Kermisee komentáře u knih

Člověk by ani neřekl jaká ohromná umělecká práce se skrývá v takové malinké knížečce. Rosemary a její děťátko mi vlezli pod kůži a ne a ne mi dát pokoj. Temné, hloubavé, tajemné. Dost často mi mráz přímo sprintoval po zádech. Ira Levin je skvělý spisovatel, úžasný vypravěč a brilantní pozorovatel.

12 16.07.2012

Ženy, které běhaly s vlky nejsou knihou, kterou přečtete za pár dní a jdete zase o knihu dále. Tuto knihu je nutné sutodvat, prožívat a chápat. Je potřeba se k ní postavit ne jako k celku, ale jako jednotlivým příběhům-jednotlivým částem naší-ženské duše.
Je to úžasné duchovní, umělecké i poučné dílo, které jistě pomůže každé z žen. A nejen jim.

16 15.07.2012

Nesmrtelnost není tak dokonalá jak se zdá. Náš drahý Bela ztrácí další z blízkých lidí a tím i další kusy ze své lidskosti. Na mnoho věcí se dá dívat ze dvou perpektiv...z té první s tím, že je to špatné, zvrácené a nemělo by se to dít. A z té druhé s tím, že to tak má vlastně být. Další z náhledů do života a duše bestiálního anděla.
Kniha je úžasná. Smutná, nervy drásající, zvrácená...plná lásky a vášně, nenávisti.

6 16.05.2012

Všechno tam má svoje místo a svůj důvod.
Mohu říci, že jsem od Kinga přečetla již hodně knih, abych mohla tvrdit, že Rose Madder mezi nimi hodně vyčnívá. A to tím, jak realistická je (A tím mám na mysli skutečně velmi realistická. Na každé z Kingových knih se najde děsivý kus reality, ale Rose Madder jednoznačně vyhrává.). Někdo může namítat, že na obrazu, kterým se můžete dostat do jiného světa není nic reálného. Ale...Je to jakoby poupravená verze toho skutečného. Je to s ním stejné jako s Rose Madder, kterou si Rosie vybrala jako svoje alter ego, či jak to nazvat. A stejně tak si Norman vybral "El toro grande". Je to takový zvláštní, úmyslně vytvořený, druh schyzofrenie, kterou se lidé v podobných situacích obrňují, aby vůbec mohli žít. Dodává jim to sílu. A o tom celý tento příběh je. Skutečně je o týrané ženě a násilníkovi, který jí udělal manželství peklo. Je to o psychickém stavu, ve kterém se oběť i násilník nachází. Je to čirá realita. A to je na tom to nejděsivější.

4 28.02.2012

Maryšu jsem, stejně jako většina, četla hlavně kvůli povinné četbě. Tragický příběh o vynuceném sňatku, kde existuje jen bolest a smutek a kde žena nosí v srdci někoho jiného. V dnešní době dost ohrané téma, ale v tehdejší době naprostá pecka. Velmi mi o tomto díle a jeho problémovému nasazení jako divadelní hry pověděla knížka, kde je Maryša uvedena spolu s dalšími dvěma díly - Strakonickým dudákem a Našimi furianty. Po samotném díle je tam ještě komentář od profesora Františka Černého, který čtenáře pomocí citací z novinových článků a jiných zdrojů uvede do tajů okolo tohoto díla. O problémech, inspiraci a o tom, jak Maryša posunula českou tvorbu zase o něco dále.

3 11.02.2012

I mě k této knize dovedl ten obrovský poprask kolem celého Milénia. A mohu říci,že každá probdělá noc a minuta strávená nad touto knihou stojí za to. Neuvěřitelně mrazivý příběh, který vás vtáhne a nepustí. Postavy s tolika tvářemi a tak různorodé. Nevíte, jestli se v knize nachází nějaký ryze kladný hrdina, protože "Každý má svá tajemství - jde jen o to je odhalit."
Lisbeth je ze všech postav stejně nejzajímavější a nejpropracovanější. Ačkoli je to hackerka a vůbec takový zvláštní zjev s piercingy a tetováním, víme také o všech bolestech, které musí trpět a které ji ovlivňují celý život. A když už se konečně otevře nějakému člověku čeká plnou podporu a pozornost, lásku...a ten člověk buď umře anebo se vyskytnou další překážky. Jak realistické.

