krevetinka komentáře u knih

Cunningham to zkrátka umí a to mu nelze odepřít. I přesto, že mi tohle dílo přišlo jako autorovo nejslabší, nemohu tvrdit, že nebylo výborné. Nahlížíme na tři zcela odlišné časoprostory, které pojí vždy tři stejné hlavní postavy, hledající své místo ve světě, potýkajícími se se smrtí (jak svojí, tak svého bližního), uvažujícími nad smyslem života, budoucností...
Za mě nejslabší povídka byla první, nějak jsem se v ní ztrácela, postavy mi byly nesympatické, proto odebírám jednu hvězdičku. Zbylé dvě byly naprosto perfektní, druhá mi sedla hned, jelikož miluju thrillery, třetí jsem se trochu obávala, jelikož žánru scifi se záměrně vyhýbám, ale byla jsem velmi mile překvapena, bavila mě snad ze všech tří úplně nejvíce.

2 29.10.2018

(SPOILER) Tak tady mě Slaughter velice zklamala.

Na začátku to vypadalo jako skutečně zajímavý případ, který má spojitost s místními rasisty a feťáky, což upoutalo moji pozornost. Nicméně čím hlouběji jsme se nořili do příběhu, tím více nedořešených věcí zde přibývalo a už se k nim autorka později nevracela.

Co se týká Leny, jen stěží bych našla jinou knižní postavu, která by mě srala víc než ona. Tato kniha je třetí v sérii, takže si myslím, že všichni už dávno pochopili její trauma, a proto nevidím důvod, proč bychom o něm měli v každé knize číst minimálně pětkrát. Co mě ale skutečně vytočilo byly její myšlenkové pochody ohledně toho, že gayové milují drby, protože jsou gayové. Homosexuální chlapi jsou pořád chlapi, kapišto? Není potřeba vznášet takto nesmyslné soudy, Leno. Ale celkově, tahle ženská si očividně nevidí dál než na špičku svého nosu.

Red Herring mi obvykle nevadí, pokud je vložen smysluplně. Zde to ale nebyl tento případ. Byla zde spousta vaty, která sice čtenářovu pozornost jaksi odvedla, ale pak se k ní už Slaughter nevrátila. Mluvím zde hlavně o Leně, a například o jejích kalhotkách, nalezené u Andyho. Zrovna toto mi přijde jako velice nevhodně zvolená vata, protože právě kalhotky nalezené u oběti vraždy přece musí být nějak vysvětlené, ne? Nejdříve mě napadlo, že za všemi vraždami stojí právě Ethan, který se všechno snaží hodit na Lenu, a ono by to i dávalo smysl.

Ale ne. Velké finále v tomto díle byl obrovský, ale obrovský propadák, který do příběhu vůbec nezapadal, nehodil se sem, a nedával žádný smysl. Rozuzlení bylo skutečně velice hloupé.

Největší nedostatek Slaughter je, že je schopná rozpitvávat průběh vyšetřování, x-krát zmínit Lenino znásilnění, a celé vyústění, velké finále, nechá na posledních pár stránek, kdy už nezbyde prostor na hlubší vysvětlení motivu pachatele, což je obrovská škoda.

Abych to shrnula: Slaughter píše senzačně. Její postavy se mi, až na Lenu, líbí, mají skvělé, různorodé povahy a osobní příběhy. Vývoj postav od prvního dílu je bezva. Bohužel mi vadí jakási nedotaženost a nesmyslnost v závěrech jejich knih.

1 07.07.2023

Karin Slaughter píše zkrátka famózně. Dokáže jednoduše, ale zároveň efektivně popsat prostředí a atmosféru. Jen stěží byste narazili na hluchá místa - ne, každá scéna zde má svůj opodstatněný prostor, což je fajn. Dialogy jsou výstižné a věcné, takže se nestane, že se ztratíte v tom, kdo zrovna mluví, nebo co je předmětem diskuze. Líbí se mi vztahy a dynamika postav hlavně proto, že každý charakter má své slabé a silné stránky, takže se zde nesetkáme s nepřemožitelnými policisty, kteří přijdou na kloub každému problému skoro jako mávnutím kouzelného proutku, ale taky čas od času narazí na slepou uličku. Oceňuji také to, že traumata a vnitřní démoni postav se ve výrazné míře podílejí na tom, jak postavy přemýšlí a prožívají, takže se nejedná jen o srdceryvnou backstory, která však nemá v příběhu žádný důvod.
Kniha je však dnes již přes 20 let stará, a proto se mé výhrady týkají hlavně neaktuálnosti a zastaralosti příběhu. V současnosti je tématika spíše klišé a nepřináší nic nového. Opět, stejně jako v předchozím díle, zde nedochází k pořádnému vysvětlení motivu, což je škoda. Záporák nebyl dopaden, což se dá považovat za pozitivum i negativum, protože se jedná o poměrně uvěřitelnou situaci. Jsem zvědavá, zda se k tomuto případu autorka vrátí v dalších dílech.
Příběh byl chytlavý a čtivý, ale pořád se nedokáže vyrovnat s mým prozatímním oblíbencem "Krásný holky", který byl o něco čtivější a napínavější než knihy ze série Grand County. Dobrá zpráva je, že Krásný holky jsou z roku 2015, takže předpokládám, že psaní autorky mělo spíš vzestupnou než sestupnou tendenci kvality.

