JaniMa
komentáře u knih
Muž bez minulosti
Tim Weaver
Když jsem knihu poprvé otevřela zaujal mě námět, ale příběh mě nepohltil. Na podruhé už to bylo o hodně lepší. Bavilo mě toulat se s Davidem po pobřeží, ulicemi Londýna i po moři napříč světem. Také jsem se (jako někteří další čtenáři) marně snažila vypátrat Císařovniny ostrovy, než jsem se díky databázi dozvěděla, že ve skutečnosti neexistují.
Kniha mi přišla velmi dobře propracovaná, i když je v ní vylíčeno mnoho situací, které jsou těžko uvěřitelné i na papíře. Čtení bylo napínavé a nechyběla akce. Mám ale pocit, že T. Weaver sází na určitou šablonu, ve které se David vždy úplnou náhodou dostane z životně nebezpečné situace (často díky zjevení nečekané postavy). Ke konci knihy jsem se začala zamotávat do množství jmen. Najednou mi jich přišlo strašně moc a množství postav, které v knize z různých důvodů jméno změní, to ještě zkomplikovalo. Papír a tužka to naštěstí spravily, takže v cílové rovince jsem si mohla s úlevou odškrtnout úlohu všech důležitých aktérů.
Muž bez minulosti je dobrá kniha. Jen je při jejím čtení potřeba vynaložit větší úsilí na zpracování informací než u jiných titulů.
Na konci října
Lawrence Wright
Souhlasím s tím, že se jedná o knihu s přesahem. Nečte se lehko. Ve spojení s aktuálním děním je to opravdu mrazivé čtivo. Za příběh bych plné hodnocení nedala, ale kniha je svým poselstvím natolik výjimečná, že si jej bez pochyby zaslouží.
Dokonalé stopy
Helen Fields
Nestává se, aby mě od čtení knihy odrazovala obálka. Tato kniha je výjimkou. Děj je ale unikátní a strhující, takže po pár stránkách bylo jasné, že tohle dočtu, i kdyby měla obálku polepenou živými šváby. Autorka si umí pohrát s lidskou tendencí předvídat a nešetří zvraty ani akcí. Rýpal by našel pár dílků, které v knize úplně nezapadají, vše plyne tak svižně, že je snadné je minout bez povšimnutí. Moc se mi líbily postavy. Určitě si přečtu i další díl!
Žhavý hrob
Yrsa Sigurðardóttir
Trochu mi chyběl netradiční humor z předešlých dílů a trochu déle mi trvalo, než mě případ skutečně zaujal. Když se to zlomilo bylo to opravdu fajnové čtení.
Proč si Tóra vybrala na cestu jako doprovod Belu, to je mi také záhadou (viz komentáře ostatních). Mně se zde ale její role líbila a byla jsem ráda, že už není vykreslena jako úplně neschopná a nesnesitelná pijavice. Jsem zvědavá, jak tomu bude v dalších knihách.
Dívka, která si hrála s ohněm
Stieg Larsson
Víc knih jako je tato! Napínavé, nepředvídatelné a přitažené za vlasy přesně tak akorát, aby tomu člověk v zápalu čtení uvěřil. Lisbeth jsem si oblíbila. Sice bych nepotřebovala vědět o každém nápoji, který vypije a jídle, které (ona nebo Mikael) zkonzumuje, ale alespoň mám do letošní výzvy knihu s hrdinou, který pije kávu. Konec mě dostal. Myslím, že do dalšího dílu se pustím brzy.
Vražda na faře / The Murder at the Vicarage
Ashley Davies
Zpracování je skvělé. Četlo se to o mnoho snáze než knížka Gangsteři - pravdivé příběhy, která je u stejného nakladatelství zařazena v identické kategorii obtížnosti.
Zápletka byla fajn, ale protože mám z detektivek A Christie už něco načteno, tak mi to prostě na plných 5* nedává. Přesto si určitě v dohledné době přečtu ještě český překlad v plné verzi.
Mrazivé světlo
Yrsa Sigurðardóttir
Nenáročné čtení. Tóra má zřejmě schopnost předvídat nepředvídatelné a nacházet poměrně nepravděpodobná spojení mezi lidmi a jejich činy. Nad to je také vždy na tom správném místě a s těmi správnými lidmi. Autorka má ale smysl pro humor a kniha se mi líbila, i když uvěřitelnost příběhu nebyla velká. Do dalšího dílu se pustím hned, jak dostanu chuť na další odlehčené čtení.
Záhada Modrého vlaku
Agatha Christie
Četla jsem v češtině i v anglickém originále. Skvělá kniha. Nepočítaje Černoušky, je tohle ta nejlepší kniha A. Christie, na kterou jsem dosud narazila. Ani Vražda v Orient Expresu mě tolik nebavila. Velmi jsem si oblíbila postavy a příběh je úžasný.
