juliesze
komentáře u knih
Les v domě
Alena Mornštajnová
Bála jsem se, protože jsem zaslechla, že je to jiné, než všechny ostatní knihy. Ale bála jsem se zbytečně. Neskutečné přirovnání, trpkost v puse a procítění každé chvíle. Vžila jsem se a cítila chlad lesa. A jsem přesvědčena, že o něčem takovém musí každá žena vůči svému muži vědět - to mi nikdo nevyvrátí.
Jako zabít ptáčka
Harper Lee
Nechápu, jak jsem takový skvost mohla tak dlouho odkládat. Tak nějak jsem si z anotace knihy vybájila, že to bude jako Na východ od Ráje nebo O myších a lidech, a to mi nějak nesedlo. Nicméně po prvních stránkách jsem si byla jista, že tato kniha zcela pokořila moje srdce a dostala se do předních příček mých top knih. Celá kniha je tak kouzelná a milá, a to i přesto, že popisuje a analyzuje relativně do hloubky společenské předsudky, něvraživots a podobně. Trošku mi to připomínalo film Králíček Jojo, ale to bude zřejmě tou dětskostí vypravěče.
A málem bych teda zapomněla, že naprosto smekám před překladem!
Šikmý kostel
Karin Lednická
Nejprve musím říct, že rozhodně nejsem nezaujatý čtenář. Tátova linie rodiny pochází právě z Karvinska a kolem šikmého kostela jsem jezdívala na kole. Nicméně skutečnou historii Darkova, dolů a polsko-českého konfliktu natolik dobře neznám. Je to první díl z trilogie, takže je jasné, že děj nebude střemhlav směřovat ke zvratu nebo nějakému cíli. Moc se mi líbilo vykreslení jednotlivých postav a jejich životů, na co měla autorka opravu velký prostor. Líbí se mi, že autorka včleňuje jak vliv okolí, výchovy, rodiny a společnosti na formování jednotlivých charakterů. Nebylo to jednoduché čtení, hodně podrobné a historické, rozhodně to není šálek kávy mnoha čtenářů. Nedotýká se to žádných popularizovaných témat (koncentrační tábory, deprese, rodinné vztahy) v takovém směru, jak je poslední dobou oblíbené. Je to velmi kvalitní románová kronika, na jejíž další díly se neskutečně těším.
Závěrem musím připsat, že je až neuvěřitelné, jak se doba strašně změnila. Že dnes máme takový blahobyt, není žádná robota, je co jíst a každý má možnost vymanit se ze svého osudu. Pecka
Lovec draků
Khaled Hosseini
Tuhle knížku mi poradil přítel, že patří mězi jedny z nejlépe hodnocených knih ve světě. Škoda, že jsem ji nepotkala dřív. To bylo skvělé. Nejvíc se mi líbil citát "V Afghánistánu je mnoho dětí, ale málo dětství". Ta knížka byla v celkovém pohledu strašně smutná. Všechny postavy si přošly strašnými strastmi. Ústředním motivem je vlastně samo odpouštění a to, že nikdy není pozdě napravit svoje chyby. Určitě patří mezi ty, ke kterým se hrozně ráda vrátím.
Soběstačný
Zuzana Dostálová
Tenhle žánr knih volím ráda, i když mi přítel říká, že jsem asi pychopat. Bylo mi z toho opravdu nanic. Jedno velice krátké okénko surového života absolutně obyčejného člověka z nižší střední vrsty. Postavy byly tedy trošku extrémně stylizované a vykazovaly vlastně po celou dobu úplně totožné znaky. Nicméně výborně a bez zbytečných detailů popsán rodinný osud. Líbilo se mi, že se autorka vůbec nepouštěla do hlubších tajů důvodů rozvodu, života s novou ženou a hádky mezi dětmi a rodiči. Právě tohle absolutní okrájení na holé a strohé věty umožnilo knize zcela hrůznou atomosféru (hlavně v pasážích ze supermarketu v období Vánoc). Neudržela jsem se a třetí část knihy probrečela. Možná to bylo tou brutální holou větnou konstrukcí, nebo absolutního vynechání empatie a rozebírání pocitů na minimum. Ale bylo mi z toho opravdu od duše smutno. Plný počet si zaslouží právem! Zejména něčím pro mě ještě novým a neokoukaným.
