Kudlanka03 komentáře u knih

(SPOILER) Píše se rok 2001. Novopečený šéf zvláštní vyšetřovací jednotky Holger Munch má za úkol vyřešit vraždu dvou jedenáctiletých chlapců. Nedostatek důkazů ho přivede na nápad angažovat talentovanou studentku policejní akademie Miu Krügerovou. Ani s pomocí její intuice se však nevyhnou všem falešným stopám, které jim zanechává pomatený vrah posedlý vizuální dokonalostí. Podaří se nakonec dopadnout muže, jenž má hrůzné činy na svědomí?

Takto zní anotace. Ale kniha na mě působila úplně jinak. Hodně prostoru se věnovalo chlapcům a jejich rodinám, Mie, Holgerovi (ikdyž ne po soukromé stránce) a taky Frederikovi. Ten mi byl sympatický hned. Ikdyž jsem nejdříve sázela na to, že ta žena je žena Holgera. Přivedla mě na to zmínka o tom, že není často doma a jak se o něj stará. Ale když se pak potkal s paní učitelkou, přála jsem mu, aby k sobě našli cestu.
Druhá moje falešná stopa vedla k tomu psychologovi. Už jsem viděla Miu mrtvou a nakonec ne. Jen teda klobouček před tím, jak si dokázal všechno zjistit a tak ji docela dobře obelstít. Fascinující je, že samotný vrah dostal prakticky nejmíň, ze všech’těch, co se toho účastnili.
Nějak mi v příběhu ovšem neseděla holčička s dědečkem. Pochopila jsem, proč ji tam dal, ale nechápu, proč dostali tolik prostoru. Jestli si autor chtěl do knihy trošku propašovat názory jeho nebo někoho jiného na dnešní dobu, jak jsme jako civilizace úplně skončili a je potřeba se na Nový věk připravit tím, že dítě odřízneme od okolního světa…Na druhou stranu, že má holčička dovednosti a znalosti, to všechna čest. To zas bylo zajímavý.
Samotná Mia je kapitola sama pro sebe. Její sestra je kdovíkde, rodiče a rodina jásají, že má práci a dostává od babičky byt na zvučné adrese, to je jako oživení příběhu určitě fajn, nicméně mě to opět přivedlo na takovou myšlenku, že autor napsal příběh. Chlapci, vraždy, králík, liška….Dobře. Ale protože by takto byla kniha hrozně hubená (ostatní jsou tenčí), tak tam nasadil další problémy, čímž oddaluje samotný konec, na druhou stranu ale rozplítá tolik osudů a tolik se toho děje, že jsem se místy ztratila. Jak jsem svižně obracela stránky, protože samotné vyšetřování probíhalo zajímavě.
Jako perqel chápu, že bylo potřeba vše vyjasnit, dovyprávět…Ale dát tu sestru na poslední stránku…Jestli on si tím pan Bjork nepřipravoval půdu pro něco dalšího. Nebo mě chtěl zkrátka naštvat a dal tam zas otevřenej konec.
V knihovně mě čeká ještě Sova, Clona i V lese visí anděl a já si je samozřejmě přečtu, protože chci vědět co ajak. A od začátku.
Z te lepsi stranky ale chválím za zajímavé pasáže, něco jsem se dozvěděla a místy jsem byla napnutá jak struna.
Asi bych u téhle knihy sáhla po přečtení. Čas to zahozený určitě nebude :)

4 02.10.2022

To bylo tak zvláštní, tak jiné. Čtení bylo ze začátku náročné, protože je to moje první setkání s autorem.
Ale od cca půlky už to jelo a konec mě opravdu dostal. Jestli jsem dýchala, nevím, ale mám za to, že ne. Max jedno nadechnutí na otočení stránky.
Kalmann je opravdu svéráz, možná má mozek trošku jinak poštelovaný, ale!
Je zajímavé to číst.
Kniha mě velmi překvapila a jsem ráda, že jsem po ní sáhla.

