KočkomilkaJana komentáře u knih

Je to příjemná oddechovka na jeden, maximálně dva večery. Postavy sice nejsou nic extra, ale působí příjemně. Místy nuceně, ale příjemně. Winter je samozřejmě oproti ostatním postavám vypracován kvalitně. Jeho minulost se krásně protíná s přítomností, pokud je na to zavedena řeč, autor si s ní umí poradit a nenuceně ji zapojuje do vyšetřování. Dokonce není až tak rušivá. Na to, jak často se k ní autor obrací. Rovněž psychologické profilování knihu i příběh prolíná a čtenáře osvěžuje jako čerstvý vzdoušek. Opět - nic extra originálního, ale hezky zpracovaného. Znovu a znovu se v knize potvrzuje, že autor má hlavního hrdinu dobře napsaného, promyšleného a je vám sympatický.

1 03.11.2020

POZOR MOŽNÝ SPOILER!
Pokud se člověk rozhodne číst sérii s duem vyšetřovatelek v jiném pořadí, než v jakém vycházely, ochudí se o linii každého policisty. Proč jsou holky najednou ledové kry? Proč je Nyströmová najednou sama? Proč Delgado řeší ženské? Proč Forssová pije? Nic to ale neubírá na síle samotného příběhu kostí nalezených v rakvi. Dokonce i samotná historie toho exponátu je zajímavá. Na autorské dvojici oceňuji jak opravdovost příběhu, tak především opravdovost emocí a motivů. Všech. Vražd, Sněhurčiny rakve při stvoření a představení, vnímání věrnosti, touhy po pomstě, … Kniha je náročnější, ale kvalitně napsána. Člověk nemá problém jí odložit, neboť si sám potřebuje utřídit myšlenky. Nebo naopak má problém ji odložit, protože každou chvilku přibude nová informace, kterou si tým předá a používá ji operativně dál.

6 25.09.2020

Dokud se od té půlky knihy nezačne do případu montovat i historie a postižená dcera jednoho z policistů, jde o hezký souhrn základních klišé pohledů na atraktivní znásilněné ženy a předsudky vůči starším mužům. Vše je silně citově podbarveno, tedy zůstat s chladnou hlavou jde jen těžko. Nedejbože když se objeví kyberšikana. V tu chvíli dostává zabrat celý tým, snad kromě Štiky - každý na své frontě má problémy a přesto pracuje na 110%. Ani to, že jsou všichni téměř superhrdinové v oblasti zvládání únavy a stresu a tíže toho, co se děje dětem a mladým lidem, nesnižuje kvalitu knihy tolik, jako právě to odsunutí na druhou kolej “větším případem z předchozích dílů”. Ono totiž vyšetřovat především vraždu, ale k důkazům přicházet jen tak aby se neřeklo, náhodou a ze zvláštních zdrojů extra neupoutá. I když to je všechno zabaleno tak perfektně, jak to umí s nábytkem jenom Ikea.

2 09.09.2020

Kniha nebyla celá špatná. Odkaz na Opičáka byl moc pěkný. Motiv vraha byl lidský, komunikace skrz noviny originální. I to, jak se dostala k policii. Samotná část tohoto vyšetřování byla relativně dobře napsána, bohužel ke konci se začalo vše motat a tak vrahovo dopadení vyšumělo a pozornost získala laciná návnada na konci. Porter a jeho lov Opičáka byl extrémně odbytý. Měl by co do sebe, kdyby mu autor věnoval patřičnou pozornost a vyhrál si s detaily. Protože nikdo není tak blbý a naivní jako Sam Porter v Páté oběti. Nejenže přišel o smysl pro humor, který hodně zle doháněl Nash s Clair, on i ztratil policejní cit. Že by s odznakem odevzdal i notnou část mozkových buněk? Každopádně rozumu autor nedopřál ani federálům, kteří se v případu plácali od jedné "wow" scény k druhé, ale výsledkem byla jen další změť informací, která má vrcholit v díle třetím. (nejspíše)

Ať se snažím jak se snažím, druhý díl série s vyšetřovatelem Samem Porterem je katastrofa. Nejenže docházelo u vyšetřovatelů k hrubým chybám, ale díky množství pohledů na velké množství “případů” nevyzněly ani kvalitně vymyšlené vraždičky. Napětí hodně klesalo, protože než se čtenář znovu dostal k předchozí pasáži některého z vyšetřovatelů nebo Sama, bylo kouzlo to tam. Autor se nejspíše snažil připravit půdu pro vyvrcholení trilogie. Nakonec to ale působilo jako milion a jeden nesmysl byť s dobrým nápadem a profesionálním provedením. Podle mne se autor sám v pavučině příběhu ztratil. Knize pak už vůbec nepomohl závěr. Který chyběl téměř úplně. Prostě ho autor zabil, jako všechno ostatní, co v knize bylo jen trochu kvalitního.

