katynka78 komentáře u knih

Občas je důležité sáhnout po něčem lahodném, po něčem romantickém a něčem, kde jste si jistí, že nebude nic odpudivého.
Knížku jsem neměla nějak extra v plánu, ale o jejím vzniku jsem věděla a když jsem ji zahlídla v knihovně, tak mě upoutala svou krásnou milou obálkou.
Anotace mě zase nalákala na něco, co by se mi mohlo líbit a tím je prostředí knihovny. Jako správná knihomolka mám prostředí knihoven velice ráda a tudíž jsem tušila, že i v této knížce mi bude moc a moc dobře.
A nemýlila jsem se. Sice hlavní postava June byla trošku podivínská, ale její povaha byla přijatelná a hlavně se nám během příběhu vyloupla.
Poznáváme nejen její současný život, ale trošičku i její minulost, abychom právě pochopili, proč je taková, jaká je.
Má kolem sebe dost lidí, kteří ji mají rádi, ale tím, jak je spíše introvertní, si to moc neuvědomuje.
A právě okolnosti kolem pravděpodobného uzavření knihovny, kde léta pracuje a kde je jí dobře, jí ukážou ty pravé přátele, odhalí pravou povahu lidí kolem ní, ale co je hlavní, odhalí, jaká ve skutečnosti je ona sama a co všechno dokáže. I když je k tomu cesta mírně trnitá, poťouchlá.
Samozřejmě nechybí ani milostná linka, spíše zamilovaná linka, která je velmi decentně vystavěná. To bylo fajn.
Četlo se to velmi dobře, prožíváte osudy hrdinů a držíte jim pěsti.
Příjemná oddechová knížka, která však ukáže, co je v životě důležité, nad čím se můžeme zamyslet a že ne všechno jak se zdá, je skutečně takové.

PS. Tato kniha v době mého přečtení plnila čtenářskou výzvu o hodnocení méně než 22. Teď již tomu tak není, ale i přesto si ji ve výzvě nechám.

17 01.06.2022

Ač někdo tvrdí, že někteří spisovatelé jsou více komerční a láká se více již na jejich jméno, než na kvalitu jejich knih a u Shari Lapeny se s tímto názorem setkávám, tak mě osobně toto označení nevadí a budu považovat Lapenu za dobrou spisovatelku.
A ač se setkávám s tím, že některá kniha se mi od ní líbí víc a jiná míň, tak je to v pořádku, tak to mám u každého svého oblíbeného spisovatele.

U Jejího konce jsem však byla nahlodaná trochu obavami, protože ohlasy byly velmi protichůdné a já se bála, že budu zklamaná. Proto jsem její čtení odkládala a a odkládala.
Ale čas přišel, v knihovně jsem měla rezervaci a bylo.
Příběh není extra originální, prostě peníze, zrada, ztráta důvěry, ztráta milovaného člověka a taky nejhorší možné lidské charaktery.
Ale bylo to originálně propletené a závěr se sice mohl očekávat, ale přesto variant bylo dost na to, aby byl čtenář napnut, jak to dopadne.
Obrovským plusem tady je, že tu není otevřený konec, že zlo je opravdu potrestáno a zásadní problém je vyřešen.
A to, že nevíme, kdo to vyřešil, to mi nevadí, protože vím, že zlo je utnuto a hodní lidi mají klid a mohou žít dál.

Velmi mne to bavilo. Byla jsem napnutá, protože Lapena má obrovský dar vystihnout charaktery postav a jejich pocity. A to mě vždy dostane.
Takže Její konec řadím mezi její velmi dobré počiny.

24 07.05.2022

Náhodou jsem narazila na tuto knížku a jsem za to moc a moc ráda. Ač již nejsem věkem YA, tak se tomuto nevyhýbám, pokud to má pro mě přesah.
A tady to přesah mělo obrovský.
Ono když si projdu, co často čtu, tak se mi tam právě téma smrti často objevuje. Ale nejenom vraždy, ale to téma je vždy uchopeno jiným, filosofickým způsobem a to mám moc ráda.
Knížka se mi moc líbí, je čtivá, svižná, velmi dobře zachycuje hlavní hrdiny a jejich pocity.
Bravurně ukazuje, jaký každý z nich je a co je pro něj důležité a co by rádi stihli, než zemřou.
Tímto způsobem začínáte jako čtenář pak přemýšlet taky, co byste dělali, komu byste to řekli a komu ne a proč. Co vše byste zařídili a co byste ještě chtěli prožít v tom krátkém časovém úseku, který je do vaší smrti vyměřen.
Je to zvláštní pocit, když víte, že je před vámi poslední den a vše v něm je vaše poslední a další už nebude.
A to mě bavilo, moc. Váhala jsem, kolik bych dala a pokud by to tady šlo označit, tak na 3,5 hvězdičky to je.
Je to smutné, ale velmi obohacující, protože prostě toto není kniha, u které byste jen hltali stránky. Toto je kniha, kde se zastavíte a přemýšlíte. A to mám ráda.

