KejmlP komentáře u knih

Já teď tedy, na rozdíl od mnohých, nevyužiji tohoto hodnocení, abych bilancoval život Stalina, případně abych dal najevo své pohrdání či obdiv, ale budu hodnotit předloženou knihu.
Tak tedy, umělci odjakživa rádi drží prst na tepu doby, a rádi se ve své naivitě přihřívají na zrovna populárních idejích. Tak tomu je i dnes, a nejinak to bylo v době Vítězslava Nezvala, který stejně jako řada jiných propadl vábení iluze spravedlivého světa, který se zdál být nadosah. A stejně jako dřív vznikaly oslavná díla na velké krále a císaře, a jak se dnes tvoří oslavná díla o Grétě Trautemberk, tak Nezval chtěl poblahopřát tehdejšímu hybateli světa a čerstvému osvoboditeli J. V. Stalinovi. No a pokud pomineme dnešní hodnocení Stalina, kdy už máme přístup k řadě dokumentů a historici popisují jeho činy i zločiny, a vžijeme se do tehdejší doby, tak je to báseň povedená. Pro přednes skvělá, vhodně kombinující lyrické i epické prvky, jednoduchá, a přitom s určitou hloubkou, z nichž je patrné tehdejší vnímání JVS. Jako ukázka doby výborné. Za mě tedy klidně plný počet.

1 17.02.2021

Kniha je výborná pro důkladné připomenutí prezidentských voleb v České republice, především těch, ve kterých byl zvolen Václav Klaus. Hodnotu vidím v poctivém popsání průběhu, politických vyjednávání, i zákulisních dohod a osobních svědectví. Mínusem je místy novinářská úroveň. Jakkoliv Taberyho vnímám jako jednoho z našich lepších novinářů, v knize si nejde nevšimnout, komu pan Tabery fandí, kdo jsou ti hodní, a kdo ti zlí. A tak se semtam nevyhýbá tomu, že si některá fakta rovněž trochu přizpůsobuje, zjednodušuje, případně idealizuje. U medailonků prezidentů Československa, mnohdy dost zjednodušených, se to dá pochopit, jsou to přecejen rychlosondy bez nároku na ucelenost. Ale u devadesátek by měl být autor opatrnější. Příklad za všechny: Když Tabery líčí, jak Havel v Rudolfínském projevu pranýřoval morální úpadek a zavírání očí před korupcí, což se mělo dotknout Václava Klause tak, že na Havla definitivně zanevřel, zapomene zmínit fakt, který je mu jistě znám, a sice to, že celý Rudolfínský projev byl prošpikován narážkami na Klause v osobním smyslu - odkazy na "rozmazlené jedináčky", "namyšlené premianty" a podobně, což bylo tím důvodem, který Klause vedl k definitivnímu odklonu, a nikoli primárně to, co uvádí Tabery. Havla bere Tabery v ochranu, kdežto Klause nešetří.
Nicméně pokud pomineme tyto jasné antipatie (na druhou stranu, postoje pana Taberyho jsou známé, a bylo by zbytečné je křečovitě skrývat), jako kvalitní popis voleb lze knihu jistě doporučit. Historici zatím tuto dobu ještě řádně zpracovanou nemají.

1 08.02.2021

Trvalo mně, než jsem se ke knize konečně dostal. A když už se stalo, musím říct, stejně tak trvalo, než jsem příběhu přišel na kloub. Co se mi líbilo je Formánkův hrdina. Mám pro tyhle negativní hrdiny slabost. Chybující, občas arogantní chlápek s dluhy, protloukající se mezi malými dočasnými úspěchy a následnými pády, topící v alkoholu své problémy a ne příliš šťastné manželství, snažící se "nějak" prokličkovat život. Výše popsaný hrdina už tak nějak předurčuje, že nepůjde o slátaninu typu "americký sen jednoho neúspěšného, který díky své vůli zvítězí a stane se bohatým, krásným a úspěšným", ale spíš o knihu o plácání se životem. To mě jen těší, ale je pravdou, že když jsem si v polovině knihy kladl otázku "o čem to vlastně je?", už jsem pomalu ztrácel trpělivost, a chuť číst opadala. S příchodem "Toho" tedy už začne být patrné, že se asi konečně něco začne dít, ale ještě notnou hromadu stránek se pak pořád jen naznačuje a naznačuje, než konečně začne příběh generovat nějakou pointu. Budiž nicméně uznáno, že ve chvíli, kdy příběh dočtete, začne dávat smysl jako celek. Díky tomu hodnotím výše, a mohu říct, že jako celek se mi kniha líbila, a sáhnu i po druhém dílu.

