Kachora komentáře u knih

Školku jsem přečetla teprve nedávno a Fulghuma jsem do té doby vůbec neznala, ale tahle kniha se pro mě stala hned klasikou v kategorii "příjemné, nenáročné, ale ne hloupé". To prostě musí mít jako zástupce téhle kategorie snad každý přečteno. Podobně asi jako Mládí v hajzlu v kategorii "geniální puberťácká zábava".
U Školky mě bavilo, že skoro u každé věty si člověk řekne "no jo, to si říkávám taky" nebo "o tomhle jsem taky už přemýšlel". Umím si ale představit, že právě to může být i věcí, která může některému čtenáři na Školce vadit - jakoby "samozřejmost" těch myšlenek a nápadů, která může někdy/někoho nudit. Záleží nejspíš na aktuálním rozpoložení člověka. Nejde to asi číst "vždy a všude".

1 21.03.2013

"Vršovice Střešovice", i na to jde balit slečny. Panem Wienerem osobně vyzkoušeno.
Dala jsem "jen" tři hvězdičky - kniha je takové krátké prolétnutí částí života pana Wienera, ale jemu jako člověku a věcem, které dokázal, bych dala hvězdiček pět. Pro mě člověk, který udělá dojem už jen tím, jak vypadá, jak se tváří, a co teprve potom, co začne mluvit. Od té doby, co ho "znám", nemůžu nikdy před jeho jménem vynechat slovo "pan", které má pro mě ve spojení s ním význam "velký člověk". Prostě "pan Wiener".
Doporučuji podívat se třeba na Krásný ztráty, kde byl hostem spolu s Arnoštem Lustigem.

3 21.03.2013

Kraťoučká předverze Lolity. Kvůli rozsahu ne příliš hluboká, ale i tak pro mě zajímavá (ač jsem ji četla až po Lolitě).

21.03.2013

Několik podnětných myšlenek:
*V opravdovém vztahu má člověk o ženu zájem, protože je jiná než on.
*Chovám podezření vůči každému citu, který se dá vyléčit orgasmem nebo indiánkem.
*Jediné důležité otázky jsou ty, které člověk klade sám sobě.
*Umírání je ohromně účinný lék, když se chceš dozvědět pravdu.
*Život není vznešený, ani důstojný.
*Nic není neodvratné. Život přináší překvapení. Život je nesmyslný, a jelikož je nesmyslný, existuje vždycky naděje...

21.03.2013

Pro mě hodně zvláštní, vlastně dodnes (četla jsem ji před půl rokem) nevím tak úplně, co si o ní myslím. Na jednu stranu mě třeba chvílemi až vytáčelo jižanské "machismo" (G. Greene), na druhou stranu mě uchvátilo, jak jde knihu postavit na jednom dni.
Co mě ještě nenechalo chladnou, ač se trochu stydím, bylo setkání nevěsty a ženicha po x desítkách let. Možná trochu prvoplánové, ale mě se to prostě příjemně dotklo. Byla v tom taková jednoduchost (v okamžiku setkání, v popisu setkání), až tomu člověk musel uvěřit.

21.03.2013

Kytice je moje srdcová záležitost. Poprvé jsem ji četla snad v páté třídě, kdy pro mě fungovala jako takový zvedač adrenalinu před spaním (Svatební košile, Vodník). Dnes už ji čtu jinýma očima, ale pořád ji mám ráda. Kdo by neznal alespoň pár veršů...

3 21.03.2013

Lo-li-ta, světlo mého života, žár mých slabin... Tak nějak tuším. Je to už několik let, co jsem Lolitu držela v ruce, ale tohle antré a ještě pár věcí mi dodnes zní v hlavě.
Lolitu jsem přečetla na gymplu, kdy mě k ní táhla jakási aura "nevhodnosti", "nepřístojnosti". A musím říct, že v tomhle ohledu zklamání - Lolita vůbec nebyla navzdory mým očekáváním "zvrhlý příběh pedofila prznícího chudáka holčičku". Právě tohle "zklamání" bylo ale paradoxně zdrojem úžasného zážitku z knihy. Dostalo mě, jak citlivě je možné vyobrazit psychologickou stránku člověka, kterého by bylo tak snadné označit za úchyla - jedině ale v případě, že by člověk knihu nepřečetl. Pokud se člověk prokouše přes i několikastránkové výčty procestovaných míst "milenecké dvojice", tak se možná až zastydí, jak Humberta chápe...

6 21.03.2013

Geniální! Být teď znovu malou holkou, ale s dnešními zkušenostmi a pohledem na věci, asi bych se do Malého prince platonicky zamilovala. Být teď zase malou holkou, bez dnešních zkušeností, vůbec bych takového kluka nechápala a říkala bych si, co to plácá... Nebo právě naopak chápala lépe než dnes? Roste s věkem tunelové vidění, které dospělým brání vidět věci očima Malého prince? Tahle kniha vás tunelového vidění zbaví. Bohužel jen na čas. Všední starosti vás pomalu ale jistě vrátí k "normálu". Více takových knih...
Fantastické čtení. Ale na základce se předkládá, dle mého názoru, dětem moc brzo.

4 21.03.2013

Hodně náročná kniha. Určitě to není kniha na týden. Člověk by ji asi měl číst "pozvolna", aby z ní vytěžil maximum.
Při čtení mě taky mnohokrát napadlo, že je mi až hanba, co jsem ve věku Hany Bořkovcové, kdy psala tento "deník", řešila já nebo co řeší dnešní mladí. Vede člověka k takovým úvahám a tématům k přemýšlení těžká doba, víra...? Musí mít "přemýšlivost" prostě v sobě...?
Taky určitě neujde pozornosti čtenáře patrný vývoj autorky s postupujícím věkem a přibývajícími hroznými zážitky - od "s holkama jsem dělala v létě to a to" po neuvěřitelné a hluboké úvahy, které mi několikrát daly pěkně zabrat a musela jsem si přečíst stránku třeba dvakrát, abych ji pořádně pochopila.

5 21.03.2013

Skromný velikán, kterému jsem měla tu čest podat ruku.

2 21.03.2013

Mně tenhle styl psaní a tenhle pohled na lidi a jejich vztahy prostě seděl. Chvílemi jsem přikyvovala; jako by Kundera popisoval některé mé známé a jak to oni "mají". Podle mě dost realistické, i když si chvílemi člověk až říká, jak je vlastně ta realita někdy smutná a prázdná...

2 21.03.2013

U takovéhoto tématu se těžko píše "pěkné", "čtivé", není to prvoplánové hraní na city využitím smutné doby naší historie, přesto si tahle kniha oba zmiňované přívlastky zaslouží.
Syrové svědectví o tom, co je člověk schopný způsobit člověku...

2 21.03.2013

Dle mého názoru jednoduché, ale ne hloupě, naopak. Chtělo by se říct "svěží čtení".

1 21.03.2013