Ohníčky všude kolem
Celeste Ng
Upřímně a zcelého srdce závidím těm, kdo knihu ještě nečetli. Rozhodně doporučuju všem, kdo se rádi nad knihami pozastaví, vstřebají je a chtějí si pamatovat jejich zprávu. Ona totiž nepředává jen slova, ale i pocity. Tak taktně a smyslně vystavená kniha, u které se čtenář rozhodně nenudí. Autorka velice obratně naťukává témata, někdy i velmi složitá, vystavuje do protipólů postavy a jde až za samotnou hranu toho, co se zdá na první pohled zřejmé. Nicméně rozhodně do ničeho netlačí. Co se (ani mně) nemusí lítib je relativně otevřený konec bez závěru.
Každopádně opravdu jsem asi hodinu nemohla přes ty pocity po dočtení usnout, v hlavě se mi honilo hrozně moc věcí. MYslím, že je cílovou skupinou hlavně ženské čtenářky, a to i v rámci určitého emočního poselství.
Úžasné, rozhodně jedna z nejlepších knih mého života.
Slavík
Kristin Hannah
Líbí se mi téma odboje jako takového, kdy každý se může nadvládě bránit jiným způsobem. Není nutné se vrhat hlavou do rukou nacistů a zachraňovat spadlé letce. Vnitřní boje hrdinů a hlavních postav byly hezky propracované. Je pro mě skutečně velmi uvěřitelné, že to takto probíhalo, někdy Vás zahchránila náhoda, někdy projev emocí, sounáležitosti. Co se líbilo mně byl citát na konci knihy, kdy Vivien říká "Historky jsou pro muže, ženy jdou dál". Připomnělo mi to, jak jsou ženy vlastně vnitřně natolik silné, že o tom nemusí ani nikde vytrubovat. Skvělá kniha.
V lese visí anděl
Samuel Bjørk (p)
Jedna z těch povedenějších detektivek s relativně zajímavým vykreslením vyšetřovacího týmu. Až tedy na můj vkus moc geniální postavu Mii, která je pro mě až nepředstavitelná v reálném životě. Nicméně i nadále mi zůstává tak trochu záhadou to relativně malé propojení s tou sektou, která tam byla. Tohoto potenciálu mohl autor využít trochu víc!
Svědectví
Margaret Atwood
Už dlouho mě nevtáhla kniha tak, jako mě vtáhlo svědectví. Měla jsem sto chutí si vzít i dovolenou v práci a nakonec jsem ji přelouskala za krásné dva dny. Volné pokračování Příběhu služebnice je vynikající! Ta kniha je tak odlišná od prvního dílu, že nemůžete srovnávat. Teda alespň já jsem nemohla. Svědectví je poskládané ze tří velice vhodně vybraných postav. Mladá žena vyrůstající v Gileádu spolu se svým protějškem ženy vyrůstající mimo Gileád jsou spojeny s postavou Lydie, která zažila oba dva světy. Jako nejzajímavější hodnotím tedy výpověď Lydie, která popisuje vše, co ji dostalo tam, kde je.
Svědectví ke mě více přilnulo, protože také působím v oblasti práva a proto mi připadaly popisy převratu a změna k postoji žen velice osobní. Oproti jiným nemůžu porovnávat se seriálovou verzí, neboť jsem ho ještě neviděla. Každopádně skvěle popsané a hrůzu nahánějící - opravdu je převrat tak strašně jednoduchý a nic není trvalé.
Lustr pro papeže
Jan Tománek
Jsem skutečně lehká duše a rozplakat mě silným, strhujícím, děsivým nebo obdobným příběhem není zrovna těžké. Ale tady jsem plakala. Od příjezdu do Minkovic a potyčky s ředitelem mi bylo tak úzko, že jsem z toho plakala. Je mi tak strašně líto, že na hrůzy pracovních lágrů se vůbec nevpomíná a ani se jim nijak nevěnuje. Prokládání dobovými mementy ohledně zábavných písniček a filmů je na pozadí hrůz, které se děly mnohdy i zcela nevinným mužům a DĚTEM, zdůrazňuje celou absurditu těchto lágrů. Kniha mě nutila se zamýšlet - zda se lidé krutí stávají? Zda je zlo v nás všech? Zda je přeci jen jednání bachařů dá ospravedlnit davovým efektem? Mocí a nadřazeností? Lze se tomu vyhnout? Skutečně se jednalo pouze o osoby s vysokou agresitivitou, nebo se tak mohli chovat naši dědové, srtrýcové a přátelé a my ani o ničem nevěděli? Spousta řečnických otázek bez odpovědí. Jedna z knih, které doporučím snad každému dospělému, a jedna z vybraných, které si právě zasloužily místo v mé knihovně!
