Kachora
komentáře u knih
Helimadoe
Jaroslav Havlíček
Havlíček je můj veliký oblíbenec a čestný obyvatel mé knihovny. Trošku, nebo spíš hodně, jsem se rozmlsala Neviditelným. Neudělejte stejnou chybu. :) Když to totiž přečete také jako první věc od něj, je už pak těžké být něčím znovu tak uchvácen... Nicméně sama hlavní postava Emil (Havlíček?) v závěru knihy říká "...prosím ty, kteří čekali více než pouhý příběh pošetilé puberty, aby mi odpustili. Vím, že se nemohou dojmouti dětskými bolestmi a žaly, na nichž není nic tragického. ...toto je příběh odpočinku..." a přesně v duchu těchto slov budete-li ke knize přistupovat, nemůžete být zklamaní. Milé čtení, které lehce odsýpá, občas má člověk tendenci vyčkávat na to "něco", které v něm vyvolá ten wow efekt, což se ale neděje, protože možná s věkem a dobou potřebujeme pro ten wow efekt až příliš velké "něco", které ale, naštěstí, spoustu dětí míjí a mají tak možnost žít si ty své krásně naivní a (naší perspektivou) bezstarostné roky. Budiž jim přáno! Milá autobusovka/vlakovka...
* Jen tím dodáš ceny svému životu, budeš-li mít v úctě své vlastní činy. Protože nikdo jiný ti ceny nepřidá.
* Ubohé ovečky, uspané vychytralým hypnotizérem, veřejným míněním!
* Vyzývala svět o lásku, o tak slavnou a dobrodružnou lásku, jaká ani na světě není, jaká nepřijde, nemůže přijít.
Mechanické piano
Kurt Vonnegut Jr.
Za mě pořád jedna z nejlepších knih (těžko říct, která je nej, každá něčím jiným), jakou jsem kdy četla. Spoustu knih je dobrých, skvělých, že když na ně po letech narazíte, řeknete si jó, to jsem taky četl, ta byla super. Ale tahle, aspoň pro mě, je z těch, které se mi nepřipomenou po letech, protože ji mám v hlavě neustále. Četla jsem ji asi před rokem a doteď mi několikrát za měsíc ten děj vyskočí v hlavě, někdo mi ji svým chováním připomene apod. Narazila jsem na ni spíš náhodou, název mi nic neříkal, jenom jméno autora, tak jsem si ji vzala na takový to ´až někdy nebude co číst´. Pak jsem někam jela autobusem a všechno, co jsem měla doma ještě nepřečtenýho, bylo moc tenký nebo naopak moc tlustý na tu cestu, tak jsem vzala na milost tuhle. A teď si říkám, jaká škoda, že ji má doma plno lidí jako tu knížku ´až někdy...´. Neodkládekte ji. Je skvělá. Skvělá. Skvělá.
* Každé lidské trápení se tak či onak projevilo na výrobku. A zrovna tak lidské štěstí.
* Hrozné pomyšlení, být natolik pevně začleněný do mechanismu společnosti a dějin, že se můžete pohybovat pouze v jednom jediném plánu, podle jedné jediné přímky.
* Vtahoval by mě zpátky do středu, a já chci zůstat co nejblíž okraje, aniž bych se z něj zřítil. Na okraji vidíš věci, na které ze středu nikdy nedohlídneš.
* Všechno, co si myslíte, si myslíte jen proto, že tomu někdo udělal reklamu.
* Byl to úžasně prostinký obrázek, jaký tito vůdcové předvoje chovali v mysli. Bylo to totéž, jako kdyby navigátor ve snaze zapudit tíživé starosti vymazal ze svých map všechna úskalí.
* Před rozbřeskem je tma vždycky nejčernější.
* Nestůjte jednou nohou ve své práci a druhou ve svých snech, Ede. Neváhejte a sekněte s tím a nebo se s tímhle životem smiřte. Jinak vystavujete osud příliš velkému pokušení rozštěpit vás v půli, než se rozhodnete, kterou cestu zvolit.
* Pokud sejdeme z cesty, je krok zpátky krokem správným směrem.
* Při starém nikdy nezůstává.
