KočkomilkaJana komentáře u knih

Myslím si, že i ukvapený závěr celého prvního příběhu první trilogie, neodradí děti v dalším čtení. Sama, kdybych nepsala recenzi, bych po Světě bez princů okamžitě sáhla a chtěla vědět, co se s holkama stalo. I když je závěr více než výmluvný, zajímá mne, jak autor na příběh naváže. Nebudu si po dočtení nejspíše pamatovat všechna jména a všechny schopnosti postav, zůstane mi ovšem úžasný zážitek, jaký jsem naposledy měla při čtení Ságy dračích jezdců. Moc se mi líbilo, že i když jde ve Škole dobra a zla primárně o pohádku a tím pádem i o lásku, není úplně ústředním tématem. Respektive ne vždy jde o lásku romantickou. A to, podle mého názoru, by se mělo tesat do všech dětí školního věku. Spolu s tím, že o dobru či zlu nerozhoduje vzhled ale činy.

2 15.05.2022

Miluju Červenáka! Rozhodně tedy nepovažujte následující recenzi za zvlášť objektivní. Nedokážu totiž posoudit, zda je Juraj fakt génius nebo pro lásku k jeho autorské postavě nevidím nic než luxusní detektivku z dob Rudolfa Habsburského jako krále našich končin.

Tentokrát se podíváme do Plzně, kam se schoval samotný Rudolf a celý jeho císařský doprovod. V Praze hubil lidi mor a tak si smetánka řekla, že v čistě křesťanské Plzni budou lépe chráněni. S mým výše zmíněným přiznáním souvisí fakt, že jsem neznala některé události, které formovaly naše hrdiny a proč například Jaroš není kaprál ale nově seržant. A proč zpočátku není po zasnoubeném Barbaričovi ani vidu ani slechu…Netrápilo mne to ale dlouho. Červenák je mistrem slova a i když se věnuje popisu podzemní chodby nebo šenku, vlhnu napětím, co se stane dál. Volba mých slov je záměrná, neboť v sedmém pokračování nám pro hrdiny autor nachystal sexem nabité tajemství. Myslím si, že i méně znalý čtenář odhalí, jakými událostmi či kolegy se Červenák nechal letmo inspirovat. Při zasazení scény do českých poměrů nabývá smilnění nových rozměrů - člověk si řekne, jak neskutečné to muselo být…

12 14.05.2022

Anotace prozrazuje více o pozadí Jordan - o malé dcerce, matce, exmanželovi. Pozadí, které je důležité až v konečné fázi knihy, kdy je čtenář trošku unavený tím, jaké tempo Barker nasadil. Od první chvíle, kdy se nám v knize Jordan představí, je čtení jedna velká akční jízda. Výbuchy tu a tam, mrtví lidé, vražda, informace natolik intimní, že policii zůstává rozum stát, jak to sakra ten Bernie ví.Bohužel spolu s tempem dochází dech. Barker sám sebe snaží trumfnout v tom, kam až své hrdiny (či antihrdiny) vybičuje, kolik toho ještě zvládnou.

Celá recenze bude brzy na Knižní díře.

2 23.04.2022

Zajímavý námět, zajímavé pojetí problémů rasismu a postraumat, každopádně hodně mezer, hodně děr, nekomplexní pozadní... Uvidíme, jak se s tím popere Deon ve dvojce...

2 10.02.2022

Přiznám se, že vrah muže z ostrova Lewis mne překvapil. Proč se mrtvola nalezla ve vřesovišti a jak k tomu došlo mne také překvapilo. Ale ne šokem. Poklidným wow efektem, kdy si nevylijete tu zatraceně drahou skotskou whisky, kterou spolu s knihou dřímáte v rukou u krbu za zimního večera. Nevadilo mi, že jsem vraha neuhodla. Požitek ze čtení byl ještě silnější a více relaxační než čtení Skály. Muž z ostrova Lewis jakoby opět načechral moje ego, že jsem měla možnost číst z mého pohledu hodně kvalitní detektivku.

