KočkomilkaJana komentáře u knih

A právě tím narážím na problém knihy - několik linií, které se možná protnou a dílo jako celek bude grandiózní. Eeee, nebude. Fakt ne, tady se Jussi hodně sekl. Přeskakování z příběhů je rušivé. V mnoha knihách stupňuje změna úhlu pohledu napětí. V Selfies si nejste jistí, kdo je kočka, kdo je myš, co tam sakra zase dělá psychicky zdeptaná Rose a proč najednou řešíte homo-vztahy a penzista objímá nějakého chlapa na vozíku, co bydlí s Carlem (jasně, pokud znáte pozadí, nepřijdou vám některé věci divné a rušivé). Samotná drobounká zmínka o selfie jako módě doby, kterou v knize najdete celkem vtipně použitou, která vyřešila celý případ, je slabá. Na autora tohoto kalibru snad až ubohá.

https://kockomilkaknihy.blogspot.com/2020/02/selfies.html

3 06.02.2020

Knihy Červenáka nejde jinak než milovat. Kde jinde se setkáte jen tak mezi řečí s tím, že chmaták byl několikrát bičován, dokonce ruku mu usekli, a když se naučil krást druhou, šibenice jej nemine… Kde jinde se vám snad i lehce pozastaví srdce nad hrůzou páchanou na nevěstkách a kapitán to zabije natolik luxusní hláškou, že vyprsknete smíchy? Opravdu se trojice mrzutého a ironického kapitána, kaprála, holky pro všechno, a sukničkáře Barbariče povedla. Když nejde o boj či násilí a mučení (dennodenní praktiky vyšetřování - a to si zamilujete rovněž), Matěj Barbarič klade nesmírně přesné inteligentní otázky, umí si to slovně rozdat i s místokrálem, který je jednoduše řečeno debil s mocí. Snaží se vidět souvislosti, je odborníkem na historii a zákony - což prostě také umí vykouzlit úsměv, když se s někým špičkuje či něčeho chce dosáhnout.

https://kockomilkaknihy.blogspot.com/2020/02/ohnive-zmaneni.html

2 06.02.2020

Chtěla jsem napsat něco pozitivního, jako třeba že policejní práce byla slušná, postavy se daly oblíbit rychle, zápletka měla kvalitní podklad (i když vrah stál za starou bačkoru, dokud jej nechytli), ale nic mě nenapadlo. Ne, nic co by stálo za vyzdvihnutí. I snaha být moderní s využíváním Twitteru nebo Facebooku - vše působilo jako bych četla školní práci nadprůměrného středoškoláka gymnázia.

4 06.01.2020

Pořád se ale nedokážu zbavit dojmu, že ženské pořádně fyzicky pohnout člověkem skrz knihu neumí. Takže pokud jste fandové severské krimi, moc vám nesejde na niterních pocitech všech postav široko daleko, tak Temné kouty vás nenadchnou. Neurazí, ale lehce zpackaný konec vám radost neudělá.

21.11.2019

Ale nechci být jen zlá. Příběh, přestože je banální, zaujme. Má obstojné zvraty, i když se dost odvolává na předchozí díl, dost sám vysvětluje. Zločinci umí být nechutní a brutálně zvrhlí - ale když to podá žena, tak nějak více to člověka nutí zlehčovat a je v tom obecně více sexuality. Navíc jde hodně poznat, kdy Brenda píše harlekýnku a kdy bruslí na tenkém ledě thrilleru. Děj knihy pěkně odsýpá a je zajímavý i přes to, že oběti nekladou před smrtí zásadní otázky, že Evelyn nerozkrývá karty (místo toho se topí v minulosti). Jde o hodně lobotomické čtení, které ale nekřičí do světa “jsem harlekýnský odpad”. Navíc mne osobně donutil pořídit si jeho pokračování (v angličtině, takže buď mám už absolutně vykojený mozek, nedostatek sexu nebo Novak není úplně marná) a to i přes to, že vlastně vím, jak dopadne, protože se to dá najít všude, kde se o jejích knihách s psycholožkou Evelyn píše.

1 27.09.2019

Upřímně, na Carterovi mne nejvíce baví provedení vražd a jejich popis. Pokud bych chtěla sledovat detektivovy myšlenky, jak k řešení přišel, zvolila bych evropského autora nebo Deavera. Detektiv Hunter totiž krásně doplňuje vraha, vysvětluje možné a nemožné nejen psychologické jevy, sbírá vodítka a vše náležitě komentuje. Ale proč pak najednou během milisekundy ví, kdo je vrah? Jak na to přišel? Jak najednou ví, kam má jet a koho čekat? To se sice dozvíme, ale není to uspokojivé vysvětlení. Ano, samotný závěr a uzavření případu je hodno uznání, ale pořád jde spíše o uznání vraha a jeho geniality, kde složkám spravedlnosti se daří díky zatracené náhodě. Přijde mi přehnané, aby jeden člověk, co nespí, najednou viděl výsledek. Jasně, mám ráda i Ricciardiho, co vidí mrtvé - ale zdaleka to není tak přehnané jako Carterova genialita policejních složek.