Vrány
Petra Dvořáková
Nejdřív jsem hvězdičku ubrala a chtěla trochu kritizovat velmi povrchní popis, nicméně pak jsem si uvědomila, že toto není román, ale právě novela. A napsat ji tak mistrovským stylem, kdy se vlastně neděje na první pohled nic tak hrozného, ale vás z toho opravdu mrazí za krkem. Je mi líto, že některé děti musí vyrůstat v takovém neláskyplném prostředí. Petra zcela úžasně zachytila, že i kdyby se kdokoliv (zde Barča) snažila změnit a polepšit si, i při sebemenším prohřešku by opět slyšela "Á, už je to tady zase!". Vidím, jak její matka dokáže svoji nenávist a nespravedlivost vůči svým dcerám tak velmi jednoduše ospravedlnit. Opravdu mistrovské dílo, které vás nutí číst do úplného konce!
Naslouchač
Petra Stehlíková
Tohle byla upřímně brutální smršť. Tak strašně dlouho jsem ji odkládala, až jsem si říkala "Panebože ještě že jsem nemusela čekat na každé pokračování roky!". To bylo tak vizionářské, zároveň nereálně nadpřirozené a tajmené. Illan prožívá svět fantasy, pětadvacítka zase sci-fi. Žila jsem to s nima. Nemohla jsem dospat a těšila se snad na každou sekundu, kdy se budu moci vrátit. PRo mě jedna z nejlepších knih které jsem kdy vůbec přečetla.
Tisíce planoucích sluncí
Khaled Hosseini
Kéž bych jen mohla přenést do této recenze vše, co ve mě Khaled toto knihou vyvolal. Plakal jsem, smála se, zamilovala se, zuřila, zlobila se a litovala. Tolik emocí na 400 stranách. Tak vzdálený svět. Rve mi srdce, že tak silný živnotní příběh pár žen je jeden z tisíců příběhů žen, které procházely(zejí) obdobná trápení, útrapy a smutky. Politická situace této země (a všech okolních) je tak strašně vrtkavá věc. Troufám si tvrdit, že je to prostě povahou těch mužů. Pokud v něčem takovém vyrůstáte, nemůžete podle mého nikdy nabrat ten správný směr pro klid obyvatel. Pořád vás bude hnát neskutečná surovost, ctižádost a neutuchající potřeba vládnout - jiným národům, etnikům, ženám, svým dětem. Troufám si tvrdit, že Talibánci a jejich chování k ženám je mnohem hanebnější, než tyto ženy masově vyvraždit, a to právě kvůli tomu, že žijí celý život ve strachu, jaké hrůzy je čekají každý každičký den.
Skutečně je pro mě jako ženu tato kniha mnohem silnější než tomu bylo v Lovci draků, kde se spíše řešilo svědomí a charakter jednotlivce. Tisíce planoucích srdcí nenechávají kámen na kameni a nutí každého k zamyšlení nad absurditou tolik neštěstí. A kvůli čemu vlastně?!
Pohřbení
Ellison Cooper
Druhý díl pro mě představoval opět skvost mei detektivkami. I když mi oproti prvnímu chyběo trochu too psychiatrického rozboru, celkově měl příběh spád. Rychlé kapitoly, propracované motivy nutí čtenáře číst dál a zjistit, jak to dopadlo. Autorka výborně postavila příběh, který opět vychází z nějakého historického mýtu nebo báje. Kniha se čte rychle a nakonec jsem z ní měla skvělý zážitek.
Tajemství letního odpoledne
Kate Morton
Na začátek musím říct, že se jedná o koncepci a téma knihy, které prostě máte rádi nebo ne (což tedy dokládají i ty velice rozlišné hodnocení). Tohle byl román s velkým "R". Děj pozvola graduje. Popisné pasáže jsou vyloženě blazám na duši. Hra s příběhy a přirovnáními. Něco podobného jsem tušila. Někdy byly házeny berličky příběhu, nekdy se jednalo o slepé stopy, nicméně za mě to zajímavé bylo. Tohle přesně je taková převlečená detektivka bez hromady krveprolití a brutálních vražedných zbraní, deprimovaných vyšetřovatelů, ale naopak s mnoha silnými emocemi a absencí zběsilostí moderních detektivek. Jedna z nejlépe propracovaných knih, co jsem v poslední době četla!
