katka134 komentáře u knih
Můj tradiční dovolenkový návrat k 87.revíru. Je to prostě klasická detektivka.
Carellovu týmu zase jednou pomůže Ollií, i když svou svéráznou povahou, zajetý tým rozladí.
Mít příbuzné je hezké, ale vypadá to, že někdy je ta příbuzenská krev nakažená špatností.
Nenáročný příběh, lehce detektivní, mě příliš nenadchl, ale Matouš je sympaťák, tak dám šanci dalším dílům.
Jako vždy byl vrah a jeho motiv utajený do samého konce. Hororový úsek v lese mě bavil. Spisovatelka pěkně vykreslila prostředí děje.
Na samém konci pěkné překvápko. Pravda, s hodně postavami s cizími jmény, bylo zpočátku nelehké se orientovat.
Jinak moc příjemné audio.
Zpočátku jsem chtěla při čtení přeskakovat, ale naštěstí mě osudy všech postav zaujaly a s napětím jsem knihu dočetla.
Ani jsem nečekala, že se mi bude detektivní příběh tak líbit. Vykreslování postav nebylo až tak od věci a hlavně audiokniha je moc hezky načtená K. Kociánovou.
Starý příběh,přestože je napsaný zapomenutou češtinou, se moc hezky četl.
A okolí Divoké Orlice je moc krásné.
Další Carterova dávka nechutných způsobů vražd. Přesto se kniha odkládala těžko, i když půlnoc dávno odbila a brutální vrah mohl být pod mou postelí.
Závěr opět akční a napínavý.
Druhý díl o Eleonoře A. je rovněž čtivě napsaný.
Alienor viděla svého manžela jednou dvakrát do roka, v tu dobu zplodili dítě a pohádali se o moc a území.
Tak nevím, které manželství bylo pro ni horší.
Super poslech.
Moudrá slova umírajícího si budu připomínat každý den:
Nepromarni jediný den svého života. Pozemské bytí je mnohem krásnější, než by se mohlo zdát. Jen pomatenec může tvrdit, že to lepší nás čeká tam nahoře a že nejkrásnější je zemřít, aby křesťan mohl být spasen. Nejkrásnější je žít!
Krásně napsaný román o ženě, jejíž přesvědčení a hlavně víra byla pevná jak skála.
Zajímavý rozhovor se sympatickým hercem o seriálu, jehož díly ( převážnou většinu ) beru jako dobré kriminální případy.
Hezký návrat na začátek.
Opětovné setkání s Dawsonem mě potěšilo, ale při vzpomínce na Skryté karty mi bylo smutno.
Opravdu moc hezky napsaný román. Postavy jsou živě vylíčené.
Těším se na druhý díl.
Úsměvná satira, především kvůli neustálému strachu pana Broučka co bude jíst.
Od této knížky jsem chtěla jen bod do ČV, ale moc mile mě překvapila.
Příběh byl napínavý, akční i lehce romantický.
V předposledním díle Petr Emanuel opět poutavě líčí dějiny Francie a dělí se s námi i o své osobní prožitky. Mezi nejsmutnější patří jeho loučení s přítelem Schombergem...
Když Fogacer viděl, že sotva stojím na nohou, neschopen slova a jako beze smyslů, stiskl mě v náručí a pomohl mi pokleknout, což mi udělalo dobře, neboť se mi podlamovala kolena. Jakmile jsem klečel a hrudí se opíral o postranici lože, na němž spočíval ubohý Schomberg, sražený jako bronzový Herkules ze svého podstavce, cítil jsem se lépe, leč přestože jsem byl nesmírně smutný, rozrušený a zarmoucený, nebyl jsem s to uronit jedinou slzu.
Než jsem opustil onu místnost, naposledy jsem se ještě podíval na Schombergovo neživé tělo a řekl si se sevřeným hrdlem: Panebože, jak je možné, že je to poslední pohled? Jak tíživá je bolest, jež vám v tu chvíli sevře srdce! Smrt je tedy možná? Můj otec říkával, že kterákoli víra je příslibem života po smrti, jelikož se však nikdo nikdy z onoho světa nevrátil, aby nám pověděl, jak je to s tím příslibem doopravdy,modlíme se, aby to bylo pravda - ona modlitba sama, tisíckrát opakovaná, nám dává naději.
Moc krasná kniha. Obrázky potěší děti, ale i dospělé. A přináší takové informace z přírodního světa, o kterých člověk nemá ani ponětí.
Povedená stará detektivka, se správnou detektivní dvojkou.