JaniMa
komentáře u knih
Clona
Samuel Bjørk (p)
Sérii jsem hodně věřila, a přestože mi vyšetřovatelka Mia byla trochu protivná už v prvním díle, sehnala jsem si i další dva. Sova mě zklamala, ale když jsem na začátku třetího dílu zjistila, že Mia konečně přestává nasávat a její myšlenkové úniky do minulosti ubraly na intenzitě, říkala jsem si, že to přece jen bude dobré čtení. Více dějových linek fajn. Trochu odtržené od reality dejme tomu. Neschopnost vyšetřovacího týmu iritující. To jsou na tom opravdu tak zoufale, že jejich eso je pološílená Mia?
Trilogii jsem přečetla, ale přátelům bych doporučila snad jen první díl. Nevím, jestli kdy přečtu i Vlka, jehož existenci jsem zaregistrovala teprve před okamžikem...
Nikdo není doma
Tim Weaver
Náročnější čtení, ale když se do něho ponoříte, je to opravdu jízda. Velmi dobře promyšlené a zajímavé spojování zprvu zdánlivě nesouvisejících dějových linek. Nechybí akce a autor tentokrát zapracoval i na charakterech postav. Vlastně mi přijde, že to je jeden z největších posunů, které lze od prvního dílu série sledovat. V tomto díle jsou Davidova věčná nezničitelnost i absurdní okamžiky nalakované tak, že se jimi člověk pročte bez většího pozastavení. Dokonce mám dojem, že tam chyběla i Weaverova oblíbená náhodně se vyskytující tyč na mlácení padouchů... ale nejsem si jistá :D
Není to poprvé, co jsem si ke čtení knih T. Weavera vzala poznámkový blok. Ráda tu čtu, že jsem nebyla sama. K prvnímu přívalu jmen jsem si nakreslila schéma, pak už stačilo jen připisovat nové postavy a řešit ne neobvyklé problémy se změnami identity a podobné záludnosti, kterými se to v knihách o detektivovi, jehož specializací je hledání zmizelých, bývá. Ráda si přečtu i další díl, ale bez poznámkového bloku už ani ránu. Vlastně mě s ním příběh bavil o hodně víc. Když tedy odhlédnu od zbytečně moc dramatického závěru: Tentokrát to na těch ***** dá!
Vážka
Michel Bussi
Přesto, že skutečná totožnost miminka se dala tušit od začátku, vývoj událostí byl nepředvídatelný. V prvních kapitolách se mi zdálo, že mě autor hodil do světa plného psychopatů a udržuje mě v něm jen neotřelým stylem psaní. Ten je sice dost popisný, ale zahrnuje bezpočet zajímavostí a dokáže navodit napětí, takže to není jen nezáživné mrhání slovy. S výstředními postavami jsem se díky tomu smířila celkem rychle. Byly tu i chvíle, kdy se děj až příliš vlekl, ale strhující konec to vyrovnal, a tak si zase jednou dovolím dát 5* a doufám, že mě další Bussiho knihy nezklamou.
Dům na samotě
Michaela Klevisová
Názor na tuto knihu se mi neformuluj vůbec lehko. Prostředí i příběhy jednotlivých postav jsou zajímavé a působí realisticky. Líbí se mi, že autorka pracuje s různými charaktery a myšlenkovými pochody. Těší mě, že si nemohu být pachatelem až do konce jistá (baví mě stavět si vlastní teorie a nechat autory, aby mě vodili za nos), i fakt, že v knize netečou potoky krve pro nic a příběh mnohem těží mnohem víc z napětí než z akce. Až sem spokojenost. Jenže…
V knize mi téměř úplně chybělo vyšetřování. Přišlo mi, že některé věci vyšuměly do ztracena a čtenáři domysli si. Bergman mi příliš sympatický není a tlachání o jeho soukromém životě jen zbytečně odvádí pozornost od už tak spletitých vztahů lidí pohybujících se kolem místa činu. A v poslední řadě mi také přijde, že jsou věci, které se v sérii neustále opakují. Kočky, pyramidy, single ženy žijící v ústraní, …
Nebylo to špatné čtení a další díl si přečtu. Jen si nejsem jistá, jestli nebude lepší dát si před tím od série delší pauzu.
Spasitel
Jo Nesbø
Zlomový díl. Začínám chápat nízká hodnocení předchozích dílů ze strany čtenářů, kterým se první Nesbøho knihy dostaly do ruky až po přečtení novějších.
Napínavé, skvěle promyšlené a zapletené tak akorát, aby se v tom člověk měl možnost vyznat. Zvažuji, že si knihu projdu ještě jednou. Jsem si téměř jistá, že v ní najdu ještě spoustu souvislostí, které jsem ve snaze neztratit přehled v dění přehlédla.
Údolí mrtvých
Tim Weaver
Stejně jako v řadě podobných knih, najdete i v této řadu "logických mezer“. Nicméně, příběh je tak čtivý, že není těžké většinu z nich přejít bez mrknutí oka.