3 27.05.2024

Dárek, který obsahoval právě tuto reading copy mě opravdu dostal. No a protože už bylo dost dní bez čtení, touto knihou jsem to rozsekla.
Hlavní hrdinka Jana Kippová, která se vydává za svým bratrem. Do svého rodiště a má tu čelit nejen jeho démonům, ale hlavně těm svým.
Moje pocity z této nenápadné knihy jsou přesně takové, jak se píše v anotaci. Syrové, vášnivé, na dřeň. Ocitáme se totiž v oblasti Švédska, prakticky na konci světa, kde se život s nikým nemazlí.
Stránky jsem otáčela vysloveně zoufale, urputně,abych se ani nemusela nadechnout a neuniklo mi ani písmenko. Přesto, že tam byly četné chyby, jména psaná dohromady, časem jsem to opustila a nadechla jsem se az s posledním slovem na poslední stránce.
A ačkoliv jsou prostředí i charaktery zpočátku velmi studené, odtažité a jakoby nepřátelské, bez emocí, zkrátka spíše dovnitř než ven, tak si na konci řeknete, že se vám to líbilo a že máte rádi Janu, že držíte palce bráchovi, že jste mimo z osudů ostatních z vesnice a že chcete druhý a třetí díl. Tento Můj bratr je totiž první díl trilogie. Na slovensku už vyšel i dil druhý, jmenuje se Moja matka, pro někoho, komu nevadí slovenština a potřebuje vědět, jak to bude dál. Já si ráda počkám na českou verzi:)
Střípky osudů lidí z této vesnice, kde jsou mnohdy velmi propletené, nepochopitelné a těžké, kde každý zná každého a kde máte na konci konečně celý obrázek o tom, jak to mohlo vypadat.
A pak příjde poslední slovo, poslední tečka a konečně to na sebe můžete plně nechat působit. Syrovost je to slovo, které to krásně vystihuje. Není to vřelé a přece ano. Není to romantické čtení a nebo ano? Složité, náročné, skvělé, severské...
Až po tom, co jsem si přečetla o Karin mi došlo, proč zařadila do děje okolí dřevařské pily. Ona totiž ukončila kariéru a koupila si dřevařskou firmu.

Moje hodnocení je 100%
Moje doporučení: Komu se líbily Samotářky od Barbory Šťastné nebo Mezi nimi od Verunky Gonzáles, pak tato rodinná severská prezentace nesmí vaší pozornosti uniknout.
Kniha vyjde 12.2.2024.

Jak na vás působí, když delší čas trávíte tam, kde jste trávili dětství? Tam, kde jste vyrostli. Kde vás formovali děti i dospělí? A kde potkáváte lidi z té doby?

3 04.01.2024

Petra Soukupová přišla i ke mně co obýváku. Ne osobně, ale formou knihy, s velmi příznačným a lákavým názvem.
Jenže. Asi jsem čekala nějak inspirující příběh, nějak jsem čekala, co dalšího život ještě nabídne. No a on toho nějak moc vlastně nenabízí.
Jestli to bylo postavami? Alice a Richard. Je to vlastně příběh o komkoliv v mém nebo vašem okolí. Ještě se do toho namotají děti, i žena by pak chtěla svoji kariéru. Svoje pracovní prostředí.
A tak čteme příběh, kde vysloveně stříká nespokojenost a zároveň obavy říct tuto nespokojenost nahlas. Richard mi tu přijde jako pěkná bačkora a Alice zase, než aby si stála za tím, co chce, i když jsou třeba v Ikei, pak je to zkrátka cihla po cihle a najednou je mezi vámi zeď a vy nevíte, jak se přes ni dostat zase k sobě.

