Kudlanka03 komentáře u knih

Dneska jsem si knihu koupila a jen tak jsem si ji doma otevřela no a odpoledne už jsem ji měla přečtenou.
Práci S. Fitzeka znám, první kniha pro mě byla Terapie, ale Balíček taky nebyl špatný.
Zápletka značně jednodušší, ale nevadilo mi to. Navíc na konci jsem si přečetla i emaily od lidí, kterým práce pana Fitzeka změnila nebo nakopla život a lásku ke knihám.
A o to přece jde. Balíček doporučuji. Do sbírky je to prostě nutnost.

1 27.05.2024

Máte rádi sýkorky? Nebo pávi? Husy? Sojky? Drozdy nebo Datli?
Fascinují vás krkavcovití? Je to největší čeleď a patří sem třeba sojky, straky, vrány šedé i černé, havrani, krkavci...Mě vždycky hrozně lákalo je pozorovat. A tak si v těchto dnech seím na chodbě a dalekohledem pozoruji tu naši borovici. Na to, že jsme ve měste, jsem tu už viděla - sýkorka modřinka, sýkorka koňadra, dlask tlustozobý, žluna šedá, stehlík obecný, zvonek zelený, brhlík lesní, lejsek šedý, strakapoud velký, sojka obecná, hrdlička, vrabec domácí, rehek domácí, pěnkava, červenka obecná, kos černý, drozd kvíčala...Asi tedy bude jasné, jak mě fascinují a jak mě zajímají informace, které by mi prozradili víc o tom, jak přemýšlí a jak se chovají.
Tato kniha proto nemohla minout takovýho zapálenýho amatérskýho ornitologa, jako jsem já.
Kniha mě vzala doslova do centra dění a hned se jdeme s autorkou podívat na vránu novozélandskou, jdeme po jejjích stopách. Sice mi místy přišlo nepříjemné, jak si autorka povzdechává, že netušila, jak jsou ptáci inteligentní a co víc, disponují emocemi a dokáží se učit.
Nic, co bych já sama nevěděla. Ale dobře. Taky jsem si třeba všimla, že ač se uvádí, že brhlík je jediný, kdo dokáže lézt i hlavou dolů, u nás na borovici se takhle chovají i sýkorky, ty jejich kousky jsou fakt pecka.
Ale zpět ke knize. třeba jsem se dozvěděla, co je to kakofonní agregace nebo že samičky pipulek zlatokrkých jsou pro změnu lepší, než naše oči a při namlouvacích tancích si všimnou nepatrných změn v rychlosti a vyberou si proto toho nejrychlejšího a nejlepšího tanečníka.
Třeba to, co nás všechny štve - holub. Mě teda vysírají na maximum. Noa pak jsem si přečetla, že tito měšťáci jsou potomci uprchlých ochočených poštovních holubů, které s sebou přivezlki na lodích evropští osadníci začátkem 17. století. Byli to tedy první nepůvodní ptáci na jedné straně Atlantiku.
Těch informací, zajímavostí je tam doslova milion. Není to na přečtení za jeden den, jak bývá u mě zvykem. Je to zkrátka kniha, kterou máte mít po ruce třeba u sedačky nebo na nočním stolku a když vás popadne touha zase po nových informacích a zajímavostech, navážete tam, kde jste skončili. Doporučuji lepíky nebo si to v knize podtrhat.
268 odstavců, které jsou také na konci knihy rozděleny čísly, takže ke každé jakoby kapitole si můžete dohledat původní publikaci. Taky je přítomen rejstřík slov, takže všechny zmíněné ptáky si můžete podtrhat a rovnou skrz označení, na jaké stránce se zmínka nachází rovnou zalistovat a máte před sebou například to, jak se měnila a vyvíjela evoluce od dinosaurů až k dnešnímu zpěváčkovi.

Zkrátka pokud jste jako já nadšenci do dinosaurů, ptáků, a všeho mezi tím, pak si tuhle knihu napište na seznam nebo si ji hned objednejte.

Nesouhlasím s komentáři, že kniha je nezáživná, chybí jí obrázky...Je to zase jiný pohled a mě se právě líbí, že co chci, to si najdu. Je to kniha od odbornice pro běžného čtenáře.