Zlodějka knih
Markus Zusak
Originální knížka, co stojí za přečtení, ale zázrak literatury to dle mého není. Líbila se mi autorova hra s jazykem a unikátní styl podání příběhu, i když místy trochu zmatený. Bylo zajímavé sledovat bilancování mezi úsměvnými s smutnými okamžiky, ale ke konci knihy mi přišlo, že je až moc násilně tlačeno na citovou stránku čtenáře. Souhlasím s těmi, kteří uvedli, že děj byl místy vleklý, i s tím, že nejsilnější částí knihy byl prolog. Ke 4* jsem se přiklonila, protože ač jsem se tématiky 2. světové války bála, tato kniha mi ukázala, že ani toto téma nemusí být v mé četbě pasé.
Smrtící bílá
Robert Galbraith (p)
Třetí díl se mi líbil, ale nyní se se sérií opět rozcházím. I přes čtivé zpracování mi kniha přišla místy zdlouhavá.
Pročetla jsem se setkáními s pestrou škálou lidských charakterů, ale než jsem začala odhalovat, jakou roli jednotlivý aktéři v příběhu hrají, začala se mi ztrácet jejich jména.
Závěr byl strhující, ale pročíst se k němu mi trvalo dlouho. Jako čtenáři unavenému po všech těch absolvovaných kličkách mně ani závěrečné odhalení nepřiblížilo k pocitu, že to stálo za to. Možná za to může s počtem stran vyprchávající motivace dozvědět se, jak všechny posbírané dílky zapadají do sebe.
Poslední kapitoly jsem přečetla spíš proto, že vzdát se vyústění po tolika stranách by byla škoda. Možná, když teď pachatele znám, nebylo by špatné projít si některé pasáže znovu a zaměřit se na detaily, které jsem v textu přehlédla. Pár věcí mi totiž nedává úplně smysl. Nejde mi na rozum, jak Robin se Strikem došly k některým konečným závěrům.
Do další knihy se moc nehrnu. Pokud bude stejně jako tato vyplněna z velké části osobními životy vyšetřovatelů, tak to asi opět nebude úplně moje káva napříč kvalitně zpracované detektivní lince.
Vražedný chlad
Louise Penny
Přestože seriál Three Pines natočený podle této knihy nekopíruje její linky zcela přesně, očekávání seriálem načrtnutého závěru mi poněkud kazilo prožitek z posledních stran knihy. Ta je opravdu skvělá. Méně akční, ale rozhodně ne nudná. Je to milé čtení se silnou atmosférou a zajímavými charaktery.
Kazatel
Camilla Läckberg
(SPOILER) Camilla Läckberg
Všechny ty odbočky k Eričině těhotenství a nezvaným návštěvníkům mi v knize jen zacláněly. Do poloviny knihy jsem si říkala, že až odhalím, kdo je vrah, ponechám tuhle sérii ležet. Ale závěr? Napínaví, strhující a nepředvídatelný! Nemohla jsem se ubránit teoretizování a možném pachateli a jeho pohnutkách. Také mě zatraceně zajímalo, jak to dopadne se zmizelou Jenny. Překvapilo mě, že se nekonal happy end a jsem velmi ráda, že nedošlo ani na dramatické zapletení Eričina porodu do policejního vyšetřování. Autorce za to dávám palec nahoru a s jejími knihami se asi ještě neloučím.
Hedvábník
Robert Galbraith (p)
Čtivě napsané a rozdělené do krátkých kapitol. Přesto jsem až do poloviny knihy uvažovala, že další díl ze série Cormorana Strikea už neotevřu.
Děj se vlekl, Strike byl neustále rozbolavělý a unavený a sondy do jeho minulého života nebraly konce. Kdyby pasáže o jeho expřítelkyni a opakované odkazy na jeho minulost v armádě prošly redukcí, knize by to v mých očích jen prospělo. Možná tak ale soudím proto, že mi je Cormoran Strike prostě nesympatický. Jako postava je zajímavý a líbí se mi jeho lidská nedokonalost. Moc ale nechápu, kde se po předchozím díle vzala jeho vrozená pořádkumilovnost.
"umyl veškeré nádobí. Podobné věci nikdy nezanedbával:...
"Všude v bytě se projevovala Strikeova vrozená pořádkumilovnost:..."
V prvním knize (Volání kukačky) to vypadalo, že nebýt Robin, tak se jeho kancelář podobá spíš skladišti po výbuchu. To je ale prkotina. Větší nesympatie ve mně vzbuzuje jeho nerovný přístup k různým lidem a neustálé opěvování jeho „hrdinskosti“.
Popis jednotlivých scén a událostí je originální. Knížka dokáže obratem stránky překvapit. Škoda zdlouhavého rozjezdu. Od poloviny se začalo vyšetřování hýbat a vykonstruovaná síť událostí mě opravdu pohltila. Rozuzlení bylo zajímavé a závěr napínavý. Napříč tomu s pro tentokrát přikláním k vlažnému hodnocení a budu doufat, že se otevřením dalšího dílu nespálím.
Žhavý hrob
Yrsa Sigurðardóttir
Trochu mi chyběl netradiční humor z předešlých dílů a trochu déle mi trvalo, než mě případ skutečně zaujal. Když se to zlomilo bylo to opravdu fajnové čtení.