Celá recenze na Knižní díře nebo u mne na:
https://modrinoverecenze.blogspot.com/2022/01/muz-z-ostrova-lewis.html

6 22.01.2022

Proč tedy nedám plné hodnocení? Jednoduše nemůžu. Kniha je až moc… dělaná na míru. Nemůžu se zbavit pocitu, že je psána stylem odškrtávání si bodů u postav, kdo co musí splnit, aby se děj, whatever, líbil. Když jsem První krev četla, byla jsem spokojená, neměla jsem větších výhrad. Postavy se Stone ve vedení jsou sympatické a člověk je bere. Ale nic víc. Na poli evropské detektivky mne Kepler nadchnul, Nesbo vysírá, Horst uspokojuje, Minier provokuje, Flint rozčiluje a May okouzluje. A je jich více. Všichni do jednoho ale mají nějaký přívlastek! Marsons? Nic. Ano, knihu První krev doporučím dál, protože je korektní. Jsem zvědavá na stále omílaný vývoj postav. Jsem zvědavá na úroveň brutalit. Ale emoce? Žádné.

Celou recenzi najdete buď na Knižní díře nebo u mne na:
https://modrinoverecenze.blogspot.com/2022/01/prvni-krev.html

1 22.01.2022

Knihomolka je úžasně milá knížka, kterou budu doporučovat, kudy budu chodit. Ne proto, že ji napsala česká máma od dětí. Proto, že navodila atmosféru, romantiku a chuť na sex bez přítomnosti sexu v knize. Díky tomu je vhodná i jako bonbonek pro mladší ročníky. Budu ji chválit, kde to půjde, protože jde o normální příběh. Co se stalo jim - může se stát i vám (nepřeji smrt nikomu, ale hodilo by se mi zdědit byt…). Pokud byste i tak měli pochyby, mrkněte na ukázku z knihy, který je dostupná na stránkách nakladatelství Pointa - ta dostala mne. A nezapomeňte, blíží se Vánoce a koupí knihy uděláte radost hned několika lidem (obdarovanému, autorce a mně).

Recenze na knihu naleznete na Knižní díře :)

6 01.12.2021

Příběh o mladé mamince “postiženého” dítěte, která musela dát vše všanc, aby uživila sebe a dítě (na něhož táta nekašle, ale ani neplatí), je příběhem plným bolesti, síly, houževnatosti a odvahy. A taky lásky.

Brečela jsem pokaždé, když Zoe řešila práci, školku, přístup ostatních dětí k synovi. Brečela jsem, když začalo vyplouvat na povrch tajemství domu. Brečela jsem… Tím bych asi shrnula celou knihu.

3 09.10.2021

Vraždy, které v Popravčím najdete, jsou nadmíru zajímavé. Psí hlava na trupu kněze je to nejméně bizarní, co v knize můžete najít. Pokud by vás zajímaly podrobnosti, které někdy Hunter přednese (a jindy zase ne), můžete si je vygooglit. Jen bacha, nezapomeňte si pak smazat historii prohlížeče. Rodina by se možná divila. Z Popravčího jsem, pokud jste to doposud nepoznali, nadšená. Robert už sice je super schopný a nadmíru inteligentní a dokonalý polda a psycholog, ale dílo je stále svěží. Nevadí vám, že jde o “one man show” v podání ústředního dua, kterému občas někdo přicmrndává a pomáhá. Protože někdy Robert neumí třeba tak dokonale s počítačem a musí mu pomoci odborná profilovačka. Nevadí vám, že je to skrz naskrz americká kniha. Dobro prostě nutně musí zvítězit nad zle i za cenu za vlasy přitaženého konce. Pokud čtete Popravčího jako první nebo druhé dílo autora, potěší vás mírně zamotaný konec, který Carter tak miluje. Nečekáte totiž co přesně z něj vyleze - v dalších knihách jste ostražitější…

