KillHurt komentáře u knih

Po Třetím zákoně od Dorisona se mi do tohoto dílka moc nechtělo, ale pak jsem se kousl a zklamaný jsme určitě nebyl. Pirátská tématika mi seděla podstatně více. Surovost pirátského života i Jižní Ameriky skvěle fungoval ve spojením s Lauffrayovou kresbou.

3 23.05.2018

Předně - nemám dohraný první díl a nic jiného jsem z tohota světa nečetl, což se asi valně podílí na mých pocitech z Hrůzy za závojem. Kniha odkazuje na hry, na předešlé knihy a na komiksy, které nejsou u nás k dostání.
Hlavní postavouje Billie Lurková. Bývalá assasinka, Daudova chráněnkyně, momentálně velká kamarádka císařovny Emily... Kniha trpí velkou popisností. Stále předkládá popis okolí a toho, co zrovna Billie dělá. V některých pasážích to hraničí s líčením hráče, který s postavou prochází jednotlivé levely. Neustále se dozvídáme, jak Billie otevírá dveře, používá srpek (umělé oko), plíží se okolím atd. Přistihl jsem se, že uvažuju o tom, které klávesnice k daným činnostem použít. Navíc Billie nemá žádný charakter. Jediná její vlastnost je, že žvýká bylinu zelená královna, aby utlumila dozvuky nočních můr. Svojí závislosti se navíc rychle a bez důsledků zbaví. Její motivace je prakticky neznámá. Kolem ní se dějí zvěrstva a ona na to nijak emočně nereaguje. Kniha je prezentována jako zakončení důležitých příběhových linek. Trhliny se nevyřeší a Billie čeká kvanta práce, která je příběhově nezajímavá, protože její výsledek už byl vyzrazen v této knize. Echch.

2 19.12.2021

Dílo páně Tolkiena mám rád a patřičně v úctě. Nemůžu však říct, že bych byl skalní případně ortodoxní fanoušek. Takže Když se objeví parafráze na Pána prstenů, tak autora hned nepokládám za heretika a nepřeji mu pomalou smrt a znásilnění Balrogem. I v případě Posledního pána Prstenu jsem přistoupil s myslí otevřenou. Začátek a konec se nese právě na vlně Pána prstenů. Čerpá z klasiky, odstraňuje zlyričtělou verzi postav a upravuje události, aby byly reálnější. Pomluvy o Gandalfovi nesoucí se Středozemí jsou pravdivé. Aragorn je nastrčená figurka, která se sebou nenechá jen tak manipulovat a Elfové jsou mocichtiví parchanti - vlastně stejní jako všichni dříve zmínění. Na Faramira po jedné z největších bitev zbyly jen drobky. Nazgűlové jsou jen mocní čarodějové libující si v technice a Mordor je jen vyspělou zemí, tak jak ji popisuje památná a hlavně poplatná československá recenze Pána prstenů ze 70. let. Tohle všechno relativně funguje a čte se jedna báseň. Bohužel prostředek knihy je popisem špionážních kejklů barona Tangorna. Samotný Tangornův úkol je zajímavý a dokonce by byl samostatně nosný, ale jako propojení mezi úvodní a závěrečnou částí nefunguje. Prostřední část na mě působí jako autorova invence, při které se naprosto pustil ze řetězů. Špionážní boj několika stran je totiž zasazen do světa nepodobného jihu Evropy v době renesance, která moc nedává v tomto světě smysl. Všechno však korunuje epilog, který už spadl do učiněné parodie. Rád si přečtu jak dopadly postavy, které mě během čtení bavily, ale opravdu nepotřebuji vědět, že se Středozemně prokousala středověkem a novověkem až do současné doby, u Minas Tirith postavili letiště a kromě psané verzi Pána prstenů si můžete v Ardě pustit pochybný seriál Isildurův meč a zahrát si střílečku z prostředí Morie.
Na závěr se neubráním srovnání s Tajemstvím Morie Vladimíra Šlechty. Obě knihy začínají se stejnou myšlenkou: "Historii píšou vítězové". Z mého pohledu Šlechta prokázal mnohem větší znalost originálu a dokázal mnohem lépe propojit své "výmysly" s původním zdrojem a díky tomu Tajemství je mnohem rafinovanější než Yeskova kniha. Škoda, že se autor nevykašlal na Pána prstenů a nenapsal vlastní knihu s tématy špionáže. Asi by neměla takový věhlas a komerční úspěch, ale zase by napsal lepší a kompaktnější příběh.