1 24.02.2024

Autorka: Andrea Köhrsenová
Počet stran: 40
Vydalo nakladatelství: KAZDA

Co já na to:
Zábavný název a kniha přesně tohle nabízí. Zábavu a barvy. V této knize najdete opravdu nepřeberné množství zvířat rozdělených podle barvy. Na každé dvojstraně se objeví zástupci různých skupin v té stejné barvě. Skvělé pro i menší děti, které se seznamují s barvami a už mají nakoukáno nejedno zvířátko. Mě osobně se hrozně líbí fialová stránka, i přesto, že se tam objeví Sklípkan královský. Ano, je fialový. Nejoblíbenější barva a nejneoblíbenější tvor na celé širé planetě.
Další část a to první tvoří zase dvojstrany rozdělné přímo na jednotlivá zajímavá stvoření, na kterých se krásně ukazují barevné kombinace. Co vás třeba napadá?
Jsou tam motýli, papoušci, žáby a brouci.
Zkrátka kniha, kterou opět můžou číst rodiče i děti, text u obrázků je akorát velký, ale nepřekáží.

Moje hodnocení je 100%, to ani nejde jinak.

Tak jiné, nové, syrové, až poetické.
Prostě pecka.
Děkuji za tuto knihu.

Ve spolupráci s @albatrosmedia
Co já na to:
Komisař Sharko a díl číslo 6.
Další díl, který naši mysl našponuje až k prasknutí. Lucie s Franczkem řeší případ ženy, která je vězněná v pozdemí a div z toho neoslepne. Jiná žena na severu Francie začne mít noční můry. Je to policistka a tyto noční můry ji začnou provázet od té doby, co prodělala transplantaci srdce.
Dokáží naše orgány nést nějakou zkušenost a promítnout ji novému příjemci?
Mám mnoho otázek, a mám je i po přečtení.
Myslím, že tohle téma nemusí být pro každého, točí se to kolem dětí, kolem orgánů. Je to už na vás, jak se s knihou popasujete.
Kdo četl celou tuto sérii? Jak se vám líbí práce tohoto spisovatele?
Já teda nevím proč, ale tento typ si vybírám právě s příchodem podzimu.

1 31.10.2023

Proč jsem o tomto nic neslyšela?Nečetla? Proč jsme se o tom nikdy ve škole nic neučili? Alespoň okrajově? Celý život zkrátka dostáváme nové a nové informace nejn o současnostech, ale také o minulosti, historii.
Samotný příběh nás bere do osudů Ferdy, Charlotty, Heleny, Jirky a Tomáše. Je to až zarážející, že jsou zde použity i skutečné postavy a díky tomu příběh nabírá na síle, autenticitě a samozřejmě uvěřitelnosti. Kniha mi dala nové informace a hlavně se mi líbily vysvětlivky na konci knihy, kdy si termín, který třeba neznáte nebo si nejste jisti, tak ho zkrátka vyhledáte a tak můžete pokračovat ve čtení už informovaní.
Jediné, co mě místy mátlo, tak to mělo docela tempo, ale pak z ničeho nic pár stránek bylo hrozně těžko uchopitelných a kdyby tam nebyly, asi bych nepoznala rozdíl.
Kniha vás ale zasáhne tak nějak jinakJjednak několika liniemi, ve kterých se děj odehrává. A taky více postavami, díky kterým to do sebe nakonec krásně zapadne.
Doporučuji pro: Milovníky více časových linií, milovníky období druhé světové války a židovské otázky, pro fanoušky práce Barbory Šťastné a taky pro ty, kteří se rádi nechají informovat o skutečných událostech z historie.
Hotel Atlantic je kniha, kterou jsem si vybrala v rámci spolupráce s Albatrosmedia. Za knihu moc děkuji.