3 12.06.2023

Andy Maslen a druhý díl s názvem Temné dědictví. Jak už název odpovídá, dědictví ve více rovinách tu bude mít svá zastoupení. Taky se opět setkáváme s Henrym, Samem jeho synem, ten tu dostane více prostoru a s Hannah, Jools... Tento díl je obsáhlejší, než Temná hra. Je už více promyšlený, cítím to z toho příběhu. Jenže... Teď to přijde. Je to všechno, jen ne temný. Vlastně to není nic. Je to natažený, jak legíny na Věstonický Venuši. Je to táhlý, je to tvrdý, jakoby nevymazlený. Studený a tak nějak odproštěný od emocí. Ano, přiznám se, měla jsem jistá očekávání a to knize moc nepomohlo. Z té lepší stránky je ale dobré říct, komu bych ho doporučila. Asi těm, kdo mají rádi rozvinutější příběhy, ale nepotřebují k tomu litry krve, do nejmenších podrobností vylíčený vnitřek břicha a mozku.. Tak se necháme překvapit, co třetí díl. Co vy a Andy Maslen? Už jste četli Temnou hru? A dáte šanci dílu druhému?

3 20.04.2023

První díl z celkově šesti.
Poprvé se potkáváme s Agathou Raisinovou, majitelkou PR firmy. Je vykreslená jako menší kulatá dáma s mikádem, je tvrdá, umí novináře ukonejšit i vydírat zároveň.
Jenže se věci mění. Agatha se ocitá v Carsely. Je to poklidné místo, kde je kostel, reverend, reverendova žena, řeznictví, hospůdka u Zuřivého lva. Je tu protivná sousedka a další.
Jemná a úsměvná zápletka, kdy Agatha podvádí a do soutěže donese koupený koláč (v originálu quiche – a tak se o něm celou dobu píše), který ale způsobí velmi rozsáhlé problémy.
Agatha si to celé nenechá líbit, začne na vlastní triko (halenku) pátrat co kdy kde kdo a jak.
Mezitím si začíná zvykat na místo, na lidi, stane se součástí Dámského spolku a prostě život plyne. Ke konci knihy se konečně objeví i záhadný James Lacey. Ten se tu zatím jen mihne, ale v dalších dílech dostane více prostoru. Je to oddechovka, velmi milá oddechovka a tento díl se nedá moc sehnat, taky jsem za něj dala na antikvariátu 400 kč. Takže mě to asi hodně bavilo.

3 17.01.2023

Není okamžik, kdy by si nebyla jistá, že jde po ní. Prostě to ví. Ale kdo, ale proč? Snad Phil? Nebo ten, co ji pozoruje? Kdo má problém s někým tak obyčejným, jako je Kate? Přesto má. Může to souviset s minulostí? Něco S Gemmou,May nebo Beth? Nebo něco s rodiči? Proč se Phil chová tak divně a proč po něm jde policie?
Moc otázek, že? Jestli jsem vám tím zamotala hlavu, pak si nepřejte vidět, co s váma udělá Alex Lake. Bude vás vodit po všemožných cestičkách, bude vám podsouvat to, co chce, aby jste si mysleli. No a pak bum. Jste mimo.
A jako třešnička – Alex Lake je neznámý autor nebo autorka. Asi jen málo lidí ví, kdo to je. Hustý, co?
Nezapírám, že bych víc přidala akce na začátku, než na konci, ale zrovna tohle sedlo. Že jsem odpovědi dostala ve chvíli, kdy jsem už po nich fakt toužila.

