Kormorán komentáře u knih

Jedna z nejsmutnějších a nejzajímavěji napsaných knih, jaké jsem kdy četl. Ta atmosféra je jednoduše nepopsatelná.

10 25.06.2012

King nezná míru, to je jeho největší problém. A s každou jeho další knihou to pociťuji čím dál palčivěji, zvlášť když jde o tak rozmáchlou záležitost, jakou je Svědectví. Opět, čte se skoro samo, protože King je mistr chytlavých slov, motivů a postav, které vás zajímají. Na těch víc jak tisíci stranách se mu povedlo načrtnout interesantní paletu charakterů a svět, který obývají, líčí nejdříve v nepříjemně surových, posléze depresivně beznadějných a nakonec osudově plných barvách. Jenže... To všechno by zvládl stejně dobře znázornit na poloviční ploše a co víc, příběh jako takový (o který by v tomhle typu mainstreamové literatury mělo jít především) by se mu nerozpadl na nesourodou, rozplizlou břečku, která absolutně postrádá vnitřní soudržnost a hromadí nesmyslné podzápletky, aniž by se její autor namáhal je pořádně vytěžit, nedejbože jejich osudy logicky uzavřít. Výsledkem je divný hybrid mezi sci-fi a fantasy, svědectvím o nákaze a bojem mezi dobrem a zlem, zajímavým postapokalyptickým čtením a čistou fantasmagorií. Jasně, pořád jsem si ve Svědectví něco našel. Tragikou provoněnou postavu Harolda Laudera, rozevlátého Larryho Underwooda a jeho cestu za zodpovědností, další ambivalentní postavy, u kterých jste na rozpacích, jestli je litovat, nebo jimi pohrdat. Prvních asi sto padesát stránek je velmi lákavou rekonstrukcí virového onemocnění z pohledu několika postav. Posledních sto stránek jsem zhltal takřka na posezení, protože celý ten alespoň rámcově v realitě zakotvení dovětek v sobě má víc napětí a emocí než "epické" finále hlavní dějové linie. Ale pořád zbývá skoro osm set dalších stran, na kterých se projevuje autorova nesoudnost a celé knize v nich hrozivě padá řetěz. Škoda, celá látka rozhodně měla potenciál být víc než jen lehký nadprůměr.

7 30.03.2016

Vladimír s Estragonem si mé srdce nezískali. Neupírám Čekání na Godota umělecký vliv a klidně i uznám, že celá tahle absurdní hra má své zvláštní, bezvýchodné kouzlo. Ale jako literární dílo, které by ve mně mělo vyvolat emoce či nějakou intelektuální odezvu, mi to vlastně ale vůbec nic nedalo.

7 15.03.2014

Díky Hamletovi jsem konečně objevil výjimečnost a genialitu Williama Shakespeara. Jazyková vytříbenost, bohatost dialogů a monologů, velikost příběhu, ve kterém je obsaženo vše, co činí příběh osudovým a věčným. Důvtipné Hamletovo bláznovství, neštěstí Ofélie, zuřivost Laerta, mocenskými intrikami zmítaní Rosencrantz s Guildensternem... "Dovolte několik slov, princi." - "Třeba celou knihu..." Těžko někdy napíše lepší divadelní hru, než jakou je Hamlet. A i kdyby ano, nikdy nebude mít tak silný vliv ještě 400 let po svém vzniku.

6 16.09.2014

Další skvělé dílo Stephena Kinga.Autor dokázal celý (z počátku idylický) příběh dokonale prodchnout hrůzyplnou atmosférou,výtečně vede své postavy,aby celý příběh vygradoval do drásavého a nezapomenutelného konce.Kniha,která mě chytla a nepustila až do poslední stránky.

6 18.06.2011

Srdeční záležitost a jedna z knih,které mě skutečně ovlivnily.Heathcliff je nejlepší literární postava,jakou znám.

6 10.01.2011

Žádná dětská pohádka, nýbrž malý literární zázrak, který dokáže být inspirativní a obohacující jak pro desetiletého kluka, tak pro čtyřicetiletou matku od rodiny. Nebo pro dvacetiletého maturanta, který si myslel, že si s ním jen odškrtne další položku z povinné četby...

5 15.08.2014

Filozoficky nesmírně obohacující dílo,které má co říci i současnému čtenáři.A Dorian Gray je jednou z nejtragičtějších a nejpůsobivěji napsaných literárních postav vůbec.

5 14.07.2012

Sofie a její tajemný učitel mi dokázali na čtyři sta stránkách říct o filozofii a neuchopitelnosti stěžejních životních otázek víc, než jsem si odnesl z jakékoliv školy. Fascinující a neuvěřitelně propracovaný román, který se maskuje jako učebnice filozofie, ale přitom zvládne být stejně roztomile bizarní a neuchopitelný jako například některé filmy od Davida Lynche!