11 07.05.2022

(SPOILER) Popsat téma domácího násilí je velmi obtížné. Ostatně jako veškeré potíže, které člověk může zažít, ale dokud je neprožije osobně, tak možná tak někdy nedovede pochopit, proč se to děje a proč si to někdo nechá líbit a nic s tím nedělá.
Bohužel pro paní Čekanovou jsem již na toto téma četla jiné knihy, kde mě ten styl a vyjadřování sedly lépe, více jsem jim věřila a více jsem s hlavními hrdinkami sympatizovala a fandila jim.
Tady se mi to úplně nedařilo. Kateřina (ač je jmenovkyně) mi přišla naprosto hloupá a ještě jednou hloupá. Nechápejte mě špatně, naprosto rozumím tomu, proč jí Albert učaroval, naprosto rozumím tomu, proč s ním žila a proč nedokázala utéct dřív. Mluvím trošku i z osobní zkušenosti, proto na úvod píši, že dokud neprožijete, možná se těžko chápe.
Zkrátka a dobře - rozumím tomu, že je pro Kateřinu Albert nejprve princem na bílém koni, který ji zachrání a nabídne vidinu pěkného života, který si ona zaslouží.
Jenomže ač naše hrdinka dostane celou řadu varovných signálů, celou řadu indicií, že tady něco nesedí a to prosím mluvím do momentu svatby, tak neodejde, nemá sílu, nemá odvahu a to je bohužel to, co Albert vytušil od chvíle, kdy ji potkal a poznal, že tato osoba ač bude vnitřně řvát, tak mu podlehne a on bude moci činit to, co mu dělá dobře - ubližovat, omezovat, ponižovat, trýznit.
Tady mi hlava nebere tento děj, protože většinou není tolik varovných signálů už ze začátku, většinou je to až po svatbě. Ale Kateřině je dána možnost a ona ji nevyužije. Pak je jasné, že to je jen a jen horší, obludnější a ona musí víc a víc popírat sebe sama, aby přežila, aby to zvládla.
A další - v momentě, kdy má děti velké, kdy ví daleko víc zvěrstev, stalo se jí daleko víc hnusných věcí, pořád tam je! Pořád zůstává! Jako pochopila bych to, kdyby třeba to byla žena chlapa s běžným příjmem, ale tento Albert je prachatý a dle knihy očividně není problém se dostat k penězům. Měla tolik možností, mohla použít jeho vlastní technologické postupy. Ale ne, ona to sama nezvládne a musí přijít další chlap, kterého se hned chytne. A tento jí otevírá pořád oči, pořád jí říká, že je tady něco blbě a že to není dobře. A ona to ví a pořád nic nedělá, dokud do toho ten týpek fakt sám pořádně nezasáhne.
No, je tady mnoho nesrovnalostí, které nechci dál rozebírat. Prostě Kateřina mi přišla jako postava velice hloupá, naivní, neschopná a hlavně ač v hlavě bojovala jako lev, tak navenek sama nic. Tím ale neříkám, že si to zasloužila. To si nezaslouží nikdo takového netvora. Spíše tím chci říct, že je naprosto evidentní, proč si tito psychouši vybírají takové typy jako je Kateřina. S nějakou ražoňkou by si Albert neporadil, poslala by ho do háje, ale tady věděl, že Kateřina je vděčná a tichá a bojácná a že mu to bude procházet hodně dlouho.
To, co pak autorka odhalila, bylo velmi šokující, to bylo opravdu velmi zajímavé a vážně bravurní, ale zase je tady ale. V tu chvíli, kdy se dovídáme o Albertovi další věci a dost odporné věci (jako by už jich tak nebylo dost), tak mi přišlo, že autorka dává dohromady dvě témata, dva děje, dva příběhy nebo jak to říct. Ale to by až tak nevadilo, kdyby to bylo tak nějak plynulé a nevyčnívala ta jinakost z toho děje.