11 10.02.2012

Když člověk v normálním životě zaslechne slovo feťák, je to automaticky něco tabu...něco nechutného, něco odporného, pro co absolutně nemůžeme najít pochopení. Stejně tak droga...věta "Ale já bych s tím nikdy ani nezačal/a." je pro všechny v tu chvílí naprosto samozřejmá...
Naopak se vám pak dostane do rukou tato kniha. Alice je narkomanka...ale najednou to není to fuj, blé, odporná věc...najednou je to chudák holka, která tímto unikala od nalinkovaného života, který pro ni připravili rodiče. Najednou má každý pochopení, proč s tím vůbec začala. Byla možnost uniknout, tak unikla. Stále nám v hlavě zní ozvěna toho, že to není a nikdy nebude správné řešení, ale část to také dokonale chápe. Jsem nesmírně ráda, že paní Březinová tyto knihy napsala. Získáme tak nadhled a pochopení aspoň pro některé z nich, kteří drogu našli jako něco, co je dostane do "lepšího světa" ... i když se všemi následky.

6 14.01.2012

Famózní. Myslím, že to je to naprosto vystihující slovo.
Komiksům moc neholduji. Nevím proč, ale beru je do ruky jen tehdy, když se chci odreagovat.
Když se mi tato kniha dostala do rukou, váhala jsem. Ale na kamarádův popud jsem se do ní pustila a nemohla se odtrhnout. Záživný, strhující, napínavý příběh. O tom, že ne všechno je jak to vypadá. O tom, že láska je cit silný a nenávist proradná. Ale hlavně o víře a naději. Famózní, opravdu famózní.

4 10.01.2012

Nejen mrazivý příběh, ale i mrazivé ilustrace. Pokaždé, když jsem otáčela stránku, měla jsem v srdci děs...zaprvé z toho, co si přečtu...a zadruhé z toho, jak se obličej pozměnil...

1 10.01.2012

To jsem se načekala. Ale stálo to za to.! :)
Nejenže jsem byla nadšená, že je to volné pokračování mých milovaných čelákovských upírů aneb knihy "Jiná rasa", ale když jsem během četby zjistila, že Jenny do příběhu zapletla i postavy z jiných knih, ocitla jsem se přímo v euforii.
Čelákovské i rumunské lesy, vampýři i ti Původní, láska i nenávist. Všechno to tam je. A minulost opět zavítala do přítomnosti. Jenny opět nezklamala.

4 02.01.2012

Ke knize jsem se dostala až poté, co jsem viděla film a zjistila také o té "rošádě" kolem pravdivosti tohoto příběhu. Četla jsem knihu tedy s tím, že pravdivá není, což se jistě odráží i na tom, jak se mi líbila. Všechny pocity autorka vystihla natolik realně, že bych jí byla opravdu schopna věřit, že to opravdu prožila. Sžila jsem se s tou malou pohublou otrhanou holčičkou, která našla domov mezi vlky a z lidského světa vnímala jen smrt a bolest.
Rozhodně zajímavý pohled do období druhé světové očima malého, ale odvážného děvčátka, které jen chtělo najít své rodiče.

6 02.01.2012

Co příběh to nečekaný konec. Opravdu naprosto geniálně vystavěný soupis. Některé byly lepší, některé horší, ale všechny byly skvělé. U mě nejvíce vyhrál příběh "O kýtě", jak tomu říkám já. Tento konec se mi zdál asi nejironičtější a opravdu nečekaný! :)

1 02.01.2012

Dary Dračí Královny jsem četla dlouho. Velmi dlouho. Po přečtení prvního dílu (Dary Bohyně Isis) jsem byla na další díl nesmírně natěšena. A nemohu říci, že by mě snad kniha zklamala. To ani v nejmenším. Příběh se rozvíjí, vrací se staré postavy. No vrací, návrat není to správné slovo, ale... . Možná to bylo v mnoha ohledech i lepší než předchozí kniha. Více postav, více děje. Přelety z jednoho období do druhého. Završení, konec a vysvětlení. To, co mi předtím vrtalo hlavou se vysvětlilo, ale přesto...ta spousta teorie mi vždy motá hlavu. Je tam toho moc. A jako čtenář musím říci, že jsem přečetla slovo od slova, ale pasáže s teorií...no, tak ty si nepamatuji skoro vůbec. Je to brilantně vymyšlené, ale pro běžného čtenáře trochu složité.
Nicméně se mi kniha nakonec velmi líbila.

1 14.10.2011

Pes nakažený vzteklinou a matka se synem uvězněna v autě? A to má být jako horor? No, to vám povím! Jako mnozí jsem mnohdy nemohla Cuja prostě jen tak nenávidět, protože chudák za to přece nemohl. King je opravdu pan spisovatel.
Co mi dělalo trochu probém bylo, že když jsem byla malá měli jsme taky bernardýna, který byl ale tak trochu agresivní už od raného věku. A já byla jako ten Cujův CHLAPEC, který mu dával jídlo a staral se o něj. Takže žádný Cujo, ale náš Don. A najednou to byl příběh, který vystoupil z knihy do reality až moc snadno.

