KudrnatáHolka komentáře u knih

Dlouho jsem si chtěla Farmu zvířat přečíst, přeci jen je to notoricky známá kniha. Jestli jste dosud nečetli, rozhodně to dlouho neodkládejte. Na těch pár stránkách dokázal Orwell mistrně vylíčit praktiky komunistického režimu, tyranie a naprostou nedůležitost života jednotlivce. A tohle je potřeba si připomínat pořád.

23 27.01.2024

Kdybych mohla, dám knize těch hvězdiček deset. Všechny pocity, radost, štěstí, láska, touha, zoufalství, smutek, naděje, zklamání a bolest vylíčené ve větách plných neotřelých slov, někdy působí až mysticky, jako za závojem, aby se pak ten závoj protrhl realitou znovu a znovu, postupně odkrývající celý příběh. Postavy v knize i jejich vzpomínky jsou živé, dýchají. A já celou tu dobu dýchala a žila s nimi.

22 07.12.2019

Velmi silný příběh o neuvěřitelně silné ženě...

19 12.07.2021

Nádherné čtení a úžasně vystavěný příběh. Líbí se mi autorčin styl. Kniha na mě působila lehce minimalistickým dojmem (což ani zdaleka není myšleno negativně), přitom autorka dokázala vykreslit dokonale postavy a atmosféru doby.

19 28.07.2019

(SPOILER) Naprosto záměrně jsem nijak nepátrala po aféře, která kvůli této knize vypukla. Nerada znám dopředu až příliš děj knihy, kterou se chystám číst.
Mornštajnová je skvělá spisovatelka, napětí v knize postupně bobtná, pomalu se přibližujeme k odhalení celého příběhu a paralela s lesem je naprosto úžasná (i když se mi tedy možná bude vtírat do hlavy při každé další návštěvě lesa).
Velmi podobné, vlastně stejné téma, je zpracováno v knize Houbařka od Viktorie Hanišové. A zatímco Hanišová je ve svém stylu drsná, nebere si takové servítky (aspoň mi to tak přišlo), Mornštajnová je ve svém vyjadřování poetičtější, ráda opisuje věci pomocí paralel a její styl je zastřenější. Obě knihy každopádně stojí za přečtení a u obou knih čtenář zůstává z reakcí okolí nechápavě zírat na stránky knihy. Nicméně, paní Mornštajnová snad promine, Houbařka se mi dostala pod kůži víc. Les v domě je úžasná kniha, ale jedničkou z knih od paní M. pro mě zůstávají Tiché roky.

18 10.01.2024

Po přečtení této knihy se mi hlavou honilo hlavně to, jako dokonale byl celý příběh vystavěný! Člověk si celkem dlouho říkal, co ta holka sakra blbne, stojí jí za to žít v tak nevlídných podmínkách? Zvlášť v zimě? A pak, krůček po krůčku, stránku po stránce autorka odkrývá, sděluje, stupňuje... a odhalí... Jasně, něco malinko vytušit šlo, ale popis všech těch událostí a reakcí zúčastněných, při něm mi zůstala pusa dokořán. A závěr ve mě vzbudil, naštěstí, vlnu naděje, za kterou děkuji :-) Byla potřeba.

17 05.02.2022

U téhle knížky budete trnout, budete se bát. Budete se vztekat. Budete si zoufat. Budete zvědaví. Budete hladově otáčet jednu stránku za druhou. Budete brečet, a hodně. Budete naštvaní. Budete ji chtít dočíst a zároveň nebudete. A budete doufat. S každou otočenou stránkou, s každým slovem. Snad vás tato kniha pohltí tak, jako pohltila mě.
Hvězdičku dolů dávám za nedotažený překlad a korektury. Je škoda, že právě tohle rušilo tak krásný příběh.

16 19.11.2023

Lehkost, s jakou se knihy Mornštajnové čtou, je prostě nádherná, a je pro mě ve zvláštním kontrastu s velmi nelehkými osudy postav. Opět obdivuji vystavění celého příběhu, retrospektivu, návraty do let dávno minulých, postupné odhalování faktů a událostí, krůčků osudu, které vedly k mnoha tichým rokům, kdy strach a obavy o osud blízkých, bolest z jejich ztráty, se přetavily ve smutek, výčitky, vztek a zatrpklost. \"Jak těžké je přiblížit se člověku, který se k vám neustále obrací zády?\" A uprostřed toho všeho hluboko pohřbená touha po lásce a laskavosti. Tiché roky mi byly pocitově bližší než Hotýlek nebo Hana. Přesto Hana asi zůstává knihou, která mi zatím učarovala nejvíc.