3 27.08.2020

Příběh se odehrává během pár dní, tedy hledání vývoje postav ve většině případů nemá smysl. U klasické detektivky. Čtvrtá opice je dost dobrá detektivka. Vývoj postav, minimálně dvou, v knize je! V jedné ze tří hlavních linií příběhu dokonce autor předkládá další vývoj - vývoj vraha. Překvapivě se v průběhu vyšetřování tři linie příběhu neobtěžovaly, nezasahovaly si do děje a všechny tři byly zajímavé a napínavé. Gradace napětí mi v knize přišla téměř učebnicová. Členění textu, skladba kapitol, přeskakování v liniích, příjemně zajímavý závěr - za mne kvalitní práce. odpočinkové čtení, které láká číst dál, knihu neodkládat nebo nad ní alespoň přemýšlet. Částečně je to způsobeno i klasickým a ověřeným schématem parťáků poldů, kteří do sebe neustále buší vtípky a jejich vztah je pevný, přátelský. Opravdový. Tím si mne kniha hodně získala, v časech sólo detektivů s napřirozenými schopnostmi nebo love story v pozadí je to moc fajn změna.

6 23.08.2020

Kniha má od všeho trošku a přitom nemá pořádně vlastně nic. Autorka nadnáší skvělá témata, na kterých bych mohla vyřádit - Maud (duch), Issak a jeho život, vyšetřování z pohledu Joa na klinice, vyšetřování minulosti pomocí Jacka. Každá zmíněná oblast má obrovský potenciál zaujmout čtenáře, přednést mu opravdu silný příběh s víceméně jakýmkoliv koncem. Autorka místo toho nakombinuje všechno, přidá tam ještě dvě další silná témata a celé to protne vyšetřování Jacka a Blechy. Výsledkem je sice relativně čtivě napsaný příběh s detektivní zápletkou (od té půlky knihy), ale všeho všudy vlastně Mo nic nenapsala a ponechala extrémně obrovský prostor pro představivost čtenáře. Aby uspokojila i lidi, jako jsem já, kteří mají rádi pořádek, vysvětlený postup, rozkrytí karet či alespoň řádně zpracované výsledné halo (protože ten nápad autorka v knize má, jen ho zapomněla zpracovat kvalitně), dodala pár hmatatelných “důkazů” a happy end pro jednu postavu. Přitom její členění kapitol s příhodnými názvy gradovalo napětí, pohrávala si s myslí čtenáře a skrze tří linií příběhu jej dokázala naštvat. Přidala třešinku na dort, kterou si nikdo nedal, protože Joe a Melanie nebo Issak na ni neměli chuť, Jack tam nebyl, Blecha tam asi byla, ale byla tak šedá, že ji šlo sotva vidět… Mo se tak moc věnovala rozehrání příběhu a nastínění postav, že zapomněla na podstatu psychothrilleru a ta zajímavá část knihy by vydala na povídku.

2 21.08.2020

Místy jsem v knize měla pocit, že se autor inspiroval svými spisovatelskými kolegy. Samozřejmě ne úplně, inteligentně zvolil prvky, které jsou diametrálně rozdílné od například Mlčení jehňátek. Ale ten vjme mi přeci jen naskočil. Dále jsem nedokázala dešifrovat pozadí hlavních postav. Jejich minulost v příběhu zmíněna je, je použita na správném místě. Ale autor ji přešel, že ani nestihla více zasáhnout samotného čtenáře. Tak jako všechno, díky bohu za to!, má v knize své vysvětlení, tak i ona minulost postav a její vytažení na světlo má své motivy. A to beru jako veliký plus konceptu případu. Má totiž hlavu a patu. I když občas působí zmateně, protože tomu nepomáhá ani filmové pojetí, všechno se nakonec vysvětlí a objasní. Závěr tedy není konečný, ale není otevřený. V průběhu příběhu autor nastíní možnosti pokračování s due Holly a Bishop. Na závěr ale nemáte potřebu zběsile shánět novou knihu, protože jste uspokojeni. Dostali jste nadprůměrný příběh plný násilí, akce a lásky, který skončil a netrhá vám žíly. Možná by se kniha dala přirovnat k rekreačnímu hulení marijánky. Když ji kouříte, máte skvělý pocit. Pokud je materiál dobrý (což v případě Sběratelů zla je), nevadí vám rušivé elementy v podobě trochu improvizovaně šitých řešení (proč nemohl současný profilovač policie pomoci a proč je v akci Holly, atd.). Po dočtení se cítíte uspokojení, protože vám nic nechybí. Možná máte chuť na něco sladkého nebo další díl. Ale nejde o nutkavou potřebu, máte stále dobrý pocit a jdete dál pracovat/vařit/cokoliv.