5 19.08.2011

Sloup ohně byla první kniha, kterou jsem od Judith četla. Ale rozhodně ne poslední. Miluji Egypt, historické knihy a Tutanchamonovu dobu. Autorka se trefila do všech třech atributů, takže z toho vzniklo naprosto skvělé počtení. S postavami prožijete prakticky celé jejich životy, což je skvělé. Jen po dočtení najednou nemáte svého večerního přítele, se kterým byste prožívali to velké dobrodružství! A tak nějak vám to chybí. A pokud mohu posoudit, tak spisovatelka si určitě i dost nastudovala historii. Sice je tam pár těch pojítek, konspiračních teorií, ale kdo ví. Někdy do sebe určité situace zapadly tak lehce...i když...Achnaton asi opravdu Mojžíšem nebyl.

3 18.08.2011

Po Faustovi jsem sáhla čistě ze studentského hlediska. Připadalo mi to jako jedna z těch "normálnějších" možností. Ačkoliv mi čtení básní a vůbec všeho ve veršech hladí duši, mám s tím jeden zásadní problém. Přestanu se soustředit na děj a jen se zaposlouchávám, jak krásně to zní. V případě Fausta to bylo ještě horší, jelikož je to náročné dílo, u kterého je potřeba také dost přemýšlet. Dost se mi tedy stávalo, že jsem se musela vracet, ale nakonec si z Fausta odnáším nejen zajímavý, hloubavý pocit, ale také pár itací, které mě opravdu zaujaly. Goethe byl zřejmě velmi inteligentní a originální muž. :)

4 18.08.2011

Neil Gaiman...má takový zvláštní styl tvorby. A tady na těchto povídkách je to dost vidět. Myslím si, že každá povídka má něco do sebe, ale připadá mi, jako by je psali různí autoři. V některých vidím úplný odkaz Neila, ale na některé jsem se zase koukala jako na zjevení.
Nejvíce mě oslovila Cena (The Price). Sama mám doma 3 kočky a někdy se k nám nějaká zatoulá. A když jsem četla tu povídku a byla tam pasáž o tom, že to vlastně kočky jsou ochránkyněmi domů a já se podívala na okno, kde spala má malá Ang., tak to ve mně nechalo takovou tu silnou odezvu, že něco fantaskního proplulo do reálného světa.

3 09.08.2011

Na tuto Hohlbeinovu záležitost jsem byla dosti zvědavá. Přece jen jsem od něj zvyklá spíše na upíry než vlkodlaky, nicméně mě mile překvapil. Nejvíce se mi líbilo, jak prolnul náš reálný svět se světem fantazie, legend a pověstí. Člověk si pak není tak úplně jist, v jaké realitě to vlastně žije.
Sem tam jsem sice na Stefana chtěla zařvat, ať si nehraje na hlupáka a konečně si přizná, co se s ním děje, ale nakonec na to přece jen přišel a všechno se začalo vysvětlovat a hrotit ještě více. Nejlepší na knize byla všudypřítomná akce. Snad ani jednou jsem neměla dojem, že by tam byla nějaká pasáž navíc. Všechno bylo připravené, nepředvídatelné a mělo to ty patřičné grády.
Taky tuto knihu považuji za příběh, který v sobě ukrývá mnoho dalších příběhů, které by stálo za to převyprávět. :) Ale to je hudba nenaplněné budoucnosti. :)

1 07.08.2011

Ano, musím souhlasit, že překlad mohl být rozhodně lepší.
Jelikož jsem viděla nejprve film, který mě tedy vyřadil na několik hodin ze života, čekala jsem od knihy opravdu hodně moc. Možná, že se to během čtení nezdá, ale ta kniha má opravdu ohromně silný příběh. O rodičovské i sesterské lásce, o víře, o spravedlnosti a o tom, že ty zlé věci se můžou dít i nám. Je to taková ta reálná kniha, kde si nemůžete říct: "No, tak to by se mi nikdy nemohlo stát.".
Možná si člověk řekne: "Ale já bych nebyl/a tak naivní a nevlezla bych do té podzemní místnosti!", ale člověk nikdy neví, co udělá. Nikdy nevíte, co je zač ten příjemný soused, co ho mají rodiče tak rádi a na Vás se vždycky krásně usměje. Myslím, že takové knihy by měly být v doporučené četbě, kterou by si měl přečíst rozhodně každý. Je to ze života, o životě a o smrti. O situaci, která se nemusí vyhnout nikomu z nás. A toho, koho postihne, tíží snad navěky.

4 26.07.2011

Issa měl sám o sobě zajímavý život. Taková ta pohádka, jak se z jednoho prostého chlapce stal uznávaný umělec. Stejně tak Haiku je velmi zajímavá věc, pro kterou nemá každý pochopení. Mně tyto krátké básně naprosto učarovaly a ačkoliv jsem jich přečetla i slyšela již mnoho od mnoha autorů, stále se nejraději vracím k Issovi. Aneb jak obyčejné věci popsat neobyčejným způsobem.

5 16.07.2011