2 01.01.2021

Úvod, vsuvky i závěr se podepisují na kvalitě knihy. To každopádně. Je na čtenáři, jestli dobře nebo špatně. Chápu jejich význam. To nic nemění na tom, že mě někdy pěkně sr... vytrhávaly z děje. Nakonec jsem je však vzal na milost. Samotná "pohádka" je kouzelná, vtipná a zábavná. Problém je, že tak původně neměla vyznít. Mělo se jednat o parodii, která nenechá na podobných žánrových kusech nit suchou. Goldman Princeznu přepracoval, tak jak si ji jako kluk pamatoval. Je to jako by někdo vzal Pulp Fiction, které viděl jako dítě a udělal by z toho skvělou akční gangsterku, kterou by ale zkrátil o veškeré "zdlouhavé" dialogy, které nebyl schopen v tom věku pobrat.

2 31.12.2020

Jsem velice rád, že se autoři oprostili od seriálového zpracování a drželi se knih. Kresba skvělá, scénář velmi dobře vybírá důležité momenty. Jinými slovy, pokud si chcete přečíst Píseň ledu a ohně a nebaví vás několika stránkové referáty na téma co měli Stárkové k obědu a Lannisteři k večeři, tak je komiks jasná volba.

2 31.12.2020

Uff. To bylo. Zvládl jsem devět knih během asi 14 dní (díky ti karanténo). A vůbec to nebylo špatné. Tohle píšu pár měsíců po dočtení. Těžko se mi vzpomíná, co se v Gordonové zemi vlastně stalo. Zážitek to byl intenzivní. Na mnoho postav a jejich příběhy budu dlouho vzpomínat, protože jsou sakra dobře napsané. Celý válečný střet je vlastně jen plátno, na které autor vypustil hromadu úžasných úlomků ze života hrdinů. Osobně bych uvítal o něco méně putování z bodu A do bodu B a pak C až D. Jsem rád za objevení Šlechty jako autora. Rozhodně doporučuji přečíst. Nechal jsem si v záloze Kukaččí mláďata a Zimu v Thonnierice a už se na ně těším.

2 31.12.2020

Musím říct, že jsem si začátek této trilogie trochu pokazil hypem, který se ve mně tvořil během čtení Krvavého pohraničí, Likarijské trilogie ad. Všechny zmíněné příběhy jsou zaměřené na silné a zajímavé postavy a já si je velmi oblíbil. Proto mě trochu mrzí, že tady nedostávají tolik prostoru a pozornost se obrací k novým postavám, které pro mne nejsou až tak zajímavé. Dokonce jsem si u některých hrdinů říkal, že vzešly původně z jednoho nápadu a až časem se z nich staly rozdílné persony. Některé nápady jsou však opravdu skvostné.

2 31.12.2020

Po přečtení Krvavého pohraničí, Šíleného lesu a Likarijské trilogie jsem čekal, že Roger bude mít v Gordonové zemi větší roli. A ono nic. Nejsem však zklamaný. Po dočtení právě Gordonové země jsem zjistil, že mi od Šlechty vyhovují víc menší a osobnější příběhy. Tady čtenář najde pár epizod z života jednoho člověka, který sice má vliv na pár lidí, ale pokud by se mu nedařilo, tak se svět nezboří.

2 31.12.2020

Nenáročná rychlovka, která však přichází s několika svěžími nápady na téma lidství, vědomí ad. Robokat je dostatečně odlišný od jiných pohledů na roboty. Možná je to tím, že se autorka odklání od obvyklých klišé, možná tím, jak je hlavní postava vykreslena (introvert se sociální fobií). Poměrně osobní příběh dokáže rozdat karty pro nadnesení dalších dějových linek v dalších dílech.

2 30.12.2020

Knihy jsem nečetl. Jako film jsem viděl jen první díl v obou zpracováních. I když díky tomu bude mé porovnání s prvním dílem hodně pokřivené, tak si to dovolím. Druhý díl mi přijde o poznání dějově slabší. První 2/3 jsem tápal v množství jmen a postav. Kresba tomu moc nepomohla. Některé postavy si byly dost podobné. Poslední třetina už byla závěrem, který byl dost uspěchaný a hektický.