Nápad ale celkově to není špatný, pochopila jsem, co autorka chtěla říct, co tím myslela. Velmi si vážím její odvahy to napsat. Bohužel ve mě vyvolala víc odporu a zuřivosti k samotné Kateřině než k Albertovi, protože přiznávám, ano Kateřina dle mě může za spoustu věcí, které se v knize udály, mohla jim zabránit, kdyby jednala a konala daleko dřív a nečekala až zahřmí. Plus pro ni je to, že si to sama velmi dobře uvědomovala a v tom jsem jí musela dát za pravdu.

11 19.04.2022

Když jsem zhruba před rokem náhodou objevila paní Kateřinu Karolovou coby spisovatelku s jejím Zítřek Ti nikdo neslíbil, koukala jsem, jakou úžasnou autorku tady máme.
Moc jsem se těšila na její další knihu, kterou avizovala a já s nedočkavostí vyhlížela únor 2022.
Její styl mi velice sedí, je přímý, výstižný, neokecávací a naprosto strhující. Krátké kapitoly způsobují, že jednak příběh odsýpá a jednak nutí číst dál a dál. Navíc oceňuji i návaznost jednotlivých kapitol.
Autorčino vykreslení charakterů postav je brilantní v tom, že se nepotřebujete více ptát, dostanete to, co potřebujete vědět a to, co se nedozvíte, to vědět nepotřebujete.

A teď - za mě jako UFFFFFFFFFFFFFFF TO BYLA JÍZDA!!!!
Nejsem na tento typ knih ani na filmy, ale toto mě fakt lákalo a těšila jsem se a moc děkuju autorce, že to nebyla vyvražďovačka, protože ty nečtu a nesnáším. Toto je krásný psychologický napínavý příběh, který mě napínal jak šráky a s každou další stránkou jsem byla nadšenější a nadšenější.

A vysvětlení? Milá Katko, zase jste mě dostala! A za to Vám moc děkuju, protože vysvětlení bylo za mě naprosto perfektní a velice mě nadchlo. Jsem nadšená, spokojená s celou knihou a už teď vím, že patří do mých TOP ROKU 2022!

39 05.04.2022

Zaujal mě název knihy, protože tak nějak náležitosti kolem smrti jsou tajemné a mě to baví.
Anotace byla taky velmi zajímavá a tím pádem si mě kniha získala k přečtení.
V podstatě velmi průměrná detektivka, která je ale okořeněná právě tím, že hlavní hrdinka má obrovskou empatii a úctu k zesnulým. A to se mi moc líbilo. Nedovedu to ani popsat, ale myslím si, že by se takto měli chovat všichni ti, co se o zesnulé starají.
Další zajímavou věcí u hlavní hrdinky je, že její empatie je natolik silná, že vnímá myšlenky zesnulých, občas je slyší něco říct a na základě toho je o to víc citlivější.
A taky díky tomu může pomoct vyšetřit podezřelá úmrtí, která se v příběhu objevují.

A to je to, co tuto detektivku dělá jinou než jsou ostatní. Ale kdyby to tam nebylo, tak by to bylo slabší. Naštěstí tato originální myšlenka tam je a tím pádem je to zajímavé.

Zápletka ohledně jedné "podezřelé" smrti není až tak originální, ale autorka ji dokázala zamotat, že je ke konci překvapivá.
Líbilo, ale je to pořád ten střed.

15 24.03.2022

Nevím, čím to je, že většinou si dovedu zvolit na poslech knížky, u kterých si pak zpětně uvědomím, že kdybych je četla, tak by mě to tak nebavilo a nebo možná i nudilo.
Toto je ten případ, ale naštěstí jsem zvolila přednes Petry Špalkové, která mě dokázala nadchnout, vtáhnout, upoutat a já poslouchala a vnímala myšlenkové pochody hlavní hrdinky. Naprosto jsem pochopila pointu knihy, je to vyprávění o životě Eleanor pouze z jejího pohledu a to dodává celé knize psychologický ráz, protože vnímáme všechny její postřehy, myšlenky, pocity a názory na vše kolem sebe i v sobě sama.
Tím, že je to jen její pohled, sledujeme, jak myslí a autorka tohoto příběhu vytvořila Eleanor jako velmi bystrou, chytrou a i filosoficky zaměřenou.