15 02.02.2020

Šumavu miluji... Ale Šumava v téhle knize, to fakt není ta létem provoněná, sluncem zalitá, zelená s čistým vzduchem (a v neposlední řadě Šumava přeplněná turisty). Šumava, o které se zde dočtete, je mrazivá, drsná, se závojem šedavé mlhy z kouřících komínů a lidmi, kteří spíše přežívají než žijí. Šumava, kde se pod sněhovou přikrývkou, blátivou břečkou či zeleným mechem skrývají nikdy nezapomenuté křivdy, nenávist a temná historie.
Četlo se jedním dechem, v knize jsem listovala, abych si srovnala časové linky, ale nad některými událostmi mi prostě spadla brada údivem.

14 03.12.2022

Čerstvě po dočtení ve mně rezonuje celý ten šílený kolotoč nejen jednoho života, života ve strachu cokoliv chtít, protože zlovůlí vám to mohou kdykoliv vzít, ale i těch historických událostí. Hrůz, kdy život člověka, jednotlivce, byl nepodstatný a závisel na náhodě, na tom, kdo, kdy a jestli na koho ukáže prstem.

Fin je velmi sympatický hrdina, vlastně skoro stejně starý, jako já, což mi přišlo zvláštní, protože pocitově bych ho tipovala na muže spíše kolem padesátky. Děj je napínavý a dobře vystavěný, stupňuje se zvědavost čtenáře a jednotlivá tajemství se pomalu odhalují.
Co mi trochu vadilo - přecházení mezi první a třetí osobou a závěr možná až příliš nabitý dějovými zvraty - všechno se to semlelo nějak rychle. Co mě naopak fascinovalo - dechberoucí a nádherně vylíčené přírodní scenérie, které jsem nakonec prozkoumávala i na Google mapách přes "street view" :-) May je mistr poetického popisu krajiny, což pro mě knize dává vyšší rozměr.

14 15.10.2021

Díky krátkým kapitolám se mi podařilo do knihy začíst velmi rychle. Příběh byl napínavý, místy dost drsné až nechutné scény, kdy jsem se svou čtenářskou imaginaci snažila raději krotit (stejně se nedala). Pachatel inteligentní a aspoň jsem byla patřičně překvapená, když se můj tip absolutně neshodl s realitou. Mezi jednotlivými případy byly dobře promyšlené, detailní souvislosti. Velmi silná zaujatost proti Hessovi a popírání očividných faktů byly v knize časem až otravné a k vzteku - ale to je asi střet mojí naivity s tím, že i v takových situacích, jako je řešení brutálních vražd, jsou lidi, kteří řeší svoji kůži a zadní vrátka.

12 25.02.2021

Jasně, je tam lovestory, ale je umně skrytá a kniha je tak vlastně o něčem jiném - o sebepoznání, zjištění, že člověk dokáže a zvládne daleko víc než by do sebe řekl. V malém zaprášeném knihkupectví s podmračeným majitelem, z života v Londýně těžce zkoušeného nepřátelskými bombardéry, hlavní hrdinka svým ohodláním dokáže vždy najít světlo naděje a projasnit životy lidem ve svém okolí.
I přes hodně nepěkné věci, které jsou v knize líčeny, se příběh čte překvapivě lehce a velmi rychle vás pohltí. A to zaprášené knihkupectví se stohy knih, zdánlivě bez ladu a skladu, tak to pro mě zní jako malý ráj.

9 26.08.2023

Z počátku jsem ke knize přistupovala s opatrným nadšením, protože leckdy je anotace úžasnou vábničkou, ale kniha se člověku líbit nemusí. Během četby mě ale obě časové linie knihy, ta z 1. světové války i ta, která se odehrává po 2. světové válce, mistrovky střídané, až skoro jako filmový střih, naprosto pohltily. V obou liniích jsou velmi silné a odvážné ženy, které si navzájem pomáhají, leckdy i za cenu nejvyšší. Celý zážitek z knihy velmi umocňuje i to, že postavy jsou do velkých podrobností inspirovány skutečnými ženami (a muži). Bylo fascinující moci se ponořit do tohoto světa mně dosud neznámého a zjistit informace, o kterých se všeobecně příliš neví.

9 22.09.2021

Rutu Sepetys znám a vím, že se zabývá těžkými a bolavými tématy. Ale tahle její kniha mě tedy vážně dostala. Syrová, bez zbytečných "okecávaček". Četla jsem jedním dechem a byla až překvapená, jak rychle mě kniha vcucla a pak vyplivla, abych se mohla znovu nadechnout.