První díl nové série Vraždy v Osterlenu. Elegantní detektiv Peter Vinston je na neschopence a tak přijíždí za bývalou ženou, jejím mužem a svou dcerou. Ikdyž má ale nucené volno, má si číst, odpočívat, tak co se asi tak stane? No jasně. Stane se vražda. Plno postav, každý s nějakou svou chvílí, kdy nám autoři představí jejich charakter. Půjde ale i prohlídku. Ale ne u doktora. Prohlíneme si luxusní dům, ale se stavbou celého komplexu místní obyvatelé nesouhlasí a tak nastává nepěkný boj. Boj o pláž, boj o lukrativní bydlení, boj o pozornost. Chvíli si budete myslet, že víte, ale pak zase už nevíte nic a zkrátka příběh plyne roztomile a vy se na konci usmíváte a máte radost. Jemná, decentní detektivka. Nevím, čím na mě působila tak mile, asi překladem, stylem vyprávění, zajímavá místa i pojetí vraždy a pátrání. V tom to bude, ani to pátrání není nudné. Nehraje si na profesionalitu nebo na detailní přesnost, prostě se to rovnou děje.
Druhý díl je stejně tak dobrý a díky prostředí si mě získal ještě více.
Mohu jen doporučit.

1 27.08.2023

Jediné mínus tohoto příběhu je to, že je tak krátký. Naprosto chápu Nelino dilema. Na to, jak dlouho je sama je opravdu velmi statečná a nepodvolí se tomu, co cítí a co chce dělat. Ano, synové, koníčky, práce, otázky morálky a přátelství se tu objevují na každé stránce. O to více rychleji čtete, aby už už zase byla těsně před tou rozkoší, kterou si odpírá, a zase nic.
Myslím, že Ben je velmi sexy, nějak si ho tak prostě představuju.
Jen to přátelství mezi ženami se mi zdá takové trošku vařené z vody. Nějak se tam ale ti dva musí setkat, takže mi to vlastně nevadí a tak nebo tak je alespoň závanem minulosti, kterou si tak nechce připomínat.

Její synové mě hrozně baví a jak je tam další linka právě toho přátelství Bena a kluků. A zkrátka člověk se tomu může bránit jak chce, ale chemie je chemie a člověk je prakticky takový chemický koktejl a když potká nškoho s kým může reagovat, je to pak výbuch jako blázen.

U této knížky, která klame tloušťkou nebudete věřit tomu, jaký příběh se vejde na těch pár stránek. Hrozně doufám v další díl. Hrozně mě postavy bavily.

Ke knize jsem se dostala v rámci štafety a jsem za to moc ráda.

1 22.08.2023

Už název nás nutí se usmát a knihu alespoň otevřít. Na 11 kapitolách nám Lea představí sebe, svého přítele Borise a kamarádku. Ale hlavně. Představí nám něco, co my osobně třeba nezažíváme, ale někdo v okolí ano a my toho třeba využíváme, máme za to, že dotyčné osobě to nevadí, může nám přece pomoci.
Myslím, že jsem v určitou fázi měsíce přesně tak milovnicí harmonie, že se chovám podobně, ale určitě si za sebou umím stát. Proto mě místy štvalo, jak se Lea chová.
Posuďte sami, jestli jste nebo nejste jako Lea.
Přednosti vidím také ve slovníku na konci nebo v testu, kdy si na sobě můžete rovnou vyzkoušet, jaký typ jste. Miluju testy. Konec je místy vytýkán autorce s tím, že je slabý a nereálný. Myslím ale, že tak, jak byl vystavěn je to správně. O reálnost myslím autorce nešlo, ale spíš o harmonii, o šťastný konec, pokud se to tak dá nazvat.
Měkká vazba dělá z této vtipné rackoviny záležitost, kterou si vezmete třeba na dovolenou.

1 30.07.2023

Ač nemám moc ráda historii, ale už se to lepší, tato kniha začíná právě historií zvířat. Ale nečekejte Pangeu a dinosaury. Půjde spíše o připomenutí historie zvířete a člověka.
Hrozně se mi líbily konkrétní příběhy zvířat. To, jak pomáhají, hřejí, jsou terapeutičtí. Každý člověk s čistou duší se musí při pohledu na zvíře usmát, cítit to. Cítit celou tu paletu emocí, když vidí koťátko, motýla, oslíka, slepičku...Zkrátka jak nám naše duše poskočí radostí.
I zdroje na konci knihy na mě udělaly dojem, ponořila jsem se do příběhů opravdu hluboce, jsem z kynologické rodiny, z rodiny hospodářské. Nikdy u nás nebyla nouze o něco k umuchlání.
Kdo má doma nějakého mazlíčka, žije na farmě nebo zkrátka ho jen fascinují zvířata, je tahle kniha tou správnou pro vás.
Nejen, že dostanete nové informace, ale hlavně vás pohladí na duši tak, jako hebký kožíšek kočičky nebo veselé přivítání od psího parťáka.
Kniha je v pevné vazbě a tak snese opravdu časté čtení.