Vcítit se do toho, co prožila ale dost dobře nejde, protože ta tragédie, co zažila, to neumožňuje, ale my čtenáři chápeme, že to byl hnus. O to víc se mi líbí, že se dokázala osudu postavit, vzepřít a vybojovat si co "nejnormálnější" život.
Trošku mě mrzí, že některé věci tam nejsou dovysvětlené a více popsané, ale je to právě tím, že je to jen o myšlenkách Eleanor, takže pohled její matky či jiných lidí je zkreslen právě tím, co si myslí hlavní hrdinka.

Bavilo mě to - opravdu musím říct, že ta psychologie tomu dodala zajímavost. A taky musím říct z osobního života, že něco podobného máme v rodině a možná díky této knize tomu člověku budu víc rozumět. I když nemá takové štěstí jako Eleanor ke konci.

25 21.03.2022

Toto bude velmi krátký komentář. A to není můj styl, většinou všechno velmi prociťuju a tudíž i popisuju.
Ale tady je jednoduchá rovnice - romantika jako cukrátko, skoro žádný škraloup, pokud hrbol na cestě, tak je ihned smeten.
V této sérii si vybírám jen ty knihy, kde mě láká to prostředí, protože hlavně na tom popisu okolí to hodně stojí. A ve Švýcarsku bylo krásně prostředí, hezká atmosféra, dobrůtky a láska. Co víc dodat. Na oddech a nenáročné čtení fajn kniha.

24 11.03.2022

Konečně jsem se k této knize dostala. V knihovně neustále půjčená a bylo nutné si udělat rezervaci.
Vzhledem k tomu, že je toto první kniha, co od autorky čtu, tak jsem si ji teda nejprve půjčila.
Musím říct, že styl psaní mi velmi vyhovuje. Krátké, svižné kapitoly, které neokecávají zbytečnosti okolo, ale jdou přímo k věci a řeknou vám to, co potřebujete vědět, abyste se dostali k jádru pudla.
Střídání minulosti a přítomnosti dvou hlavních postav tedy tchyně a snachy mne velice bavilo, udržovalo to moji pozornost, nutilo mne dál číst.
Nebyly tam žádné nejasnosti typu, že by něco spisovatelka zapomněla, to nemám ráda.
Vše se vyvíjelo postupně, jak příběh, tak zápletka, tak i moje sympatie či antipatie.

Z knihy jsem si odnesla opravdu to, co už v životě vím, ale občas to pomíjím a to, že komunikace je klíčová, že nelze předpokládat, že ten druhý čte myšlenky či pochopí mé jednání, aniž bych to vysvětlila.
S postupem času dovedete tchyni pochopit, ale i přes to pochopení si uvědomíte, že ona sama pochopila příliš pozdě, že byla přísná nejen k sobě, ale hlavně k ostatním okolo. A ani toto pochopení nezabránilo jejímu skonu. Bohužel.
Jako máma sice můžu souhlasit s tím, že se nemá dětem uhlazovat cesta, ale ona ji neuhlazovala vůbec, ona nebyla tou pravou oporou a když jí chtěla začít být, bylo už pozdě.
Toto není spoiler, píšu v obecné rovině. Tak se do toho pusťte, ať víte, o co jde. Bylo to moc fajn čtení. Vřele doporučuju.

30 11.03.2022

Nebudu nějak extra popisovat děj, jen ve stručnosti. Addie žije v 17. století a její život se má ubírat takovým nepsaným přesto daným způsobem. A jí se nechce, ona touží poznávat svět a nechce skončit jak mnoho žen vedle ní a nelíbí se jí to. Prosí všemožné bohy, dává jim dary a doufá, že se stane něco, co jí ten život změní. Jenomže nic. A stane se, že pravidlo, které ji na srdce klade místní kořenářka, že se má modlit pouze za dne, poruší a Addie se modlí za tmy a tudíž aniž by to věděla, k ďáblu.
A tak je použito takové to klasické, mnohokrát použité - upsání se ďáblu ve víře, že to pomůže.
Jsme svědky toho, co se stane a jak se s tím Addie popere. A to je na té knize neskutečné - v podstatě tam není nic extra, ale ten její život po upsání ďáblu je napsán tak poutavě, že čtete a čtete. A chcete vědět, jak to zvládne.
V textu je mnoho otázek k zamyšlení a je to paráda.
A taky jsou tam dána pravidla - dávej pozor, co si přeješ a jak to řekneš. Protože to je právě kámen úrazu a hlavním důvodem jejího "prokletí".
Nemůže zanechat stopu a nikdo si ji nebude pamatovat. Světem prochází staletí a zažívá klíčové okamžiky v dějinách (ale tady bohužel to není až tak dopodrobna, což je škoda).
A jednoho dne potká Henryho, který "si ji pamatuje".

