Maurice
Edward Morgan Forster
Maurice je jedním z prvních otevřeně homosexuálních románů. V době, kdy byl napsán (1913–1914), bylo jeho uveřejnění z pochopitelných důvodů vyloučeno, a vyšel tak až po autorově smrti v roce 1971. Přestože jde o příběh odehrávající se před téměř sto lety, je dnes, v době jeho prvního českého vydání, Hallovo hledání vlastní identity, a potažmo i sexuality, aktuální jako málokdy předtím. Knihu podpořilo Ministerstvo kultury ČR. Na propagaci knihy spolupracuje Gay Iniciativa České Republiky.... celý text
Přidat komentář
Příběhu samotnému bych možná dala i pět hvězdiček, ale pokaždé jsem se ztrácela v dialozích, nevěděla jsem, kdo kdy mluví, musela jsem se i několikrát vracet. Potom mi v knize velká část věcí nedávala smysl a z toho vinním překladatele. Dále tam byly zdlouhavé nudné pasáže, které se mohly úplně s přehledem vyškrtat. Příběh samotný a Mauricovi pocity se mi líbili moc, ale ta omáčka kolem tomu ubrala dvě hvězdy.
Tak musím říct, že mi kniha dala dosti zabrat. Některé pasáže a výroky byly krásné, či dokonce k zamyšlení, ale celkovým dojmem na mě kniha moc pozitivně nezapůsobila a musím se přiznat, že mě většinu času spíš nudila, což je škoda, protože jsem se na ni dlouho těšila a měla jsem příliš velká očekávání.
Ale abych knihu zase jen nehanila, naopak se mi velmi líbila postava Maurice, který se, navzdory tehdejší společnosti, rozhodl postavit se své sexualitě čelem a nenechal se ovlivnit jakýmikoliv konvencemi, jak to udělal třeba Clive. Myslím, že v tom se skrývá ta jedinečnost, neboť v té době zaujal takový postoj zřejmě málokdo.
Krásný, citlivě napsaný příběh s řadou silných myšlenek, které vám utkví v hlavě ještě dlouho po dočtení knihy. Četla jsem knihu jen jednou, ale určitě se k ní ještě někdy vrátím, protože tohle je ta krásný! A je tam toho k zamyšlení tolik, že nelze vše pojmout najednou. Nádherný příběh, skvěle napsaný. Také mne děsně bavilo sledovat vývoj hlavního hrdiny, který mi byl velmi sympatický a kterého pan autor vykreslil naprosto věrohodně, přesvědčivě, se vší plasticitou a reálností, jakou jen literární postava může mít.
Tahle kniha mě donutila litovat, že neumím anglicky natolik, abych si mohla Maurice přečíst v originále. Je krásná, plná citu a přitom není patetická. Na několika málo stránkách je krásně popsaný vývoj postavy tak, že jiný autor by spotřeboval dvakrát tolik papíru a stejně by to nedovedl. Forster byl pan spisovatel a k této knize se budu určitě vracet.
Tak si myslím, že si dám rovnou druhé kolo, protože něco tak krásného si musím přečíst ještě jednou...pak snad i najdu slova a okomentuji tak, jak si tato kniha zaslouží.....
Edit 30. 5. 2017 ...tak přečteno znovu a opravdu je to jedna z nejkrásnějších knih, co jsem kdy četla, a to nejen s ohledem na specifické téma. Už teď vím, že ji musím vlastnit, protože je jedna z těch, k nimž se budu vracet....nejdříve jsem viděla film, který na mě opravdově zapůsobil, výkony tří hlavních postav, zejména pak pro mě dosud neznámého představitele Maurice, byly nesmírně přesvědčivé, a já jsem tušila, že kniha pak musí být skutečný poklad, což se i potvrdilo...spisovatel na poměrně malém prostoru (nepotřebovat popsat stohy stran a přitom říct vše je pro mě známkou skutečného mistrovství) dokonale vykresluje psychologii postav tak, že člověk jim skutečně rozumí, navíc se skláním nad tím, jak autor dokázal vylíčit vztah mezi dvěma muži jako něco, co je naprosto přirozené (pomíjím pasáž o možném vyléčení, která je limitována soudobým věděním)....Maurice Halla jsem si zamilovala, pro jeho vývoj, kdy si postupně, ač sám konzervativní a poněkud snobský, začne uvědomovat pokrytectví a faleš "normálního" maloměšťáckého okolí a namísto, aby potlačil svou přirozenost a žil dál zřejmě úspěšný, nudný život, jak od něj očekával jeho někdejší přítel Clive, dá odvážně přednost své touze po tom být konečně sám sebou, po životním příteli a lásce, a to ještě ne ledajaké, zamiluje se čistě a opravdově, se vším všudy, do muže naprosto mimo svou třídu, takže vlastně rozbije hned dva zažité vzorce a ukáže, že takový vztah je možné realizovat a zahodit kvůli němu vše, že nejde o něco nízného a pomíjivého......nemůžu než pociťovat vřelý vztah k autorovi, který napsal v té době něco tak laskavého, láskyplného, optimistického... společně s Radoslavem Nenadálem se musím ptát, kde se něco takového vzalo, vím, že kdyby to bylo možné si promluvit, dozajista by bylo o čem....