1 30.07.2023

Kniha je sledem jedné absurdity za druhou. Odcházení, návraty, zvraty a převraty jsou součástí života.
Anna,naše bojovnice na to, jak moc chtěla nežít, chudák dostala úplný opak. ta krásná ironie, že se stane zrovna bojovnicí, co nemůže nic a přesto vidí a může si o tom přemýšlet.
Hrozně mě bavila Olívie, fakt moc.
A taky ta stará paní. Zkrátka nečekala jsem nic, než oddechovou, přesto zajímavou knihu a dostala jsem ji. Ikdyž Josefína, kterou četlo více lidí jako první a k Anně se vraceli mohlo přijít, že Josefína je lepší, protože je propracovanější a není tam žádná ryba ani sny o lvech.
Ale mě se líbí obě a jsem ráda, že mi holky dělají v knihovně radost.

1 13.06.2023

Wisting. Mě je ho vlastně trošku líto. Bere si dovolenou a chystá zkrátka vypnout. Ale události se zkrátka nevyhýbají zvláště jeho osobě a tak je zase namočen ve vyšetřování.
Jde to pozvolna. Je to velmi reálně zpracované vyšetřování a velmi se mi líbí výslech, ke kterému se dostáváme retrospektivně.
Je tu více dějovách linek, objevuje se tu i jeho dcera a vnučka. Ta zase řeší svoje záležitosti a tak se tu pořád něco děje. Jenže vyšetřování je mírně někonečné. Když už už něco objeví, hned to jednu teorii vyvrátí a vyvstanou nové otázky. A odpovědi nikde.
Mě osobně se tento díl moc nezamlouval. Příliš zdlouhavé, táhlé a místy nudné. Co se mi líbilo, tak retrospekce, že jsme se dostali do minulosti a poznali to i jinak.
Kdo vyhledává nekrvavé detektivky, má rád severské prostředí kvůli těm šíleným a pro nás krkolomným jménům a městům, kdo má rád spíše tu reálnější stránku věci, pak bych do této šla :)
Za reading copy děkuji @albatrosmedia v rámci spolupráce.

1 07.06.2023

Tato tlustá kniha budí pozornost sama o sobě. Tereza Brodská mi byla na rozdíl od své maminky vždycky sympatická.
Ale když jsem ji pak v 7 pádů HD slyšela mluvit i o této knize, bylo to jasné.
Líbí se mi na této částečné biografii to, že je jak o paní Tereze, tak o paní Janě.
Plno lidí z vyprávění neznám, ale pak se to přehoupne a přesně vím, o kom mluví. Jsem ráda, že jsem si knihu pořídila, dělala mi společnost v krásném slunném dni. Část s Brodským jsem ocenila, ale bála jsem se části s Hanzlíkem. Nebylo tam toho tolik, kolik jsem si říkala. Dotklo se vyprávění vždy jen kousek osobního života a pak šmitec. Ocenila bych u tak obsáhlé a propagované knihy větší informační hodnotu. Ale člověk se zkrátka svěří jen s tím, co chce, aby lidé věděli.

1 05.06.2023

Michaela Klevisová a moje první setkání s její tvorbou.
Vraní oko. Proč se kniha jmenuje zrovna takto se ale paradoxně dozvídáme až v druhé půlce.
Je tu opravdu hodně postav. Eva a její okruh lidí, Vilém, Alan, Marta, Šárka, a už to jede, jedno jméno nabaluje tisíc dalších a člověk se orientuje jen těžko, prostě čtete s tím, že se to časem usadí. Usadí se to jako ptáci v mokřadech, které Alan buduje. Je to vášnivý ornitolog a proto jsme svědky sledu událostí, které nás zavedou až do dětství některých účastníků této detektivky.
Musím se přiznat, že jsem se trošku ztrácela. Na styl jsem si chvíli zvykala a nenašla jsem tam hlubší význam, takový ten přesah, který čtete mezi řádky.
Bylo to za mě napsané dobře, všeho akorát, jen...Jen to bylo nudné. Nezáživné, ponuré a úplný opak toho, jak vypadá obálka. Světlé momenty pro mě byly úryvky z blogu Marty. Psala o bylinkách a proto se k ní Šárka přidala. A proto se na začátku stalo, co se stalo.
Držitelka ocenění Nejlepší česká detektivka. To je třeba i Jiří Březina a určitě to bude i Tereza Bartošová, ale u Vodníka jsem se aspoň bála, byla jsem na něčí straně. Ale taky byly charaktery vykresleny tak povrchně, že jsem tak nějak jen sledovala, co se děje bez jakékoliv sympatizace s jakoukoliv postavou.
Ale určitě bych se vydala na to místo. Miluju ptáky, dudka chocholatého jsem taky jednou viděla. A třeba bukač? Toho jsem bohužel ještě nikdy neviděla. Třeba to ale ještě doženu.

