a zanechal nám z ní sexuální revoluci. Tu ale i svou knihou spolupostuloval, to musím uznat. Lapal jsem po dechu ovšem z dějově vrcholné pasáže izraelské. Málem jsem se v té zemi ve svém útlém mládí oženil s Izraelkou ruského původu z komunity mesiášských Židů. Proto mě naprosto fascinovala ta "podobná" touha hlavního hrdiny, ten dojem(dodnes nevím jestli mylný) z dokonala takovéhoto počínání jaké zakusil onen onan-hrdina. Slovy mi to vlastní po dechu lapání nešlo nikdy popsat a od přečtení doteď nechápu, jaká náhoda tomu chtěla, že to autor tak výstižně vyložil za mě. Autor trefil i to, že už v 60.letech byla samotná jinak většinová židovská komunita Izraele vysoce sociálně a komunitně stratifikovaná, a tak i scéna se zloději byla naprosto přesná a na ničem lepším tu nejen pestrost, ale doslova mnohost a zakladateli státu jistě nezamýšlenou ambivalentnost vztahů podkomunit snad ani nemohl lépe dokumentovat. V kontrastu s tím se mu "menšinové" židovství prožívané v USA jevilo jako naprosto jednolité a neslo sebou trauma menšiny a soukromé podtrauma vlastní. Celkově mě až dojímá, že jen pár dekád po holocaustu měl někdo takto silnou touhu problematizovat (v tom nejlepším slova smyslu) své židovství a jeho vztah k okolí. Je to ten nejkrásnější políček nacistickým i dřívějším pogromistům. Rothovo silné poselství přes zábavnou hlavní dějovou linku. Jasný vzkaz, že ten sveřepý problematizující(ale proboha nikdy problematický!!!)pohled na svět nedokázali zašlapat. Je to skoro jediná cesta, jak se nezbláznit, když se svět až tolik nezměnil ani po tak otřesných zkušenostech. V tomto světle je skoro až nepochopitelné, že byl za tuto svou práci mnohými židovskými kruhy zatracován. Žádný ve své vlasti prorokem, překvapivě dokonce ani ten z národa proroků nejlegendárnějších. A aby té dějinami židovství prodchnuté světoběžnickosti nebylo málo:
autor lnul ke středoevropskému prostoru svých vlastních rodových kořenů a prosvětloval svou přítomností a pomocí normalizační šeď někdejší ČSSR. Smekněme za tu dodávku kuráže, které nebylo nazbyt. Měl jí na rozdávání už tím, že napsal i tuto knihu. Ve své době značně nesamozřejmou i ve svobodnější části světa.

14 06.11.2021

Bible melancholie! Když jím jste(tedy melancholikem), takhle se díváte na svět. Ten pocit, že bych chtěl uchovat včerejšek a ono to nejde. Dopředu z nějakého důvodu nevidíte, nástup nového světa akceptujete jen zčásti a vlastně jen díky znalosti jeho minulých kontur, utíkáte se tak do jistoty dětství. Tolik v prvním plánu díla. Malé dějiny jednoho člověka spíše plného ztrát než nálezů. S dočasným štěstím.
A skvělý, naprosto skvělý vhled do světa meziválečného. Toho velkého, tehdejší společnosti. Právě proto skvělý, že je citelně definován těma válkama kolem toho vlastně jen chvilkového dočasného odpočinku od otřesné opakované destrukce. Muselo být takřka hmatatelně cítit, že se nepůjde vyhnout té další. Popisováno je vlastně hutné intermezzo překotných změn, které ostatně nesou taky svůj díl viny na tom, co přijde. Nezadržitelně tak přichází éra: THE NEUNIKNESH. A tak žijete. Nějak. Než vás případně rozcupou šrapnely. Jak nemít v takových časech bohatý alespoň vnitřní život, když se ten vnější svět před očima bortí nezvratnými změnami i válečnou vřavou? Dočasnost zřejmá i v tomto druhém plánu. V knize se neděje skoro nic "světoborného": "jen" vám před očima (světo)boří oba světy a nic moc s tím nezmůžete. Děje se tak vlastně všechno nejpodstatnější čím je nebo není definován život sám. Jak zgruntu melancholické. Jak je cenné takovéto svědectví. Lakmusový papírek i pro naše časy ťřeba. Krapet jinak nastavené stejné zrcadlo než ve zdánlivě čtivějším a dějově strhujícím díle "1984". Mistr pera se pozná podle záměru sdělit podstatné libovolným žánrem.

