Kaia komentáře u knih

Druhy dil mel vse a jeste mnohem vic, co prvnimu dilu chybelo. Freye se nenechala nikym manipulovat, mela svou hlavu, ale zaroven byla otevrena novym nazorum. Uz od zacatku jsem se tesila na to, co nam nabidne smlouva mezi ni a Rhysem a nebyla jsem zklamana. Zklamana jsem byla z Tamlina, z pohadkove prince se odhalila i jeho dalsi cast-prehnana touha vlastnit, chranit a mel pocit, ze mu nikdo neni rovny a nazory svych pratel nebral prilis vazne. Se znovu nabytim moci se z nej stal zkratka Vladar. Libi se mi, ze se dej vyviji postupne, necekane a neni odvozen od nejakeho typickeho vzorce, naopak toho prinasi spoustu noveho.
.
SPOILERY
Pomale a peclive budovany vztah mezi Freye a Rhysem byl famozni, vse, co jsem predtim ocekavala od vztahu s Tamlinem(hruzu vztahu s Tamlinem jsem svadela na autorcinu neschopnost, ted ale vim, ze vse z prvni knihy melo duvod). Citila jsem k Rhysovi nevysvetlene sympatie, uz kdyz navstevoval Freye v zalari. Chemie mezi nimi byla hmatatelna, ikdyz si to Freye jeste neuvedomovala. S nim se Freye mohla rozvijet, stat se lepsi verzi sebe sama a presne to by nam nas partner mel prinest. Nas rozvoj a svobodna vule je mnohem dulezitejsi, nez bezpeci ve zlate kleci. Tamlin to s ni sice myslel dobre, ale nedokazal ji pochopit. Nevidel, ze svymi pokusy o jeji ochranu ji mnohem vic ublizil nez pomohl. Tamlin neni spatny clovek, jen se k sobe s Freye nehodi. Jejich jazyk lasky je odlisny-jine divce by stacil s*x a bezpeci, jenze Freye hledala pochopeni.

14.02.2021

(SPOILER) Kniha se mi prilis nelibila, dokud jsem nedocetla druhy dil. Svet Prythianu se zdal plny der a myslenkove pochody hlavni hrdinky me prvni polovinu knihy vytacely, nebyla mi sympaticka. Prislo mi, ze zadny z navazanych vztahu nebyl opravdovy. Jako priklad bych uvedla sluzebnou, o ktere jsme se sice neco malo dozvedeli, ale na to, ze travila s Freye spoustu casu, mi neprislo, ze by ji na ni nejak zalezelo (ikdyz se to autorka tak snazila podat). Tento problem bohuzel nebyl jen u vedlejsich postav, ale prislo mi, ze na Freye nezalezelo vubec nikomu, ani jejimu ‘milovnikovi’. Chybely tomu poradne rozhovory mezi postavami, pri kterych by bylo opravdu poznat, ze se postavy sblizuji. Jednoduse me to nepresvedcilo, hlavne me vytacel Freyin vztah s jeji rodinou-vubec jsem nepochopila, proc porad citila potrebu se o ne starat, kdyz ji neprojevili zadny vdek.
Kazdopadne od druhe poloviny by se dalo rict, ze me autorka aspon trochu presvedcila o opravdovosti vztahu, uz nevypadalo vse tak nucene. Priblizne v tu dobu se nam zacala odhalovat podoba vili rise, jenze informaci bylo malo a zkratka jsem mela pocit, ze se vily vrazdi jak se jim zachce a jsou jen takova magicka zvirata, ktera postradaji vsechny moralni zasady. Samotna zapletka nakazy mi prisla v prvnim dile taky tezko uveritelna, ale v druhem dile sla nastesti autorka vice do hloubky a zacala jsem tomuto svetu konecne verit.
I kdyz se to asi nezda, celkovy pocit z knihy mam pozitivni. Dej ubihal svizne, postavy myslely vcelku logicky a vetsinou mely ke svym skutkum/chovani logicky duvod (povaha postav odpovidala jejich chovani,...). Neprislo mi, ze by byly postavy zasekle na jednom bode, ale naopak se vyvijely dle zazitych udalosti apod.
Prvni dil je mily uvod do serie, ale cela kniha mi ted prijde jako prolog k mnohem lepsimu druhemu dilu.
.
SPOILERY
Tamlin se mi zezacatku libil, opravdu moc. Jenze ke konci mi prislo, ze spolu s Freye jen spi a vubec se neznaji. Nechteli se sobe otevrit, chybela tomu jakasi dusevni intimita. Naopak Rhys se mi od prvniho okamziku libil. Zachranil Freye na te oslave a ocividne za to nic nic nechtel, cimz mi zvedl mineni o vilach. Nejvice jsem Tamlina zacala nesnaset, kdyz Freye vstoupila pod horu a on nebyl schopny si s ni normalne promluvit a kdyz se jim naskytla spolecna volna chvilka, ktera se zdala byt jejich posledni, tak by se s ni nejradsi zase vyspal. Snad i Lucien by byl pro ni lepsi volba, nez nedokonale dokonaly Tamlin.