1 21.04.2023

(SPOILER) Tak tady se dostávám do situace, kdy je někdy méně – více. Asi už jsem přečetla moc detektivek. Asi jsem sama dost slušnej psychouš na to, abych odhadla a situaci a motivy nejen postav, ale i autorů a autorek. Není vždy dobré dát na slevu. Vlastně spíš nikdy. No, neodolala jsem. Dočítám se o ženě, která dostane na noc vlastní dceru. No už tohle je síla. Sama mám děti dvě a tohle, opravdu tohle je téma, který nezvládám. Cokoliv s motivem dětí. Ubližování, únosy, rodinné spory o děti, o péči o to je mít nebo nemít…
No a tady samozřejmě jde o dítě. Což jsem si nepřečetla. Každopádně je to příběh o vině. O touze zůstat dobrou matkou. Ve všech fázích.
Nevím, co jsem čekala, ale špatné to nebylo, jen bych si tam klidně dala o drama, dvě navíc. Nějaký fakt peprný věci, třeba něco s tím přítelem? Nějakou boční nedůležitou zápletečku.
Kniha je ale tenká. Takže bych řekla, že pro fandy nekrváků by to mohla být dobrá volba. Styl psaní mi sedl. Ich forma v tomhle případě byla v přítomném čase a to mi pak krásně utíká. A obligátní otázka? Taky vás tak sere ten borec?

1 29.11.2022

(SPOILER) První případ Kay Hunterové a doufám, že poslední. Bude to asi série, ale nebude určitě pro mě. Je to už třetí recenze, kterou píšu a u které si připadám, jako Anton Ego (Ratatouille, 2007). Přišlo mi to od začátku hrozně studený. Tvrdý. Nemastný a neslaný. Jako voda na pánvi. Bez ohně, bez soli, bez zeleniny.
Kay nemá žádný emoce. Tak to na mě působilo hned od začátku. Moje poznámka u strany 64 – je to dost neosobní. Jen syrovost vyprávění a popisů. Z Eliho mám hrozně divnej pocit, ale zase si myslím, že v tom bude něco jiného. Že se tu budou dít dvě linky. Ale nějak to souvisí. Jsem skeptická.
Poznámka na straně 102 – Pořád žádný posun. Proč je to napsaný tak nudně. A navíc, proč proboha píše v rozkroku cítil pnutí. Když tohle píše ženská, je v tom vždycky cosi, co vím, že by chlap nikdy neřekl. Tohle by nepoužil. Jako bych byla ve sterilní místnosti a zakázali mi emoce. A pak mě donutili psát detektivku.
Od strany 102 jsem si řekla, že bych to ráda sfoukla a tak jsem si udělala kafe a dala jsem to až do konce. Po první vraždě tu pak máme intermezzo, kdy někdo další ovlivňuje děj. Děj a to, kdo se nahrává. Takže po ukončení života pana G. Jsem to tipla jinam.
Vsuvka v podobě hada byla příjemným, ale malým zpestřením. Strohost je to, co mi na tom zkrátka vadí. Pevně budu věřit, že další případy dají Kay více pravomocí, nebude už obtěžkána kárným řízením, dá se dohromady i po psychické stránce, matku pošle do pr...do práce třeba a sestře to prostě nějak vysvětlí a budou v pohodě.
Asi si další díl přečtu ze zvědavosti no a budu si přát, abych další recenzi psala s tím, že tu původní opravuju.

