Kuci12 komentáře u knih

Propracované do nejmenšího detailu. Vybroušený příběh, který Vás zasáhne. Knih na toto téma bylo napsáno hodně, ale tahle je o třídu jinde.

37 02.11.2019

Zlo plodí jen zlo. Další boj za "pravdu" a "spravedlnost" přináší ještě více zkázy. Rodinná sága na pozadí nejhoršího období v lidských dějinách. Skvěle napsané, bez patosu, ale s tolika emocemi. Troufnu si tvrdit, že nejlepší kniha tohoto roku. Tolik utrpení a všechno jsme si MY Lidé způsobili navzájem, což považuji za tu největší tragédii. Klobouk dolů, paní Lednická. Kdybych mohla dám ještě jednu hvězdu navíc.

35 02.05.2021

Snad ještě nikdy jsem neměla takový problém napsat komentář ke knize, jako tu u Slavíka. Přijde mi, že nedokážu dostatečně vyjádřit, jak moc dobrý příběh to je, aniž bych psala klišoidní fráze..... Po přečtení anotace knížky, jsem si v hlavně tak trochu načrtla, o čem to tak asi bude a říkala jsem, že mě nemá moc čím překvapit. Velká chyba, tahle knížka mě prostě dostala.

29 29.03.2020

"Tak jim to podepiš! Prosím tě, podepiš to! Jakou cenu může mít pravda?"

Přečteno a co napsat? Já nevím, asi to nikdy nepochopím. Lidé ztratili soucit a rozum. Stali se "roboty" té doby a mnohým se to i líbilo. Komunisté jen převzali otěže a "vylepšili" postupy Němců. Jde o součást naší historie, kterou jen málokdo zná v celé své ošklivosti, zákeřnosti a nelidskosti. Dodnes není znám přesný počet ani jejich jména, lidé mizeli a spolu s nimi i jejich lidské příběhy. Nedostali šanci na život a to všechno, proč?

"Všechny ty, co se nenechali zlomit. Lidi ani netuší, kolik máme hrdinů."

Kdybych mohla dám ještě jednu hvězdu navíc, napsáno tak že nebude zapomenuto.

25 09.01.2024

Začnete číst a tím i skládat mozaiku příběhu. Každá mince má dvě strany a každý příběh se mění se svým vypravěčem. Slova, gesta a ticho všichni vnímáme jinak. Paní Mornštajnová má dar a doufám, že budu ještě několikrát žasnout nad jejím uměním.

25 17.11.2019

"Stejně máme štěstí," řekla Anna, když poprvé seděli na lavici před hořícími kamny. "Vždycky narazíme na hodný lidi" Útrpně se na ni podíval. "Tomu ty říkáš štěstí?"

"Jo. Mohli jsme dopadnout hůř. Ale máme kam hlavu složit. A nejsme sami, lidi nám pomohli. Zase bude líp. Určitě!"

Není, co dodat, to jak nahlížíme na život je klíč k tomu, kdy jsme šťastni. Taky pevně věřím, že bude zase líp.

23 06.03.2022

(SPOILER) Začnete číst a sbírat drobečky příběhu na pozadí, aby jste si mohli poskládat úplnou rodinnou mozaiku a čekáte, kdy to přijde..... a pak, pak se to snažíte zpracovat a číst dál, na konec, kde zůstanete s otevřenou pusou a smeknete klobouk před autorkou, která dokázala napsat příběh o jedné cácoře, tak že na něj nepůjde snadno zapomenout. Vyprávění o dívce, které Vás donutí se zamyslet a doufat, že děj se odehrál jen na stránkách knihy..... tento možná, ale kolik takových "cácor" je mezi námi?

22 22.07.2023

Jaké je to být sám, opravdu sám? To zjistí člověk zřejmě až v momentě, kdy mu nezbyde ani on sám. Nikdy mě nenapadlo se na tuto problematiku podívat i ze strany člověka, který nemůže za to, co dostal do vínku a celý život se snaží nepodlehnout. Jak těžké to musí být se narodit s tímto stigmatem a snažit se žít takový to život s čistým štítem a zároveň najít aspoň trochu toho štěstí. Klobouk dolů za zpracování tohoto tabuizovaného tématu a způsob, jakým dokázala autorka aspoň trochu posunout vnímání celkového problému.