Chirurg
Petra Dvořáková
Nejdřív jsem si říkala, že mé hodnocení bude jiné. Sice se tedy jedná o moji první knihu od autorky, ale opravdu smekám za ten jazyk. To byla opravdová nefalšovaná Pražština, kterým Hynek mluví. Opravdu to napsala tak, jak by se vyjadřoval chlap v jeho situaci. To je pro mě absolutně mistrovský kousek.
Paní Dvořáková ve mě vzbudila opravdový pocit, že se jedná o skutečné a autentické vyprávění lékaře. Sice si tak vlastně může za své neštěstí sám, ale takové příběhy mě utvrzují vždy a jen o tom, že každý svého štěstí strůjce.
Nebe, na němž nesvítily hvězdy
Rainer M. Schröder
Není to vůbec lehké čtení. Co hodnotím skvěle je propracovanost postav. Otevřelo mi oči, že hrůzy koncentračních táborů byly vlastně pouhý začátek. Kniha dokonale popisuje pocity zmaru, osamění, děsů a hrůz, ztráty hodnoty a smyslu života. Mělo to všechno, co mi mohlo způsobit spousty vnitřních vjemů, kdy mi chvílemi stály chlupy na těle. Výborně neočtené téma, i když jsem se s knihou pro její relativně složitou zápletkou trochu "prala".
Faja
Petra Stehlíková
To pokračování normálně absolutně přerůstá první díl. Nutí čtenáře číst. Nabízí mnohé. Vzájemný vztah Illan a pětadvacítky je komplikovaný i lehký, zábavný i naštavný. Sice jsem se trošku zlobila při unáhlených jednáních Illan, ale panebože ať už vím, jak to dopadne! Co je za reteou?
Klub nenapravitelných optimistů
Jean-Michel Guenassia
Po českých autorech (kteří mají relativně podobné koncepční pojetí) jsem po dlouhé době sáhla k francouzkému autorovi a pisateli románů. Obecně mám v knihách i ve filmech ráda užití dětí nebo dospívajících, kteří vlastně jakoby začínají chápat věci a události kolem sebe a vysvětlování se tak stává takové harmonické. Příběhy se na sebe navazují. První část je opravdu trochu zmatenější, protože autor relativně rychle přeskakuje mezi různými pasážemi života Michela, nebo tím co se děje v klubu a životy jeho členů. Nicméně po zorientování se v jednotlivých postavách je opravdu krásné poznávat motivy každého jednotlivého z účastníků. Básně byly naprosto krásné a motivovala mě k tomu, pustit si hudbu Prokofjeva. Konec byl pro mě velice smutný, protože mi bylo líto Saši. Ale i tady jsem se vlastně ptala stejně, jako tomu bylo ve Vypravěčce - lze odčinit to zlo a břímě, které člověk napáchal?
Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
Nejdříve si dovolím jen jedno negativum, a tím je za mě trochu přehnaně kladený důraz na první část knihy o Theovi. Sice bylo skvěle vykreslené dospívání kluka, který se odvrátí od lásky svých rodičů a vlastně se od nich v důsledku odstřihne úplně. Rovněž ta přílišná důraznost na neutišitelný vztek na vlastní já u Thea. Trochu nepředstavitelé pro mě. Část Maričky byla zajímavější a trochu psychologicky propracovanější. Nicméně tak nějak vlastně nedošla k žádnému životnímu "rozhřešení", tam bych trochu ubrala u Thea a přidala na délce propracování Maričce. Jaroslav to pro mě celé spojil a na konci jsem se tím těžkým osudem rozplakala. Ani ne kvůli lítosti nad postavami, ale spíš té hutné konzistenci. Četla jsem hned po Dvořákové Zahradě a tohle se místy podobalo (zahradou, rodiči a dětmi, náboženstvím). Ale paní Hanišová je pro mě pořád jednou z nejlepších autorek. A to dokazuje i to, že mě vlastně všechny postavy tak rozčilovaly a zase jsem se utvrdila v tom, že prostě lidé spolu nemluví a z toho prameví vpodstatě všechny problémy, nicméně pořád jsem jim fandila. A to u mě umí vyvolat jen málo autorů.
Co se týká samotného otce a jeho části, opravdu je strašné, kam vede i malá netečnost. A která je leckdy horší než přehnaná aktivita, kterou činila matka.