1 08.02.2021

Hodnotit tuto knihu je překvapivě obtížné. Kniha o vůdčí osobě českého fašismu, vydaná v roce 1973, těžko může odpovídat standardům kladeným dnes na historické práce, a to především v rovině objektivity. Na druhou stranu, už sám fakt, že kniha vůbec vyšla, byl v té době dostatečný pokrok.
Na svou dobu kniha obsahuje pro čtenáře skutečně spoustu nových a zajímavých informací. Hodnocení ale sráží právě ta ideová stránka. Kniha je plná hodnotících vsuvek, a hlavně ideových pouček, které do textu nesedí, a mají jediný účel. Mají čtenáře neustále upozorňovat, že fašismus je "nejreakčnější nástroj velkokapitálu a maloburžoazie, který útočí především na dělnickou třídu, a hodlá ji sedřít z kůže. A pokud by náhodou tvrdil něco jiného, je to jen sprostá sociální demagogie." Tyhle poučky se táhnou celou knihou, a ve světle dnešních stuidií působí směšně. Horší ale je, že v rámci Gajdova očerňování kniha zachází ještě dál, a aby ho spojila s Hitlerem a kolaborací, vytahuje jakési dokumenty které mají dokazovat Gajdův servilní proněmecký přístup a snahu o aktivistický přístup ve shodě s nacistickou protektorátní represivní politikou. Tyto dokumenty ovšem vůbec nesedí do konceptu, a jsou v protikladu s tím, co dnes o vůdci českého fašismu víme, a autor je pravděpodobně přebral od jiné kolaborantské skupiny, a připsal Gajdovi. Jsem dalek toho, abych jeho osobnost nějak idealizoval. Gajda byl politický dobrodruh, egoista, a byl schopný se spojit s kdekým. Ale v době protektorátu se zachoval čestně, kolaboraci s Němci odmítal, a přes své syny měl i kontakty na odboj. Ani soud po roce 1945 ho z kolaborace vinným neshledal, a odsoudil ho jen za činnost v době druhé republiky. Samotný český fašismus byl navíc po celou dobu první republiky orientován výrazně protiněmecky, a inspiraci hledal u Mussoliniho, a nikoliv v Německu.
Velkou část knihy (ostatně to platí snad pro všechna díla o českém fašismu) tvoří detailní popis tzv. Židenického puče. Jinak, pokud pominu onu výše zmíněnou ideovou stránku, jde na svou dobu o důležité dílo. Po roce 1989 autor toto dílo znovu využil, a v upravené podobě ho vydal pod názvem "Vzestup a pád generála Gajdy", kde mimo jiné chybí i ony kontroverzní pasáže, a vyznění knihy je mnohem lepší. Nepoukazuje již na "reakční charakter"(byť částečně je to z textu i tak cítit), ale spíš na nejednoznačnost osoby Radoly Gajdy. Případné zájemce proto vyzývám, aby sáhli radši po aktualizované verzi, nebo ještě lépe, po Gajdově životopisu z pera Antonína Klimka.