1 29.11.2022

(SPOILER) Chenová. Ta mě dostala hned na začátku. Typovala jsem ji na takovou tvrdou, osamělou a pravidly svázanou a nakonec taková opravdu byla. Jenže člověk prostě nic nezmůže, když ho má někdo v hledáčku.
Ze začátku se to trošku táhlo a už v bodě, kdy se ocitli u prvních ,,sebevražd,, jsem si říkala ajaj. To bude určitě bouda.
Bylo to hodně obohacující, ve finále. Našla jsem si něco o Fúriích, o štvanici a o tom, kde působil. Sice jsem se dočetla, že Lebela přirovnávají k Bernardu Minierovi, ale já mám Miniera načteného. tahle kniha by musela být o dost propracovanější, hlubší, abych to dle mého názoru mohla potvrdit.
Není přece třeba srovnávat. Napsal to Lebel, tak to pojďme brát čistě k němu.
Chlóe de Talens na mě působila od začátku nějak zvláštně. prostě mi tam něco nesedělo, nevím proč. Skvělá pasáž je s tím, jak se baví Starski s Chenovou o zvířatech, vztazích…Vždycky je to o vztazích. A protože každý je ponořen do těch svých je prostě jasné, že nějaké argumenty o tom, že to celé může být jinak Starski odmítá.
Vyprávění nebylo nudné, ale některé pasáže jakoby byly vytržené z momentálního flow psaní. Jakoby tam skončil, dal si jídlo, šel si zdřímnout a pak vstal a pokračoval v psaní. Jenže pak to mělo za výsledek takové pasáže, že jsem je přečetla jen k úcty k autorovi.
Co mi tam vadilo, tak je neustále narážka na jeho jméno.
Od fáze, kdy se k vyprávění dostane Chlóe je to pak ale o něčem jiném. Tam už jsem ani nedutala a dostane to úplně jiný rozměr. Nedýchala jsem. Fakt. Posledních 10 stran. Měla jsem se sejít s kamarádkou a protože mi chybělo asi 5 stran, vzala jsem si ji s sebou a dočetla ji v šíleném horku v kavárně. Stálo to za to ji s sebou tahat. Byla jsem nadšená a zárověn takový ten stav - coooo? takhle to skončí, neeee, já chci další.
Není to sice na topku roku, na to mám jinou adeptku, víc na profilu Z_te_lepsi_stranky a nebo na databázi knih jako Kudlanka003
Beztak je to kniha, kterou mít doma chcete, budete se bát, i se zasmějete (já asi 2x) a každou oblast vás bude někdo štvát, ale nakonec to bude přesně to, co jste měli cítit. Kniha, která vyvolá emoce, je zkrátka splněnou misí.

1 02.09.2022

Všechny komentáře chápu, nechápu jen to, že je tak těžký si zjistit, jestli je to autor nebo autorka.
Takže pro všechny - je to autorka :)

02.06.2024

O autorce jsem už věděla, ale tohle je moje první kniha.
Za téma a odvahu se do něj pustit bych dala 5 hvězdiček. Za to, jak díky postavám a popleteným osudům se dostáváme až do opravdu dávné historie taky 5 hvězdiček.
Ale. Nějaká vztahová mapa, rodokmen nebo nějaká legenda k postavám by fakt neškodila. Nejsem blbá čtenářka, ani rekreační, je to moje druhá práce, ale místy jsem fakt byla v koncích.
Ale už na mě čeká Dům pod náměstím.
Krásný den

27.05.2024

Ideální kniha na podzimní a zimní čas, kdy se nám v lese nebo na polích objevují stopy a my bychom rádi dětem řekli, kdo to tu cupital nebo dupal, ale nemůžeme, protože to třeba sami nevíme, nebo je nechceme mást a tak jsem nám domů vzala knihu, která nám s tím pomůže. Je krásně a jemně ilustrovaná a najdete tu - pozor spoiler - stopy lišky, zajíce, veverky, člověka nebo divočáka. Kniha je cca od 4 let ale mlaší děti zase ocení, když jim k tomu povíte nějaký zajímavý příběh, proč tam zrovna ta veverka utíkala, co si s sebou nesla a že jde třeba za miminkama do hnízda. Nebo že zajíc utíká před psem, který je právě na procházce se svým pánem.
Kniha je formátem velmi příjemná a my jsme si třeba ty stopy obkreslili na papír a dál s tím pracovali.