3 17.01.2023

Moje první setkání s Timem a jeho tvorbou. Právě jsem zjistila, že má dalších 11 knih. To je do budoucna moc moc čtení. Jsem na rozpacích, jestli si tohoto autora pustit do knihovny. Zabere dost místa.
Ke knize jsem se dostala v rámci knižní štafety a přečteno jsem měla za dva dny. V tom nebyl problém. Spíš v tom, že s mírným odstupem mi vlastně dochází, že moje pocity po přečtení vyprchaly nějak brzy. Tim se nás snaží rozptylovat hned několika směry. Tak třeba už jen tou ženou. Potom tím, kdo píše o té ženě. Potom samotným vyšetřovatelem, kdy máme pochybovat nebo věřit tomu, že je snad blázen?
Konec mě dostal, o tom nediskutuju. Jen bych potřebovala vědět, zda jsou další knihy podobného typu. Více linek a rozuzlení naprosto nečekané, dramatické, táhnoucí se na 10 stran. V rozhodování však pomůže styl psaní, tedy v přítomnosti, klasicky ichformou. Žádné patosy. Když něco začne, tak to dodělá. Dal si práci s lidmi navíc. To oceňuju.
Třeba mi další kniha přijde odněkud sama. Případně se zeptám v knihovně.
Poslední dobou to tak dělám. Půjčím, přečtu a když mě dostane, koupím si ji.
Co vy a plodní autoři? Jste k nim skeptičtí, nebo vás naopak motivují k tomu, že stále mají cí říct?

3 29.11.2022

Třetí díl s detektivem Fordem a mojí milou Hannah.
V tomto díle se dozvíme některé důležité detaily Fordova soukromého života. Mimo ale svůj osobní život začíná vyšetřování pod jeho vedením v případu mladé ženy, ktrou najdou na pláni a nezkušené oko by to vyhodnotilo, jako sebevraždu. Vždyť měla nástroj zkázy v ruce.
Proč by to někdo vůbec dělal?
Já si nemůžu pomoct, ale moc nesdílím obecné nadšení a oblibu v Maslenově tvorbě. Tento díl je třetí a stále mi příjde, že se nic moc neděje, nikam se osobně neposouvá a je to takové jako když másla ukrajuje. Forma tohoto vyprávění a vedení příběhu mi přijde, jako by to vyprávěl dětem nebo nějakým extra citlivým uším a vše vysvětluje až moc polopatě a zkrátka mu to tentokrát nevěřím. Přišlo mi, že autor si dal práci s dialogy, ale se samotným příběhem to bylo dost slabé, plitké, nemastné neslané.
Co se mi naopak líbilo, že Hannnah dostala konečně více prostoru a můžeme jí nahlédnout do hlavy. Nechybí ani jeho syn Sam, který by se k policii měl taky přidat, fakt mu to jde, opět se jen tak zmiňuje k nějakým věcem, které Ford řeší.
Podtrženo sečteno, tento díl nebyl dle mého gusta, což ale neznamená, že nebude podle vašeho.
Jsem opět zvědavá na další díl, u série vydržím, protože pořád mě láká zjišťovat, který díl bude nejlepší.

2 29.01.2024

Moje hodnocení není tak vysoké, protože začínáme novou sérii a u detektivek zvláště zahraničních jsem více přísná, protože trh je velký a moje očekávání také.
Plitkost a nezáživnost vraždy už málo co překonalo. Žádné drama, žádné napětí. Necítíla jsem nic, natož si představit, co cítila Anna, když našla tělo muže u sebe doma. Taky nic?
Já jsem fakt optimistka, takže jsem to slupla za jedno odpoledne, ale když člověk nemá takovou možnost číst v kuse, aby se něčeho dobral, tak cítím, že by mohl být odrazen.
Helen Laveryová vede toto vyšetřování. je k ní přidělen jistý vším možný opředený inspektor Townsend, který se tam dvakrát mihne a nic. Že by si autorka připravovala půdu na další díly? A o co, že za tři, čtyři díly se berou :D
Žerty stranou ale. Anna se nepěkně zamotává, protože opravdu jsou její otisky všude, mrtvola v jejím bytě a všechno se jeví tak, že zkrátka to byla ona. My víme, že ne, ale Helen si na to musí přijít sama. Zbytečné vypravovací klišé kolem, dva synové, babička a taky Anna a její rodina s nosánkem navrch.
Nejlepší mi přišla asi druhá třetina. Kdy si Anna konečně má čas promluvit s otcem a dozvědět se, proč se asi teda tohle všechno děje a nějak se i zmíní o tom, proč a co a jak se dělo, když byla malá. Na scéně se objevuje i ve výslechové místnosti strýc, se kterým ale není v kontaku. A to zase maminka ví, proč.
Závěrem? Tato kniha je vhodná pro ty, kteří si libují v procesech vyšetřování více, než v psychologii vraha, restrospekci, krvavých do detailu vykreslených scénách a většího množství postav. Případ je veden opravdu podrobně a velmi velmi uvěřitelně. Což bylo možná pro mě to, co mě na tom neupoutalo.
Za reading copy děkuji albatrosmedia, knihu jsem si vybrala v rámci #spoluprace