1 26.12.2020

Kniha je spíš takovým rozšířením autorova stěžejního díla "Češi pod německým protektorátem". První část mi přišla velmi zajímavá, druhá, dokud byla řeč o plánech protektorátního uspořádání, rovněž. Jak ale zmiňuje i dearkiki, když došlo na sáhodlouhé líčení potíží s přesunem obyvatelstva při plánovaném rozšiřování cvičišť, docela jsem se v textu ztrácel. Třetí část mohla být zpracována nějak komplexněji, přišlo mi, že autor spíš řeší jen některé vybrané problémy. Ocenil bych třeba větší analýzu ideologických postojů nacistů a jejich postojů k českým fašistům či protektorátním představitelům. Jinak ale užitečná studie.

1 21.12.2020

Výborná kniha, která splňuje přesně to, co autor slibuje v úvodu. Tedy že nejde o nějakou průlomovou studii, ale že se pokusí výstižně a v kontextu shrnout to, co je nutné znát pro studium studené války. To se mu víc než podařilo. Kniha je prosta nějakého přehršle datumů a pojmů, v kterých by se běžný poučený čtenář neorientoval. zato ale velmi výstižně pojmenovává hlavní témata jednotlivých epoch, a vystihuje to, co je nejvíc ovlivňovalo.
Samozřejmě, řada věcí je jen naznačena, a pro hlubší studium bude nutné sáhnout po další literatuře - nejde ostatně o encyklopedii.
Co se objektivity týče, je fakt, že sympatie autora k západnímu pohledu jsou jasně patrné, leč nijak významně to nezasahuje do líčení událostí. Nicméně americký původ se promítá do toho, jak v některých částech poměrně dlouze a dle mého soudu zbytečně rozvádí například Wilsonův přínos pro svět, což je jistě záslužné, ale prostor tomu věnovaný je poněkud disproporční, a zároveň to patří k nejnudnějším částem knihy.
Celkově knihu doporučuji. Především studentům na počátek kurzu poválečných dějin, pro hlubší studium pak počítám, že bude nutné doplnit konkrétní tématickou literaturu. A pokud by čtenář chtěl sáhnout po širší systéze, doporučuji dvoudílné dílo karla Durmana "Popely ještě žhavé".

1 23.10.2020

Fotografická kniha k uctění prezidenta Edvarda Beneše, který se zasloužil o náš stát měrou vrchovatou. Dva odboje, dvě světové války, dvakrát hrál zásadní roli v tom, že se náš stát podařilo vydupat z prachu. To si vzpomínku zaslouží.
Beneše v aktualizovaném vydání knihy najdeme jak v civilu, tak ve vojenské uniformě, se Stalinem, Rooseveltem i Churchillem - kniha je z roku 1946, takže jsou všichni obsaženi ještě vyrovnaně. Rozhodně skvělá ilustrace toho, jak šel čas s naším historicky pravděpodobně nejdůležitějším prezidentem.

1 23.05.2020

Takové celkem příjemné čtení na jeden zátah před spaním. Tady jde asi spíš o onu autorovu sázku, než o nějaký hluboký příběh, a v tomto ohledu se mi knížka líbila. Občas se mi zdálo, že spojení mezi jednotlivými liniemi je trochu slabší, že jde spíš o několik ad hoc propojených historek, ale co už, všechny se více či méně povedly. Jinak klasická formánkovina, kdy čtenář netuší, kde končí autorovo zamýšlení a začíná příběh, ale to mám na jeho knihách rád. Přečtením rozhodně neprohloupíte. I kdyby vás dílko nenadchlo, za tu půlhodinku času nic nedáte.