Jinak asi nejoblíbenější scény jsou scéna v britském muzeu, kdy se "Maurice postavil proti těm hrozbám, nikoli jako hrdina, ale jako kamarád, a našel za nimi dětinskost a za tou ještě něco jiného..." a poté závěrečný rozhovor s Clivem, kdy za ním Marice přichází čistě jenom proto, aby jej informoval, k čemu dospěl, bez toho, aniž by požadoval schválení nebo něco podobného....myslím si, že ačkoliv doba pokročila, vnímání homosexuality se příliš nezměnilo, sice už není trestná a máme registrované partnerství a sňatky, to ale podle mě není stále to, ač autor a jeho přátelé usilovali, spousta lidí prostě stále nedokáže uznat a pochopit něco tak přirozeného, jako je lidský cit, a ošklíbají se nad tím a nechtějí nic vědět, vidět ani slyšet, podobě jako Clive v závěru......doufám, že budoucnost bude jenom lepší, není možné, aby něco tak krásného jako láska bylo důvodem k omezování lidských práv....
"Musí oba žít mimo svou třídu, bez příbuzných a bez peněz, musí pracovat a držet dohromady, až do smrti. Ale Anglie patří jim........ten vzduch a to nebe tady nad nimi patří jim, nikoli těm bázlivým milionům lidí, kteří sice vlastní své malé dusné krabice, ale nemají své duše...." (k. 45)
".....neexistuje kousek lesa ani žádná pustina, kam by člověk dnes mohl uniknout, žádné opuštěné údolí pro ty, kteří nechtějí společnost ani reformovat ani kazit, ale chtějí, aby je ostatní nechali na pokoji...." (ze závěrečných poznámek)
Omlouvám se, že je to tak dlouhé, ale tohle mi stálo za komentář...
Také jsem si v Mauricovi našla pěknou větu, univerzálně se týkající všeho zažitého a konvenčního, co nás omezuje a my se tím omezovat necháme:
"Zatřásl žebříkem a zahleděl se do lesů, ale touha se do nich vydat zmizela, jakmile si uvědomil, že by skutečně mohl jít."
"Miluje muže a vždycky je miloval. Toužil je objímat a sdílet s nimi život. A to si uvědomil teprve ve chvíli, kdy ztratil muže, který opětoval jeho lásku."
Poblázněna filmem jsem si chtěla přečíst i knihu. Kniha mě sice neohromila tak, jak jsem si představovala, ale špatná v žádném případě nebyla. Spoustu myšlenek jsem neměla šanci pochopit. Určitě se ke knize v budoucnu vrátím.
"Třeba takovou lásku nebude nikdo chtít, jenže on se za ni stydět nemůže, protože to je 'on', a nikoli jeho tělo nebo duše, ani jeho tělo a duše, ale je to prostě 'on', který funguje prostřednictvím obojího."
Už od dob, kdy jsem viděla filmovou adaptaci této knihy (z roku 1987, režie James Ivory), jsem strašně toužila po této knize. Protože film je krásný a úžasně zpracovaný a bylo mi jasné, že kniha bude ještě lepší. Aby nebyla, když ji psal takový velikán! A rozhodně mě nezklamala. Milovala jsem ji od chvíle, kdy jsem ji poprvé držela v ruce a četla si úryvek doslovu autora, který je na zadní straně obálky. Je to prostý a přece složitý román o muži, který se narodil v nešťastnou dobu. Ale jeho životní příběh má neskonalou historickou, psychologickou i literární hodnotu. Těžko najdeme dílo otevřenější, laskavější a poetičtější se stejným tématem a datem vzniku. Jaká škoda, že nemohla vyjít již v roce 1913! Myslím, že by tím Forster přepsal dějiny. A Maurice Hall by byl vzorem mnoha mladých mužů, kteří se zmítali ve vnitřních nepokojích a pochybách.
Štítky knihy
Anglie homosexualita zfilmováno 20. století anglická literatura sexualita internát LGBT, queer, LGBT+
Autorovy další knížky
| 2006 |  Cesta do Indie |
| 2005 |  Maurice |
| 1982 | Rodinné sídlo |
| 2005 | Izba s vyhliadkou |
| 1987 | Kam se bojí vkročit andělé |
(SPOILER) Pozoruhodná je uvěřitelnost a hodnověrnost, s níž autor vystihuje vývoj sebepojetí hlavní postavy. Je nemilosrdný, díky čemuž se nepropadá do sentimentu. Vzhledem k tomu, že se jedná o první dílo na téma homosexuálního vztahu mužů, lze autorovi odpustit nepravděpodobnou proměnu Cliva Durhama. Obdivuji Forsterovu odvahu dotáhnout román do pozitivního konce, který je mnohem kontroverznější, než by byl konec tragický. Je uvěřitelné, že by hrdinové udělali to, co udělali? Vydržel by jejich vztah déle, nebo by trval vskutku jen šest týdnů, jak poznamenal Lytton Strachey? V doslovu Radoslav Nenadál připomíná Čajkovského, jehož 6. symfonie hraje v románu důležitou roli. Zajímalo by mě, zda si Forster uvědomil, že tak předznamenal tragičnost samotného tématu, byť děj se nikdy do tragické polohy nepřeklopí.