1 09.08.2020

Příběh jako takový je relativně čitelný. Jen co se zorientujete, kdo je kdo, začne vám v hlavě vířit plno nápadů, kdo je vrah. A protože Červenák píše skvěle, vůbec vám nevadí, že na pointu přijdete ještě dříve, než vám ji cca v polovině knihy přednese sám autor. Ne na zlatém talíři, samozřejmě. Já jsem od té chvíle začala fandit temné straně a prvorozeným jsem tu smrt přála… I nadále ale pokračuje bystré vyšetřování a sbírání stop. Trochu jsem se nemohla ubránit domnění, že triu důležití lidé skáčou do cesty. Ano, ti lidé měli zájem o vyřešení vražd, ale že byli všichni (někteří až po setkání s kaprálem) natolik sdílní a nápomocní? No, nic nemůže být dokonalé, že? Nesmím opomenout fakt, že “tváří tvář” smrtelnému nebezpečí se jedna dáma a její choť chovali dost nerodičovsky.

3 06.08.2020

Co je tedy na knize špatně? proč jí nechci dát pozitivní hodnocení nebo ji vřele doporučit? Můj pocit z příběhu je špatný. Autor sice má enormní zápřah a snaží se dopodrobna doladit detaily. Ale to je spíše na škodu. Nevím, zdy by se kniha zlepšila, kdyby autor malička sešlápl nohu z plynu (ruku z klávesnice...), nevím, zda tomu škodila silná historie postav. Nebo že by dva záporáci byli moc? Ale oba dva tam měli svůj smysl. Že by tam bylo moc scén z vězení? Moc matky Kanibala? Moc rozvětvení? Ale díky těmto skutečnostem se Kate chytala a mohla splnit svůj úkol. Nejspíše mi vadily dva konce. Konec případu Kate a konec případu Kanibala. Kdyby se neobjevil druhý záporák Fanoušek, příběh by měl více prostoru pro Kate a Tristana, Kanibalovi by se nic nezměnilo, jeho matka by měla svoji úlohu také. Nejspíše to budou dvě opravdu silné dějové linky, které se násilně a uměle proplétají a tím říběhu hodně škodí.

2 03.08.2020

Jakmile příběh nabere tempo, díky kterému jsem si předchozí díl zamilovala, budete možná trochu rozpačití. Autor se snaží dohnat absenci akce v první části knihy a tak velké a významné události seká vedle sebe jednu za druhou až jde hlava kolem. Místy autor kostrbatě ujede, ale brzy se srovná na kvalitu prvního dílu. Dokonce se autor polepšil a přidal více popisů krajiny a Grónska jako země. Což se úžasně čte. Na rozdíl od útrap mladého hrdiny novináře, který působí stále jako loutka zmítaná událostmi s pekelným štěstím. I to se ale dá překonat, neboť autor v rámci přírody zahrnuje do svého díla rozkošnou a nevinnou intimitu Matta a Tupaarnaq. Což v porovnání se zvěrstvy na následných stranách tvoří dokonalý protiklad.

26.07.2020

Příběh Karanténa není špatný. Po jeho přečtení možná tuším, proč mají lidé Maye rádi. Hodně, opravdu hodně mne oslovil MacNeil - svěží závan v řadách policie (fyzicky i psychicky). Pokud se na moje doporučení rozhodne ignorovat anotaci, tak samotným slovům autora na přebalu knihy věřte:

Když jsem před patnácti lety napsal Karanténu, nikdo se s tím nedokázal ztotožnit. Teď to dokážou všichni.

3 24.07.2020

I přes vleklý a nezáživný úvod jsem nakonec byla potěšena, že autorka opravdu vysvětlí, o čem sex v budoucnosti bude. A za to u mne má plus. Rovněž za pohled na sexualitu ať už z pohledu pouze dvou biologických pohlaví nebo moderního konstruktu bezpohlavnosti či milionu pohlaví. Musím autorku pochválit, že podala krásný obraz lidí věnující se BDSM pornu. Jsou to normální lidi, jen mají rádi krapet jiný sex. A o tom, přátelé, je celá kniha. O tom, že nejsem stejní a máme každý rád něco jiného. A že dnešní doba nám dovoluje si užívat téměř jakékoliv naše tajné představy!