Ostrov šedých mnichů
Michaela Klevisová
Zásah! Tohle mi opravdu padlo do noty. Byla jsem připravená, že nám autorka opět předloží zamotané klubko mezilidských vztahů, ve kterém se budeme napříč celou knihou proplétat, abychom na konci našli pachatele zločinu. Knihy z této série nejsou ani tak o vyšetřování případu a hledání stop, ale spíš o lidech. Vybírám knihy podle nálady, a tak myslím, že je dobré vědět, co od knihy očekávat dřív, něž otočím na první stránku.
Výlet na holandský venkov byl skvělým zpestřením. Postavy mi přišly zajímavé a potenciálních pachatelů mezi nimi bylo opravdu hodně. Bavilo mě podezírat chvíli jednoho, a pak zase druhého. Škoda že mi Bergman nepřijde sympatický. Možná bych se pak ani nepozastavila nad malou nesrovnalostí týkající se jazykové bariéry a dala bych knížce plných 5*.
Závěr skalní čtenáře detektivních příběhů asi moc nepřekvapil, ale malá porce akce byla skvělým osvěžením jinak pozvolna dávkovaného příběhu lidí z ostrova Schiermonnikoog.
Vražda na golfovém hřišti
Agatha Christie
Podle doporučení jsem si dala pozor, abych sáhla po novějším vydání (2014) a od knihy jsem neměla velká očekávání. Možná proto jsem byla vcelku mile překvapena. Příběh měl spád a obešel se bez nudného líčení zbytečných detailů. Zaláskovaný Hastings mě sice trochu rozčiloval, ale to je drobnost. Knížka se mi líbila, ale mezi pozdějšími díly od A. Christie jsou bez pochyby lepší kousky. Netradičně jsem shlédla i zfilmovanou verzi (1996), která se od knižní předlohy poněkud liší. Bylo zajímavé porovnávat je.
Skála
Peter May
Je škoda, že jsem čekala úplně něco jiného. Skála je kvalitní knížka s přiměřeně zapleteným příběhem a kvalitně propracovanými postavami. Moc ráda jsem se dozvěděla něco o ostrově Lewis. (Líbí se mi, když mohu v knihách poznávat skutečná místa.)
První kapitoly slibovaly očekávaný detektivní příběh. Několik dalších jsem strávila přemítáním nad tím, jestli jsem neudělala s volbou knihy chybu. Podrobné líčení života postav prokládané někdy poněkud dlouhými popisy všemožných detailů mi sympatické nebylo. Vlastně přiznávám, že až v poslední třetině knihy jsem v mysli objevila zájem dozvědět se, jak vše popsané na předešlých stránkách zapadá do sebe. Po této stránce jsem byla nakonec spokojená. V závěru knihy je akce a jednotlivé střípky roztroušené napříč knihou se složí v kompletní obraz.
Do další knihy se nepustím hned, ale když už vím, co čekat, možná po ní sáhnu až budu mít náladu na kvalitní, ale nepříliš veselé, čtení. (Teď potřebuji spíš nějakou naivně optimistickou knižní kompenzaci.)
Gangsteři - pravdivé příběhy
Henry Brook
Knížka mi ležela několik let v knihovně a zdá se, že je stále poněkud nad můj Level. I přes fajnové zrcadlové provedení jsem ji louskala téměř rok. Některé příběhy mě zaujaly, jiné mi přišly nudné a k jejich přečtení jsem se musela nutit. Přesto jsem přesvědčená, že mi knížka něco dala a moc ráda se pustím do dalších bilingválních příběhů. Na rozdíl od prostého překládání originálů mají tu přednost, že jejich čtení nevyžaduje použití překladače ani slovníku, což je jednak komfortní a zrcadlová četba se díky tomu hodí i na cesty.
Zlomené srdce
Tim Weaver
Tenhle díl to u mě měl těžké už od úvodních kapitol. Přijde mi, že do filmového světa se poslední dobou v různých knihách vydávám až příliš často. Přerušit kvůli tomu čtení série se mi ale nechtělo.
Jsem ráda, že jsem si před čtením tohoto dílu dala od série malou pauzu, protože knihy v ní jsou svým způsobem na jedno brdo. Zlomené srdce nabízí celkem napínavý příběh s nepříliš překvapivým, ale srozumitelným vyústěním. Davidův pohled na život mi přijde zvláštní, stejně jako chování některých aktérů popsaného příběhu, ale kdo ví… třeba je problém u mě.
V dalších knihách bych ocenila více zvratů nebo paralelních dějových linek, které by do knihy přispěly kapkou života. V knize postrádám cokoliv originálního, podle čeho by se mi mohla zapsat do paměti. Vylíčení prostředí, charakterizace postav, popis akčních scén, ... nejsou špatné, ale zdají se psané stále podle stejného schématu.
Poslední rituál
Yrsa Sigurðardóttir
Na knížku jsem dostala doporučení. Těšila jsem se na kriminálně-detektivní příběh z prostředí Islandu, který navíc pochází z pera místní autorky. Chtěla jsem nahlédnout do života na tom velkém ostrově a byla jsem zvědavá, jak se do děje promítne tajemno a magické rituály. To, že se příběh odehrává na akademické půdě jsem vnímala jako plus.
