konformita komentáře u knih
Pátý díl oddělení Q, který jsem přečetla. Čtu to napřeskáčku, ale možná proto je to ještě lepší. Nevšimla jsem si dříve, kolik je tam humoru. Moc se mi líbí, jak Carl v duchu glosuje Asada i Rose (Yrsu). Olsen je pro mě nejlepší ze Seveřanů.
Celý život žila s nepříčetným strachem a pocitem viny. Přečteno téměř na jeden zátah.
Nový pohled tedy alespoň pro mne do té doby. Lodžské ghetto očima mladé vzdělané dívky s vypravěčský talentem. Příběh dívky a netvora. Krásné a strhující od první stránky. Tušila jsem, k čemu dojde na konci. Ani nevím, jak mě to napadlo. Přečtěte si, chytne Vás to za srdce.
Jak to napsat, abych se neopakovala? PŘEČTĚTE si to!!!!! Ten Tim je prostě VELIKÁÁÁÁN. Jak to dělá, že nás dělá bdělé, i když si už fakt potřebujeme zdřímnout??? Za nějakých 100 a více let se o něm budeme učit :-)
Paní Goldo, stálo Vám to za to? Věřím, že jste si po boku Ivety prožila své. ALE nutil Vás někdo k tomu?? Snad povinnost vůči Arturovi? Nevím, čtu s odstupem času, neznalá nezúčastněná. Ztráta času; nečtěte!! Iveta byla nemocná, všichni to víme.
Skvělé, napínavé s překvapivými zvraty. Jediná kniha (zatím), která mě donutila sednout k počítači a najít si ty památky a podívat se kudy se Langdon ubíral. Nejde jinak než za 5.
Nejméně na dvou místech nedomyšlené či překombinované prostě nereálné, ale i přesto napínavé, skvělé, prostě nejlepší.
Všechny knihy paní Mornštajnové jsem četla a byly úžasné. Psát pro děti, to je jiná liga. Velmi složité obraty, přirovnání, pořekadla. Pořád jsem dětem musela vysvětlovat, co tím vlastně bylo myšleno. Nám dospělým je to jasné, dětem ne. Četla jsem dětem ve věku 9, 5 a 4 roky. Ale jinak dobré, netrápili jsme se. Už bych po ní ale nesáhla.
Nádhera, lahůdka, pohádka. Těším se na další díl a až skončím, pustím se do filmu. Duše plesá, srdce bije, taková krása :-)
Po většinu čtení jsem nevěděla, co si o tom myslet. A nevadilo mi to. Člověk má chuť zkusit malovat :-).
To bylo tak krásné. Nádherné. Smutné. Ale dobře to skončilo :-)
Třískla se do hlavy a zapomněla. Zapomněla na to, že se z ní stalo to, čím nikdy nechtěla být, že přestala rozumět svým dětem, že už nemiluje svého muže, že se vzájemně se svou sestrou odcizily. Ale skutečně si za to může sama? Nej kniha tohoto roku. Nedá Vám spát :-)
Největších 5 z 5 jaké jsem kdy dala. Ten příběh je strhující, napínavý, nelze ji odložit. Někdo napsal, že se na Joonu nehrabe, ale ty knihy se nemůžou porovnávat. Tamty jsou o hruškách a tato o vejcích.
Velké překvapení. Od pana Niedla jsem četla Skleněný vrch, který se mi líbil. Ale odsoudila jsem ho k malému českému sice dobrému ale českému autorovi. A teď se stydím, neboť ta kniha je velkoformátový příběh muže, který procestoval celý svět a kterého mlátili na všech frontách a který podepsal spolupráci snad se všemi tehdejšími režimy a atd. A místy se dokonce zasmějete, dost překvapivě na dobu, v níž se děj odehrává. Nemůžu se ubránit, Pavel Vencl mi svou štrapácí připomíná jistého stoletého Alana Karlssona. Akorát, že toho nemlátili...
Paní Váňová mě poprvé zklamala. Hezké, jak si v první povídce pan uvědomí, kdo o něj skutečně stojí. Ty další dva jsou už lepší. Jak ta potvora Doris zničila svému muži život a nikdy se neponaučí a šílená troj až čtyřkombinační partnerská partie. Dalo se to přečíst a občas se i pobavit, ale paní Váňová umí víc setsakramentsky víc.
Moc pěkná knížka, po dlouhé řadě detektivek jsem si přečetla něco pěkného romantického. Ale nemyslete, té romantiky tam není neúnosně. V pozadí se rýsují černá mračna.
Manžel mi řekl, že tam David bude a on se objeví až na konci. Takže poprvé bez Davida, ale šlo to. Příběh poznáváte očima ztraceného.
Od samého začátku budete lapeni a propuštěni až na konci. Jedním dechem. Absurdita božského kultu Kimů, útrapy těžce pracujícího lidu a hlavně "zločiny" spáchané předcházejícími generacemi, jež ničí současné životy. Síla.