14.02.2021

Tak toto bylo pro mě opravdu zklamání. Všechny předchozí díly miluju, chválím je kde se dá, ale toto bylo zabití času.
Celý děj je plytký, hlavně ty rozhovory mi přišly jak z facebookové skupiny 'nudné dialogy'. Vše se tam omílá pořád dokola...(ano všichni víme, že je Médeina matka psycholožka). Všechny vztahy mi nepřijdou opravdové. Je to vidět jak u Mariny a Médey(jejich přátelství postrádá jakoukoli hloubku,svěřování tajemství,škádlení,podnikání šílených nápadů,...), ale hlavně je to znát u Mariny a Rowana. Čtenáři je už od začátku knihy jasné, že jsou do sebe oba dva zamilovaní. Jenže tady se o zamilování ani mluvit nedá, protože na to, že má být Marině 16 se pořád chová jako by jí bylo 11. Toto že měla být romantická kniha? Hlavně mě opravdu štve, jak si Mari hraje pořád na chudinku a vůbec si nevěří. Bylo by příjemné zpestření, kdyby si svoje síly uvědomovala a začala je vědomě používat proti ostatním, takhle se chová jako typická Mary-Sue(definici sem musím vložit,protože zcela vystihuje Marinu-jsou bezchybné, často morálkou, inteligencí a schopnostmi dalece převyšují své vrstevníky,nebývají zcela lidské-mívají vílí, elfí, upíří, vlkodlačí apod. (nikdy ne např. skřetí) předky,nevyrůstá se svou rodinou a v průběhu příběhu se dozví, kdo jsou jejich praví rodiče a mnohdy odejdou k nim). Tyto útržky z wikipedie snad mluví za vše...
Oproti předchozím dílům knize chybí samotné učení ve škole (dříve jsme se dozvědli o spojení se zvířetem, o účincích vody,...) a přitom o komunikaci stromů by se toho dalo také spousta naučit. Toto 'nadpřirozeno', jehož znalosti se dají využít i v našem světě, tu prostě chybí. O předchozích dílech hovořím jako o svých učebnicích, ale toto je vážně plytké a nezajímavé.
Chyběl mi tu Arthos, mohl dostat víc prostoru. Marina se vůči němu chová ignorantsky, nesnaží se ho pochopit. Podvědomě si myslí, že se svět točí jen kolem ní. Taky návstěva Plantefolieho byla naprosto zbytečná. Však se tam jen porval, řekl jí kotě a zdar. Této knize opravdu chybí hluboké rozhovory a je to opravdu škoda.
Ty kurzívou psané monology jsem taky měla na salámu. Všechno je psané tak moc průhledně, že člověk prostě netuší, ale VÍ, že Marině nikdy žádné pořádné nebezpečí nehrozí, byť se nás dospělí hrdinové snaží přesvědčit o opaku.
Další věc je to, že vše je jaksi až moc uvěřitelný reálný život, jako by to psala sousedka od vedle. Žádně opravdové drama. To by se dalo počítat jako plus, ale přeci jen unikáme do světa knih pro něco nevšedního.
Až moc okaté snažení plynutí s dnešní dobou-samé mobily, gps, atd... Jak už tu psal uživatel 9876. Také se ti teenageři nechovají vůbec na svůj věk, přeskakují mezi chováním 10 letého dítětě a 50 letého dospělého, ale chování puberťáku nezahlédli ani z rychlíku.
Taky by se mohla Mari naučit vyrovnávat se šikanou, protože tohle je NUDA.
Jediné, co mě pořád zajímá, je zápletka ohledně Atlantidy a naděje, že je Arthos ten správný lev.
Mám těch výtek mnohem víc, ale ve zkratce tomu chybí pořádný děj, opravdové a hluboké vztahy mezi hrdiny a hlavně ty rozhovory vypadají jen na okrasu, nikam se neposouvají a bývají ve většinu případě utlé zazděním záporáka, který nedostane ani možnost se bránit.