Arrowsmith
Sinclair Lewis
Uf. Tak tohle mi dalo zabrat. Podle mého soudu to není zrovna ta kniha, která vás bezpracně protáhne příběhem a vy za ní jenom vlajete a nasáváte a stránky ubývají... Alespoň u mě to vypadalo tak, že jsem se zprvu docela snadno začetla, ale pak se objevovaly pasáže, kde jsem hrozně z toho vlaku vypadávala a až na x-tý pokus dokázala naskočit zpět. Zatím se mi to nestalo u mnoha knih, ale u této jsem vážně někdy přečetla pár stran, pak si uvědomila, že nevím, o čem byly, tak jsem to zkusila znovu, výsledek stejný, tak jsem knihu na dny, i týdny, nechala být. Nejdelší pauza, kterou jsem u ní měla, byly asi 3 měsíce, než jsem na ni zase dostala chuť. Nebo spíš dostala sílu ji pokořit. Toho bohdá nebude... :) Co se mě týče, hodně mě z toho "vlaku" vyhazovalo nesmírné množství lékařských termínů (chápu, kniha z toho prostředí by bez toho ani být nemohla a uznávám, dodává to na autentičnosti, jenom je toho vážně hodně občas) a zástupy postav s docela komplikovanými jmény, které jsem se snažila "zažít si", abych se pak neztrácela a marně nelovila v paměti, kdo že to má být, ovšem často už se tam to jméno nikdy neobjevilo, takže to byla zbytečná snaha, a nebo jen tak prolétlo za tak dlouho, že jsem už stejně nevěděla, kdo to byl a jestli měl tehdy nějaký zásadnější význam pro Martinův život, pro knihu. Asi rok jsem se tím prokousávala. Ale teď po dočtení vidím, že to souviselo i s vývojem té postavy. Zpětně mi dochází, že jsem se do toho nemohla zažrat, když vlastně ani Martin nebyl do života zažraný a spíše ho jen tak vláčel. Je to z toho prostě cítit a jak se říká, že musí člověk přesvědčit nejdřív sám sebe, aby přesvědčil druhé, tak tady se to vážně projevuje. Naopak ve chvílích, kdy se do života zase pořádně zakousával, to šlo číst mnohem lépe a i s chutí. A ještě taková nejapná poznámka na závěr - když jsem to dočítala, někde ke konci, když si začal uvědomovat, kým že vlastně je a že se ztrácel sám sobě... hrozně mi k tomu do hlavy lezla písnička od Beyoncé - Running. If I lose myself I lose it all. Nedal se. Pokud jste odolní, nedejte se ani vy a zkuste to. "Bolí" to, ale nakonec to stojí za to.
Piková dáma
Alexandr Sergejevič Puškin
Do rukou se mi dostaly současně dvě knihy - Podobizna (Gogol) a Piková dáma (Puškin). Když už nic jiného, právě to, že jsem je četla v rámci jednoho týdne, mě nutí je porovnat. Téma není tak úplně odlišné. Obě knihy jsou napínavé, s kusem mystična a místy vyvolávající až hororové nedýchání a nemrkání... Obě super autobusový formát. Podobizna něco málo pod 80 stran, Dáma dokonce ani ne 50 (tedy aspoň moje vydání). U obou jsem měla trošku pocit, že konec nezařídil až takový "wow efekt", jaký jsem asi čekala. Ale podotýkám - pouze závěry! Což je u děl tohohle rozsahu hanění asi tak tří nebo pěti stránek, to se snad může. :) Jinak od začátku až skoro do konce jsem u obou zapomínala na to, že to jsou tak útlé knížky. Smekám před oběma autory, že jsou s to na tak malém prostoru rozehrát příběh, který ve vás vzbuzuje pocit, že čtete vlastně docela dlouhý román. I přes těch pár stránek máte pocit, že jste hlavní hrdiny stačili poznat hrozně do hloubky, že se kolem odehrává několik vedlejších linií příběhu... Pokud bych teda měla doporučit a vybrat jednu, řekla bych Podobiznu, u mě o (velmi velmi) malý fous čímsi vyhrává. Ale naštěstí vybírat mezi knihami nás většinou nutí jen jejich velký rozsah, kdy už si pak promyslíme, čemu obětujeme pár dní/týdnů života. To se tady nekoná. Tyhle knížky jsou tak tenoučké, že s čistým svědomím říkám, jděte do obou! Zaslouží si to.
Podobizna
Nikolaj Vasiljevič Gogol
První část (a kniha jako celek) výborná. Napsaná na tak malém prostoru a přitom hutně, že máte pocit, že čtete čtyřsetstránkový román (ve skutečnosti má kniha méně než 80 stran), jehož prostor autorovi dovoluje vykreslovat detailně nálady, obrazy, postavy a vlastně i plynoucí čas ve vás vzbuzuje pocit, že to je dlouhý román a pak si vzpomenete - aha, není, vždyť je to tenká knížka. Řekla bych román skvěle nacpaný do takové té knížečky, kterou si chcete vzít do autobusu, když někam jedete dlouho na to, aby vám stačila krátká povídka, ale zase ne dost dlouho, abyste se chtěli začíst do tlustého románu, který stejně nemáte šanci stihnout za tu cestu.