Proč si Tóra vybrala na cestu jako doprovod Belu, to je mi také záhadou (viz komentáře ostatních). Mně se zde ale její role líbila a byla jsem ráda, že už není vykreslena jako úplně neschopná a nesnesitelná pijavice. Jsem zvědavá, jak tomu bude v dalších knihách.
Záhada Modrého vlaku
Agatha Christie
Četla jsem v češtině i v anglickém originále. Skvělá kniha. Nepočítaje Černoušky, je tohle ta nejlepší kniha A. Christie, na kterou jsem dosud narazila. Ani Vražda v Orient Expresu mě tolik nebavila. Velmi jsem si oblíbila postavy a příběh je úžasný.
Muži, kteří nenávidí ženy
Stieg Larsson
Ne začátku jsem se nemohla odtrhnout. Pak jsem si dlouho nebyla jistá, zda hlavním postavám fandím (ne vždy mi bolo jejich jednání sympatické) a zda mě vůbec zajímá osud Hariet. Vývoj této dějové linky jsem tak nějak odhadla, proto mě těšilo, že není v knize jediná.
Velmi oceňuji promyšlenost celého příběhu, netradiční postavy a příběhovou originalitu. Některé věci tu byly poněkud přes čáru, ale to ke knihám tohoto žánru asi trochu patří.
Zkrátka, bylo to dobré, ale od tak dobře hodnocené knihy jsem čekala víc. Ale čeho?
Červenka
Jo Nesbø
Bezpochyby brilantně vymyšlený příběh. Škoda, že mi nesedlo téma. Bylo fajn udělat si obrázek o roli Norů za války, nicméně vypěstovat si zájem o některé hlavní postavy této knihy se mi nepodařilo. Není divu, že jsem se v nich tu a tam ztratila.
První, druhá a čtvrtá kniha mě pohltily víc, přestože tak nějak cítím, že tahle by si z pohledu provedení zasloužila i lepší hodnocení. Kdo ví, třeba se k ní ještě vrátím.
Pět malých prasátek
Agatha Christie
Nebyla to taková jízda jako Deset malých černoušků, přesto nelze věhlasné autorce za toto dílo ubrat ani jednu hvězdu. Její um prozradit skutečného vraha až na posledních stránkách knihy je nevídaný a zůstává po dlouhé roky nepřekonán.
Mráz
Bernard Minier
Jedna z nejnapínavějších knih, které jsem kdy četla. Příběh je umně servírovaný, takže není těžké odpustit autorovi občasnou nelogičnost v chování postav, relativně pomalý vývoj a skutečnost, že charaktery v knize jsou vesměs exoti (bez ohledu na to, zda mají nálepku padoucha nebo ne). Moc mě bavilo mezi nimi pátrat po pachateli, a přestože jsem měla několik tipů, až do konce jsem si nebyla jistá. V podezření se mohl s uplynutím pár řádků ocitnout téměř každý. Od Miniera si určitě ráda přečtu něco dalšího, jen se trochu bojím pokračovat v sérii, ve které je hlavním vyšetřovatelem bázlivec Servaz.
Do vody
Paula Hawkins
Překvapilo mě nízké hodnocení této knihy. Osobně jsem váhala mezi 4 a 5 hvězdičkami. Nahlíženo zpětně, kniha sice nebyla naditá zvraty, přesto velmi napínavým způsobem pozvolna vykreslovala děsivé okolnosti smrti několika žen a odkrývala souvislosti mezi různými událostmi skrze pohledy různých osob.
Nic v ní není, jak se na první pohled zdá.
Postavy mi v úvodu přišly studené a podivné a dění jako vykousnuté z deníku šíleného pisatele. Trvalo to pár stran, ale příběh se slibně rozvinul a zaujal. Závěr odvyprávěný z pohledu mnoha postav byl překvapivý a vnesl do jinak ponurého příběhu jiskřičku světla.
Pastýř
Frederick Forsyth
Na malém prostoru velmi pěkně rozehraný napínavý příběh. Vývoj je sice předvídatelný, ale když se do knížečky opravdu ponoříte, obmotá si vaše smyslové vnímání kolem prstu. Není to můj šálek čaje, ale za schopnost zapůsobit nemohu než dát 5*. Možná škoda, že jsem knihu nečetla v prosinci. Do srpnového vedra se nehodí.
Poslední paní Parrishová
Liv Constantine
Knížku jsem 2x odložila, ale zajímalo mě, jak se děj vyvine, a tak jsem se k ní vždy vrátila. Jsem za to ráda, protože její druhá polovina byla strhující. Teprve při jejím čtení mi přestávala první polovina knihy připadat naivně hloupá.
Je to po dlouhé době, kdy jsem po dočtení poslední stránky nemohla dostat nějaké dílo z hlavy. Sice to je jen román, ale věřím tomu, že lidé mohou manipulovat mnohdy i velmi dlouho klamat své okolí. Ne vše musí být takové, jak se na první pohled zdá, a možná bysme se na společnost kolem sebe měli pozorněji dívat.