2 31.08.2020

Neskutečně čtivé,absolutně nikdy jsem nepřeskakovala, nechtěla jsem si prostě nechat nic ujít. SPOILERY: Strašně realisticky napsané,postavy uvěřitelné-(povahy jedinečné a přitom naprosto normální).
Moc se mi líbily doplňkové písně-zamlouval se mi ten pocit,že brali Předky(v podstatě nás) za bohy, kdy tatínek rozkázal a bylo světlo. Přitom se jednalo o naprousto 'primitivní' pro nás běžnou elektřinu. Nebo jak z písní vyplynulo, že svět byl zničen jadernou válkou=hvězdy co poslali bohové na Zemi. Zjednodušeně to, jak snadno se dá zapomenout a přestat chápat svou minulost. Jsem ale trochu zklamaná, že písně/poslední vůle/apod nakonec nám jakožto Předkům plně do hloubky nevysvětlily, jak to bylo vážně s Morrican,Vendou,Gaudrel a důvod proč se konala atomová válka.
Vůbec jsem se nemohla rozhodnout, jestli chci vidět Liu s Kadenem nebo s Rafem. Ač jsem se sebevíc snažila sama sebe přesvědčit,že prostě fandím Rafeovi, nebyla to pravda. Rafe mě štval s tím, že na první místo stavěl království, ale zase to pro mne bylo naprosto pochopitelné, protože jako král nemůže nechat svůj lid na druhém místě. Strašně mě rozzuřila jejich hádka, když ji nakonec nechal odejít. Tady jsem pochopila, že ho Lia doopravdy miluje, ale zas jsem začla pochybovat o něm. U Kadena mě štvalo, že do něj Lia nebyla vůbec zamilovaná, ale on jí byl naprosto oddaný, tak jsem ho brala jako takovou tu druhou možnost se kterou by skončila, kdyby se na ni Rafe vysr...
Na konci jsem strašně brečela a to z několika důvodů. Ty postavy se chovaly tak neskutečně realisticky, i jejich rozhovory dávaly smysl, takže jsem brečela, že je opouštím. Brečela jsem pro Liu za to, jak se musela trápit pro Morrighan a Rafea, pro Jeba a jeho zalíbení pro módu a jeho matku a sestry a jejich truchlení, pro Rafeův čin vyhození svatebních šatů, pro Vendu zhozenu manželem z římsy, kde po jejím vzoru zpívala Lia svým milovaným lidem, pro Morrighan, jež sebrali mrchožrouti a hlavně protože to celé skončilo. A i když to budu číst znovu a znovu, už nikdy se přitom nebudu cítit stejně. Bude mi chybět to napětí s kým Lia skončí, strach o jejich životy a mnoho dalšího.
Další zajímavostí je, že se mi šlo do této knihy velmi snadno vžít-tj. dokázala bych vám přesně popsat Kadenův pokoj ve Vendě, přesný popis hlavních postav-hlavně třeba Aster(u ostatních běžných knih mám tendenci vzhled měnit a prostředí vytvářt neutrální) a bylo to podle mě tím, že šlo v těchto knihách hlavně o ty lidi a doopravdy byli součástí příběhu a ne jen herci.
Trochu mě zklamal Liin dar, čekala jsem něco magického. Ale na druhou stranu bylo pěkné zjištění, že se nejedná jen o výsadu královského rodu a že dar žije v každém z nás. Doufala jsem, že si s ní třeba Venda nebo Morrican doopravdy promluví a budou jí vyprávět příběh minulosti. A také trochu přemýšlím, jak je o teda s tím obětováním Lii. Neznamená ta oběť to, že musí být povždy jen královnou a ne s tím,koho miluje?
Konec mi přišel trochu uspěchaný, protože strašně dlouho byli od sebe a najednou *bum*,objeví se Rafe s melouny a vrhnou se na sebe jako by na vše zapomněli. A mrzí mě, že nebyl žádný epilog, který by ukázal jak má Kaden s Pauline kupu dalších dětí a Kaden bude vládnout Vendě, aby se Lia mohla odstěhovat hezky za Rafem a mít další kupu dětí, kterým by vyprávěla příběhy.
Na závěr nezbývá říct nic jiného než
paviamma povždy

7 17.06.2018

Kniha se sice dala označit jako výplň mezi jedničkou a dvojkou, ale přesto byla velmi čtivá a osobně se mi moc líbilo poznávat celý svět Pozůstalých. Zamilovala jsem si Vendu, Lia se mi do ní hodila,pěkně zapadala. Přišlo mi,že ji přijali Venďané lépe než dalbrečtí obyvatelé. Více se rozepíšu u recenze třetího dílu, ten mě chytil za srdíčko víc.