Líbí se mi vztah Sáry a Jeffa, jsem ráda, jak se situace mezi nimi vyvinula od prvního dílu. Hltám každou jejich společnou scénu, konverzace, lásku, něhu... VŠECHNO.
I přesto, že mě nehorázně štve Lena, chápu, proč se chová, jak se chová. Tím se dostávám k předchozímu bodu, že traumata a vnitřní démoni mají v příběhu svá opodstatnění a nejsou tam jen na výplň. V souvislosti s Lenou nesmím opomenout naprostého hrdinu celé této situace, a tím je HANK! Za mě je to možná úplně nejlepší postava v celé sérii, je úžasný a já ho naprosto zbožňuju.

1 23.06.2023

(SPOILER) No, ani nevím, co k tomu říct. Nic pozitivního mě nenapadá. Sama jsem se při čtení cítila jak sjetá. Chápu, že záměr autorek bylo vykreslit tu atmosféru co nejlíp a využily k tomu způsob vypravování, ale...
Kniha je prázdná. To je jediné, co mě napadá k hodnocení. "Filozofické" myšlenky tam sice jsou, ale nepřináší nic nového, protože jsou to jen parafrázovaná slova a věty, které předtím už řekl někdo jiný. Žádný nový pohled na svět, myšlenku, podnět nepředkládá. A je to škoda, protože zrovna tohle v knihách mám hodně ráda. Kvůli tomu mi to přišlo jen jako prázdné tlachání dvou sjetých mozků.
A láska? Posedlost? Byla tam zmíněná, ale nešla vidět. Knihu bych možná pojmenovala neexistence (lásky), protože já jsem tam opravdu nenašla ani mezi řádky cokoliv, z čeho by šla cítit nějaká láska, možná tak to, že Elias nakonec opustil město a dal tím pádem Kennymu prostor na to se z něj zbrchat. Tím pádem přecházím k myšlence, že absolutně netuším, z čeho nějaká ta láska vůbec vznikla. Elias je sebestředný hňup, kterému je všechno jedno, Kennetha prakticky zneužil a pak z toho vznikla láska jako trám. Hm, no já nevím. A vůbec, všechno tam bylo tak nějak divný. Jako upřímně se divím, že Eliasovi rodiče mu nedali rovnou pár facek a že se s ním ještě snažili nějak domlouvat. To by mě zajímalo, co jsou to za rodiče. Myslím si, že takového fakana by rovnou vykopli z baráku a neztráceli s ním žádnou trpělivost, a Elias by jim možná ještě poděkoval, když tam byla nenávist očividně na obou stranách.
A jestli jsem správně pochopila konec, tak se teda sebrali, jeli za lepší budoucností, a pak je srazilo auto? No teda, tleskám. To byla jedna s největších cypovin, které jsem kdy četla, a je mi to líto, protože autorky jinak fakt miluju...

1 26.05.2023

Jsem na tohle asi stará. Postavy totálně pubertální, ve všech těch muzikálových hláškách jsem se ztrácela, děj téměř nulový, všechno oplývalo naprostou naivitou, vůbec mě to neoslovilo. Asi by se mi to líbilo mnohem víc, kdyby mi bylo tak o deset let méně.

1 20.11.2019

Co to, sakra, bylo? Knihu raději nehodnotím - nevím jak.

Kniha zjednodušeně představuje základní filozofické oblasti, navíc je doplněna krásnými ilustracemi, mohu jen doporučit.

1 03.11.2018

Velice obtížný překlad. Básně se dají najít v lepší a srozumitelnější verzi.