1 23.07.2020

Aby nešlo o obyčejnou detektivku, autor přidal dvě politické strany a boj o moc právě v Grónsku. Tím knihu obohatil o reálie největšího ostrova a přiblížil minimálně českým čtenářům i jinou politicko národní problematiku než je Babiš a Zeman. Pokud bych knihu měla zařadit, nevím, zda bych ji hned řadila mezi thrillery. Samozřejmě v ní najdete vraždu, násilí a boj o moc. Najdete v ní manipulativní machinace, kriminalistickou intuici a lásku (k psovi). Dokonce pokud bych jednotlivé pasáže bez kontextu vytrhla a prezentovala, tak se po knize strhne lavina zájmu. Dílčí pasáže jsou napsány výborně. Autor píše čtivě, ale pasivně, ploše, věnuje se všemu a ve výsledku ničemu. Zabývá se politikou, aby to spláchl alkoholem a zlomeným hlavním podezřelým. Chce popsat krajinu, ale chybí vám fyzické vjemy. Čtete, že hrobní kouří, ale nic necítíte. Prostřednictvím písmenek koukáte na velrybu, ale nevidíte ji - necítíte vydechovanou páru, kapičky vody na obličeji, nedejbože cokoliv s počasím a ledem či ledovcem. To chybí úplně.

2 16.07.2020

Stejně jako ostatní díly Oddělení Q, je i zde zajímavá zápletka protkána vtipem a historií vyšetřovatelů. Co více o řešení sedmnáct let starého případu říci? Ve zkratce, že pasáž “ze sekty” byla dobrou půlku knihy zajímavější než putování hrdinů Oddělení Q.

A to vůbec nepřeháním, když tvrdím, že Pirjo a prostředí kolem Atua mne nadchlo více, než prohledávání pozůstalosti a řešení, do čeho se Carl v mládí zapletl! Celý příběh se dlouho vine ve dvou liniích, kapitoly jsou od sebe rozlišovány rozdílnou datací. Když se tedy věnujeme policejní linii příběhu, je tak nějak více filosofická, kdy se Carl zamýšlí nad nesmrtelností brouka, Asad se nějak více modlí a rozjímá, Rose dumá a sexuje. Sebevražda nad nevyřešeným případem je zvláštní, člověk další mrtvolu jen přejde pohledem, hm, hm, super, kdy se dostaneme k Pirjo?

Více: https://kockomilkaknihy.blogspot.com/2020/04/nesmirny.html

2 08.04.2020

Abych své pocity nějak shrnula. Jsem moc ráda za uzavřené konce všech více zmiňovaných postav. Fandila jsem jim přesně tak, jak skončili (až na toho novináře, tomu bych přála mnohem horší věci). Drobnosti, které mi neseděly na konci druhého dílu série zde byly vysvětleny a dokonce ne stupidně. Ono týkaly se případu a ten byl zpracovaný bravurně. Čtečku tedy vypínám s pocitem, že autor knihu pojal hodně dobře, rušivé elementy se vyskytovaly, ale daly by se přehlédnout, kdyby nenapsal svůj typický závěr s vyřešením případu. Pokud bude pokračovat v sérii, protože konec není uzavřen pokračování (i když bude dost kliše, pokud nepřijde s nějakou novinkou), ráda si jej přečtu.

https://kockomilkaknihy.blogspot.com/2020/03/clona.html

28.03.2020

Když odhlédneme od osobních problémů vyšetřovacího týmu, dostaneme dvě třetiny knihy vyplněné vatou. Cukrovou vatou. Ne tedy, že by příběh byl sladký (ale není ani tolik morbidní, jak by člověk čekal). Ale tak jako z cukrové vaty po okamžitém požitku nic nemáte, tak než policisté vyslechli svědka a spojili obrázek se jménem, o nic víceméně nešlo. Příběh nebyl nezajímavý, jistě se může někoho dotknout, ale byl zdlouhavý. Bjork ani pořádně nespecifikoval časový rámec, takže se čte a čte a čte a pak najednou díky vrahově kapitolce získáte motiv a porozumíte mu (dobře zpracovaný!) a teprve nastoupí akce.