1 17.06.2018

Jedna z mých naprostých srdcovek a snad jediná romantická knížka, která byla napsána s dějem a vývoj lásky byl popsán 'od srdce'. Líbilo se mi, jak do sebe byli prakticky celou dobu zamilovaní,ale ještě se tolik neznali a nedůvěřovali si. Bohužel je těžší se do knihy začíst, přibližně prvních 70stránek je nezajímavých. Popsání, jak se cítil Ivan v Tajně a naopak Katerina v moderním světě bylo obvzlášť zajímavé a donutilo mě to přemýšlet, co bych dělala já, kdyby mne probudil ze spánku muž z roku 3200. Zasazení příběhu do prostředí Ruska a Ukrajiny bylo pro mne neskutečně osvěžujícím pocitem, jenž mi vsouval myšlenku, že se to určitě muselo stát. Také jsem ale byla při čtení trochu smutná, o co vše jsme přišli-magii,husté lesy,dobrodružství,vzájemné přátelství mezi všemi lidmi,... Dnešní doba je doopravdy jiná a 'Ajven' mi přišel jako příliš ideální muž na to,aby mohl existovat. Zato Katerina mi byla svou princeznovskou paličatostí a láskou k lidu velmi sympatická a její 'odevzdání' (v uvozovkách proto, protože to bylo dobrovolné odevzdání z lásky a ne něco ve stylu 'tak já se ti odevzdám,protože prostě musím a dělej si co chceš'.
Konec mne zaujal tím, že to nebyl klasický hepy end,ale dával prostor i obavám a přemýšlení, jaké to asi děti mají. A navíc dalších pár nevyjasněných otázek. Kdo byla ta baba Tila? (Katerina tetička,nebo možná samotná baba Jaga?). A co se tedy s babou Jagou děje v dnešní době? (jestli je někde stále schovaná,jaktože necítím bratranec Marek její přítomnost?).
Ikdyž je knížka pro mne skvělá, jsem si jistá,že prostě nemůže vyhovovat každému. Děj je trochu šroubovaný,ale i přesto prostě není pro každého.

2 18.01.2018

Kniha je napsána velmi čtivě,ale měla jsem problém s tím,že se mi chtělo už od začátku pořád brečet. To jsem vždycky jednoduše zahnala,ale na konci už jsem proud slz zastavit nedokázala,utvořil se mi i mírně bolestivý 'knedlík v krku',takže jsem se proudu bránit přestala a nechala se unášet smutkem,lítostí a i trochou obvinění(které mě ale po skončení opustilo-ne,fakt jsi za to nemohla,promiň). Do knížky se mi moc pouštět nechtělo, protože obecně nemám ráda sebevrahy. Přijdou mi jako sobečtí slaboši, kteří nenabrali dostatek síly. Přeci jen se řešení jejich problémů dá vždycky najít. Nemluvě o tom,jak moc to musí ublížit lidem,kteří je měli doopravdy rádi. V tomto ohledu mi chybí dost empatie,přiznávám.
Ale jinak se mi kniha moc líbila,hlavní hrdinka mi byla kupodivu sympatická, i přes její lásku k matice:)

2 13.12.2017

Všechny staré charaktery se chovají přespříliš dospěle a fádně, Eadlyn je nesympatická namyšlená slečinka, která si myslí, že se kolem jí a její moci točí celý svět. A to jako musela 'ukrást' Americe její kamarádky? To si nemohla najít v její věkové kategorii? Kniha je nudná, strašně se vleče a nemá prakticky žádný děj. To nemohli král s královnou vymyslet něco důmyslnějšího,co by uspokojilo obyvatelstvo? Co třeba návštěva chudinských čtvrtí,výstavba budov,zařízení větší možnosti volnočasových aktivit,prostě COKOLIV by bylo lepší než chvilkové zaměstnání pozornosti obyvatelstva... SPOILER:nevím,jestli se to dá považovat za spoiler,ale osobně tipuji,že se dá dohromady buď s Erikem(který vlastně v Selekci ani není),nebo s Kilem.