14 26.10.2021

Milí předrecenzenti 000nugatovej a janka2000, díky vám oběma za komentáře ke knize: jen bych se opakoval. Přece však to ještě rozvinu.
Rozhodně to Jankovo psaní není nic tuctového. Děkuju uctivě zároveň za nalákání k přečtení Dějin světla.
Jan Němec kolem mě zatím kolotal v podobě rozhlasových dramatizací a přes sloupky v Respektu(pár let jsem teď knihy "stíhal" číst jen přes recenze), a tak že to je vlastně on i coby autor mi pořádně došlo až samotným sdělováním v knize. A to se mi líbí: že nám o sobě něco vlastně vypráví. Máme tomu sklon dnes dávat skoro až narcistní znaménka, ale kdo jinak dá laikovi vhled do zázemí nejen brněnské intelektuální obce apod. Kdo se vlastně podělí a takto pak i vlastně sdílí svůj osud/příběh?
A dobře to dopadlo! On ju má rád až za hrob a ona třeba aspoň v knize dál taky. I kdyby jen v literární podobě a tedy tak nějak katarzně, jak si autor přál. I od toho jsou knihy. Dílo je opravdu mnohavrstvé, nese v sobě více autorem docela nadšeně probíraných témat. Takové ty internetové fenomény. Tomu zápalu věřím. Někdo další o tom i napsal, že je rovnou hloubavé. To je taky dobrý komentář! Proč ne, že? Pomalu kde jinde se dnes tasit s hloubavostí než v knihách. I o tom se ostatně autor v knize rozvyprávěl: že tomu  současná doba až tak nepřeje a tak. Přitom takové ty myšlenkové pochody nás často na knihách lákají nejvíc. A zajímavý úkaz se mi stal: knížku jsem četl, jako by mi ji až lyricky předčítal brněnský rodák herec Pavel Řezníček(tohle by byl jářku úkaz, kdyby jednou vyšla s jeho hlasem audioverze). Jenomže teď jsem si děcka našel, že už to odvyprávěl Otakar Brousek.
(Můj příspěvek do diskuze zkrátka a dobře prosím čtěte s dikcí Arnošta Goldflama, ať ta všechna nálada zůstane v Brně a ať je to taky takové nějaké intertextové jako třeba další "možnost").
Mimochodem znám mnohem lépe a důkladněji Krakov než Brno a ten taky v knize "vystupuje" a je tam (ne Bolku tam venku, kde je hic, ruka dole...ale v knize o něm Janek vypráví) moc hezky popisovaný. Celkově ta barvitá popisnost nejen vztahu, ale především neživých věcí a nálad je betální.

A dadaisticky s Arnoštem Goldflamem i dořečeno v podobě jeho loučivých závěrů
z pohádek v knize Tatínek 002:
"a vy už teď dětičky běžte taky spát, ať jste zítra zrovna tak šikovní jako ten váš tatínek!"

P.S.: když performance, tak v duchu tej knihy. Autor by byl věřím rád.

13 21.03.2022

Otřesné podmínky k (pře)žití v tomto stalinistickém skanzenu jsou tak hutně pro nás sci-fi, že nesou děj thrilleru kupředu svou děsivou samonosnou váhou. Říkáte si zas a znova: to neeee, takhle žalostně tam musí existovat, tohle by přece bylo na špagát. A přece žijí: ukrutánsky pokřiveně, bohužel ne navzdory, ale pod knutou, protože pud sebezáchovy takhle velí. Je to tyranie, co si budeme povídat. Měli jsme u nás tento orientální závan od 50.let, bylo to k nežití nebo k prchnutí. Ale zkoušejte prchat odtamtud a v dnešní době. Nezávidím. Děj je jedna obrovská bolest z nesvobody, z nelidského zacházení psychotického sadisty (ústřední motiv adresného únosu je toho fujtajbláckým důkazem) ke svým "poddaným". Jinak to neumím nazvat, abych nejen ho, ale celou tu hanebnou věrchušku urazil. Happy-end je spíše zbožným přáním, fantazií. Takhle vypadá krutost :-(

13 11.06.2021

Kniha, v které nemusíte číst mezi rádky, abyste se dobrali hloubky. Nitro doslova odhaleno v řádcích samotných. Tohle ale neberte jako spoiler, troufám si to takhle konstatovat. Další z knih, kterou bych nejraději napsal sám. Tolik mi mluví z duše. Ať si je rámcově o floutkovi. Kdo jím aspoň občas není, ať hodí kamenem nebo jak se to podobně říká. Zdánlivě paradoxně jsem se ale krz dílo viděl i v pozici hrdinky Sylvie, ale to zase souvisí s životaběhem mým, truchlolůzrným. "Hlavně, že je duše čistá": říkává v podobných rozpoloženích hlavního hrdiny můj kolega. Hlavně, že to srdce tepe: odvažuju se parafrázovat autorova slova a je mi hned nějak lehčeji na tomto světě. OH, YES! THIS BOOK IS GREAT! Jestli jsem to vzal moc přes emoce, tak se omlouvám :-)

12 03.09.2021

Miluju tu knihu. Miluju město Arad a tudíž i Amose Oze. Čtená dávno, zase se k ní rád vrátím. Balzám na duši. Práce humanisty.