1 16.05.2020

Kniha se mi líbila. Sheila Fitzpatricková je představitelkou moderního přístupu ke studiu Sovětského svazu v období J. V. Stalina, a tak zde nenacházíme žádná zjednodušení a černobílé pohádky. Naopak nám ukazuje dobu v její složitosti, a Stalin tak vychází z její knihy úplně jinak, než jak je vykreslován některými našimi novináři a "takyodborníky", kteří stále zastávají jinde už 40 let překonanou teorii totalitarismu. Neznamená to, že by autorka hájila zločiny a přešlapy, které se udály za jeho vlády, ale odmítá se na ně vnímat jen jako na zlovůli všemocného jednotlivce, který tak činí prostě proto, protože je zlý, a hotovo.
Dynamika týmu je vykreslena velmi dobře, nesmírně mě zaujala především novátorská myšlenka, podle níž Stalinův způsob "postupného odstavování" nepřátel není projevem zvrácené mysli a touhy po trápení oběti, ale spíše nezbytným způsobem, jak se vyhnout odporu svého týmu, který by se rozhodnutí mohl postavit.
Plný počet nemohu dát pouze proto, že především v první polovině knihy bych ocenil větší důraz na samotnou dynamiku týmu i s osobním rozměrem (jak to dělá např. S. S. Montefiore ve své biografii Stalina), zatímco jsem měl dojem, že výraznější tvář tvoří spíše (ovšem též jistě nezbytné) životopisy osob v okolí JVS.
Knihu rozhodně doporučuji, úhel pohledu na Stalina skrze jeho tým tu zatím ještě nebyl, a kniha Vám pomůže se na řadu věcí začít dívat torchu jinak.

1 02.11.2019

Není to špatná kniha, pro získání přehledu určitě postačí, ale zas nemohu říci, že bych byl nějak nadšený. Určitě kladně hodnotím pokus o komparaci a hledání společných znaků. O některých etnických čistkách, o nichž je známo poměrně málo, jsem získal úplně nové informace. Na druhou stranu, o těch, kterými se zabývám více jsem narážel na chyby či nedostatky. Minimálně u výzkumů týkajících se odsunu Němců a etnického čistění Bosny a Kosova lze konstatovat, že autor primárně vychází z údajů které nelze vždy označit za nezaujaté. V prvním případě to jsou prameny německé, a v druhém zas americké zdroje, přičemž obě strany byly v daných konfliktech zainteresovány, a mají mnoho důvodů čísla a údaje pokud možno přifouknout, či alespoň vyšroubovat k horní hranici. Zvláště v případě Jugoslávie pak lze konstatovat, že autor přijímá americkou verzi příběhu, a vůbec se nevěnuje politickým zájmům a vlivům třetích zemí, především USA v rámci konfliktu v Kosovu, kde už dnes výzkumy jasně ukazují, že v eskalaci konfliktu hráli významnou, a vůbec ne nestrannou roli.
Sečteno a podtrženo, pro seznámení s problematikou dobré, ale zdaleka ne dokonalé.

1 21.03.2019

Moc příjemné čtení. Je samozřejmé, že knihu nejde číst jako nějaký popis faktů, jde o propagační brožurku prodchnutou nadšením nad osvobozenou republikou a koncem strádání pod německým bičem. To prodchnutí je ale nefalšované, autentické, a kohokoliv kdo má vlastenecké cítění to musí pohnout u srdce. A i já se přiznám, že jsem měl několikrát slzy v očích. Prezident Beneš se vrací do osvobozené vlasti, a ať udělal kdy jakékoliv chyby, v tuto chvíli je vše odpuštěno, je především symbolem, znamením, že útrapám je (zdánlivě navěky) konec. Krásný závěr pohádky, kde dobro zvítězilo nad zlem.

1 26.01.2019

Velmi zjednodušující, popularizační životopis J. V. Stalina od známého chrliče textů na libovolné historické téma. Kupodivu to ale nebylo tak zlé, jak jsem čekal. Je to takové vyprávění pro mládež, které ostatně autor už v úvodu oznamuje. Občas i bourá nějaký mýtus či konstatuje méně známý fakt, pak zas ocituje nějaký drb či báchorku, trochu jak na houpačce. Obraz Stalina jako nelidské zrůdy vyžívající se v násilí pro ně samé je budován spolehlivě, bez snahy o hlubší pohled, nečernobílost a problematizaci.
Co mě na knize nejvíc zaujalo jsou nicméně už úvodní stránky. Johnson v nich naplno ukazuje, jak Napoleon zůstává obrovským britským mindrákem. Ač píše životopis Stalina, nemůže nám neříct, že prapůvodcem všeho zla v Evropě je právě francouzský císař, a všichni, které Johnson pokládá za ty zlé (vyjmenovává pak pestrou škálu významných mužů všech politických směrů, geografických oblastí a dob), jsou jen jeho žáky. Skoro to vyznívá jako "...Ten Stalin, no...ok...ale co teprve Napoleon!" V důsledku tak vlastně i Stalin vychází z knihy sympatičtěji, než mu vyšel francouzský císař ze svého životopisu.