Toto není krvák, toto není erotická kniha, toto není žádná duchovní literatura, jako pokud někdo musí v knihách hledat furt nějaká moudra a jak ho to obohatí o nějaká data, tak to ne.
Ale to je TAKOVÁ LAHODA, TAKOVÉ BLAHO U SRDCE TO ČÍST, TAK JE VÁM U TOHO DOBŘE, TAK JE TO MILÉ, ROZTOMILÉ.
U MĚ JE TO UŽ TEĎ TOP TOHOTO ROKU, co jsem četla.

Taková POHÁDKA PRO VELKÉ. Doporučuju a dávám plný počet hvězd.

26 12.02.2022

Pana Bryndzu řadím mezi své velmi oblíbené spisovatele a to zejména jeho sérií s Erikou. Ta s Kate je na mne moc drsná, takže jsem se s o to větší vervou pustila do tohoto dílka tak rozdílného, na co jsme u Bryndzy zvyklí.
Musím říct, že náhodou jsem se dozvěděla, že vlastně tento žánr jej víceméně protlačil do výšin spisovatelů a ta krimi, co mu jde a zřejmě nese víc, následovala až po tom. Ale to není podstatné.
Konstatuju, že tento člověk opravdu umí psát. Má to v sobě, má to v krvi.
Velmi mě to bavilo. Bylo to čtivé, forma emailů nebyla rušivá, spíše dávala spád a jinakost humornému žánru.
Ano, je tam klišé typu nevěry, rozvodu, ale je to psáno s takovou lehkostí. V jednu chvíli máte pocit, že se z toho Coco musí zbláznit, v druhou chvíli máte pocit, že je vše naprosto v pořádku a že Coco to dává na první dobrou.
Možná je mi to blízké tím, že jsem ve věku jako Coco.
Řeší svou rodinu, práci, soukromý život a své osobní já. Navíc má dospělého syna, který řeší svoji homosexualitu a potká černocha, po kterém začne toužit:-). Ano, tušíte správně, spisovatel zahrnul všechna možná genderová zastoupení - jo nechybí ani transsexuál, různé věkové skupiny a i politické smyšlení.:-)
Musím říct, že ač jsem možná měla očekávání trošku větší, zklamaná jsem nebyla. Bylo to prima čtení.

PS: dojalo mě, že tam byly občas zmínky o věcech, co mám taky ráda, třeba seriál Sex ve městě:-).

15 23.01.2022

V první řadě musím vytknout jeden tady často řečený argument - že je to krátké a že není vše vysvětleno. Osobně si myslím, že není vůbec nutné vše naprosto detailně rozpitvávat, rozepisovat a nimrat se každou myšlenkou dopodrobna. Autorka totiž umí na pár stránkách to, co jiní na 300. A to je umění.
Mě zkrátka tyto jednohubky od Camilly fakt baví a tady je tak skvělá, že mi fakt nezbyla žádná otázka.
Jako jasně, mohlo by tam být, co a jak bylo dál, ale pro tento druh příběhu to není nutné ani podstatné. Užila jsem si tu psychologii postav, naprosto mi stačila k tomu, abych pochopila jádro příběhu.
Bavilo mě i to, jak jsem si musela skládat jednotlivé informace k jednotlivým postavám a musím říct, že ač jich tam nebylo mnoho, i tak to dalo zajímavý spletenec.
Nevím proč bych nemohla dát dost hvězd jednohubce, která mě bavila. Co jsem si přála, to jsem dostala a jsem velmi spokojená.
Taky nevím proč bych měla vychvalovat do nebes jen vážné příběhy, které čítají několik stovek stran, několik desítek postav a které popisují jeden okamžik na několika stranách.
Mě třeba vyhovuje, že tady nebylo detailně popsáno ono "neštěstí" a jeho následné pokračování. Konec mi vyhovoval. To totiž není konec, kde by vás tížilo mnoho otázek a "něco vám tam chybělo". To je konec, který důstojně zakončuje jednohubku tohoto druhu a můžete to klidně dát zpět do knihovny a s čistou hlavou vzít další knihu. A to je přeci taky někdy fajn, no ne?