3 15.08.2019

Carter ve vás zanechá i přes drobné nelibosti spíše pozitivní pocit. Nejde o velkolepé dílo detektivní práce jako spíš o úžasný nápad. Autor patří mezi oddechové brutalisty na dovolenou.

5 10.06.2019

Ačkoliv hodnotím dílo jako průměrné, velice mne autorův úpadek mrzí. To, co nesnáším na Nesbovi, to Minier zařazuje do svého repertoáru už v druhé knize (v předchozím díle jsem mu to odpustila, neb jsem si myslela, že zkouší nějaké novinky v psaní). Jakoby najednou nepsal severskou krimi, nebo tomu alespoň brutalitou odpovídající vraždění, ale snažil se nachytat co nejvíce prostoduchých čtenářů. Lidí, kterým je jedno, jak moc hloupé ovce z nich autor dělá, nebo k tomu má alespoň nakročeno. Minier ve čtvrté knize úplně pohřbil sám sebe, svoje možné kvality a z nadprůměrně zajímavého autora kles do vod průměru s občasnou perlou. Jeho jediným kvalitním počinem zůstává Martin Servaz, který i přes svůj neustálý nitrozpyt dokáže zaujmout, pobavit a donutit k zamyšlení.

1* protože od utrpení dospělých lidí přesedlal i jinam. A to se nepromíjí. Kvalitativně v obecném měřítku by zasloužil 2-3*.

4 23.05.2019

http://kniznidira.blog.cz/1905/mraz-od-kone-bez-hlavy-k-chlapkovi-v-plastence

3 03.05.2019

Harleknýnka s "mystickým prvkem" (čti: budeš se buď smát nebo protáčet oči). Vraždy a vrah - originální, proto 4*, jinak bych dala 2-3, protože tam byl pořád lepší sex než v 50 shades of bulshit

05.04.2019

Znaky rudolfinské doby na vás budou číhat na každém kroku či slovu v knize. Třeba pouhý morální pohled na život je značně historický. Pojmenování zbraní … je někdy … řekněme … úsměvné. Minimálně pro nás, kdo se v tom nevyznáme a máme jen nejasné představy o zbraních jako takových. Lehce matoucí by pro některé mohlo být oslovování osob. Hejtman tehdy a dnes není jedno a to samé … Vzhledem k výskytu značnému množství osob, kdy každá má dvě pojmenování kapitán Stain, notář Matěj Barbrič a kaprál Jaroš, někomu možná chvíli potrvá, než se zorientuje, kdo je kdo a kdo umřel a o kom se teď mluví.

Přestože nejsou mučící techniky v knize dostatečně popsány, knihu jako takovou drží nad vodou i kvalitní detektivní zápletka. Je uvěřitelná. Což mi přijde hodně důležité zmínit, obzvláště v dnešní době. Hrdinové mají své mouchy, kaprál aspiruje na cenu za nejvšestrannějšího člověka své doby. I tak ale nejde o absolutně ujeté, za vlasy přitažené, vyprávění nějakého magora. Je to krásný detektivní příběh v historickém pozadí, s dobovou hantýrkou, oblečením a mravy. V knize nechybí humor, spíše tedy ten sušší, a víno (ale bez alkoholiků „emotikon srdíčka“).

5 14.02.2019

Můj celkový dojem z knihy je spíše pozitivní. Opravdu svižná a kravavá kniha, žádná extra hluchá místa – to se povede málokdy. Pokud byste četli zrovna dílo Bez kůže jako svoji severskou prvotinu (tedy nejste postiženi znalostí severských autorů) – bude to pro vás opravdu zážitek. Pokud jste již lehce zdeformovaní severskou krimi, bude vám vadit konečná plytkost příběhu. Není to jen špatný konec, spíše celkové neuspokojivé vysvětlení ... Jakoby se autor snažil postavit nejvyšší a největší pyramidu světa. Kvalitou na to samozřejmě má. Ale pak se snad dozvěděl, že takové pyramidy už jsou v Africe i na americkém kontinentu a dodělat monumentální dílo jen tak, aby se neřeklo. Trošku mu možná došel dech, protože celý příběh je opravdu úderný, brutální, šokující, …

11.01.2019

Ačkoliv mi nevyhovovalo plynutí textu, jde o úžasné dílo, které by mělo být v knihovně každého z nás. nejen že jde o zobrazení Vánoc i v opravdu zlých časech, především kniha ukazuje i odvrácenou stranu historie, kterou nás mnohdy ve škole neučí.

15.12.2018

Jelikož jde o pokračování Hadrového panáka, můžete mít občas dojem, že se ztrácíte ve jménech (která se kupí na již "známá" - já první díl nečetla). Pokud jste ale pozorní čtenáři, ztratíte se tak dvakrát k závěru knihy. Pro mne osobně byl absolutním vrcholem konec třetí čtvrtiny příběhu. Nevím, zda mne ovlivnila skutečnost, že sama mám dítě (pravděpodobně) nebo šlo o autorovu přípravu celé scenérie v průběhu díla. Každopádně ukončení příběhu zvolil Cole ne úplně nepříjemné, ale působí odfláklým dojmem. Tak, jak je zbytek plný akce, vtipu a morbidity, tak je konec plytký.

