jirijanovotny komentáře u knih
Zábava jako na zahrádce zvráceného botanika!
Květiny nemusí být tví nejlepší přátele.
A ne, nemusíš se začít bát každého trávníku... zatím.
Autor klade před čtenáře otázky a nechává jej, aby si na ně odpovídal sám.
Má lidstvo právo osidlovat jiné světy. Chceme poznávat neznámé, nebo jen objevovat dokola již objevené, jen v jiných podobách. Co vlastně víme o svém nitru.
A nastiňuje myšlenku, že i přes všechnu technologii se nezbavíme boha. Boha jsem očekával, vzhledem k polskému autorovi. Překvapilo mě však, do jakých úvah o bohu se pustil.
Tuto knihu bych doporučil i do školních osnov jako literaturu k maturitě.
Do čtení této knihy by se měl pustit každý. A to ještě před tím, než bude číst knihy o otužování, cvičení, atomových návycích a podobně.
Spánek je základ a bez něj ty další věci nemají smysl, či nepřinesou takový výsledek, jaký by člověk očekával.
Tak tedy hurá do čtení a do peřin.
A nic si nedělejte z toho, když u čtení usnete :)
Jak by asi vypadal Werther dneška. Werther 18. století by "romantik", člověk postrádají rozumný úsudek a zříkající se logického uvažování. Jak jej přenést do dnešní doby?
Mileniál! Ano, to je vhodné označení. Místo parků by však procházel sociální sítě, místo dopisů by psal nesmyslné příspěvky na facebooku a když by mu něco narušilo jeho vzdušné zámky, tak by se zhroutil a zobal by prášky na uklidněnou. O takovém člověku by ale velké dílo nevzniklo.
Co takhle anti vaxxer nebo nějaký vyznavač teorie placaté země. Zkrátka a dobře "protiproud" a zarytý odpůrce vědy. Popíral by každý vědecký objev, otravoval by kamarády online i offline (u piva) a byl by především odborníkem na očkování, finance a světový řád obecně. Zapšklý hlupáček ale asi taky nebude tím vytouženým hlavním hrdinou.
Asi nezbývá než nechat Werthera v minulosti, kde bude trpět jako Werther! Nechat jej znovu a znovu ožívat v knihách a divadelních hrách a nechávat jej znovu a znovu se střílet do hlavy, aby pak s sebou 12 hodin škubal na podlaze a pomalu umíral. Znovu. A znovu. A znovu!
No není to krásné. Jen trp Werthere, trp! Pro naše pobavení.
Knihu vidím někde uprostřed mezi Brave new world a 1984, jen má z obou to nejlepší.
Je to jako kdyby někdo vzal Orwella a Huxleyho, hodil je dohromady do shakeru a pořádně zatřepal. Pak posbíral jen sladkou pěnu a zbytek vylil.
Vidím, že je tu komentářů a hodnocení více než dost. Jak to, že má tato kniha méně %, než třeba Harry Potter (tajemná komnata)?
Když porovnám informace z databáze knih, tak na počet přečtení jsou na tom skoro stejně (Harry prohrává relativně o kousek), na počet komentářů ale vede princ. Přijde mi zvláštní, že Harryho komentuje 3 % lidí a prince 8 %. Je snad Harry těžší na pochopení? Na shrnutí děje? Nebo je to celé jen o počtu stran? Že by s větším počtem stran klesala chuť lidí komentovat? To si odpovězte sami, já to nevím.
Obě knihy jsou určené dětem a jsou milované dospělými. Obě jsou hodnoceny lépe, než si zaslouží a obě kašlou na logiku... ne, to poslední není pravda. Malý princ je ucelený a vnitřně konzistentní. To o světě Harryho Pottera rozhodně říct nelze.
Kdybych však měl vybrat pro dítě knihu na čtení, tak Malý princ je jedním z favoritů. Harry by to nebyl. A nejde jen o délku.
Ani jednu bych však nedával do povinné četby. Malého prince proto, aby nucené čtení neodradilo ty, kteří si ho jednou rádi přečtou dobrovolně. A Harryho Pottera... no ten tam nemá co dělat :)
Na cestopisy příliš nejsem, ale toto jsem si fakt užil. Připadal jsem si, jako bych tu cestu šel já. Tak moc umí Zibura vtáhnout do vyprávění.
V knize je obsaženo velké množství aktuálních témat, v první řadě superinteligence, robotizace a s ní související úbytek práce. Dále náboženství, redukce kriminality a smrtelnost nebo naopak nesmrtelnost. Nechybí témata jako například nepodmíněný příjem.
Vše podáno v obale lehce stravitelném, určeném pro děti. Ale není se třeba za nic stydět, když tuto knihu čtete a je vám 20+
Tato kniha je čitelná, má šťávu a místy i hloubku.
