JiříŠkorpík komentáře u knih
Tato kniha se mi náhodou dostala do ruky v antikvariátu právěv době, kdy jsem v Technickém týdeníku četl článek v souvislosti s memoárem jednoho předního českého technika v oboru kmitání působící ve Škodovce nebo v ČKD (žel na jeho jméno si už nevzpomenu). A právě v tomto článku byla zmínka i o světovém odborníkovi v oboru kmitání REDu Bishopovi, který rád jezdil do Československa. Kniha mě na první pohled zaujala tím, že neobsahuje ani jeden matematický vztah. To je v knize o kmitání naprostá rarita, přesto lepší knihu, která by mechaniku a důsledky kmitání popisovala jsem nečetl. Také velmi srozumitelnou formou vysvětluje i základní pojmy v oboru kmitání. Z knihy lze poznat velkou autorovu zkušenost s kmitáním a snad na každé straně uvádí konkrétní příklad a řešení problému. Přitom čerpal z mnoha odvětví techniky i fyziologie.
Pocity a dojmy z knihy se nedají srovnávat se Šibumi, na který román Satori navazoval, nikoliv z důvodů nižší kvality, ale prostě Satori je jiný než Šibumi. V Satori je hlavní hrdina mladší o 25 let, nemá zkušenosti a klid jako v Šibumi, učí se. Satori je také výpravnější příběh, více se intrikuje a je plný poněkud neuvěřitelných zvratů. Přesto si myslím, že je to důstojné pokračování úspěšné předlohy a stojí za přečtení.
Knihu jsem si přečetl na základě zkušeností z prvního dílu, protože mě osobní názory tohoto geniálního člověka zajímají. Oproti předchozímu dílu je to mnohem náročnější dílo, zřejmě z toho důvodu, že jeho úvahy dosahují hloubky jeho intelektu a moudrosti stáří (jsou použity příspěvky z jeho pozdějších let). Poněkud jsem byl zklamán částí věnující se fyzice. Čekal jsem více populárnější formu než zde autor použil, asi přednášky z této části byly určeny publiku odpovídajícího vzdělání a profesí (v podstatě se jednalo o stručné souhrny vhodné pro učebnice).
První kapitoly knihy jsem četl se smíšenými pocity, vzhledem k tomu co jsem o ni slyšel a očekával. Některé linie příběhu mně připadaly zbytečné a dokonce i nudné a už jsem se rozmýšlel zda knihu dočíst, naštěstí jsem tak neučinil a knihu jako celek hodnotím hodně vysoko. Je to psychologická hra především se čtenářem a duch knihy je jako partie go, proto máte po zahájení pocit, že se nic zajímavého neděje, dokud nezačne prosvítat strategie hráčů a veškeré části příběhu do sebe dokonale zapadají. Jak se blížil konec knihy dala se jen s velkým sebeovládáním odložit. Příběh také doplňuje inteligentní humor, ale některé popisované postupy tajných služeb se mi nezdají jako realné. Jsem zvědavý v jakém duchu se bude odehrávat nepřímé pokračování Satori.
Ač jsem absolvoval na VŠ kurzy všech tří mechanik (mechanika tuhých těles, hydromechanika, termomechanika), tak k pochopení některých příspěvků jsem musel napnout veškeré své duševní síly. Ale odměnou mi je ujasnění si některých pojmů a směrů uvažování při řešení úloh z mechaniky tuhých těles, které se věnuji ve své profesi nejméně. Nádherná třešnička na dortu je v české literatuře zcela ojedinělé příspěvky, které přináší zajímavé případy z dlouholeté praxe autora v daném oboru (například řešení problému převodovek na tanku T34) a příběhy z historie mechaniky a to čtivou populárně naučnou formou.
Docela obsáhlá kniha, ale za to jsem tam našel vše, co jsem hledal. K orientaci pomáhá i kvalitní rejstřík.
Myslím, že je to ta pravá kniha, pro dobrodružné povahy, které láká tajemství odlehlých míst a historie jejich dobývání člověkem. Četl jsem ji poprvé jako náctiletý, ale rád se k ní vracím.
Thriller, pro Evropana, z netradičního prostředí Australského vnitrozemí. Akce sice není tolik, ale o to více je příběh uvěřitelnější včetně samotného konce románu.
Tuto knihu jsem četl jako dvacetiletý a doslova jsem ji hltal. Především vyprávění o plavbě v Bulharsku a Rumunsku dá čtenáři plastickou představu o tom jaká obrovská a žívá řeka Dunaj je.
Jedná se v podstatě o Umbertův pohled na ztroskotání vzducholodě Italia. Knihu jsem si přečetl abych získal na toto, pro mě přitažlivé, téma jiný pohled než je Běhounkův, ale jsou tam i dobré popisy předchozích vzdušných výprav na severní pól.
Nemám ve zvyku nechávat nedočtenou knihu, ale tato kniha mi nic nepřinášela. Jako sci-fi je naprosto bezobsažná plná klišé, jako kniha špatně napsaná (možná, že se jedná o knihu pro mládež, ale napsáno to tam není). Téma zabývající se dlouholetým letem a průzkumem vesmíru mám rád, proto jsem po této knize i sáhl, ale ve skutečnosti je to pouze komunistický román.