1 15.11.2018

Oproti ostatním Rudišovým knihám mi Potichu připadá slabší. V této knize jsem nenašel žádnou postavu která by se mi zdála ve svém podivínství sympatická, u většiny to bylo spíše naopak, a postupné splétání osudů hlavních postav mi zde nepřišlo zdaleka tak poetické jako třeba v Rudišových Helsinkách. Možná to bylo tím, že tentokrát jsem se s prostředím příliš nedokázal ztotožnit, chybí mi i ona líbivá ostalgie, kterou mám rád na jeho opstatních dílech.
Celkově to není špatné a stylově to do jeho tvorby zapadá, ale připadá mi to nějak uvízlé na půl cesty, nedobroušené.

1 11.11.2018

Výborná kniha. Podle mě skvělé propojení příběhu s fakty. Na pozadí hlavní linie je vlastně vysvětleno ledasco okolo problematiky Islámu, radikalizace mládeže, války v Sýrii, tzv. Arabského jara, Islámského státu, a dalších klíčových problémů, trápících dnešní Evropu a svět. Je jasně patrné, jak složitá tato problematika je.
Líbila se mi i dostatečná šíře příběhu, že zahrnuje i vedlejší postavy a jejich osudy. Nejzajímavější mi přišli právě části zabývající se postupnou a plíživou radikalizací obou dívek a jejich okolí. S ubývajícím počtem stránek jsem stále více očekával, jak příběh skončí, a očekával nějaký zvrat. Proto mě neuzavřený konec trochu zaskočil. Bylo by zajímavé dozvědět se, jak hlavní postavy skončili, a, vzhledem k tomu, že situace v Sýrii se nyní konečně stabilizuje, kde většina hlavních postav z řad radikálů leží.

1 17.09.2018

Na jednu stranu jsem si kladl otázku, zda to není až moc zjednodušující (i v rámci cílové skupiny), ale nakonec jsem usoudil, že jde o kvalitní dílko. Husité sice dost těžko toužili vybudovat společnost dle vzoru moderní "pravdy a lásky", ale na druhou stranu, kniha v dětech povzbuzuje vlastenectví, a vytváří zájem o historii. V době, kdy je moderní jen otáčet znaménka jde o hezkou ukázku toho, jak podat dětem klasické pozitivní vzory a základy budoucího zkoumání historie.

1 05.07.2018

Jeden z klasiků studia teorií nacionalismu, který se zároveň vyznačuje skvělou čtivostí. Autorova ideová orientace je samozřejmě v práci patrná, leč to nic nemění na tom, že jeho teorie je velmi dobře vyargumentovaná, a celkově poskytuje řadu námětů k zamyšlení. Na základních tezích se shodne s ostatními modernistickými autory (Hroch, Gellner), přičemž svoji tezi rozvíjí zejména v oblasti rozdílu mezi pohledem lidu a elit (státu), a dále pak tématizuje spojení nacionalistických idejí s levicí (díky čemuž docházela ve dvacátém století k úspěchům), a rozdíly v cílech nacionalismů v průběhu času, až do konce 20. století.
Všem zájemcům o teorie nacionalismu nejde než doporučit. Eric Hobsbawm byl skvělý vypravěč, a zároveň svébytný intelektuál, jakých není mnoho.