Přečteno česky, přečteno anglicky, poslechnuto jako audio kniha. A dal bych si to celé ještě jednou.
Není to nic složitého na čtení, ani se nejedná o mnohastránkovou knihu. Obsah však vydá za tisíc stran.
Pobuřující? Nikoliv. Úsměvné? Na 100%.
Člověk si při čtení rozšíří slovní zásobu. Já například narazil na pěknou řadu slov, které jsem neznal v takovém tvaru, nebo mě je takto ani nenapadlo použít.
Z mnoha kapitol této knihy mi bylo velice smutno.
Je ale třeba takové věci číst, je třeba o nich uvažovat a mluvit o nich. Takové zlo se nesmí znovu opakovat.
Madeleine Albrightové děkuji za zajímavý příběh o ní, její rodině a o nás obecně.
R.I.P.
Chvilka poezie vhodná především pro poslech jako audio kniha. Verze, která byla k dispozici k poslechu na ČRO Vltava byla skvěle odvyprávěna. Petr Lněnička se poslouchal krásně.
Film mám velice rád (a je škoda, že nemá pokračování, které by stálo za to) a tak jsem se s chutí pustil i do knihy.
Nečekal jsem ale, že kniha bude o tolik jiná. Ne nutně lepší nebo horší, prostě jiná. Jakoby to byl jiný příběh ze stejného světa a shodou okolností se některé postavy jmenovaly stejně.
Místo zmasakrovaných statisíců špatně vycvičených lidských vojáků a hloupých brouků jsou tady extrémně dobře vycvičené jednotky lidských výsadkářů ve speciálních oblecích a brouci taky nejsou jen tupá zvěř. Mají infrastrukturu, společenský řád a nečekaně i střelné zbraně.
Ještě více mě překvapilo uspořádání lidské společnosti. Už dříve jsem slyšel, že autor popisuje krutý autoritářský režim, ve kterém vládnou vojáci.
Prdlajs... přesný opak je pravdou! Ale to už bych vyzrazoval příliš.
Často nedokážeme správně posoudit hodnotu něčeho, co dostáváme zdarma, což může vést k nevhodným rozhodnutím a chování.
Kniha "Jak drahé je zdarma?" od Daniela Arielyho ukazuje, že občas se vyplatí zastavit a zamyslet se nad tím, co je pro nás skutečně hodnotné. Jinak bychom totiž mohli skončit jako ti, kteří si myslí, že když si koupí tři věci za cenu dvou, ušetřili peníze, i když vlastně utratili více, než původně chtěli.
Četl i slyšel jsem toto dílo už mnohokrát, ale komiks jsem četl poprvé.
A je to pecka. To zpracování je prostě boží. Klobouk dolů, 3x sláva a šup s tím do povinné četby, protože toto bude pro mládež daleko lépe stravitelné.
Roztomilá kniha pro děti, která zdaleka není jen pro děti.
Četl, nebo spíše prohlížel jsem si ji se synovci. Velice se jim líbila a pěkně jsme se u ní nasmáli. Jen nevím, jestli pochopili hlavní poselství knihy. Totiž, že kočky jsou svině.
18 nespojitých příběhů, které spojuje jediné. Všechny jsou zobrazeny na těle jednoho muže.
Vlastně, spojuje je mnohem více než to. Všechny, ať se odehrávají v minulosti, v současnosti, nějakém imaginárním možném světě, či vzdálené budoucnosti mají společné lidi. Ne stejné postavy, to ne, ale lidi jako takové. Povídky pojednávají o tom co je v nás pěkné, o tom, co moc pěkné není a taky o tom, co z lidské povahy raději znát nechceme.
Napětí, akce a třískání hlavou o zem…
případně i mluvení do zdi (židi) a mrmlání směrem ke stropu (křesťané).
Prostě nic z toho této knize nechybí. A k tomu navíc střílení do lidí, zrady, vyražené zuby, cikáni, chlast a tolik Alláhu akbar, že to ani nejde spočítat!
Má to šťávu jako vepřový steak, akci jako Kaufland a spoustu zajímavých příměrů jako… nevím, něco jiného co používá spoustu přirovnání.
Knihu jsem vybral náhodně v knihovně jen z čistého rozmaru a touhy objevit něco nového a možná i zajímavého. Docela náhodou jsem zvolil literární skvost a objevil tak zajímavého autora, od kterého chci přečíst vše.
Druhý díl trilogie je kniha nabitá akcí a dějem tak poutavým, že to zkrátka musíte přečíst na jeden zátah. A pak už jen čekáte na třetí díl.
I přes většinu předvídatelných dějových zvratů kniha neztrácí na energičnosti vyprávění a lehce a pochopitelně učí čtenáře o aktuálních společenských tématech a historii.