Nikdy není od věci si připomenout historii, notabene právě takovou. Historii bez možnosti volby, diktovanou šílenci a psychopaty posedlými mocí a totální kontrolou. Minulost, která je v některých zemích světa bohužel bolestivou a děsivou současností.

8 15.12.2023

Bohatý jazyk, inteligentně vykreslené postavy, poeticky a pro mě i sugestivně popsaná drsná krása přírody a do toho sem tam prosté lidské postřehy, kterým jsem se musela smát nahlas. Autorka dokonale stupňuje napětí, takže prostě musíte číst dál a dál. Inspektor Gamache je znalcem lidských povah. Většinou mu to vychází, proto jsem zvědavá, jak se to bude dál vyvíjet s agentkou Nicholovou. Jinými slovy - určitě to nebylo moje poslední setkání s obyvateli Three Pines a bezva týmem ze Sûreté.

8 07.03.2019

(SPOILER) Šachové figurky bych z celé trilogie zařadila na druhé místo, hned za Skálu. Kniha se četla moc dobře, děj plynul, vyplnily se mezery ve Finnově životě, kdy jako teenager to měl hodně pestré.
Nádherně vylíčená příroda i její nespoutané běsnění v podobě bouří, psychologie postav i jejich pohnutky.
Co mi však skřípalo, bylo několikeré dotazování na to, zda Finn něco netají, zda nemá co říci a jeho odpovědi typu "Já vám to řeknu, ale ještě nemohu". Kdyby to v té části knihy bylo řečeno jednou nebo dvakrát, brala bych to... Ale tady to bylo opakováno na můj vkus až příliš. A za mě to napětí určitě nestupňovalo, spíš to bylo k vzteku.
Koncovka je v takovém podivném kontrastu s plynutím děje knihy... Já mám prostě pocit, že na konci knihy se děj zhutní natolik, že tomu kotli, ve kterém celou knihu potichu bublá, prostě uletí poklička obří silou až někam do vesmíru.
Takže, sumasumárum, čtení po mnoha stránkách skvělé, s lehce iritujícími prvky.

7 14.03.2022

(SPOILER) Pro mě byl třetí díl, na který jsem se vážně hodně těšila, velkým zklamáním. Autorka v Naslouchači i Fajovi ukázala, že psát umí, že umí pracovat s dějem i čtenářem. Ale třetí díl... Z toho zůstal pocit podivně nastavované kaše. Vše důležité by se dalo stáhnout na 150 stránkách, možná i méně. Těžko říct, co autorka zamýšlela přidání postavy Odona, zda se projeví nějak i v dalších dílech. A buni? Přišel mi zatím trochu jako deux ex machina, bez něho by Ilan nenašla nekropoli ani meče. Od hledání a úkolu, který Ilan dostala, jsem čekala přece jen více.
Teprve ke konci knihy se autorka jakoby vrátila ke stylu psaní, který tak dobře ukázala v předchozích dílech a pro který si ji myslím čtenáři zamilovali. Dějový, čtivý, plný napětí. Takový byl (bohužel až) konec třetího dílu, proto dávám tři hvězdy. A jen doufám, že čtvrtý a pátý díl ukáže, že autorka se bude té dějovosti a čtivosti držet, že ta vzestupná tendence, která se zatím velmi nesměle ukázala až ke konci Nasterey, nabere daleko vyšších obrátek.
P.S. Co se týká nadávky "do prasečí řitě", která je tu také hodně komentovaná, nevadila mi přímo ta nadávka, ale její na mě až příliš časté opakování.

7 03.07.2021

Příběh Lovec draků mě fascinoval tím, jak byl plný lidskosti a naděje. Kniha Tisíce planoucích sluncí mě nepřestávala spíše nepříjemně udivovat svou brutalitou. Od určitého dějového zvratu jsem se občas skoro bála otočit na další stránku, bála jsem se, co šíleného hrdinky příběhu potká. Ano, byl to velmi silný příběh, plný lidské - ženské síly, plný odhodlání najít si aspoň malé drobné radosti v hrůzách každodenního života v podmínkách, které si my tady u nás můžeme jen těžko představit (dlužno dodat, že naštěstí), ale těch hrůz a překážek na mě bylo v této knize prostě moc. A je mi hrozně smutno, že někde se něco takového může dít a děje.

7 05.02.2021

Bezprostředně po přečtení knihy jsem komentář psát nechtěla. Čekala jsem, až přejde opojení z ní, ale nepřešlo. Úžasný příběh, který vás chytne a nepustí. Příběh o lidskosti, lásce, přátelství a vděčnosti.

7 21.04.2020