1 17.10.2018

Kniha průměrná. Popis Aziny nemoci byl přesvědčivý, snad i proto, že takovou nemocí trpěl sám Green. Mně se ale i přesto kniha moc nelíbila. Po dočtení jsem nevěděla, co si mám myslet, když nad tím přemýšlím, ani nevím, co ve mně kniha zanechala, pokud vůbec něco. Dějová linie nic moc, postavy nic moc. Cílová skupina čtenářů pro tuto knihu je podle mě někde v rozmezí od 12 do 15 let, což už je dávno za mnou. Green podle mě napsal daleko lepší knihy, než je tato. Četlo se to dobře, ale větší smysl nebo motivaci v tom asi nenajdete. Proto 3*

1 28.09.2018

Opravdu skvělá kniha, nejen pro "young adult". Splnila to, co jsem od ní očekávala. Co víc dodat, prostě příjemná oddychovka s originální zápletkou :-)

1 30.06.2017

(SPOILER) Karin Slaughter to opět dokázala. Podařilo se jí napsat dechberoucí, mrazivý příběh o malém městečku kdesi na jihu, kde nemůžete nikomu věřit, protože se tam dějí šílené věci. Moc se mi líbila historie a celkový popis městečka. Slaughter to fakt umí.
Nicméně děj mi přišel tak trochu "meh". Teda nápad se mi opravdu líbil, zaujal mě psychopatický maniak poháněný vírou. Většinou mě tyhle věci baví. Ale celkově mi tam chybělo nějaké vysvětlení celého případu. Záporáka jsem uhodla už v první polovině knihy, protože... říkejme tomu šestý smysl nebo tak něco Ale to mi nevadilo. Upřímně jsem jen čekala na celé rozuzlení, které se bohužel nekonalo.
Těším se, až si přečtu zbytek série. Sáru a Jeffa jsem si zamilovala a doufám, že je v dalších dílech znovu uvidím spolu.

21.06.2023

Nedočteno, skončila jsem někde za půlkou. Hrozná nuda, nechápu ten hype.

Už dlouho jsem se u něčeho hlasitě nesmála tak jako u Transmetropolitanu. Výborné!

07.06.2023

Grafické zpracování nádherné, ale to k dobrému příběhu nestačí.

02.06.2023

Tohle bylo naprosto dechberoucí.

Zde se s panem Coelhem loučím. Bylo mi ctí, ale stačilo. Jediné, co kdy z jeho pera vzešlo dobrého, byl Alchymista, kde to taky končí. Ďábel a slečna Chantal byl příběh, který neměl hlavu ani patu. Myšlenka dobra a zla mě nalákala, čekala jsem, že si z knihy odnesu podobné pocity jako z Alchymisty, ale nic takového se nekonalo. Vesměs jsem se nedozvěděla nic.

06.09.2019

,,Někdy mluví jakýmsi něžným nářečím o smrti, která vede k pokání, o nešťastnících, kteří dozajista existují, o úmorných pracích, o odchodech, které rozdírají srdce. V brlozích, kde jsme se opíjeli, plakal při pohledu na ty, kteří nás obklopovali, dobytek bídy. Zdvihal opilce na černých ulicích. Měl slitování jako matka, když peskuje malé děti. Odcházel roztomile jako holčička při náboženství. [...] Možná, že zná tajemství, jak změnit život?”


Čím déle čtu Rimbauda, tím víc se sama sebe ptám: ,,Kdo vlastně byl Arthur Rimbaud? Co to bylo za člověka?” a jediná odpověď, která se mi drží v mysli, je prostě jen “Génius”. Zvláštní na tom všem je, že obyčejný smrtelník nemůže rozumět zdaleka všemu, co pocházelo z Rimbaudova pera. I přesto má Rimbaud v mém srdci čestné místo. Způsob, jakým ke mně promlouvá je kouzelný, nenahraditelný.

23.03.2019

Docela náročné čtení, které mě ale bohužel moc nebavilo, i přesto, že bylo bezesporu kvalitně napsané.

Tak musím říct, že mi kniha dala dosti zabrat. Některé pasáže a výroky byly krásné, či dokonce k zamyšlení, ale celkovým dojmem na mě kniha moc pozitivně nezapůsobila a musím se přiznat, že mě většinu času spíš nudila, což je škoda, protože jsem se na ni dlouho těšila a měla jsem příliš velká očekávání.
Ale abych knihu zase jen nehanila, naopak se mi velmi líbila postava Maurice, který se, navzdory tehdejší společnosti, rozhodl postavit se své sexualitě čelem a nenechal se ovlivnit jakýmikoliv konvencemi, jak to udělal třeba Clive. Myslím, že v tom se skrývá ta jedinečnost, neboť v té době zaujal takový postoj zřejmě málokdo.

04.02.2019

Zatímco autorův styl psaní dominoval celé knize, jak je u něj zvykem, příběh za ním bohužel tragicky pokulhával, jak to u něj zvykem není. To mě u Cunninghama, jakožto mého oblíbence, mrzelo. Asi příběh potřebuju nechat v hlavě odležet, abych přišla na to, co jím vlastně chtěl autor říci.

31.01.2019