2 01.01.2024

Druhý díl s a druhý případ Kay Hunterové. Už takto v úvodu musím říct, že se mi tento díl líbil více, než díl první. A věřím, že tato série bude mít rostoucí tendenci, co se mé oblíbenosti týče. Ale teď k samotnému případu a samotné Kay.
Anotace nás uvádí do obrazu tím, že nám hned prozrazuje okolo čeho se bude odehrávat toto pátrání. Půjde o koleje, vlaky, jízdní řády a taky jednu událost, která se stala už dříve. Jenže, nikdo nic neví, nejsou stopy, vše zůstává doslova na mrtvém bodě. Co by se asi stalo, kdyby pejskařka nešla venčit? Nebo co by se třeba nestalo, kdyby Kay nepokračovala v hledání pravdy u svého vlastního případu. Pocit křivdy zůstane v člověku opravdu celý život.

Tento díl byl navíc pro mě zajímavý i tím, že se dostáváme i do rodinné sféry a zjišťujeme, co její rodiče, děti a vlastně proč je Kay sama s dětmi. Koho minul první díl a chtěl by (třrba i díky této recenzi) sáhnout po druhém dílu tak může, není tam nic, co by vás nějak znevýhodnělo. K prvnímu dílu se můžete dodatečně vrátit.

2 27.08.2023

Jemná fialová obálka mě pohladila po duši. Napřed vnímám knihu vizuálně. Někdy, pokud jde o román ani nečtu anotaci. V této už je i tak více, než bych potřebovala vědět.
Shay pracuje v rozhlase. To se mi líbilo, jen škoda první desítky stran. Přišla mi ufňukaná, osamocená, prostě...No já moc nemám ráda slabé ženy, co nezvládají samotu, že jejich samota je určující i pro jejich vlastní hodnotu, jako člověka.
Ale to jsem odbočila. Zápletka byla milá a já jsem sama sobě vděčná, že jsem vydržela a přečetla jsem to celé.
Líbilo se mi, že na Shay vidíme nějaký progres. Že i když má morální kompas nastavený tím správným směrem, ale lehce se bije s její možná až příliš velkou loajalitou.
A tak se stane, co se stane a my se jen můžeme dívat na to, jak některé své domněnky přehodnocuje a jak se situace zkrátka vyvine jinak.
Zároveň ale celou dobu cítím její rozpolcení z toho, jak by tak hrozně chtěla popustit uzdu tomu, co by doopravdy chtěla, ale zároveň si právě uvědomuje, co tím způsobuje.
A tak jsme až do konce svědky neustálé co by kdyby a tohle ne a tohle taky ne. Ale zároveň jí přejeme, aby se rozhodla a dovolila si být šťastná.
Roztomilý kousek, který určitě nesmí chybět v knihovně romantické duše.
Dovolily jste si vždycky dát průchod emocím? Nebo zvítězil rozum a morální otázky?