2 06.12.2017

Na to,jak jsem se na knihu opravdu moc těšila,tak mě neskutečně zklamala... Hlavní hrdinka Bryn nesympatická a její 'cosi vztah nebo co' s Ridleyem (i naprostej vůl by musel poznat,že ji Ridley balí) je zbytečnou zátěží v knize. Myšlenkové pochody Bryn(ale i postav celkově) VŮBEC nedávají smysl: nadávání Tildě kvůli těhotenství, bránění Konstantina, bezdůvodná věrnost k její vlasti,zvláštní typ workoholismu,'žárlím,když je s jinou a chci ho ale nemůžu s ním být'... Mám pocit,že se za celou knihu nic neodehrálo a žádná knižní zápletka nebyla dostatečná pro zaujmutí čtenáře. Nechápu, že má hrdinka obrovskou chuť odejít někam do akce,ale přitom pořád sedí doma na prdeli a vy už skřípete zuby,přeskakujete odstavce(což obvykle dělám dost nerada) a čekáte,když už se konečně k něčemu dokope. A ono nic.
Další věc jsou podvržené děti. To nikdo v lidském světě nepátrá,kam se jejich děti(sice plnoleté) poděly? A to ti podvrženci, kteří žili do své plnoletosti v nějaké rodině, náhle zapomenou na všechnu tu lásku, kterou jim poskytli lidští rodiče?A najednou se všichni trollové tváří jako:Tralala jsme šťastná rodinka...Prostě úplně nelogické.
Když nějaká postava řekne nějaký vtip/popíchnutí/prostě něco charismaticky vtipného, je to automaticky zabito. Jediné co se mi líbilo,byla obálka a z postav asi královnin králíček,což taky o něčem vypovídá.

4 26.11.2017

Strašně čtivá kniha a to jak pasáže z přítomnosti,tak z minulosti.
Pájino vyprávění mi bylo fakt sympatický, úplně se k ní-jakožto puberťačce původně z města hodilo, ale zároveň nepůsobila jako lejdyna,ale jako fajn vtipná holka.
U knížky jsem ani jednou nebrečela,za to těch záchvatů smíchu,těch bylo nespočítaně.
Celá triologie Middlestone vás donutí uvěřit,že někde pod námi prostě skřítci žít musí a že se celý příběh odehrál,jen tam změnili pár jmen lidí a míst,aby se tomu nedopátral nikdo zlý.
Doporučuji opravdu všem věkovým kategoriím-menší děti v tom uvidím pohádku a starší si z toho najdou zas něco úpně odlišně kouzelného.
Škoda jen té obálky. Snad všichni lidé vybírají knihu podle obalu a kdyby se tady zpracovala obálka trochu jinak,zaujmula by v regálech více a více lidí,má k tomu dokonalý potenciál. Upřímně jsem se divila,že tak promyšlenou,zábavnou a čtivou knihu nezná celý svět....

1 29.10.2017

Nesuď knihu podle obalu...sice neplatí vždy,ale tady určitě. Obálka i vnitřní grafické zpracování skvostné,ale příběh pokulhává a místy dost nudí. Ke konci to začlo být lepší a víc napínavé,ale i tak mě to dost zklamalo.

1 29.10.2017

SPOILER:Přiznávám jsem,že jsem si do poslední chvilky odhalení myslela, že je princ vrah a že vrah je princ. Teď vám odhalím mé (jak já se za ně stydím) myšlenkové pochody:
Kaden mi nebyl od začátku ani trochu sympatický,ale dávala jsem mu šanci proto,že jsem si myslela že je princ(a to by bylo pro Liu dobré,zamilovat se do prince). Rafe mi byl totálně moc sympatický,ale zároveň jsem nechtěla,aby s ním Lia byla(ach ten povrchní důvod o modré krvi). Ale byla jsem ráda,že je s ním Lia víc zčichnutá než s Kadenem,protože jsem si říkala,že ji Rafe jako vrah ušetří,když se do sebe zamilovali.
Jo,bylo to ode mě dost povrchní(*zalézá hluboku pod zem*),ale jakmile se ukázalo,že je Rafe princ,byla jsem neskonale šťastná a nechápu,jak mi to nemohlo dojít.

7 29.10.2017

Krásné pokračování prvního dílu,sice o trochu slabší,ale neméně kouzelné.