Druhá část mi tam až tak neseděla. Pro mě trochu "na efekt", trošku něco jako "věřte nevěřte". Hodnotím ale na základě první, o dost delší části. Takže doporučuji.
Fiesta / Stařec a moře
Ernest Hemingway
Musím souhlasit s předchozím komentářem Jamala. I mně se kniha četla "špatně". Přesto (právě proto?) musím říct, že pro mě určitě kniha, kterou budu mít po dočtení v knihovně s pýchou vystavenou. Tak jako kvantita nejde vždycky ruku v ruce s kvalitou, tak ani "snadné" nemusí být (je někdy vůbec?) nutně cestou k zážitku, dojmu... Možná právě naopak.
Určitě mi nevadí některými "hanobený" rozdíl mezi úrovní, záživností Fiesty a Starce. Naopak. Bavilo mě sledovat jak se "na věc" dívá člověk v pětadvaceti a po šedesátce, jaká témata přitahují jeho pozornost... A pokud člověk bere na vědomí dlouhou dobu, která dělí obě díla, nemůže být zklamaný, tak nějak s tím asi počítá, že v tom bude rozdíl. Ale nemyslím rozdíl ve smyslu lepší vs. horší, ale prostě jiné, dle mého názoru neporovnatelné...
...Ve dne je hrozně snadné tvářit se na všechno otrle, ale v noci je to něco jiného...
...právě proto, že jsem toho tolik prožil, můžu teď všechno vychutnat...
...Ženské jsou prima kamarádky. Ohromně prima. Nejdřív se do ní člověk musí zamilovat, aby měl nějakou základnu pro kamarádství...
...Užívat života znamenalo naučit se dostat za své peníze plnou hodnotu a poznat, kdy ji člověk dostává...
...Nešlo mi o smysl toho všeho. Chtěl jsem jenom vědět, jak v tom žít. Když člověk třeba objeví, jak v tom žít, pozná zároveň, jaký to všechno má smysl...
...Angličani se vyjadřují tím, jak své fráze intonují. Jedna fráze pak může znamenat všechno...
...Ale kdožví? Možná dnes. Každý den přináší něco nového...
...snažil se nemyslet, jen to vydržet...
...Bylo to příliš krásné na to, aby to vytrvalo...
...Ale člověk není stvořen pro porážku. Člověka je možno zničit, ale ne porazit...
...Když jsi ji miloval, nebyl to hřích zabít ji. Nebo byl to snad hřích tím větší?...
...Štěstí přichází v mnoha podobách, a kdo ho dokáže poznat?...
Prokletí
Chuck Palahniuk
...koukání na televizi a surfování po internetu je vlastně moc dobrý trénink na mrtvost...
...smrt je přesně ta osudná chyba, kterou jsme všichni pevně rozhodnuti neudělat...
...jestli něco dělá ze světa peklo, tak naše očekávání, že by to měl být ráj...
...nejhorší z věcí, kterým mě naučili, je naděje...
...pokud se máme dopracovat ke vztahu, který bude mít nějakou podstatnou hloubku a upřímnost, musíš mi zaručit důvěrnost...
...většina lidí si pořídí děti právě v té době, kdy jejich vlastní nadšení pro život začíná slábnout...
...každé obecenstvo dostane to představení, které očekává...
...klídek a trochu si užívej...
...je to úžasné, jak vám nakopne sebevědomí, když nemáte co ztratit...
...lidi si zvyknou v podstatě na cokoliv...
...dva rty a jazyk dovedou slíbit všechno...
...minulost rozhodne o tvojí budoucnosti, pokud jí to dovolíš...
...smrt, stejně jako život, je přesně to, co z ní uděláte...
...nejsem už vyprávění... jsem svobodná a můžu svůj příběh pozměnit, kdykoli můžu přetvořit sebe a svůj svět... už nemám žádná omezení...
...v málokteré rodině jsou tak pevné vztahy jako ve věznici...
...všichni chceme být pronásledováni, všichni prahneme po tom, aby po nás někdo toužil...
...takový život, život tvé loutky, nestojí za žití...
Veronika se rozhodla zemřít
Paulo Coelho
Nejdříve jsem od Coelha zkusila přečíst Jedenáct minut, to jsem však nedočetla. Po čase se mi do ruky dostala Veronika a s tou to už bylo jiné... Už je to spoustu let, nepamatuji si přesně pocity, které ve mně kniha vyvolala, ovšem i po té době jistě vím, že kniha mě zasáhla daleko víc, než filmové zpracování.