2 29.03.2020

Cesta kolem Galie je vůbec první díl, který jsem četl a vlastnil. Ještě dnes ho mám doma ve sbírce jako vydání z roku 1993. Dodnes patří mezi mé nejoblíbenější příběhy.

2 26.03.2020

A jsme na vrcholu. Kadence gagů nemá obdoby. Jedna vypointovaná situace střídá druhou a vše vrcholí gladiátorskými "hrami".

2 26.03.2020

1. díl v rukou nových autorů. Tady byli Ferri a Conrad ještě pod dohledem Uderza. Asterixe miluju a na klasické díly nenechám dopustit, ale z pár předcházejících dílů (nejvíc v Nebe mu padá na hlavu) jde již poznat, že Uderzovi dochází dech. V tomto díle jsem rád, že spojil síly s mladší krví a předal pochodeň. Noví autoři se chopili výzvy se ctí a Piktové připomínají starší díly z doby největší slávy. Navíc se povedlo implementovat modernější nádech.

2 26.03.2020

A pomaličku se blížíme do finále. Karty jsou rozdány. Už víme koho nenávidět a koho milovat. Teď je třeba vše dotáhnout do hořkého konce. I když díky filmu vím, co bude dál a jak to skončí, tak si tyhle malé dávky Kinga opravdu užívám a to tak moc, že jsem si už půjčil Čtyři roční doby.

2 29.02.2020

Tak jsem si myslel, že ve filmu byla poprava Dela dostatečně naturalisticky zobrazena. Na knihu to nemá.

2 04.01.2020

První Iron-manův příběh = super (samozřejmě s ohledem na dobu, kdy vyšel poprvé). Další příběh o boji člověka s technikou už taky poznal zlovolný zub času a v kontrastu s novějšími příběhy - komiksovými i jinými - se zdá poněkud nemastný neslaný. Přesto také potěšil. Nicméně mám dočteno, prosím další nášup a jedeme dál. V kontextu doby za 4.

2 25.11.2019

!!!POZOR SPOILER!!! Zvolil jsem opačnou strategii než většina čtenářů. Dlouho se chci podívat na Ready Player One, ale nemůžu, protože si chci nejprve přečíst knihu. No a na tu v knihovně nemám štěstí, ale našel jsem tam Armadu. A proto je moje první setkání s Clinem právě tato kniha. Dostavil se mi stejný pocit jako z Marťana od Weira. Autor zvolenému tématu opravdu rozumí. Na rozdíl od Marťana tohle není hard sci-fi a autor si to moc dobře uvědomuje. Celý příběh působí jako arkáda a tím má taky být. Odkazy na 80. a 90. léta jsou super a jako 80-sátkové dítě jsem si přímo rochnil. Kniha má pro mě i další přesah. Jako malý jsem si taky představoval, že se táta někdy znovu objeví s úžasnou historkou, proto těch pět hvězd i přes drobné výhrady. Jdu si sehnat Ready Player One.

2 08.11.2019

Nimrání v minulosti hlavních postav pokračuje. Osobně jsem nečekal, že se vše dozvíme tak brzo... ale co. Postavy vyložily karty na stůl a rozehrály nové kolo, nové hry. Konec slibuje akci jak víno, tak uvidíme.

2 08.11.2019

To jsme nečekal. Mám rád britský humor. Mám rád sci-fi. A tohle mi nesedlo. První dva díly jsou skvělé, i když si nepamatuju o čem je díl druhý (a to jsem ho za život četl třikrát). Třetí díl ujde. Čtvrtý jsem asi nepochopil nebo jsem do něj ještě nedorostl. A pátý má několik dobrých nápadů... a tím to končí. Možná proto mi trvalo se prokopat ke konci více než deset let. Nechám to u ledu a za dvacet let si to celé přečtu znovu. Hezky rychle za sebou a uvidím.

2 29.10.2019

Spolupráce obou autorů sedla jak prdel na papežský stolec. Manara dokáže bravurně vykreslit Jodorowského vize o pokřivenosti lidského charakteru. Sex, násilí, boj o moc a zhýralost doby. Vše v dostatečně nechutném hávu. Jodorowský jako vždy skvělý. Kresba od Manary úžasná.

2 09.10.2019