1 29.10.2017

Já tu knihu prostě miluju. Snad pro všechy věkové kategorie, filozofie jak z 'Malého prince' spojená v čtivý a moudrý příběh. Tahle kniha mi přinesla tolik ponaučení, je to pomalu moje osobní bible. Vždy když ji čtu, zažívám při tom o mnohem intenzivnější pocity než u ostatních knih. Slyším vítr foukat, moře šplouchat, zašumění pěny, zvířata okolo,plutí lodi,ruch lidí okolo...Nevím čím to je,ale to je snad jediná kniha,která ve mě vyvolává nepopsatelné pocity. Dokonce jsem 'cítila', když Louž umývala September. Cítila jsem se jako bych knihu sama prožila tím, že jsem se ve spánku probudila v Čarozemi....

4 29.10.2017

Takže tímto shrnu celou sérii,proto se tu samozřejmě vyskytne vyzrazení děje.
SPOILERY:Ok,přiznejme si to. Každá z nás děvčat si musela zamilovat Daye. Prostě musela. To,jak stále June věřil,ikdyž se chovala jako ta největší pinda na světě,bylo tak neskutečně sladký...a hloupý.(Eh,ještě když jsem si ho představovala jako mladýho Stylese).Druhé místo za oblíbenou postavu získává Methias(shit jak se to jméno psalo)a to i přesto, že prakticky celou sérii mrtvej. Líbilo se mi,jak k němu June často zabloudila s myšlenkama, měla jsem pak pocit,že je stále mezi živými. June...ach June. První díl a myslím,že i v druhým dílu jsem ji nesnášela. Připomínala mi tu typickou kravku,co si zahrává s klukovým srdcem jako s baseballovým míčem. Ale v třetím díle už mi byla sympatická a to 'vytrestání' na konci bylo krutý. Ale oceňuji za 'ne-klišé' konec-jako čtenář jsem brečela přes 45min a pořád vše četla dokola(s myšlenkami 'Neee, on si na ni nepamatuje panebože,vždyť ji tak moc miloval a je tím potrestanej i on. Omggg v téhle kapitole si na ni ještě pamatoval *další proud slz*),ale jako kritik tleskám bouřlivě ve stoje, protože přijít s takovým koncem chtělo pořádnou odvahu a talent(Ahoj,já jsem Day. Ahoj já jsem June. awww).
Další věc, která mě zaujala, že se snad ani jednou nezmínili,jak je na tom Evropa,potažmo Čína. Světu vládla Antarktida(k té se ješě vrátím),Afrika a pak Republika a Kolonie. Byla snad Evropa zatopena při globálním oteplování? Kdo ví,možná jsem to v knize přehlédla.
Ach,ta dokonalá Antarktida,snad se nemusím více vyjadřovat. Ty technologie zněly neuvěřitelně a zajímavě.

1 29.10.2017

Už je to nějakou dobu co jsem knihu četla, ale nedošlo mi,že si taky někde může s ostatními podělit o své dojmy. Sice se říká: Nesuď knihu podle obalu(!), ale já si ji díky obalu vybrala. Rozhodně nezklamala a líbíla se i kámošce,která mému neustálému dotírání podlehla (moc jí nejedou fantasy) se slovy : ,, Jestli to bude zas nějaká scifi kde se všichni povraždí, tak už tě neznám“. Díky téhle knížce se kámoška dala na fantasy a navíc jsme měly co probírat (ale jelikož já mám knížku přečtenou max. za 3 hodiny, jí to trvalo podstatně déle). MINI SPOILER:S jednou věcí jsme se shodly každopádně: Aspen je úplnej vůl a lepší kdyby byl zalezlej někde u osmiček(pardon pokud urážíme osmičky). KONEC SPOILERU Knížku jsem četla jedním dechem a moc se těším na ostatní díly :)

3 23.02.2015

Tady se mi naskytlo takový štěstí, že jsem tuto knihu četla dřív nežalianci. Jinak se mi hodně líbil Tobiasův náhled na věc. Pak mi přijde,že knížka se nedrží názvu. Vůbec to nebyli divergentní povídky (Ty byli asi tři a nezabrali víc než 12 stránek knihy) ale jsem díky tomu ještě víc spokojená. Ještě mě překvapilo, že Tobias o všem věděl,jenom to Tris neřekl. Za to dávám knížce 4* ,ale nwm jak se to nastavuje na vrchu :D. Prostě super knížka :o)

Rozhodla jsem se tuto knížku číst poté, co jsem narazila na divergenci. Doufám,že si autorka nelibuje ve špatných koncích, jelikož v posledním dílu divergence (alianci) zabila hlavní hrdinku a já jsem brečela, což se mi stalo poprvý. Jinak tahle knížkapodle popisu vypadá že bude podobná jako delirium. Už setěším :)