4 13.05.2021

Tím, že se autor nepouští na tenký led, ale zůstává dost často v mlze, nedělá velké chyby. Nemlží, ale dostává se pod kůži psaní o soukromých detektivech. Přednáší skrze Kate a Tristana zajímavé myšlenky a bez jakékoliv pomoci policie postupuje pomaličku vpřed. Na to, že vlastně nemá mnoho stavebních kamenů, se příběh krásně větví. Zapojuje i zajímavá složitá sociální témata a postoje okolních postav. Víceméně jde o hodně povedené dílo, kdy jen málo věcí z pozadí zůstane nevysvětleno či nedává úplně smysl. Jako hniodpich bych je mohla vypsat, vybavuji si je všechny. Ale neudělám to. Příběh sám o sobě má hlavu a patu, není přitažený za vlasy. Dává prostor růstu postav hlavních i asistujících. Otírá se o témata, kterým se moc autorů nevěnuje. Nejspíše opravdu hodně z díla napsal Bryndza sám ze sebe.

Knihu řadím k té lepší tvorbě v oblasti detektivek s násilnickými padouchy.

6 28.03.2021

Hlavními hrdiny romantického příběhu jsou mladá Rose a o maličko straší Dean. Statečně mu sekunduje jeho mladší bráška Nial. Ten nejspíše bude dobývat mé srdce ve třetím díle. Rose představuje exceletně vychovanou a dost prudérní mladou dámu, která se nepřízní osudu dostala do trablů. Z těch jí pomůže sexy mladý podnikatel Dean, který má k prudérnosti daleko. Když se ti dva dostanou k sobě, čteme o dvou rozdílných osobních světech i pohledech na život. Překvapivě Rose není oslnivě krásná a Dean má také pár chybiček. Klišé, ale v podání Luky neskutečně rozkošné. Zápletka vystavěná na skutečnostech a ne náhodě - toho si, přátelé, važte! Obzvláště v moderní romantické literatuře, kde jde především o kvalitní sex. Který mimojiné Luka umí popsat naprosto dokonale skvěle a úžasně. V Lovci věna jsem byla nadšená a u lesního klenotu jsem předla blahem.

11.03.2021

Na knize bych mimo úžasný humor Viktora vyzdvihla reálie Brna. Kdo byl alespoň jednou mladý a bezstarostný a potloukal se Brnem, místa v knize popsaná si může pamatovat. Mlaskala jsem slastí, když si dával detektiv kávičku v Air Café. Jak ladila se zápletkou, ach, prostě nádhera. Mám takový pocit, že i scéna z lesa nebude úplně vycucaná z prstu. Autor mimo to staví příběh na ověřitelných informacích. Wikipedie, chytrý telefon a můžete pátrat s Viktorem! Než dojde na finální lov, vše odborné je v knize zakomponováno nenuceně a umně. Abych ale byla fér, reálie a vtip pojený s Brnem nemusí každý pochopit. Kniha tak může kousíček své dokonalosti ztratit.

Kniha na mne chvílemi působila jako úniková hra. Je totiž krátká, nemá ani 200 stránek. Čtete a závodíte s počtem stránek. Přijdete na to dříve než Viktor? Máte přece jen stejné startovní pozice. A stránek ubývá, příběh graduje, zamotává se, aby se zjistilo, že pod svícnem je tma a Viktor je skvělý detektiv. V mnoha ohledech mi Náplava připomínal Filipa Marlowa.

3 09.03.2021

Jistě, autorka se musela v domnělém konci trilogie vypořádat s mnoha otazníky. A opravdu se s mnoha vyrovnala. Ale jsou pokračování. Takže buď je autorka chamtivá, nebo podlehla čtenářům nebo potřebovala ještě vysvětlovat. Ať tak či onak - chápu, proč šamanstvím potřebovala řešit problémy. Na můj vkus jej tam bylo moc na úkor romance. Dokonce tak moc, že mne to otravovalo a nechtěly se mi ty scény číst. Měla jsem tendence části přeskakovat. Tyto pasáže zachránilo jen to, že série Hřbitovní královny má pouze šest dílů a lockdown v České republice teprve začal. Brzy bych se sérií skončila. I přesto, že kvalita kolísá, čtení mě baví a mám tu nemastnou neslanou Amelii vidící duchy ráda.