22 05.05.2023

Přečteno za jeden večer po víkendu, kdy jsem sama byla součástí skupiny, která sázela nový les. Ten pocit, kromě toho, že Vás všechno bolí, je úžasný. Máte pocit, že tohle mělo smysl a že jste zanechali malinkatý otisk na té velké, zatím ještě modré planetě, ale kdo ví, co bude stát za sto let......Slovy klasika: “ Kdybych věděl, že zítra bude konec světa, ještě dnes bych šel a zasadil jabloň.“

22 02.11.2020

Tak jo, narovinu nebýt vysokého hodnocení asi bych si knížku nevybrala. Nespadám do její cílové skupiny a nejsem moc fanda popisných krás přírody. Ale chyba lávky, měla jsem stejně hloupé předsudky ke knize, jako téměř všichni obyvatelé Barkley Cove k "holce z bažiny." Říká se nesuď člověka, pokud jsi neušel míli v jeho botách a je to svatá pravda. Poutavě zachycený příběh, kdy se prolíná minulost se současností, jako vlny při odlivu a vy spřádáte příběh z nitek pavoučích sítí a čekáte, zda kořist bude ulovena. Krásné, půvabné i přes všechen smutek a samotu.

21 11.09.2021

Máme rok 2020 a v učebnicích dějepisu se stále žáci neučí všechny etapy dějin, tak jak se vážně staly. Když budeme měnit historii, změníme tím i naši budoucnost. Autenticita knížky je dána podrobnou přípravou a studiem informací o kterých autorka píše v doslovu. Jde o její prvotinu a já už se moc těším na další.

21 28.06.2020

Tak jo, až na ten sladce sladký konec, kdy najednou bylo vše růžové, to nebylo špatné. S partičkou novinářů jsem si oživila svoje vzpomínky z Kodaně, která má něco do sebe. Hygge je fenomén posledních let a ano malé radosti nám dokážou zpříjemnit den. Někdy pro to velké štěstí "na konci" zapomínáme na ty malé střípky rozeseté během všedních dní.
"Nejde o to, odkud pocházíte, ale o to, kam jdete."

20 16.02.2024

166 stránek - hmm, krátké, přečtu to, ale asi to nebude mít děj, takže to bude spíš o ničem než o něčem...... Takhle hloupě jsem si duchu odsoudila knížku, které ale v sobě má velké "něco". Je to vtipné, chytré, sarkasticky upřímné a hlavně pravdivé. Jako dobrý dezert po náročném dni.

"Mně se zdá, že pokud chcete něco opravdového dostat, musíte riskovat. Musíte se tomu druhému vydat všanc a doufat, že on to udělá taky. Bezpečné to není, ale také to není silikonové."

20 28.04.2022

Já vlastně nevím, co napsat. Jsem na pochybách a to se mi nestává často. Už podle anotace, jsem si říkala to mě jistě dostane, ale víte, co? Skoro nic. Ano lidské osudy té doby by měly proniknout ke každému, trochu s ním zatřást a pomoct nám si uvědomit, že i když dnešní doba není ideální, tak to, co museli zvládnout lidé před námi je opravdu něco jiného. Tak, proč se mi příběh tohoto trojlístku nedostal pod kůži? Bylo to odosobněné, ale přesto jsem cítila kdesi v pozadí, že jsem celou dobu tlačena k emocím. Prvoplánové a bez jakékoliv zásadního obratu v ději. Škoda, potenciál tohoto příběhu, byl obrovský.

20 18.04.2021

(SPOILER) "Něco tak zbabělého, vyděračského a nespravedlivého by nevymyslel, ani ten nejhorší imperialista, jakého si dovedeš představit!"

Druhý díl z trilogie a vážně jsem naivně věřila, že konec nebude tak bolestný, jako v prvním dílu. Hloupá představa, tahle kniha nemůže mít happy end - ta doba ho dost dlouho neměla. Děly se strašné věci a do dnes se o nich ve škole neříká vše, co by mělo. Ve jménu jednoty se komunisté chovali úplně stejně, jako Němci. Touha po moci a penězích je stejná ať už je schovaná pod rouškou jakéhokoliv režimu. Skvěle napsáno a velmi výstižně vykreslen i boj a strach o koryta moci. Věřím, že závěrečný díl přinese trochu naděje.