Tuto knihu jsem si přečetl především proto, že ač energetik o tomto historickém úseku jsem věděl velmi málo, respektive něco jsem znal, ale to bylo spíše na úrovni polopravd a mýtů. V této knize je čtivou formou podána historie vývoje výroby a distribuce elektřiny a základních el. spotřebičů, které vytvořily poptávku po elektřině včetně s tím spojených lidských osudů (kniha důsledně cituje zdroje). Je zde popsán divoký kapitalismus konce 19. století v plné síle, patentové boje a dokonce se čtenář dozví jak to bylo se zavedením popravy elektřinou, která se stala součástí boje o trh s elektřinou. PS: Popis experimentů a první popravy elektřinou je skutečně jen pro silné žaludky.
Čekal jsem trochu více. Bylo mi jasné, že se bude jednat o geometrii strojů a přístrojů a nikoliv o jejich návrh, ale zklamala mě absence historie vývoje toho daného prvku. Knize se nevyhnula důkladná cenzura a to možná už i autorova, dokonce se mlží i v technické oblasti, aby nešlo poznat, že něco takového nevymysleli soudruzi ze SSSR, ale někdo jiný z "imperialistického" světa a soudruzi to pouze okopírovali.
Cítím hlubokou úctu k autorovi jakou knihu napsal, jaký měl na to čas a v jaké době ji psal. Kniha vyšla sice až po únoru 1949, ale kromě úvodu do ni zřejmě nebylo politicky zasaženo. Kniha obsahuje výsledky výzkumu vysokých rychlostí během druhé světové války v Německu i na straně spojenců a především klíčový výzkum prováděný na západě v letech 1945 až 1948.
Kniha nejen pro modeláře ale začátečníky v aerodynamice vůbec.
Problematika atomového pohonu letounu je zde popsána populárně naučnou formou se spoustou technických dat , které by měl pochopit každý středoškolák. Z tohoto pohledu, pokud se chce něco dovědět o atomové energii, je kniha užitečná. Kniha vyšla za hluboké totality, takže o narážky na mírový socialismus a barbarský kapitalismus není nouze, ale dá se to s odstupem času překousnout vzhledem k technickému obsahu. Podobně pobaví představa obrovského dopravního letadla na atomový pohon, když čtenáři je jasné, že autor popisuje atomový bombardér.
Tři hvězdičky za bohatou fotografickou přílohu, která stojí za zhlédnutí. Kniha se zaměřuje na popis problémů úkonů při zalétání německých letounů v období 1935 až 1940, je tam sice několik podrobností a postřehů, které stojí za přečtení, ale jinak je to spíše zaměřeno pro vyzdvižení německého technického náskoku v letectví oproti spojencům. V knize je také několik rasových narážek.
Je to kniha vydaná za normalizace a v některých směrech jsou údaje zkreslené. Samozřejmě veškeré politické souvislosti, kterých naštěstí není mnoho, jsou k ničemu a lze se jim dnes jen smát, kdyby přitom tenkrát neumírali lidé. Co se týká technického popisu problému při vývoji různých letounů v Sovětském svazu, tak tam už je kniha mnohem poučnější. Autor popisuje vyloženě i chyby, při kterých umírali zkušební piloti i neuvěřitelný tlak z hora na konstruktéry často i od samotného Stalina. K pochopení některých částí výkladu nutno mít základní znalosti strojírenství. Dokonalou tečkou na závěr byl popis výběrového řízení na vojenský vrtulník pro indickou armádu, kde každý nabízený typ musel splnit v terénu různé stupňující se úkoly a zakázku dostala společnost jejichž vrtulník zůstal až do konce testu letuschopný. Předpokládám, že výběrové řízení na Pandury a ještě lépe Casy probíhal trochu jinak.
Bibli jsem si přečetl z části ze zvědavosti z části z přesvědčování okolí. Těch několik autorů co Bibli psalo se více méně shodli, že Ježíš přišel s myšlenkou, že díky sebeuvědomění své existence lze doufat a myslet i jinak-dokázat žít z něčeho co v hmotném světě neexistuje. Na druhou stranu jsem měl pocit, že spousta věcí je tam vyloženě vybájená (vyšší bytost, která trestá, ale i odměňuje tvory, které sama vytvořila), což narušuje věrohodnost. Je to škoda, protože se tím zastiňuje hlavní myšlenka Lásky k bližnímu jako prostředek k životnímu štěstí a smíření se smrtí jako v něco spravedlivého. Každopádně co se týká kvality knihy a příběhu souhlasím s Mako123123 (až na tu vložku o mimozemšťanech), že existují mnohem lepší knihy na toto téma, dokonce i od starších autorů počínaje příběhy o Gilgamešovi.
Poetický popis života na zahradě a jiných přírodních zákoutí. Tu knihu mám velmi rád, člověk se ponoří do úplně jiného světa a ze zahrady udělá světadíl.