4 14.09.2015

Atlas mraků je díky své formě bezesporu výjimečným knižním dílem, které i přes počáteční roztříštěnost dokáže čtenáře silně vtáhnout do příběhů jednotlivých postav a navíc všem dopřát skvostnou gradaci a katarzi. Jen škoda, že některé příběhu (Poločas rozpadu, Dopisy RF) jsou mnohem zajímavější než jiné (především Hrůzostrašná muka TC). Když navíc člověk odhlédne od formy, zůstane mu poměrně konvenční šestice příběhů, které nijak výraznou originalitou neoplývají. Přesto zůstává pocit, že jsem četl úžasnou knížku, což je nejdůležitější.

4 14.12.2013

Strašná prdel! To mi věřte.Harryho Pottera mám hodně rád,ale to mi nebránilo,abych si tuhle jeho parodii náramně užil.

4 28.02.2011

Obrovská škoda roztahanosti první půlky knihy. Martin si zrelativizováním svého dosavadního konceptu a snahou výrazně rozšířit svůj už tak šíleně komplexní svět ukousl možná až příliš velké sousto, takže úvod se hodně motá v kruhu. Jakoby autor po masakru v předchozí knize tak nějak nevěděl, co dál vyprávět. Všechny linky ovšem na druhou stranu výborně gradují. A především poslední třetina knihy je Píseň ledu a ohně v celé své kráse, kterou bych se nebál postavil na úroveň tomu nejlepšímu z celé série. Jaimeho nejistota a morální dilemata, Aryino loučení se s Jehlou, Briennina deziluze, je toho tady nakonec spoustu a Hostina pro vrány je pro celou sérii velmi důležitým prvkem. Nezajímavost začátku z ní ovšem stále dělá zatím nejslabší knihu, byť oplývá fantastickými momenty.

3 14.11.2015

"Já předurčen byl stát se zločincem..." Richard z Glostru je Shakespearovým nejzrůdnějším a zároveň nejzábavnějším padouchem. Jeho odporné činy z něj činí slizkého padoucha, zároveň však diváka fascinuje svým černým humorem a brilantně naplánovanými intrikami, které mu až do půlky hry bez výjimky vycházejí. Vedlejší postavy jsou v podstatě komparz, celá hra stojí na Richardovi. A jako jedna z autorových nejbrilantnějších her je stále fascinující.

3 03.01.2015

Vzhledem k faktu, že King představuje jednoho z mých nejoblíbenějších spisovatelů, pro mě byl Dallas zklamání. Samozřejmě že je to čtivá knížka, kterou člověk čte jedním dechem. To je prostě Stephenovo nadání, všechno píše nesmírně chytlavým stylem. Ale zhruba v půlce mi došlo, že celý příběh je neskutečným způsobem natahovaný a vlastně se točí kolem některých úplně zbytečných věcí. Z dané premisy šlo vytlouct víc emocí, víc napětí, víc osudové nevyhnutelnosti, než se ve výsledku povedlo. A nakonec je to fajn knížka, ale mohla (a měla) to být klasika...

3 22.11.2014

Strhující úvod do jedné z nejpropracovanějších fantasy sérií, jaké kdy byly napsány. Nesmírně životné postavy, fascinující svět míchající středověkou drsnost s fantasy prvky, špičkový příběh plný zvratů... Píseň ledu a ohně bude jednou stejně zásadní dílo jako Pán Prstenů, protože kombinace populární a skvěle napsané knihy je stále vzácnější.

3 18.09.2013

Hmatatelně dokonalé zachycení mládí,touhy po seberealizaci,tápavého hledání identity a nepojmenovatelných existenciálních pocitů,po jehož přečtení málokdo zůstane stejný.Podobný omamný účinek na mě měl naposledy Útěk do divočiny.

3 07.08.2012

Brilantně napsaný sci-fi příběh,který čtenáře občas zavalí přespříliš složitými definicemi a podobnými věcmi,ale je natolik dobře napsaný a myšlenkově bohatý,že jsem mu to moc rád odpustil.

3 03.04.2011

Nejlepší díl Stopařské série.Nesmrtelná zábava,kterou můžu číst kolikrát chci a nikdy neomrzí.

3 29.01.2011

Pro mě osobně vůbec nejlepší knižní Pán Prstenů. Vím že jsem spíš v menšině, ale co :-)

3 08.01.2011

Králokat Jaime, Oberyn Martell, Rudá svatba, Jon a Ygritte, Zmije proti Hoře... Těžko soudit, jestli je Bouře mečů nejlepší díl série, každopádně jde ale o brilantní fantasy plnou skvostných postav a nezapomenutelných momentů, které člověk může číst pořád dokola. Natěšenost na Hostinu pro vrány obrovská!

2 30.01.2015