"Každý den mizeli lidé. Postavy veřejného života, spolupracovníci z továren, kolegové ze spolků a organizací nebo prostě jen sousedé odvedle. Každý měl teď jen dvě možnosti. Jít s davem, nebo držet pusu a krok."

18 25.12.2023

"Celou dobu přemýšlel. O své vině na tom všem. O tom, co s dalo udělat lépe. Má si vyčítat, že naletěl? Že se nepostavil zlu? A jak měl vlastně rozpoznat, že se jedná o zlo? Byl jen prostým člověkem z hor. A v tom to právě bylo. Byl obyčejným člověkem, který chtěl štěstí pro sebe a svou rodinu. Proto mlčel. Proto se nechal strhnout davem. Nebo jsou to všechno jen výmluvy? Nevěděl."

Výjimečná kniha o nelehké době, kdy spravedlnost byla brána, jako štít pro jednání, které se nedá ospravedlnit, ale rozhodně se dá pochopit. Zub za zub, oko za oko..... ano, ale kdy si říci dost. Asi v momentě, kdy poznáme, že naši nepřátelé jsou stejní lidé, jako my a že to vlastně nikdo z nás nechtěl a všichni jsou jen loutkami na poli jedinců omámených touhou po moci. Klobouk dolů před autorem, protože za mě má v sobě kniha vše.

18 19.06.2023

(SPOILER) Už dlouho jsem nečetla knihu, kde by láska mezi dvěma lidmi, byla popsána, tak že jim věřím každý pohled, gesto i tu drásavou bolest z nemožnosti být spolu. Nevydržela jsem a nehlédla jsem o pár stránek dál, jak se to bude vyvíjet a pak jsem pasáže, kdy byli spolu šťastni četla o to déle - aby jim to štěstí vydrželo. Krásný příběh, který plyne a vy máte pocit, že vidíte Dana sekat zahradu a Stelu mu nést pivo, cítíte vůni omamných růží a nechcete, aby jim to mohl kdokoliv pokazit.
Konec byl na mě trochu moc překombinovaný hlavně linka s Daisy a stále nechápu, proč se ho nesnažila kontaktovat a dožít s ním svůj sen.....Ano, vážně mě ten příběh zasáhl :-)

18 09.10.2022

Hlad, strach, smutek a neustálou kontrolu to je něco, co zažívají běžní občané v KLDR. Tolik obyčejných věcí, je pro ně nedostupných. Při čtení knihy jsem se ptala sama sebe, proč se někdo narodí do svobodné země a někdo jiný za celý život nepozná, jaké to je žít - a ne jen přežívat. Kdo o tom rozhoduje - bůh, osud, náhoda či karma?
Proč některé děti bonbóny považují za zcela běžné a jiné mají životní zážitek z toho, že najdou jeden na zemi při cestě ze školy. Proč musí matky přihlížet, jak jejich děti umírají na podvýživu a kamarádi jejich dětí jsou veřejně popravováni......Proč? Jak to, že se celý "spravedlivý" systém už dávno nezhroutil?
Děkuji všem sedmi statečným za upřímnost a možnost nahlédnout do země, která snad v budoucnu zažije konečně lepší časy.

18 02.04.2022

Moje první kniha od autorky a vzala mi dech. Děkuji, bylo to strhující, poučné, reálné a bolestné.

"Ráj: Jestli je komunismus, ráj k čemu potřebujeme zdi, ploty a zákony, aby lidé neutíkali."

17 29.11.2023

Taková "stockholmská" detektivka, při které zjistíte, že jsme téměř všichni stejní blbci. Líbílo se mi, jak do sebe příběh začal zapad, jako puzze, což mi na začátku přišlo úplně nemožné. Všechno souvisí se vším a někdy ovlivníte něčí život jen tím, že jdete zrovna po mostě.

17 13.09.2020