Žid Süss
Lion Feuchtwanger
Knihu jsem četla na VŠ kvůli jednomu úkolu, a jak už to tak bývá z dob střední, povinně předznamenává "s odporem". Ze začátku jsem byla opravdu otrávená, ale jak jsem se začítala víc a víc, přicházela jsem knize na chuť, až jsem ji nakonec doslova "hltala".
Už hořela, když jsem si do ní lehal
Robert Fulghum
Dle mého názoru slabší než Školka, což může být dáno ale i tím, že u Školky čtenář (pokud ji čte tedy jako první) teprve objevuje styl psaní a "grif", který Fulghum využívá, zatímco u této knihy už ví, do čeho jde a ten styl už ho tak nedokáže tolik dostat. Jestli je kniha slabší i obsahem, těžko říct... Za mě asi ano, víc věcí se mi líbilo ve Školce. Ovšem nemění to nic na tom, že se jedná i v tomto případě o fajn čtení, které má v mé knihovně rozhodně své místo.
Kůň nežere okurkový salát
Ivan Kraus
Nenucenost byla tím, co mě po celou dobu čtení na knize bavilo, zároveň ale i tím, co mě někdy nudilo. A za sebe musím potvrdit, že v knize najdete (mimo jiné) i to, co slibuje přebal - "poláčkovsky vlídný humor".
...Čím víc řečí, tím míň je o čem hovořit. A čím míň je o čem hovořit, tím je opět víc řečí.
...Proč by zahrada nemohla být jako louka?
...Pokrok není zdarma.
...prodávající by měl být stejně lákavý jako zboží.
...Pochopil, jak marný a bezbranný je intelekt a jak zbytečné a plané je vědění tam, kde se lidi těší jen na zabíjačku.
...Nevýhoda vzdělanců spočívá v tom, že ve chvíli, kdy jejich oponent je na jiné úrovni, než na kterou jsou zvyklí, ztrácejí půdu pod nohama a uchylují se k impulzivním reakcím.
...Nikdy není stejné jít stejnou pěšinou.
...Zde odpočívá muž, který nic nezanedbal a vše stihl. Odešel bohužel právě v okamžiku, kdy měl čas na odpočinek.
Ilustrovaná žena a jiné povídky
Ray Bradbury (p)
...Žít znamená chtít věci. V životě pořád musíš chtít věci...
...Neboť pouze docela mladí vidí život před sebou a jenom hodně staří vidí život za sebou. Ostatní jsou životem tak zaujatí, že nevidí nic...
...Ne všechno, co je pravdivé, je správné...
...my jsme dostali tělo a on ducha a může proto přemýšlet o věcech, o kterých my nemáme ani potuchy...
...Musíte věřit. I když je všechno v háji, musíte pořád ještě doufat, že se něco stane...
...Nesmíš udělat nic, co já myslím nebo vím nebo ti říkám. Ode dneška si musíš říkat ty, co máš vědět, na co se podívat, co dělat... A jestli to dokážeš, buď šťastný...
...Jsou otázky, které by se nikdy neměly klást. Protože na ně nejsou odpovědi...
... Život jsou otázky, ne odpovědi...
...ať uděláš cokoli, prosím tě, prožívej to, nepospíchej...
Ilustrovaná žena a jiné povídky
Ray Bradbury (p)
Knihu jsem četla téměř rok. Někdy mě některá povídka natolik nebavila, že jsem pak třeba měsíc i déle neměla chuť knihu znovu otevřít. Jindy mě zase některá povídka natolik zasáhla, že jsem si říkala "ještě jednu" a "ještě jednu" a ráno jsem pak proklínala zvuk budíku, který přišel příliš brzy po zhasnutí lampičky.
V podstatě jsem ale ráda, že jsem na knihu náhodou narazila a náhodou si ji koupila. Bylo to mé první setkání s Bradburym a ač mě některé části nebavily tolik, jiné zase o to víc. Jako by to slabší a to úžasné nějak zvláštně balancovalo a nedovolilo to člověku knihu jen tak zastrčit do poličky a už si na ni nevzpomenout. K tomu rozhodně přispějí (dle mého názoru) výborné věci jako Nikdy vás už neuvidím, Námořník, Nejlepší z možných světů, Příběh lásky, Žebrák na O'Connellově mostě, Čertík v krabičce, A tak zemřela Riabouchinska, Trpaslík. Tyto povídky jsem si v knize zatrhla a až se k ní jednou - určitě - vrátím a nebudu mít třeba náladu znovu se pokoušet přijít na chuť těm zbývajícím, budu alespoň vědět, které povídky nalistovat...