2 12.11.2018

Vtipné podaní "jak se dělá věda", jak se dají interpretovat výsledky, jakou roli hraje náhoda. Jaká nuda jsou analýzy. Ovšem ve výsledku jde o vtipně napsané fakta, které hrají velkou roli v tom, kdo kdy umře + nějaký ty zmínky o manipulační teorii, vojácích a fixlování, myších a dravcích, těhotných a králících. Doporučuji i lidem mimo obor!

06.11.2018

Věčně ožralá svobodná třicítka, co neví, co chce plus lupe antidepresiva. Zastínila vše, co na knize mohlo být luxusně mrazivé a dobré. Konec - asi měla autorka sama absťák nebo to holt není můj šálek čaje.

Pasáže popisné lodi a prostor pro vlastní úvahy nad zápletkou jsou ale dobře zpracované a líbí se mi.

6 30.10.2018

Nejásejte! První část knihy, kde se vlastně nic neví, kde se podíváme zase o trochu více do nitra Joony Linny (minimálně do toho fyzického), setkáte se s mladou, ambiciózní a sprostou komisařkou/ detektivem - tak tahle první část - nic moc. Ovšem ta dějová část, kterou známe my, ale policie ne (vyjma Joony …), ta je skvělá! Napínavá tak, že máte strach, že když zavřete oči, tak po jejich otevření uvidíte toho muže, před kterým prchá Penelope … Popravdě je tak skvělá, že nudný a pomalý rozjezd policie je neskutečně živý a pochopitelný. Takže vlastně sympatizujete s šéfem Joony, i když vám neskutečně leze na nervy a srdce vám buší v očekávání akce nájemného zabijáka …

Druhá část knihy (stránkově nelze specifikovat) je o poznání napínavější, neboť i policie už ví a Joona se svou kolegyní jdou po … Ale to by byl spoiler.Autoři si dali hodně záležet na zápletce a na jejím vyústění. Je to skvostně propracovaná a nabitá pecka, která jen tak nenajde srovnání v současné literatuře.

Když se u čtení na chvíli uklidníte, necháte mozek nasávat jména, vzpomínky a příběhy osob, začnete si celý děj představovat jako film. Jako efektivně střižené scény. Pokud bude knihu někdo filmovat, prosím, nechť jde o severského tvůrce a herce! Dostatek přímé řeči vyváží vnitřní myšlenky postav, kterých od dob Hypnotizéra ubylo. Ale stále jsou jakýmsi nosným pilířem zápletky. Knize taktéž členění a množství kapitol propůjčuje jakési čtenářsky příjemné prostředí. Ať už v ohledu napětí, kdy si můžete bezstarostně odskočit na toaletu, nebo při politicky zdlouhavém pozadí, kdy potřebujete dávkování.

2 10.01.2017

Při čtení knihy se nedokážete zbavit dojmu, že vám něco nehraje. Jaksi nemůžete uhádnout vraha, protože vyšetřovatelé jsou jaksi úplně mimo a to vás štve - nemáte kvalitní materiál pro vlastní úvahy a pátrání. Celkově jde o detektivku, která je spíše oddechová. A opět jde o příběh, u kterého máte co dělat, abyste na konci čtení knihu neprohodili oknem. Možná je to jen můj dojem, možná jsem zhýčkaná Christie - konec prostě být musí a nic otevřeného bez náznaku není dokončené (možná proto nemám ráda Nesba)... Ale přečtu si jistě další díl, abych mohla posoudit pořádně :)

1 10.01.2017

Kniha se nečte lehce. Je extrémně zajímavá, je neuvěřitelně nabitá fanatismem vraha a dokáže strhnout k přečtení 100 stran jedním dechem. Jenže její neuvěřitelnou slabinou je náročnost změny úhlů pohledů, přeskakování v čase a pro větší prožitek i neustále sledování času (nadpisů kapitol). Abych vás nevyděsila - knihu z nakladatelství Host o 534 stranách jsem odkládala jen velice nerada. Zamilovala jsem si ji. Ale neskutečně mne týrala. Jednou jste v hlavě doktora, co hypnotizuje, podruhé se na svět díváte očima jeho ženy a vzápětí sídlíte v myšlenkách hlavního detektiva Joony … Právě z různosti postav se občas vrátíte v čase a než si uvědomíte, co v té chvíli dělala ta či ona postava, trošku vás to ze začátku rozhodí. Ke konci už tolik ne, protože hltáte text všemi smysly a chcete vědět, jak to dopadne.

1 16.12.2016

Jako celkové hodnocení knihy bych si dovolila zvolit větu přímo z knihy:
Dobré, ale přeceňované. Až moc témat. Aranžmá děj zbytečně komplikuje.

1 13.11.2016