Mile mě překvapil osobitý humor, kterým autorka prosvětlila jinak morbidní scény. Její přirovnání a myšlenková spojení jsou skutečně originální. Hlavní hrdina mě bavila, ale také trochu rozčilovala. Nemohu říci, že bych si ji oblíbila. Její přístup k případu se mi zdál chaotický, a přestože v knize nejsou dějově prázdné odstavce, zdá se mi zbytečně rozvleklá. Spousta věcí se udála víceméně náhodně, i když ne moc okatě. Doufám, že v dalších dílech naleznu lépe zpracovaný postup v řešení případu a nebo alespoň o kapku více napětí a akce.
Vážka
Michel Bussi
Přesto, že skutečná totožnost miminka se dala tušit od začátku, vývoj událostí byl nepředvídatelný. V prvních kapitolách se mi zdálo, že mě autor hodil do světa plného psychopatů a udržuje mě v něm jen neotřelým stylem psaní. Ten je sice dost popisný, ale zahrnuje bezpočet zajímavostí a dokáže navodit napětí, takže to není jen nezáživné mrhání slovy. S výstředními postavami jsem se díky tomu smířila celkem rychle. Byly tu i chvíle, kdy se děj až příliš vlekl, ale strhující konec to vyrovnal, a tak si zase jednou dovolím dát 5* a doufám, že mě další Bussiho knihy nezklamou.
Dům na samotě
Michaela Klevisová
Názor na tuto knihu se mi neformuluj vůbec lehko. Prostředí i příběhy jednotlivých postav jsou zajímavé a působí realisticky. Líbí se mi, že autorka pracuje s různými charaktery a myšlenkovými pochody. Těší mě, že si nemohu být pachatelem až do konce jistá (baví mě stavět si vlastní teorie a nechat autory, aby mě vodili za nos), i fakt, že v knize netečou potoky krve pro nic a příběh mnohem těží mnohem víc z napětí než z akce. Až sem spokojenost. Jenže…
V knize mi téměř úplně chybělo vyšetřování. Přišlo mi, že některé věci vyšuměly do ztracena a čtenáři domysli si. Bergman mi příliš sympatický není a tlachání o jeho soukromém životě jen zbytečně odvádí pozornost od už tak spletitých vztahů lidí pohybujících se kolem místa činu. A v poslední řadě mi také přijde, že jsou věci, které se v sérii neustále opakují. Kočky, pyramidy, single ženy žijící v ústraní, …
Nebylo to špatné čtení a další díl si přečtu. Jen si nejsem jistá, jestli nebude lepší dát si před tím od série delší pauzu.
Ty
Caroline Kepnes
Možná jsem chtěla zkusit něco jiného a tohle skutečně něco jiného je. Několikrát jsem chtěla knihu odložit, ale bizarní příběh mi visel v hlavě a já u knihy setrvala. Vydržela jsem až do konce a teď nevím, jestli to za ten investovaný čas stálo.
Styl psaní je zajímavý. Čtení je to napínavé, ale rozhodně ne duchaplné. Taková ta kniha, u které se klidně můžete nechat rušit, protože vám nic důležitého neunikne.
Sympatie k postavám si zřejmě nevypěstujete. Je to skvadra narušených individuí. Musím ale připustit, že něco do sebe ty charaktery mají. Je až fascinující, jak si hlavní hrdina, umí vždy zdůvodnit své jednání nebo nečekaný vývoj situace.
Závěr je překvapivý, ale vzhledem k ostatnímu dění mi ohromující nepřišel. Na další díl se nechystám. Čeká mě spousta slibnějších titulů.
Spasitel
Jo Nesbø
Zlomový díl. Začínám chápat nízká hodnocení předchozích dílů ze strany čtenářů, kterým se první Nesbøho knihy dostaly do ruky až po přečtení novějších.
Napínavé, skvěle promyšlené a zapletené tak akorát, aby se v tom člověk měl možnost vyznat. Zvažuji, že si knihu projdu ještě jednou. Jsem si téměř jistá, že v ní najdu ještě spoustu souvislostí, které jsem ve snaze neztratit přehled v dění přehlédla.
Poslední aristokratka
Evžen Boček
Nenáročná kniha s humorným laděním. Zprvu slibné čtení, které se po pár stránkách přeměnilo ve stereotypní parodii. Ke knize jsem se musela opakovaně vracet, abych ji dočetla. Trochu postrádám ucelenou pointu. Uznávám ale, že tam byly pasáže, u kterých jsem se upřímně bavila.
Svátky krásné hvězdy
František Kožík
Nenáročná milá knížka s porcí adventní nálady. Připomenutí vybraných vánočních zvyků bylo fajn, ale kouzlo, které tu mnozí opěvují, jsem v knize neobjevila. Asi nemám toho správného vánočního ducha...