A na závěr musím říct, že opravdu kolik růží, tolik vůní... Na rozdíl od Phoenixe mě část "Podivíni" bavila nejvíc.
Velký Gatsby
Francis Scott Fitzgerald
...Až někdy dostaneš chuť někoho kritizovat, vzpomeň si, že ne všichni lidé na tomhle světě měli takové výhody jako ty...
...Každý podezírá sám sebe přinejmenším z jedné základní ctnosti...
...Je nevyhnutelně skličující dívat se novýma očima na věci, kterým jste se s jistým úsilím přizpůsobili...
...Nemůžete zopakovat minulost...
...Život začíná vždycky znova, když zvadne...
...zaplatil vysokou cenu za to, že příliš dlouho žil s jediným snem...
..Naučme se projevovat přátelství k člověku, dokud je živý, a ne když umře...
Všechno, co opravdu potřebuju znát, jsem se naučil v mateřské školce
Robert Fulghum
...Je třeba tím projít. Moudrost přijde později...
...Všechno má nějaké následky. Nikdo od toho není osvobozený...
...Je třeba věřit, že se může stát cokoliv...
...Nesoudit...
...Vždycky dejte přednost volnému času před penězi...
...Když do města přijede cirkus, nenechte si to ujít...
...jak velké naděje patří k velkým citům a že touha bývá slepá... jaké odvahy je zapotřebí k optimismu...
Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)
Jerome Klapka Jerome
...To haraburdí hoď přes palubu člověče! Ať loď tvého života je lehká, naložená jenom tím, co nutně potřebuješ - domovem, kde jsi doopravdy doma, prostými radostmi, jedním nebo dvěma přáteli, hodnými toho označení, někým, koho můžeš milovat a kdo může milovat tebe, kočkou, psem, dýmkou - nebo i dvěma -, dostatečnou zásobou jídla a dostatečnou zásobou šatstva - a o něco víc než dostatečnou zásobou pití; neboť žízeň je věc nebezpečná...
...Každý má to, po čem netouží, a to, po čem touží, to mají ti druzí...
...Takový je život; a my nejsme nic než tráva, kterou posečou a hodí do pece a spálí...
...Čím horší má člověk vkus, tím tvrdošíjněji se ho drží...
...Nikdy bychom neměli připustit, aby se náš cit pro spravedlnost zvrhl v pouhou pomstychtivost...
...Ono to není moc dobré plout pořád s proudem...
Tři muži ve člunu (o psu nemluvě)
Jerome Klapka Jerome
Kniha Tři muži ve člunu mi připadala poměrně nevyrovnaná - v první části jsem se několikrát nahlas zasmála (mimo to jsem se smála potichu skoro pořád), ke konci jsem při četbě před spaním dvakrát i usnula a nebylo to myslím únavou po celém dni. Ale co, kniha zachycuje výlet třech přátel a každý, kdo byl někdy na podobném výletě ví, že vždycky není posvícení. Nálada, zábava, akce... to všechno je jako sinusoida. Jednou nahoře, jednou dole. Příběh zkrátka odráží realitu, takže mu občasnou "nudu" nejde vyčíst, někdy holt zaúřaduje. Člověk má alespoň pocit, že je kniha taková přirozená, nenucená; nudnější chvíle nejsou za každou cenu pěchovány vtípky, prostě jsou jaké jsou...
Jsem ráda, že jsem knížku objevila a zakoupila. Příjemné čtení nejen na lehátko k vodě.
Pražský chodec
Vítězslav Nezval
"Vzdal jsem se takřka zcela touhy rozhodovati o tom, kam zanese vítr mé kroky. Za odměnu smím býti svědkem nečekaných vstupů na místa, která, právě proto, že jsou po dlouhý čas tak velmi vzdálená terénu, na němž se pohybují mé vědomé možnosti, obdarovávají mne snem, pohledem na film, jenž nebyl předem inscenován na žádné stránce, již beru do ruky."
"Chodil jsem jako chodí venkovan obhlížeti svá pole, od místa k místu, z ulice do ulice zkoumat, do jaké výšky může až vyhnati ta rumělková plevel, jíž je sen. Vidělo jsi, jakých metamorfos je schopna tato divoká květena, oko. A nikomu, nikomu se nepodaří vytrhati tuto zázračnou plevel, ani úskokům života, ani bídě povinností, ani těžkým botám krutých rozmarů, nikomu a ničemu."