více na https://kockomilkaknihy.blogspot.com/2020/03/sova.html

3 23.03.2020

Pandemie je klišé nad klišé. Kanaďan Kalla jel asi podle scénáře nějakého amerického filmu, jinak si to neumím vysvětlit. Jména protagonistů jsou tak stereotypně směšná! Když k nim přidáme klasický vzhled superhrdinů - ať už vědátorů, agentů či záporáků - je to první větší ne pozitivní pocit z knihy či příběhu. A pak chyby, které trknou. Sice upoutají jen na chvíli, ale i tak snižují věrohodný prožitek. Tři návštěvníci přijdou do nemocnice, kde mají všichni roušku, ale ti tři ji mít nemusí? Vážně jde každý zelenáč na meeting s prezidentem USA? Nebo se jen tak scházejí na kávičku se supertajným agentem “Bondem”, díky kterému vzniká i domnělý milostný trojúhelník? Co mi ale opravdu vadilo, tak nepřítomnost bezpečnostních kamer v hotelu. Jde o fikci z doby po pádu Dvojčat (konspirační teorie se promítne i v Pandemii), tak jak to, že nikde nejsou kamery, díky kterým by se dalo cokoliv dohledat a spojit? Je to pro mne natolik silný rys příběhu, že mne znechutil jen o něco málo více než fakt, že lékař a specialista na pandemie přijde s myšlenkou sledování telefonu dříve než agent CIA…

1 21.03.2020

Tak jako každá Carterova kniha je i Sochař smrti napínavá, dokáže vtáhnout do děje a dává prostor i pro vlastní myšlenky nad řešením případu. Vysvětlení, které nakonec Hunter přednese, je velice, velice silné a krásné, že v tu chvíli i přestanete myslet na sex na drakovi (nebo s drakem). Ale abych úplně nepředbíhala rovnou ke krásnému konci, kvůli kterému fakt stojí za to knihu dočíst. Carter zvolil taktiku tahu na bránu a tu má celou dobu. I přes únavu detektiva, i přes vlastní osobní pocity, které si Hunter dokáže do řešení případu promítnout. Autor pořád servíruje čtenáři nové skutečnosti, které do sebe zapadají, když náhodou ne, tak se polemizuje a kostrbatou logikou se člověk dokáže dopracovat k tomu, k čemu Carter chce. Obezřetnější čtenář si dává pozor, protože taktika autorů těchto béčkových krvavých detektivek je celkem jasná. Takže možná pár stránek v knize budete brát jako vatu.

https://kockomilkaknihy.blogspot.com/2020/02/sochar-smrti.html

06.02.2020

Co se týká samotného vyšetřování vraždy. Nebylo nezajímavé, mělo relativně logickou posloupnost a daly se hezky sledovat vodítka, která se válela všude kolem. Bergman nic netajil, to spíše všichni kolem něj. Kroky, které podnikal, vycházely ze situace, ve které byl. A to dokonce i na úplném konci - i když jsem na chvíli nechápala, proč šel, kam šel, ne jinam. Přístup norského vyšetřovatele byl lidský a příjemně zahraný do autu. Ale povahám lidí nešlo moc dobře věřit. Autorka se dle mého moc snažila udělat více tajemství, než bylo třeba. To, že z těch cca 300 stránek vykřesala kvalitní zápletku a vyřešila i nejeden problém navíc, to byla příjemná třešnička na dortu.

https://kockomilkaknihy.blogspot.com/2020/02/zmizela-v-mlze.html

1 06.02.2020

Příběh se line ve dvou liniích. Jedna je zřejmá a točí se kolem zmizení staré Lyndy, které znovu prošetřuje David. Čas od času se vyskytne nějaká postava, aby posloužila buď hluchému místu nebo doplnila příběh a zase zmizí. Druhou linií jsou zmíněné rozhovory o “rádoby” hrůzostrašné smrti nějaké ženy. Až do zhruba poloviny knihy jsou anonymní a vy chcete vědět více. Jenže v nejlepším se vždy končí. V nich figuruje především detektiv Callson. Postupně David doplňuje dílky příběhu velikého oscarového režiséra Roberta Hosterlitze, který zemřel před více jak 20 lety, a jeho ženy Lyndy. Ačkoliv se může motiv celé knihy ze začátku zdát vágní, každou další stránkou dostává pointa příběhu a celé knihy jasnější obrysy a to, co vznikne, je opravdu kvalitní literární kousek!

https://kockomilkaknihy.blogspot.com/2020/02/zlomene-srdce.html

2 06.02.2020