Na druhou stranu detektivní zápletka má hlavu a patu. Je logická. Proč za Amelií duch přišel, proč ji požádal o pomoc. Samozřejmě klišé, že nezná vraha. Podpořeno faktem, jak zemřel. Proto nemůže odejít dál. Nevadilo mi, že si na vše musela holka dojít sama. Vadilo mi, že všechno byla pouho pouhá náhoda. Že autorka nevyužila možností, které paranormalita nabízí. Možná by to pak bylo klišé nad klišé. Věřím ale, že Stevens je natolik dobrá, že by to napsala opět čtivě. Výsledek vyšetřování působil roztomile. Dokonce díky němu usvědčení vraha nezanechalo ve čtenáři pouhý WTF? moment. Z nějakého důvodu se Stevens rozhodla děj uspíšit. S využitím vedlejších postav jej sice vykreslila obstojně. Jenže při dalším zamyšlení působil nahodile, rychle a dost hloupě. Měla prostor pro větší wow efekt a akci.

02.03.2021

Romantická linka Království započne hned na začátku knihy. Bude nás provázet celou knihou se všemi atributy potřebnými pro kvalitní romanci. Dostane se nám pochybností, strachu, odpoutávání se od minulosti, smutku, vášně, animální rozkoše. Projdeme si i odlukou hlavních hrdinů. Co mi ale vadilo bylo, že ke konci se autorka nechala strhnout napětím celé scenérie a vztahu a jeho vyvrcholení se nedostalo patřičného prostoru. Není to úplně na škodu, autorka používá osvědčených praktik knihy předchozí. Ale já bych chtěla mít jasno, dořešeno, vyřešeno, abych do třetího dílu šla s jasnou hlavou… Dost možná to autorka přesně takto zamýšlela a máme se na co těšit!

Tak jako romance byla perfektní, pokulhávala mystická linka. Mnohem méně jakýchsi věrohodných termínů a “ověřitelných” podkladů. Postavy z této strany byly průhledné od začátku do konce knihy. Atmosféra knihy byla temná. Jen pro nezapálené čtenáře do duchařiny působila čas od času směšně. Temnoty a zla bylo v knize tolik, že ji nakonec čtenář vypustil. Jakoby šlo jen o laciné pozadí pro okrášlení a lepší prodej knihy. Dokonce ani symbolům nebylo věnováno tolik, co v první knize. Možná proto, že byly všeobecně známy?

Detektivní či pátrací příběh v Království plnil snad možná i větší roli než ten romantický. Amelia tentokrát měla v celé akci své místo. Nikde nebyla navíc či umělá. Bylo zajímavé sledovat její vývoj v příběhu i osobním životě. Bystrý čtenář jistě odhalil podstatu příběhu brzy. Lama jako já jí na kobylku došla maličko později. Přeci jen ale dříve, než samotná hrdinka. Která překonala sebe sama a byla tvrdá. Nakonec. I pátrací či detektivní část příběhu splňovala jakési body potřebné pro uvěřitelné čtení. Pokud to o knize plné mystička můžeme vůbec říci. Amelia využila svého daru/prokletí a následovala stopy. Pátrala, poslouchala a naslouchala. Ověřovala informace. To vše vedlo k nelítostnému střetu a vyvrcholení na konci příběhu. Vodítka byla téměř všude a Amelia si mohla volit, jakou cestou se vydá. Nešlo o žádnou brilantní detektivku, ale moc pěkně a pořádně zpracovaný detektivní příběh se zajímavým, ale očekávatelným, koncem.

1 02.03.2021

Příběh obsahuje téměř vše, co by každá jeho složka obsahovat měla. Seriózně pojatá věda o duších obsahuje cizí slova a působí učeně. Věřím tomu, že mnoho lidí si u čtení otevře Wikipedii a půjde ještě více do hloubky. Téma to není nezajímavé. Naopak by se dalo říci, že vysvětluje psychofyzické změny energie u lidí. Romantická linka, která bude propojovat celou hexalogii, začala extrémně dobře. Osobně mám strach číst další díly. Není neobvyklé, že se do postav autoři zamotají tak, že vztahy ztratí náboje. Ovšem nečekejte nic originálního či duchaplného (ha ha). Klišé prostupuje vztah Amelie a Johna Devlina od prvního setkání. Nutno dodat, že autorka alespoň volí hezké fráze. S jazykem si hraje nejen u sexuálního jiskření ale i během detektivní zápletky.