11 06.11.2021

Zevrubný MUST pro příležitostné kuchaře, kteří kupříkladu po vhození těstovin do horké vody ihned cedí přes sítko. A ptáte se proč? Protože jiné kuchařky se zkrátka neobtěžují s příběhem o jejich přivedení k varu. A především čtivé dílko, M.D.R. se rozhodně neotáčí v hrobě, vrazit do toho... (všechno, leč naprosto postupně správně) ...a půl je hotovo, je odvěký základ receptů na vše.

10 29.05.2021

Rozebrán na tisíc kousíčků... aneb máte krizi středního věku jak vyšitou, jste čtenář "copodrukář", pročež zjistíte, že si čtete o krizi středního věku jak vyšité. Dále: kdo má rád Polsko, tak si knihu užije. Polák píše primárně pro polského čtenáře, stejně to o to více oceníte. Ještě dále: o konstelační terapii jsem nejen slyšel. Úplně nejvíc dále: o nábytku IKEA to není, je to o mafii, čili StB. SO IT IS.

9 23.08.2021

Skvostná detektivka! Těším se na ta další dílka této série, která slibují v toku dějin popojet k dalším aférkám Hollywoodu. Vykreslení atmosféry doby před sto léty naprosto bravurní. Takto bych chtěl umět psát.

9 03.07.2021

Dlouhou chvíli jsem byl při čtení tohoto díla podobný postavě neutrála z mého oblíbeného filmu "Florenc 13:30". Tohle se dělo někomu jinému v jiné době, v čem a kdy se to potká s dneškem? Sotva kdy. A pak vás to zasáhne. Ty silné pasáže to najednou rozhoupou. To hloubání není vůbec zaumné, najednou je tak umné, ryzí, přesné. I ve svých pochybách. Začínám psát knihu a mám se hodně o co opřít a od čeho odpíchnout. Žádná pouhá freska fin de siécle nebo ještě konkrétněji éry vídeňské moderny. Když si to vezmete kolem a kolem, je to skoro jako dneska, přesah to rozhodně má. Samotný děj má spád, dost možná je filmové zpracování ještě silnější a tato kniha je jako jeho scénář. Postavy jsou uvěřitelné tolik, že je to jak nějaký Šikmý kostel po vídeňsku. Můžeme s nimi kolikrát prudce nesouhlasit, kolikrát kroutit hlavou proč, ale (a teď nechci glosovat Cimrmany, že to je tak všechno, co se s tím dá dělat) pak seznáme, že to jsme my a kolikrát my konkrétně i v našich o sto let později žitých životních etapách a má to najednou setsakramentské grády. No, polykal jsem naprázdno. Za to lapání po dechu plný počet hvězd. Ještě jsem dech nedopadl. Nemluvím o konci dějů v tomto díle,epocha a její předatavitelé symbolicky končí, ale že zkrátka má průběžně sílu. Kniha je o nejpodstatnějších věcech člověka. Zpracovány bravurně. Souhlasím s janasim, že stálo za to ji rozpracovat, bylo by co. SO IT IS.

8 11.06.2021

Tuto svou knihu mi paní Olga kdysi během společné jízdy vlakem i s věnováním "milému Petrovi" zkrátka a dobře darovala. Zrovna se angažovala v petici o záchranu orlickoústeckému nádraží, a tak jsme se zapovídali nejen na toto téma (tato stavba dodnes stojí dost možná i jen díky tomuto tejdejšímu petičnímu tlaku zezdola, další "Těšnovy" by bylo zkrátka a dobře škoda páchat už v demokratických poměrech), že to pak přišlo nějak samo. V žertu dopodotkla: "ať víte, jací vy muži vlastně taky jste". A opravdu, dočetl jsem se pak, že takoví i onací. My muži. Rozhodně však v knížce negeneralizuje, i když se ráno co ráno probouzím jako jeden muž. :-) HOWGH!

8 31.05.2021

(SPOILER) Kulervoucí! Takto jsme totiž pobíhali mezi Václavákem a Rozhlasem. Zabředlí už sice v náhlé deziluzi, přesto stále s touhou cokoliv na této obludnosti změnit, zvlášť když takovou chvilku po opojném čase nedávném, kvalitně v románu pojednaném. Autor má o reáliích načteno, ba načucháno jaksepatří dost i z vlastních zkušeností. V knize ztvárnění západní zahraniční účastníci nejen "přepadu" jsou realističtí, děj má spád, milostná linka celého příběhu je doslova silně erotická. THE SIXTIES AS THEY HAPPENED.

8 31.05.2021