16 23.01.2022

Zřejmě je téma domácího násilí již mnohokrát zpracované a tudíž jsou čtenáři hodně nároční, když tak pročítám recenze této knihy.
Ale osobně mám asi štěstí v tom, že když už se s tímto tématem v knihách potkám, tak narazím na autora, který moc dobře ví, o čem píše a umí psychologii dobře popsat.
Z tohoto krátkého popisku je tudíž zřejmé, že se řadím do skupinky, kterým se tato kniha líbila.
A teď obšírněji.
Tuto knihu jsem si dala jako audio a myslím si, že ač by se četla opravdu dobře, tak audioverze tomu dala ještě vyšší level. Byla jsem velice spokojená, protože přednes mne lákal poslouchat dál, hlas Kateřiny Horáčkové Mendlové byl opravdu perfektně zvolený.
Autorka knihy prý absolvovala nějaké kurzy psaní a prý je to poznat. To jsem se dočetla v recenzích tady na Databázi. No, možná jo, ale za mě dovedla velice dobře vystihnout chorobné smýšlení psychopata, manipulátora, narcise, tyrana a násilníka. To stupňování jeho chuti druhým ubližovat bylo opravdu velice dobře vyjádřeno i v tvz. flashback kapitolách, kde se setkáváme se zkušenostmi jednotlivých žen, které s ním žily, žijí a chystají se žít.
S jídlem roste chuť a Náš manžel Philip prostě nejprve slovně a pak i tělesně útočí a dělá mu to dobře. Z každého slova cítíte, jak míří na solar plexus každé ženy, jak sází pochybnosti o nich samých, jak je tlačí tam, kde je chce mít. V zajetí strachu. Baví ho to moc a nic jiného ho nezajímá. A ještě ke všemu mu hraje do not to, že je sám policajt.

A pak je tu teda to, co nejvíce bavilo mne. A to - pomsta. Obecně mám velice ráda toto téma - miluju příběh, kde je nejprve oběť opravdu dotlačena na samé dno a pachatel si myslí, že vyhrál a jaký je king. Ale pak ta obět povstane z "popela jak pták Fénix" a jde toho viníka potrestat. Moc se mi líbilo, že oběti i přes to všechno, co jim ten tyran dělal, se snažily zachovat si důstojnost a lidskost. Klobouk dolů.
Protože co si budeme povídat, u některých pachatelů je právo krátké, musí dostat co proto někde jinde a od někoho jíného. A tyto typy jako Philip, ty nezastaví už vůbec nic. Takže je to pak kdo s koho.

A další plus knihy je, že autorka umí používat i ironický a černý humor, který v literatuře miluju taky, takže mi to sedlo. Bylo tu vše, pobavila jsem se a vzápětí mi šel mráz po zádech.
Mě to bavilo, ale rozumím i kritice této knihy. Mě ale kniha opravdu sedla.

18 16.01.2022

Chtěla jsem vědět, jak paní Dvořáková píše, ale mnoho jejích knih jsem číst nechtěla kvůli tomu tématu, co v nich má.
Ale tady byla jasná volba, protože lékařské téma opravdu můžu.
A konstatuji, že paní Dvořáková píše velmi dobře. Působí na mě jako Hartl v sukni protože zatímco umí Hartl popsat ženské myšlení, tak paní Dvořáková umí popsat mužské myšlení a to je prosím dle mne velký kumšt.

Některé věci byly až tak upřímné a tak pravdivé, až mi z toho bylo i chvilkami smutno. Ale nebylo tam nic, co by život běžně nenesl, nebylo tam nic, co by se nemohlo stát a co by si člověk nemohl myslet. Ale bylo to napsáno bravurně.

Takže tu knížku mám pro jistotu doma, protože moc ráda podporuju české autory.