Zápletka, mrtvá dívka na hřbitově, který Amelia restauruje, není až tak originální. Ovšem jazyk a pozadí autorkou zvolené dává tématu další rozměr. Při zahlecní informacemi a detaily o náhrobcích jí odpustíte skutečnost, že Amelia tam až tak velký smysl nedává. Její otázky a nahlížení do vyšetřování jsou, řekněme, absolutně mimo. Na mnoha místech nemá vůbec co dělat. Autorka se sice snaží o její propojení s možným motivem. Ne náhodou má za “kamarádku” bývalou studentku školky, k níž hřbitov patří. Ne náhodou se díky svému oboru (hrobnictví, archeologie, mystika) zná s další osobou do vyšetřování zapletenou. Kolem a kolem Amelia je s vyšetřováním spojena především díky fyzické přitažlivost s hlavním vyšetřovatelem. Síť, která ji k případu poutá, je umělá a padlá na hlavu.

2 27.02.2021

V knize Ti druzí se prolínají 4 dějové linky. Různě se kroutí a křižují, až se ještě před polovinou knihy spojí. Příběh Gabea, Alice a Fran zhruba znáte z anotace. Neznáte ale dívku, jejíž pasáže jsou psány kurzívou a která by v příběhu vůbec, ale vůbec nemusela mít tolik prostoru. Stačily by zmínky z druhé poloviny, aby čtenáři vše došlo. Tomu vnímavému to dojde téměř hned. V neposlední řadě linie Katie - jemná, citlivá a milující. V pozadí se objevují doplňkové postavy, které dotváří pozadí nejen hlavním postavám, ale snaží se dodávat děsivost a tajemno celé knize. Která by bez toho byla celkem obstojná detektivka.

To by ale kniha nesměla být napsána milovnicí Kinga, která jej velice ráda kopíruje či vykrádá seriály, na kterých se podílel. Nemohu být ale úplně zlá, holka píše poutavě, v některých místech je kniha opravdu neodložitelná. Tématem, které Tudor zpracovává se kniha stává děsivou a mrazivou - protože co když někde ti druzí opravdu existují? Sama o sobě hlavní dějová linka postrádá extrémní emoce. Není napsána zle, postavy mají uvěřitelné a reálné charaktery, důvody existence těch druhých jsou lidské a kdo by někdy nepotřeboval ulevit? Metoda potrestání Gabea je krutá, měla by co do sebe, kdyby nebyla opředena jednak imbecilitou lidí kolem, jednak pohádkou. Od poloviny knihy, kdy už víceméně čtenář všechno zná, se kniha stává jednoduše předvídatelnou a osobně jsem ji dočetla jen kvůli konci - bude tudorovský nebo mrazivý?

4 17.01.2021

Mizející dívky splňuje víceméně všechna kritéria prvotiny v oblasti násilných krimi. Je propracovaná a detaily, se kterými si neumí poradit, zakrývá dalším množstvím dat o všem okolo - minulosti osob, historií vlastní postavy, drogami na zjemění mysli, atd. Na rozdíl od jiných prvotin se autorka opravdu snaží a jde vidět jistý um v předkládání informací čtenáři. Bohužel spíše v romantické lince celé detektivky. Myslím si, že to bude kámen úrazu v dalších sériích. Buď se zamotá do vztahů nebo přepískne míru násilí a uvěřitelnost. Ne, že by v Mizejících dívkách šlo uvěřit v dokonalost záporáka - ale Reganová to zaobalí tak, aby to na poklidné městečko sedělo. S vysvětlením o sháňce obětí si člověk řekne, že proč by to tak nemohlo fungovat, kdo by měl čas všechno tohle prověřovat a dávat dohromady?