1 03.06.2018

Petr Pithart ukazuje, že je pořád významným intelektuálem, který dokáže podávat dějiny s nebývale kritickým a všestranným přístupem. Není nutné s ním ve všem souhlasit, ale rozhodně poskytuje řadu podnětů k přemýšlení, zejména o našich moderních dějinách.
Kniha tomu odpovídá. Mimo velmi dobře kontextualizovatelných úvah a vzpomínek autora oceňuji zejména konkrétní líčení jednání a zákulisních rozhovorů během sametového převratu. Co se negativ týče, mohu snad jen poznamenat, že občas mi kniha připadala až příliš upovídaná a tématicky "rozevlátá".
Doporučuji všem kriticky myslícím zájemcům o soudobé dějiny, jde o nezbytný text pro hlubší zkoumání aspektů událostí roku 1989 a 1990.

1 15.01.2018

Příliš dobrý dojem na mě kniha neudělala. Po zbytečně dlouhém politologickém a příliš teoretizujícím úvodu (který je navíc převzatý z autorovy knihy "Demokracie ve stínu"), autor předkládá spíše obecné dějiny NOF, přičemž sem tam zmíní některá moravská specifika, případně se věnuje moravským regionálním organizacím. Problém je, že ona moravská část tvoří maximálně čtvrtinu knihy, a zbytek jsou víceméně známé a jinde už hojně popsané osudy českých fašistických organizací, či analýzy jejich programu.
Celé to působí spíše dojmem diplomové práce. Rovněž mi tam chyběla nějaká jednotící linie. Téma by si jistě zasloužilo hlubší zpracování.

1 12.11.2017

Velmi potřebný přehled textů o fenoménu, který už dvě století do značné míry ovlivňuje pohyb dějin, a jak se zdá, ještě nějakou dobu ho ovlivňovat bude. Jednotlivé příspěvky teoretiků nacionalismu ukazují, kterak různě a jakými možnými způsoby lze národy a nacionalismus definovat, jak na ně lze pohlížet, a jaký smysl jim lze přikládat. Nejde o nějaké nacionalistické pamflety, ale o odborné pokusy o uchopení problému. Po přečtení si vnímavý čtenář uvědomí, jak složitý je nejen daný fenomén, ale i jaká je jeho houževnatost, a jak že je nemožné ho snadno zahodit o nějaké etické škatulky s nápisem "dějinné zlo". Jakkoliv si to někteří naši vševědoucí novináři myslí, svět kolem nás ukazuje, že tento fenomén je stále při plné síle, a ještě zdaleka neřekl v dějinách poslední slovo. A nejčastěji o sobě dá vědět ve chvíli, kdy oni už ho odepsali. I proto je třeba o něm něco vědět, chápat že nejde jen o nějaký relikt 19. století, a umět ho chápat ve vší složitosti. Tato kniha pro to poslouží perfektně.

1 06.11.2017

Zajímavý sborník textů, který pomůže nahlédnout do problematiky konceptů Střední Evropy, cokoliv to vlastně znamená. Příspěvky s různí, některé odborného charakteru, jiné spíš esejisticky pojaté. Co si z nich ale čtenář určitě může odnést je poznání, že jakkoliv se nám to může zdát přirozené, při hlubším zamyšlení zjistíme, že střední Evropu vlastně nikdo pořádně neumí definovat. Že jde o umělou myšlenku, která slouží hlavně našemu vlastnímu uspokojení, abychom se neocitli na východě, ale byli tím dokonalým zlatým středem, který nás předurčuje ke všemu naráz, dává nám od každého to dobré, a k ničemu nás nezavazuje. Zároveň příspěvky vrhají světlo na populární heslo "patříme na západ", které samo vlastně usvědčuje své hlasatele z toho, že si ani sami nejsou tímto tak úplně jisti. Doporučuji, jistě narazíte i na řadu dalších dilemat vyplývajících z požehnání a prokletí středu toho přívěsku Asie, zvaného Evropa.

1 06.11.2017