34 29.12.2021

Myslela jsem si, že to bude pro mě nová série, kterou budu chtít číst.
Tento první díl nebyl vůbec špatný. Hlavní postavy jsou velmi sympatické, žádné protahování vztahů, jde to přímočaře, protože na zápletky a nesrovnalosti je tady přeci případ.
Na můj vkus trošku víc popisováno okolí, ale ušlo to.
Pěkný případ, dobrá kniha.
Ale do celé série se nepustím, protože to ve mě utváří pocit slova "muset" a to já nerada.
A od spisovatelky mám raději ty její jednohubky, i když u těch mi vadí zase to, že to moc nerozpracovává, že to je takové spíše povrchové.
Ale díky této knize vím, že autorka umí psát i do hloubky a takové vědomí mi opravdu stačí k tomu, abych měla ty její jednohubky ráda.
Ono není umění napsat dobrou knihu s mnoha stranami, ale dobrou knihu na pár stranách.

10 29.12.2021

Námět této knihy mě opravdu dostal. Jako maminku mě zajímalo, jak to autor myslel, protože představa byla šílená. Dát své dítě k rozpojení? Jenom proto, že třeba zlobí či nesplňuje požadavky? Hm, tak to mě zajímalo, jak se s tím autor popasoval.

Z počátku bylo poznat, že je to určeno pro mladší čtenáře a to já už nejsem. Nudila jsem se a říkala si, zda pokračovat.
Ale pak jsem překlenula nějaký ten úvod do děje a začlo to. Neskutečná jízda, při které jen hledíte, jak děj ubíhá a jak se nedovedete ani zastavit a to nejen v ději, ale při čtení.
Snad jsem se zatím nikdy nerozhodla, že sednu a vstanu až to dočtu.
Toto je prosím moje nejrychleji přečtená beletrie roku 2021!
Precizně vystihnuté postavy, jejich myšlenky a pocity, jejich touha přežít.
Mistrně vylíčená místa táborů, kde k rozpojování dochází, že mi šel mráz po zádech a opravdu jsem cítila to zoufalství.
A ten samotný akt! Hrůza mě pojímá, ale napsáno to bylo neskutečně bravurně, líp to snad ani nejde.
A závěř? Nebyl vůbec špatný, líbil se mi a za mě by to tak mohlo zůstat.
Ale vím, že to má pokračování a že dokonce bychom se v roce 2022 měli dočkat dalšího dílu.
Je jasné, že budu jedna z těch, co si pro něj poběží. I když si myslím, že parádu tohoto Bez šance to nepřekoná.

22 29.12.2021

Pokud se mne někdo zeptá, co v knihách nejraději čtu, tak moje odpověď je jednoznačná. Miluju lékařské prostředí a příběhy z lékařského prostředí. Pak je mi v podstatě jedno, v jakém žánru je příběh zasazen a nebo zda je to i literatura faktu.
I když přiznávám, že při průřezem mojí četbou tady to tak nevypadá, ale taky jsem na Databázi chvíli a nezaznamenávám si všechny knihy z dřívějška.
Ale když kouknete do mojí knihotéky, tak už to poznat je:-)
Celý život to tak mám, lékařství mě fascinuje a baví.

Takže není překvapením, že jsem se pustila i do této knížky. Je teda faktem, že je tam i erotická složka, ale je to na takové úrovni, kterou snesu a která je opravdu součástí příběhu a ne že je to tam na sílu a na moc.
Obdivuji styl psaní autorky, protože je velice čtivý, vtáhne vás do děje a baví vás to.
Rozhodně oceňuji to, když čtu z českého prostředí, že se mi jména líp pamatují než když je to zahraniční.
Mělo to drive, mělo to logiku a závěr se mi velice ale opravdu velice zamlouval, jak pachatel dopadl. To je přesně dle mého gusta. Paráda!

Takže doporučuju!

17 29.12.2021

K tomuto napíši jen ve zkratce.
Autorce tleskám za odvahu a za sepsání, protože je to velmi zajímavé a je dobré vědět, co se děje teď a ne kdysi. Člověk si udělá bohužel obrázek a může jen děkovat tomu nahoře, že tam není.

A těm, co si s autorkou povídali, tleskám za odvahu se svěřit s tím, co pro ně není a nikdy nebude jednoduché. Je to těžké, ale člověk žije tak, jaké podmínky mu dá okolí a jaké možnosti má. Za mě opravdu KLOBOUK DOLŮ!