2 10.01.2021

Většinu postav člověk zná v Hadrového panáka. Objeví se ale i "nové" z Loutkáře a pak nové z Konce hry. Jde tedy opravdu o jakési ukončení trilogie, vyvrcholení děje, který začal před lety... Jelikož v Loutkáři Wolf nebyl, čekala jsem, jak jej zapojí zpět do děje - přeci jen předtím utekl, že. Cole se toho zhostil na výbornou. To, co započal na konci Loutkáře, bylo v Konci hned na začátku rozvedeno, tedy nevadilo, že jste Loutkáře nečetli. Samozřejmě snad jen kvůli tomu, že Baxterová a kolegové měli nějaké šrámy na duši navíc - no a v předchozím díle to bylo vysvětleno proč. Sem tam nějaký odkaz na hořící město... Na rodinu... Nic, co by velmi ovlivnilo děj. Oproti tomu bylo fajn znát obsah Hadrového panáka - vrátil se Wolf a bylo s ním zacházeno tak, jak si zasloužil. Líbilo se mi, že se nezměnil jako detektiv, ale jako člověk ano. Scény, které odkazovaly na období, kdy byl pryč, byly procítěné. Měly hlavu a patu a neodchylovaly se od opravdového dobrého jádra vyšetřovatele. Jako jeden z mála měl svoji postavu napsanou opravdu vtipně a nebylo nouzi o humor či pousmívání se při čtení. I když to autor občas natáhl do extrému skicou (ano, v knize naleznete i obrázky!), pořád to dokázal zachránit nebo vyvážit Baxterovou a její protivností nebo perfekcionalismem Edmundse.

1 06.01.2021

V reakcích na knihu se můžete dočíst různé věci. Asi nejčastěji čtenáři zmiňují, že se Carter začíná opakovat a nebo že knihu snad nepsal on. Nemohu s nimi souhlasit. Už v anotaci se dozvíte o hodně zvrácené knize, kterou najde kapsářka Angela. S podobnou zvráceností se setkáte i v jiné autorově knize ze série s Hunterem, ale ne v tomto využití. Kniha, jejíž listy jsou popsány jen z jedné strany, svou syrovou brutalitou přinutila i mne odložit na chvíli jídlo, když jsem si četla u snídaně. Po porovnání s jiným dílem série mohu říci, že Carter brutalitu opravdu umí stupňovat - ne samotnou vraždou, ale spíše skutečností, že to všechno provést lze. A že takoví lidé opravdu mohou někde existovat. A co hůře, o některých lidech se tohle ví celosvětově, protože Amerika neudrží snad žádné tajemství.

Druhým aspektem, který jsme zmínila - že knihu snad nepsal Carter - se většinou ohání lidé, kteří čtou Cartera jako oddechové čtení a když jim do příběhu promítne vlastní bolest, rozhodí je to. A nebo mají pravdu a fakt mu díky skutečnostem, co se mu staly v osobním životě, někdo pomáhal knihu psát. To já nedokážu posoudit. Mě se i právě díky tomu, že jsem z knihy cítila bolest a tíhu a smutek, kniha Napsáno krví moc líbila. Nejenže dokázala dát čichnout k opravdovým americkým problémům a jejich (sice v promilích pravděpodobných) důsledkům, ukázala Huntera poprvé jako opravdového člověka. Jako člověka, který opravdu cítí bolest nejen svou, ale i lidí kolem. Policisty, který už viděl hodně moc zlého a je mu z toho smutno, takže je unavený.

5 02.01.2021

Upřímně jsem si na dvacátetřetí stránce říkala, že takový odpad jsem dlouho nečetla. Nic moc v knize zatím (a ještě dlouho!) nedávalo smysl, jazyk byl pomatený a uměle vyvolávané napětí vyloženě drásalo oči i duši. Do toho se autor čas od času upsal a některou informaci podal dvakrát. K jeho smůle pokaždé jinak. Ale to bude spíše vina těch, co to kontrolovali před vydáním. Stejně jako jazyk překladu by mohl znít více jako čeština. Všeho všudy si člověk do půlky knihy říká, že Danovi Brownovi se smějí odborníci a lidé, kteří se orientují v problamtice - pro laiky je to napínavé čtení (i když tuší, že jde o pohádku). Tibor Rode doslova sesmolil něco, co opravdu více než půlku knihy vyznívá ještě legrčněji než celá série Stmívání.

1 08.11.2020