2 30.07.2023

Nový grafický román nás přivádí sledovat osud jednoho FOTOGRAFA. Píše se rok 1941 a náš Francisco Boix se ocitá v táboře Mauthausen. My víme, co to znamená, oni tenkrát ne.
Díky své profesi se dostane k práci, kdy má fotit mrtvoly. V tomto bodě už spřádá plány, jak toto nenechat jen tak. Že se o tom musí dozvědět mimo tábor, tohle přece nemůže zůstat nepotrestáno.
Jak jsem se tomuto příběhu zpočátku bránila (jo, vybrala jsem si ji, ale další verze, další zpracování nacistického tématu už jsem neměla sílu číst), ale nakonec mi to nedalo. A jsem ráda. Ze všech tří grafických zpracování se mi tato líbila nejvíce. Navíc jde o příběh na motivy skutečných událostí.
Jak dopadne tento příběh si ale musíte přečíst sami. Odhodlání, sílu přesvědčení, ponižování, neustálý strach o svůj život i o životy lidí, kolem sebe.Tohle a mnohem víc pociťuje Francisco v tomto příběhu a vy budete cítit strach, bezmoc, opravdu hrozně moc bezmoci a konec příběhu vás uvrhne do stavu, kdy si třeba jako ja řeknete Sakraaaaa proooooooooooč???????????
Knihu jsem si vybrala v rámci spolupráce s Albatrosmedia. Tímto za výtisk děkuji.

2 14.06.2023

Lina. Její rodina. Grafické zpracování zapříčinilo, že jsem už nemohla dál čekat a další knihu od Ruty si přečíst.
Příběh nás nese do nehostinných krajů, do časů, kdy jeden si myslel, že je víc, než druhý. Nadřazení a ti ostatní.
Doslova nelidské podmínky, týrání a další věci, ze kterých mi není dobře ani když o nich ,,jen,, čtu.
Doporučuji všem, kteří téma války už nechtějí číst. Konkrétně toto zpracování vás bude bavit, ikdyž to veselé čtení není.
Za knihu děkuji @albatrosmedia v rámci spolupráce.

2 07.06.2023

Klekánice je další knihou (měla být první) s vyšetřovatelem Vyskočilem a Richterem.
Máme tu rodinu doktorů a máme tu i vedlejší postavy. Některé nás mají svést ze stopy a jiné zase můžou vesele chodit po městě a nikdo je nepodezřívá.
No a to je tak všechno pěkné. Od teď už to bude jen hrozné. Včera to byla Lucinka ze Zahrady a dneska Adrianka. Nějak se teď sešly dva příběhy o malých holčičkách. A na začátku bylo řečeno a taky si to myslím, že z velké části se dějí věci zkratka u rodinného stolu. Za vším hledej rodinu.
No a tak se dostáváme k pátrání, kdo mohl Adrianku sebrat a co jí mohl/a udělat.
Nechybí záhadná babka, taky s těžkým životem, nechybí kosti, nechybí zmínka o soukromém životě obou vyšetřovatelů.
Ač jsem si to myslela od začátku (prostě nevím, většinou se zkratka trefím, není to záměr) správně, kdo/co to má na svědomí, styl, jakým nám vlastně celou dobu byly podány informace se teď ukáže na konci celá pravda. A výjimečně mi nevadilo, že to bylo až fakt na konci.

2 22.03.2023

(SPOILER) Kniha je o ženě Libby, která v sobě nese plno smutných věcí. Práce stojí za pendrek, manžel už brzy nebude manžel a do toho ty zdravotní problémy. Zdá se, že na posranýho i záchod spadne.
Jenže prý po každé noci přijde ráno. A tak se naše Libby dává dohromady napřed v Chicagu, potom si odjede k moři a tam se to začne dít. Ten život. To krásné a jednoduché žití.
Příběh plyne, není třeba přeskakovat.
Jen tento typ románu mi přijde nevytěžený. Na posledních třech stranách se pak dozvíme všechno najednou.
Libby mě popravdě sere už od začátku. Jak je na Toma tak hnusná.
Zato Silo, jak mu ve zkratce říkám mi sedl hned
Prostě milé čtení, které není špatné na jeden dva večery nebo na cestu na dovolenou.
Sice autorce nežeru ani slovo o tom jak to s tímto typem rakoviny bývá, ale budiž. Kniha snese všechno