26 29.12.2021

Nevím, proč si to dělám, že se pořád pouštím do knih, které jsou poskládané z článků či příspěvků.
Zatím jsem vždy zjistila, že to funguje dobře sólo a nefunguje jako celek v knize.
A opět se mi to tady potvrdilo. Navíc autorka se zaměřila jen na pár oblastí a ve všech se objevuje fekální humor, což mi není zas tak vlastní. Jako jo, u jedné či dvou povídek se zasměju, pobavím, ale když o tom čtu celou knihu, tak se mi navaluje už jenom z toho, jak se tam pořád počůrává, pokakává a poblinkává, a to v různých situacích a prostředích.

Nej povídky byly ty o jejím psovi, to mi nevadilo a tam jsem se smála. Ale když se počůrává a pokakává dospělá žena, tak to už mi tak vtipné nepřijde.
Za mě - autorka by se s tím asi měla obrátit na odborníka, že má slabé svěrače.

A já jsem ráda, že jsou knihovny a nemusela za toto platit.

13 29.12.2021

Asi jako většinu čtenářů, tak i mě zaujala hlavně nádherná obálka, neotřelý název a anotace to jenom umocnila v tom, že zkrátka tu knížku musím mít fakt doma.
Chtěla jsem letos o adventu zkusit jít jinou cestou, než cestou romantiky a toto se opravdu nabízelo. Knihu jsem si teda koupila ke svým narozeninám a načasovala čtení tak, abych to do Vánoc stihla.
Mé nadšení se neměnilo v průběhu čtení. Naprosto jsem si užívala tu "jinou" atmosféru a jelikož jsem už četla nějaké recenze, tak jsem se dopředu obrnila před hrůzami, co tam měly být. Nutno dodat, že jsem četla horší, protože autorka to opisovala jemněji a když jste moc nezapojovali fantazii, tak to šlo. Horší už bylo, když jste si to fakt začali představovat na plné pecky, tak to se opravdu chtělo "vrhnout".
V první třetině jsem si vzpomněla na hlášku od Zdenka Izera, když parodoval pořad "Tabu" z TV Nova: "Máme tady jednoho úchyla." Tak takto to na mě působilo a do poloviny jsem netušila, co zatím je.
Pak to autorka odkryla a já čuměla, co si zvolila za to téma, které není úplně odtabuizované a hlavně není tak rozšířené a mezi námi - pokud k tomu neinklinujete, tak to nechcete ani vědět. Ale víc nenapíšu, ať nespoileruju.

Bavilo mě to, vážně jo. A s postupem čtení, i když všechny ty postavy byly vykresleny spíše nesympaticky, tak pořád jsem si myslela a to do posledního řádku, že ten chlap je magor a ten celý příběh mě kolem něho a Jessiky opravdu zajímal a četla jsem a četla.

Ta druhá linka s vyšetřovatelkou, jak ji tady někteří vychvalují, tak mi tam bohužel přišla navíc. Nic mi to nedalo, chyběla tomu šťáva a hlavně mi to přišlo takové nedotažené. Vyšetřovatelka byla vykreslena svým myšlením a chováním jako chlap a bohužel jsem nedokázala být na její straně. Kdyby toto tam nebylo, vůbec nic by se nestalo, nebo respektive by to bylo pro mě lepší.

A jsme u toho, nedotaženosti aneb čtenáři mě se nechtělo vše vysvětlovat, domysli si sám. Tak toto opravdu vážení jako ne. Pokud jsem jako autorka schopná napsat takové složitosti, zvraty a ne časté motivy, tak musím být schopná napsat i jasný závěr. A toto jako bylo zase co? Proč ti spisovatelé nechají konec tak, že může mít x variant? Jako jasně, některé věci jsou opravdu vyjádřeny tak, že jiné řešení není, ale ten epilog jsem nepobrala. To mi vadí. Mám ráda, když se mi to naservíruje jasně a zřetelně, co autorka s postavami celou dobu zamýšlela, na jaký konec myslela. Ale takto je to možné na více variant. A toto opravdu nemám ráda, nemám. A znova - nejsem líná to domýšlet, ale když mi někdo vypráví příběh, tak chci jasný konec, ať vím, jak to dopadne.

A toto je obrovská škoda. Obrovská, takže z pěti hvězd jdu na čtyři jen kvůli tomu, že se spisovatelce nechtělo pár věcí dovysvětlit.

Ale jinak - doporučuju, bylo to neotřelé, zajímavé, poutavé a chcete vědět, co za tím je.

31 19.12.2021