2 01.12.2022

Už jen to... Jako kolik slov má naše mluva? A anglická? A jakákoliv jiná? Navíc bych to pojmenovala jinak. Tohle se k ději, výpravě ani postavám prostě nehodí.
Jakoby se se Štvanicemi roztrhl pytel. Možná se jen zkrátka ke mně dostávají v čas, ve který mají.
K obsahu bych řekla, že začátek byl slabej. I prostředek. Konec byl dobrej. Jenže kvůli tomu tu nemám 215 lidí, že...
Brala jsem tuhle knihu jako posuzovací materiál k té Štvanici s červeným obalem a kterou napsal N. Lebel.
Ale nejde to srovnávat. A nemělo by se to dělat nikdy u ničeho.
Tak tedy žlutá Štvanice.
Příběh nás odnáší do bohem zapomenuté krajiny, úplně prostě do prdele. Wifi špatná, dostupnost to samý a kdyby vás tu oddělali, už vás tu nikdo nikdy nenajde.
Tohle ale na letáku nestálo. Když Emma vybírala, kam letos vezme tu svou partu, říkala si, dám těm snobům co proto a vezmu je nádherný místo, sníh, Silvestr, šáňo...
Prdlajz!
CO se tak asi může dít v bandě z vysoký?
No samý zajímavý věci. Třeba že ten miluje tuhle, tenhle je posedlej touhle, tenhle zahýbá s touhle zase támhle tý... Nemůžu říkat jména. Protože pak bych vás připravila o tu nudu se tím prokousat.
Od cca 280 strany už to začínalo nabírat lepší otáčky, víc pálivých papriček do tohohle lidskýho guláše osudů, minulosti ale i budoucnosti.
Po pravdě, po celou dobu jsem si říkala, že je to Dough. Nebo že je do toho nějak víc zainteresovaná Heather.
Není to špatný čtení. Jen jsem se místy fakt bála, kdo kdy na koho vyskočí, protože napružení byli všichni.
Zápletka mě oslovila, překvapující a to oceňuju.
Pokud na ni narazíte v knihovně. Pujčte si ji. Ale kupovat ji asi není úplně nutný

2 27.09.2022

Jestli jsem Zavřeným dveřím dala všechny hvězdy, pak tady musím dát půlku. já tu ženskou, tu Alici od začátku nesnášela. Zato jsem si oblíbila ty sousedy. Taková běžná záležitost, stěhování a ono se to vleče půl knihy. je to jak hodně špatný vtip, jsou spolu, chtějí spolu bydlet, ale ve finále mají každý nějaký tajemství a to mě prostě nebaví. Takže když už se tam začne něco dít, je konec. odhalení bylo pro mě docela překvapující, ale to jen proto, že jsem si dovolila nad tím nepřemýšlet. Prostě její knihy dávám na jeden zátah i kvůli tomu, abych neměla prostor dumat nad tím kdo kdy a jak.
Zkrátka to byla z horších knih.
Ale co si budu nalhávat, z té lepší stránky to beru v tom smyslu, že mám prostě její tvorbu podle první knihy ráda na tolik, že se nestydím ji mít v knihovně, v celé její tvorbě.
Jak působí na vás, když je v knize od začátku mezi partnery nějaké tajemství?

2 03.09.2022

Skvělý

2 22.09.2019

Dneska jsem si knihu koupila a jen tak jsem si ji doma otevřela no a odpoledne už jsem ji měla přečtenou.
Práci S. Fitzeka znám, první kniha pro mě byla Terapie, ale Balíček taky nebyl špatný.
Zápletka značně jednodušší, ale nevadilo mi to. Navíc na konci jsem si přečetla i emaily od lidí, kterým práce pana Fitzeka změnila nebo nakopla život a lásku ke knihám.
A o to přece jde. Balíček doporučuji. Do sbírky je to prostě nutnost.

1 27.05.2024